Výběr a příprava vhodného ustájení by měl jít ruku v ruce s výběrem koně. Ano, je to velmi náročná doba, kdy budete „bojovat“ najednou na několika frontách. Celou situaci ztěžuje i fakt, že někdy je nutné sladit potřeby kupovaného koně s tím, co může dané ustájení nabídnout. Pojďme se ale podívat, na co se při výběru ustájení soustředit; začněme pastevním ustájením.
Dřív než vůbec začnete hledat nový domov pro svého nového koně, měli byste si uvědomit, jak by mělo toto ustájení vypadat. Možností je totiž hned několik:
– pastevní ustájení,
– jiné typy ustájení 24/7,
– volná stáj,
– boxové ustájení s venkovními nebo vnitřními boxy.
Začněme ustájením pastevním, protože to je pro koně nepřirozenější a nejvíce respektuje jejich životní potřeby.
Pastevní ustájení je většinou jedna nebo několik rozlehlých travnatých ploch (pastvin), kde koně tráví ve větším či menším stádě celý svůj den i noc. Jako ochranu před nepřízní počasí mají obvykle přímo na pastvině nějaký přístřešek, jako potravu trávu, obvykle i balík sena.
Koně jsou v přirozeném prostředí, ve stádě, mají k dispozici dostatek volného pohybu po přirozeném povrchu (travní drn), mohou dle potřeby přijímat potravu – pást se, popřípadě si brát seno. Díky tomu, že pobývají s dalšími koňmi, plně si rozvíjejí sociální chování a uspokojují sociální potřeby, mohou mít koňské kamarády, díky dostatku prostoru řešit vzájemné neshody bez rizika zranění (podřízený kůň může jednoduše utéct nebo aspoň uhnout). Dá se říct, že takoví koně jsou velmi šťastní, protože mohou skutečně „být koňmi“, odreagovat se od práce pro lidi, odpočinout si, mají možnost aspoň částečně rozhodovat o tom, kam půjdou, co budou dělat, jak budou řešit své životní situace, které se mohou na pastvině objevit.
Další výhodou je skutečnost, že cena takového ustájení bývá nižší.
Tento typ ustájení vyhledávají většinou hobby jezdci, lidi bez sportovních ambicí, kteří se rádi na koních toulají přírodou, k níž mají obvykle hodně blízko. V podobném ustájení ale žijí někdy i koně–sportovci, například vytrvalostní koně, popřípadě westernoví či parkuroví koně. To záleží i na přítomnosti a kvalitě případné jízdárny. Majitelé koní ustájených pastevně často rádi pracují podle takzvaných přirozených metod výcviku, ale to není samozřejmě vždy pravda.
Tento typ ustájení je obecně považován za „nízkonákladové ustájení“ a to s sebou nese celou řadu rizik a problémů, které mohou vyvstat, většinou selháním lidského faktoru, tedy ustajovatele. Proto je dobré, abyste si prověřili, jak fungují následující úkony:
• Zjistěte si, jak se jednotliví koně v případě potřeby přikrmují, například jádrem, nějakými krmnými doplňky apod. Mají možnost být od ostatních koní odděleni, aby si svoji dávku v klidu a sami sežrali? Je ustajovatel schopen a ochoten vašemu koni denně dát to, co požadujete? Nebo si svého koně budete muset přikrmovat sami a hlídat, aby mu to jiní jedinci ze stáda nesežrali? Když chce kůň k senu, má vždy možnost? Nevyženou ho jiní? Je dostatek místa pro všechny koně, aby žrali seno? Mají koně dostatek sena, když je například tráva vypasená nebo když je sníh?
• Jaká je kvalita sena, které koně na pastvině dostávají? Má ustajovatel suché prostory pro jeho uskladnění, aby neshnilo a nezplesnivělo? A když je seno u koní, je pod střechou? Nebo do něho prší? Dělají do něho koně svoji potřebu? Jak je zajištěno před znečištěním a roztaháním? Lepší je mít seno pod střechou, ať už během uskladnění, nebo během krmení – je to dobré pro seno i pro koně. Seno vydrží déle kvalitní a koně nemusí čelit nepřízni počasí, když mají hlad.
• Velmi důležitý je i dobrý přístup k vodě. Zjistěte si, co koně na pastvině pijí. Nevěřte tomu, že stačí voda z protékajícího potoka nebo jezírka. Nikdy nevíte, jak může být znečištěná a jakou vážnou nemocí se kůň nakazí. Stejně tak není dobrá voda dešťová, protože není čistá, a navíc nemá v sobě rozpuštěné minerály, takže se může stát, že koním nebude chutnat nebo způsobí nějaký minerální deficit. Ideální je mít na pastvinu přísun pitné vody, ať už potrubím do napáječek, nebo ustajovatel vodu koním vozí či napouští hadicí. V tom případě ale zkontrolujte, zda jí mají koně dostatek (nejlépe neustále k dispozici) a zda není zkažená, zmrzlá, znečištěná. V létě se nádoby na vodu rády plní prachem, ve vodě bují řasy a mikroorganismy, pokud se nádoba pravidelně nemyje. Voda by měla být ve stínu, na zimu je dobrá kvalitně izolovaná nádoba nebo míčová napáječka, protože se v nich tolik netvoří led.
• Podívejte se, zda mají koně neustále k dispozici solné lizy. Ty by měly být ideálně pověšené blízko vody, chráněné stříškou, aby na ně nepršelo.
• Nesmírně důležitá je kvalita pastviny z hlediska náchylnosti na rozšlapání a složením a množstvím porostu. To souvisí s podložím, sklonem, umístěním a velikostí pastviny vzhledem k počtu koní, kteří na ní žijí. Pastvina nesmí být rozšlapaná na bláto, protože to je pro zdraví koní nebezpečné, nepohodlné a ještě horší pak je, když takto rozšlapaný povrch zamrzne. Doslova riziko zlomení nohy! Koně v rozšlapaném prostoru nechtějí chodit, zvrtávají si končetiny, natahují šlachy, klouže jim to, s blátem se mísí trus a moč, takže vše páchne a je agresivní na kopyta a spěnky. Do bláta si koně neradi lehají (neplést si to s vyválením se!) a jsou pak nevyspalí (spánková deprivace). V létě se sice rozšlapaná pastvina srovná, ale tráva na ní neroste a obvykle hodně práší, což zase odnášejí plíce koní. Může být velmi tvrdá a opět to končí neochotou k pohybu ze strany koní a poškozením jejich končetin. Vždy by měla být část pastviny nerozšlapaná, popřípadě by měl ustajovatel pastviny střídat nebo koním na zimu či v období bahna zajistit pobyt na zpevněných plochách. Tento bod vyžaduje od ustajovatele ochotu přemýšlet a zorganizovat si ustájení tak, aby pastvina zůstala skutečně pastvinou, a nikoli bahništěm nebo hliněnou až betonově tvrdou plochou. Tomu musí přizpůsobit i počet koní a nenabírat si příliš mnoho klientů.
• Složení stáda je další bod, který rozhoduje o zdraví a pohodě koně a který může plně zaměstnat mysl i ruce ustajovatele. Sledujte, jak se koně chovají, k sobě navzájem i k lidem. Zda jsou klidní, zda spokojeně žerou, odpočívají bok po boku, jsou přátelští, nebo naopak vidíte či cítíte nervozitu, uši vzadu, švihající ocasy. Do stáda, kde vládne řevnivost a nervozita, není dobré svého koně dát. Ustajovatel by měl znát náladu stáda a v případě potřeby ho rozdělit tak, aby byli všichni koně spokojeni, aby „si sedli“. Vnímejte i to, zda je stádo složené z různě starých jedinců různého pohlaví, plemene, nebo naopak je věkově či pohlavně jednolité. Vše má své pro i proti a je dobré vědět, na co je (byl) zvyklý kůň, kterého kupujete – jak se ve stádě chová, jaké měl dosud postavení apod. To je pak dobré zkonzultovat s novým ustajovatelem. Předem je také dobré si domluvit, za jakých podmínek a jak bude nový kůň seznámen se stádem, jak se do něho začlení a co budete dělat, pokud by se ho začlenit nepodařilo.
• Stádo a volný prostor jsou pěkné věci, ale kromě toho je potřeba mít k dispozici i nějaký box, kam by se v případě potřeby mohl zavřít a léčit nemocný kůň, takovou „marodku“. Měl by být chráněný před nepřízní počasí, dostatečně prostorný, s možností pověsit infuzní vaky a měl by k němu být dobrý přístup včetně příjezdu autem. Protože koně jsou jen neradi sami, bývá dobré mít boxy dva, kam se může zavřít i druhý kůň, aby dělal nemocnému společnost.
• Péče ustajovatele a pravidelné kontroly koní na pastvině jsou alfou a omegou kvalitního ustájení. Zjistěte si, zda je skutečně každý den u koní někdo, kdo je zkontroluje, postará se o ně, pozná, že se koni něco stalo, zavolá pomoc a v případě potřeby koně ošetří či s ošetřením pomůže. Zároveň je třeba denně kontrolovat i hrazení pastviny či další vybavení, zde koně náhodou nemohou utéct nebo se o něco zranit. Na rovinu řečeno: pokud vám ustajovatel negarantuje (do smlouvy) každodenní kontrolu a péči, hledejte si jiné ustájení! Samozřejmě další možnost je, že si to zařídíte sami, budete-li u svého koně denně a budete mít čas se o vše postarat. Ale i to by mělo být ve smlouvě a ohodnoceno nižší cenou za ustájení.
Příště si popíšeme další typy ustájení, jejich výhody, problémy a tipy, na co si dát zvláště pozor.