Zajímavý chov mníšků šedých

Mníšky šedé mám ve svém chovu třetím rokem, rozhodnutí chovat tyto papoušky padlo hlavně kvůli jejich odolnosti, líbivému vzhledu a nenáročnosti chovu. Velmi mě zaujala možnost chovat tyto papoušky tzv. na volno, přečetla jsem proto mnoho článků, které se „tréninkem“ mníšků na volné lety zabývaly.

První prolety

Z dostupných informací jsem dospěla k závěru, že bude nejlepší dokrmit si vlastní mláďata. Pořídila jsem proto 5 mláďat ve věku zhruba 10 dní, ze kterých jsem později vybrala 2 kusy, které byly nejpřítulnější a nejvíce ochočené. Společně s těmito mláďaty jsem dokrmovala i aratingy zlatohlavé. Mláďata jsem od začátku brala na zahradu, seznamovala jsem je s prostředím, kde budou trávit čas, seznámila je se psy a dalšími podněty, kterých by se mohla lekat. Mladí mníškové pěkně prospívali, v době, kdy se začali osamostatňovat, jsem je přemístila do venkovní voliéry o rozměrech 2×3 metry, kterou obývali s aratingy. V době, kdy mláďata dobře létala, jsem se rozhodla k prvním zkouškovým proletům. Ven jsem vždy pouštěla dvojice, a to jeden mníšek, jeden aratinga, jistila jsem se tak pro případ, že by bylo potřeba ptáky přivolat. Tato metoda se mi velmi osvědčila. Ptáci létali vždy v blízkosti voliér, vyhledávali hlavně moji přítomnost.

Zhruba po měsíci volného létání po dvojicích byli současně vypuštěni všichni ptáci – společně s hlasitým křikem obkroužili dům a zpět přilétli na voliéru. Papoušky jsem nikdy nepouštěla denně, jen když bylo hezké počasí. Čím častěji byli papoušci mimo voliéru, tím odvážnější byli, někdy trávili z dohledu i více než půl hodiny.

Pořízení partnerů

Na podzim jsem mníšky a aratingy rozdělila a rozhodla se mníškům opatřit nepříbuzné partnery. Kvůli úspěšnému hnízdění jsem se rozhodla pořídit mláďata odchovaná rodiči. Koncem října jsem přivezla 2 mníšky stejného stáří, jako byli mí odchovanci. Nové příchozí jsem na měsíc umístila do karantény, kde se s ostatními jen slyšeli, neviděli se, komunikace mezi ptáky však nebrala konce. Po uplynutí měsíce byli noví ptáci umístěni do společné voliéry, první seznamování bylo rozpačité, ale bez známek agrese. Zhruba po 14 dnech se vytvořil první pár, který obsadil budku, po nějaké době se i zbylí dva ptáci spárovali. Ptáci v těchto dnech zůstali ve voliéře.

Po dalším měsíci začal první pár s budováním hnízda v předložené budce, to inspirovalo i druhý pár, který s budováním pomáhal, vytvořil si však vlastní vchod mimo budku. Stavba hnízda probíhala rychle, do voliéry byly denně předkládány větve vrb a bříz. Páry krásně harmonizovaly, hnízda byla velká a ptáci na nich stále společně pracovali, byl proto čas znovu vyzkoušet volný prolet. Po otevření voliéry mníšci opět radostně vylétli a se značným křikem létali v blízkosti voliér, očividně se radovali. Nováčci byli zkraje nesví, drželi se svých ostřílených partnerů. Po zhruba 30 minutách, kdy papoušci oždibovali stromy, jsem přichystala večerní krmení, byl to vždy impulz, aby se všichni vrátili do voliér. Ručně dokrmení ptáci ihned zalétli, nováčci zoufale posedávali na střeše voliéry a hledali cestu, kudy by se dostali za svými partnery, dveře našli za 5 až 10 minut. Takto jsem mníšky pouštěla 1–2× týdně. První návraty do voliéry byly pro nové ptáky těžší, ale brzy si na vchod zvykli. Zimní měsíce probíhaly obdobně, za hezkého počasí ptáci létali, ale po krátkém čase se rádi vraceli do svých hnízd.

Delší  cesty

Na jaře oba páry zahnízdily, po dobu inkubace vajec byli ptáci pouštěni jen občas. Jednomu páru se vylíhlo 5 mláďat, druhý pár měl čistá vejce. Po vylétnutí mláďat byli ptáci znovu vypouštěni ven, bylo opravdu krásné pozorovat devítičlenné hejno, jak krouží po obloze. Takto své mníšky chovám stále, jen jsem většinu mláďat prodala a na dopárování přibyly dva nepříbuzné kusy, mám tedy osmičlenné hejno. Vzhledem k tomu, že ptáci již dobře znají své okolí, jsou jejich cesty delší a mimo voliéru tráví prakticky celý den, tam se vracejí až večer. Po vypuštění létají po celé vesnici, často nejsou ani vidět, ani slyšet, zbytek dne pak tráví na zahradě v blízkosti voliér, sedí na stromech nebo pobíhají po zemi společně se slepicemi.

Krmení

Za zásadní pilíř úspěšného chovu považuji dobré zázemí, aby ptáci měli vždy důvod se vracet. To znamená co nejbohatší a nejpestřejší stravu, bezpečnou a útulnou voliéru. Své mníšky krmím směsí semen složenou ze žlutého, zeleného, červeného prosa, pohanky, lesknice, loupaného ovsa, malé žíhané slunečnice a semence. Poměr semen ve směsi různě střídám a doplňuji i o další druhy. 50 % krmné dávky tvoří ovoce, zelenina a velké množství zeleného krmení. Nejoblíbenější je brokolice, ptačinec žabinec, pampeliška s kořenem a samozřejmě sladká jablka. Mníšci však zkonzumují téměř vše, co jim předložím. Ptákům nedávám žádné chemické doplňky, snažím se krmit co nejpestřeji, ale rozepisovat se o kompletním krmení by vydalo na další článek.

Snad byl tento článek alespoň trochu inspirující a ukáže mníška šedého i v jiném světle než jen jako toho ukřičeného papouška, kterým ve skutečnosti opravdu není, neboť je to velmi milý a vděčný společník.