Rorýsi se vracejí – jak jsem se snažil usadit na domě rorýse

Začnu poněkud netradičně, slovy básníka: Kdyby tu nic nebylo, jen ten rorýs pod oblaky, než ten bodlák pro čmeláky a nic víc tu nebylo, mně by se tu líbilo. A tak mě napadlo, že bych pro ty u nás mizející rorýse mohl taky já něco udělat.

Rorýs obecný (Apus apus). Jakýsi černý pták, kterého si mnozí spletou s vlaštovkou nebo jiřičkou, je trochu zvláštní pták, řekl bych obdivuhodný. Většinu života, jehož délka se uvádí na 7–10 let, tráví v letu, kde se i páří, a dokonce v letu v krátkých intervalech i spí. Nejvyšší doložený věk rorýse se uvádí 21 let. Byl kroužkován ve Švýcarsku jako mládě a nalezen tamtéž. Rorýs přilétá koncem dubna a v červenci se zase vydává zpět do Afriky. Udává se, že svému hnízdišti je věrný celý život. Páry nepřilétají společně, setkávají se na hnízdištích. U nás se rorýsi zdrží asi 3 měsíce a za tu krátkou dobu se jim v jednom hnízdě podaří vychovat většinou 2 mláďata, která se po opuštění hnízda zdržují jen ve vzduchu a vydávají se na cestu do Afriky. Fascinuje mě, že mláďata po relativně dlouhé době pobytu v hnízdě vylétnou, už si na zem nesednou a míří do Afriky.

Rorýs, i když za letu je podobný vlaštovce nebo jiřičce, s nimi nemá nic společného. Nepatří mezi pěvce, ale do řádu svišťounů. Díky internetu lze dnes o něm najít množství informací. Instalované kamery v budkách nám odhalují rodinný život rorýsů minutu po minutě až do výletu mláďat. Přesto je stále co nového objevovat.

Úbytek

Já mám hvízdající rorýse, řítící se jako roj stíhaček kolem hradních věží, dodnes spojené s návštěvami hradu Pernštejna, i když od té doby uplynulo víc než 40 let. V našem osmitisícovém městě se rorýsi vyskytovali v menším počtu desítky let. Hnízdili na budovách pod střechami, na obloze jich každý den bylo vidět několik houfů. Blízko našeho domku hnízdily dva až tři páry pod sedlovou střechou jednopatrové bytovky Po výměně krytiny střechy rorýsi ztratili místa ke hnízdění a z bytovky zmizeli. Podobný osud potkal i jiná hnízdiště ve městě. Posledních 15 let jsem rorýsů na obloze občas vídal už jen několik dvojic. On ten úbytek nebude jen ztrátou podmínek pro založení hnízda. Asi to bude i tím, že mizí zdroj potravy.

Vyvěšení budky

Rozhodl jsem se rorýse na náš domek nalákat vyvěšením budky. Udělat budku nebyl problém. Naše generace byla zvyklá vyrábět si skoro všechno svépomocí z toho, co dům dal. Nejenže to bylo téměř zadarmo, ale v té době toho materiálu ani ke koupi nebylo. Vždyť i hřebíky vytažené z použitých desek jsme rovnali a znovu používali. Tahle vlastnost nám mnohým zůstala, a i když je dnes všeho dost, jsem přesvědčen, že vlastnoručně vyrobená budka může vyhovovat hnízdění i lépe než ty nabízené.

Vyvěsit budku a mít v ní usazené rorýse není zas tak jednoduché, jak by se zdálo. Dle údajů se první rok po umístění budky v nové lokalitě podaří zahnízdění jen málokdy. Znovu jsem pročetl dávno neotevřené knihy z mé knihovny, pár večerů seděl u počítače a sbíral poznatky. O hnízdění ve vyvěšených budkách, rozměrech a umístění toho bylo napsáno dost a lze najít velkou nabídku budek pro rorýse podle mého názoru za přemrštěné ceny. Kdo by si také koupil budku pro rorýse za 1–3 tisíce korun a ještě zaplatil za její instalaci technikou nějaké firmy někde vysoko pod střechu. To potom zájem pomoci rorýsům rychle vyprchá. A to nehovořím o strašení roztoči v hnízdě, produkcí alergenů a znečišťováním fasády a okolí trusem, což rorýsi nedělají. Asi si to lidé pletou se stříkanci trusu kolem hnízda jiřiček a vlaštovek, u kterých to je obvyklé.

Podle údajů jsem vyrobil dvojbudku z plastů a dřeva a vyvěsil ji do štítu domu. Budku obydlili vrabci.

Další pokusy

Druhý rok jsem podobnou budku vyvěsil na opačný štít domu. V budce zahnízdili špačci, v druhé polovině budky zase vrabci. Rorýsi k domu nezabloudili. Další jaro se opakovalo časné hnízdění špačků, kteří vyvedli mláďata, a budka osiřela. Kdesi vysoko na obloze se občas objevili dva, čtyři nebo pět rorýsů. Už jsem se smířil s tím, že pokus nevyšel.

Až jednou zcela náhodou jsem navečer zahlédl rorýse, který vlétl do otvoru budky a chvíli tam setrval. Od té chvíle jsem se sledování budky věnoval systematičtěji. Většinou jsem zahlédl jen jednoho. Hlavně navečer prolétl rorýs kolem budky nebo vlétl jako střela dovnitř.

4. července 2018 kolem poletují 3–4 jedinci, někdy 8–10. Létají docela nízko kolem stromů.

Průběh hnízdění

Rorýsi budku navštěvovali pravidelně. Asi již seděli na snůšce. Do budky jsem se nechtěl dívat, abych rorýse nepoplašil. Myslím, že mé obavy byly zbytečné. Mohl jsem mít i fotky sezení na vajíčkách. 7. 7. mladí už slyšitelně žadoní. 8. 7. polední nálety 5–6 rorýsů k budce, občas se zachycují u otvoru budky nebo na fasádě. Vlet dovnitř neobsazené budky jsem zaznamenal jen dvakrát. 9. 7. jsem to už nevydržel a podíval se do budky. Uvnitř starý rorýs a pod ním vykukující holé mládě, kousek druhého je vidět pod křídly.

Překvapila mě výstelka hnízda. Pouze suché jehličí borovice černé zbylé po špačcích. Nad budku hnízdícího páru jsem umístil další dvojbudku na okukování nehnízdících okolo poletujících rorýsů. 24. 7. jsou už mladí celí opeření.

Budka je na JV štítu budovy, jinak to nešlo, a to byl v horkém létě problém. Na střeše budky (plech na dřevěné desce) jsem naměřil 40 °C. Mladí lezli k otvoru výletu z budky, zobáky otevřené. Odvětral jsem budku nadzdvižením střechy o 2,5 cm. Vzniklou mezerou proudil čerstvý vzduch a druhý den už mladí seděli ve svém hnízdě na opačné straně. 10. 8. poslední focení mláďat v budce. 15. srpna 2018 opustil budku první rorýs a 16. 8. vylétl i druhý. Tím skončil můj úspěšný pokus s usazením rorýsů v budce.

Čekání na návrat

Doufám, že se hnízdící pár z Afriky vrátí a přiláká další. Doplnil jsem nové budky, dům je jimi ověšen jak vánoční stromeček, tak uvidíme. Na fasádu pod římsu ze SV strany jsem na zkoušku umístil další budky z plastových truhlíků na květiny a vylepšil jsem je rozdělením na předsíňku za vletovým otvorem a hnízdní část, která bude poskytovat žádaný tmavý prostor pro hnízdo. Moc se zalíbily špačkům a vrabcům, kteří už v nich staví hnízda, i když většinu vletových otvorů jsem uzavřel. Až přiletí rorýsi, nezvaní nájemníci půjdou na ulici.

Vůbec jsem nedoufal, že se mně podaří něco nafotit. Mám jen obyčejný foťák a držet ho v natažených rukách a čekat, jestli něco přiletí, a pak s předstihem zmáčknout, na to je potřeba výdrž.

Ale stal se zázrak a něco je na fotkách přece jen vidět.