Kakadu přilbový je nejmenším druhem černých kakaduů. Dorůstá délky 33–35 cm, hmotnosti kolem 300–330 g a dožívá se 30–35 let. Jde o endemický druh nacházející se na téměř 500 000 km2, který se vyskytuje v oblasti jihovýchodní Austrálie.
V přírodě jde o hojného papouška obývajícího více než 20 000 km2, a proto se nejedná o zranitelný druh (aktuálně je řazený do CITES II). Najdeme ho ve vlhčích horských lesích, na pahorkatinách, v hustých křovinatých podrostech a lesnatých údolích až do výšek 2 000 m nad mořem. V zimě migrují z vyšších nadmořských výšek do nižších oblastí, aby se schovali před chladnějším počasím a mrazíky. V této době je můžeme dokonce vidět v městských zahradách a na farmách, kde se živí mimo jiné vypěstovanými obilovinami. Během roku můžeme kakaduy přilbové pozorovat hlavně při krmení ve skupinách až padesáti ptáků, v období hnízdění se rozdělují po párech.
Jde o ptáka, u kterého je zřetelný pohlavní dimorfismus. Oba papoušci mají šedě zbarvené peří. Lemy na konci pírek jsou nažloutlé až naoranžovělé barvy. Zásadní rozdíl mezi pohlavími je ten, že samec má jasně červenou hlavu a samice má šedé zbarvení opeření i na hlavě. Obě pohlaví mají širokou hlavu a silný zobák. Vydávají zvuky připomínající vrzání dveří, které jsou pro tento druh typické.
Samec se samicí tvoří monogamní pár a dospívají kolem čtvrtého roku života. Průměrná doba generace u tohoto ptáka činí 9,3 roku. K hnízdění kakaduové přilboví vyhledávají vysoké stromy. Samice používají své silné zobáky, aby do kmenů těchto stromů vyklovaly hnízdní dutinu. Štěpkami a větvičkami poté vystýlají hnízdo a připravují ho tak na snášení vajec. Samice snáší obvykle dvě vejce (méně často jedno, nebo dokonce tři), která následně inkubují obě pohlaví po 25–30 dní. Mláďata opouští hnízdo v 6–8 týdnech, poté jsou ještě dokrmována dalších 4–6 týdnů a přikrmována mohou být rodiči až do osmi měsíců života. Po zbytek sezony zůstávají rodiče s mláďaty pospolu. Tento druh hnízdí ve stromovém patře, tedy ve výšce 5 m a výše, a hnízdění trvá od října do ledna.
Kakadu přilbový se živí podle biotopu, ve kterém žije. Především různými semeny ze stromů, tamních divokých křovin, akácií a v některých případech hlohem, přestože se nejedná o původní dřevinu, ale o dřevinu do Austrálie přivezenou. Dále do jejich jídelníčku v přírodě patří ovoce, různé bobule a můžeme je vidět olupovat kůru ze stromů, kde hledají larvy různého hmyzu, hlavně brouků.
Potravu přijímají na stromech, ale slétávají i na zem k napajedlům, pro dozrálé ovoce, a dokonce pro borovicové jehličí. Jsou považováni za granivorní (konzumující semena, zrnožraví), frugivorní (konzumující ovoce) a antofilní (potravu antofilních živočichů tvoří květy rostlin).
V zajetí se s těmito papoušky příliš nesetkáváme. Je to z důvodu jejich náročnosti a jejich vyšší ceny. Tento papoušek není snadno odchovatelný, proto jeho chov vyžaduje čas, trpělivost a nějaké zkušenosti s chovem.
Tito na pohled velmi zajímaví papoušci potřebují velké voliéry a dostatek prostoru. Vzhledem k tomu, že jde o stresové ptáky, kteří se v zajetí mohou začít škubat, musíme je neustále zaměstnávat. Jsou to destrukční ptáci, takže je potřeba jim podávat spoustu větví na okus, nejlépe větve jehličnanů, a je dobré podávat i šišky, kterými zabaví své zobáky a nohy.
Strava musí být pestrá, zajímavá a vyvážená. Z tohoto důvodu je dobré v krmné dávce podávat drobná semínka, kterými se také velmi dobře zabaví a využijí přebytečnou energii. Jde například o různé druhy prosa, lesknici, oves, pšenici a další. Naopak by se v potravě kakaduů přilbových neměla objevovat slunečnice, která může mít také za následek škubání peří a špatnou kondici. Nesmíme opomenout přísun čerstvého ovoce a zeleniny, které je pro tyto papoušky nezbytné. Dále bychom měli těmto papouškům podávat moučné červy, larvy mravenců nebo různých brouků.
Chovatelé používají pro odchov kakaduů přilbových kmenové nebo prkenné budky o základu 25–30 cm a výšce 60–100 cm. Většinou mají černí kakaduové v oblibě budky s otevřeným stropem, což platí i pro kakaduy přilbové. Někteří chovatelé doporučují vyrobit budku z měkčího dřeva, aby si ji papoušci mohli okousat k obrazu svému.
V období hnízdění mohou být kakaduové přilboví velmi agresivní vůči chovateli. Při nahlížení do budky bychom měli být hodně opatrní, a pokud možno by se příliš kontrolovat neměla. Nadměrné zásahy do hnízdění mohou nést tito zajímaví papoušci špatně. Může dojít k opuštění snůšky nebo zabití mláďat v budce.
Při chovu kakaduů přilbových bychom vždy měli mít na paměti, že to jsou aktivnější a citlivější ptáci, které je potřeba zaměstnat, čímž můžeme předejít psychickým problémům.