Ruský kanár – Iluze jarní přírody v městském bytě

Vznikl proto, aby rodině připomínal krásu líbezných zvuků volné krajiny. Z mnoha plemen zpěvných kanárů jsou u nás organizovaně chováni jen kanáři harčtí, jejichž zpěv je na soutěžích posuzován celou půlhodinu, a to čtyřčlenného kanářího týmu (kolekce) najednou. Rád bych využil skutečnosti, že v Praze již řadu let žije mezinárodní posuzovatel nám dosud velmi málo známého plemene – ruských kanárů strnadího zpěvu – pan Igor Sergejev, a seznámil čtenáře s těmito mimořádnými pěvci a organizací jejich soutěží.

Ruský kanár zpívá na soutěži zcela sám a své umění musí přednést v průběhu pouhých deseti minut. Proto ve srovnání s našimi harckými kanáry vyniká neuvěřitelným sebevědomím, s nímž bez jediného přerušení přednáší svoji až minutu trvající píseň, aniž by mohl spoléhat na podporu svých druhů. Na rozdíl od našich zpívají tito kanáři s doširoka otevřeným zobákem a převážně ve vysoké poloze. Přesto je jejich zpěv velmi příjemný, čistý a melodický. Lze v něm rozpoznat řadu dokonale napodobených zvuků jarní přírody, což na posluchače silně působí zejména v městském interiéru.

Mne obzvláště uchvacují různé variace zvonivého koňadřího zpěvu a flétnových klesajících slok skřivana lesního. Pokud jde o vzhled, jsou ruští kanáři žlutí nebo dominantně bílí, také strakatí či zcela zelení, někdy s chocholkou. Postavou jsou ve srovnání s harckými kanáry drobnější a štíhlejší. Pozoruhodná je jejich nevnímavost k roztočovému onemocnění dýchacího ústrojí, které kdysi decimovalo naše chovy harckých kanárů. Když jsem se Igora ptal na jeho zkušenosti s prevencí a léčením těchto cizopasníků, ani nevěděl, o čem mluvím! Dlouho­době mám nějaké Igorovy kanáry u svých harckých a mohu potvrdit, že nikdy roztoči netrpěli.

Historie

Do Ruska se kanár poprvé dostal v 17. století z Německa a jeho chov se tam postupně stal významným doplňkovým zdrojem příjmů obyvatelstva. Domácí pěvci a později kanáři byli v Rusku vždy velmi oblíbeni a klec se zpívajícím samečkem nechyběla ve většině domácností, od nejbohatších po nejchudší. Zejména městské obyvatelstvo cítilo potřebu mít v městském bytě zvukovou kulisu jarní přírody. Zde začal dlouhý proces šlechtění kanára, jenž ve svém zpěvu dokonale imituje nejkrásnější zvuky volné krajiny: příjemné strnadí tremolo, jásavý zvonivý zpěv sýkor, flétnové volání kulíka, překrásné melancholické zvonky skřivana lesního a dalších znamenitých divokých pěvců, ale také hlasy některých druhů žab, jemné cvrčení lučních koníků aj.

Prvními učiteli ruských kanárů byli divocí ptáci, kteří byli běžně chováni, dokud kanáři v Rusku nebyli. Divocí předzpěváci byli pečlivě vybíráni z velkého množství chycených samečků podle požadované stavby, rytmu a délky písně a přiměřené hlasitosti, zabarvení a čistoty hlasu. Hlavními učiteli byli: strnadi obecný a obojkový, sýkory koňadra a uhelníček, skřivani lesní a polní a z bahňáků kulík. Někdy byli mladí kanáří samečci přinášeni do přírody za vybraným divokým učitelem, o jehož píseň bylo třeba zpěv obohatit. Někteří chovatelé také používali různé píšťalky a vábničky, jimiž napodobovali ptačí hlasy, a zvláštní kolovrátky s množstvím miniaturních zvonečků různých velikostí a výšky tónů, které vzájemně harmonovaly a měly typický stříbrný zvuk. Tyto zvonečky byly vyráběny na zakázku ze speciálních slitin. Pomocí zvonečků byli kanáři učeni několika zvláštním túrám jako „kolokolčik (zvoneček), „bubjency“ (soustava větších zvonečků vydávajících harmonický mnohozvuk, tradiční vybavení ruské trojky) a „otbóji“ (nižší dlouhý a táhlý zvuk středně velkých zvonků).

Válka´= katastrofa

Chov ruského kanára dosáhl největšího rozkvětu za carského Ruska. Následující období již příznivé nebylo a zejména druhá světová válka znamenala katastrofu. Byly zničeny všechny velké chovy a přežilo minimum původních čistokrevných ruských kanárů strnadího zpěvu. Po válce byli dováženi z Holandska barevní kanáři, kteří byli s původními kanáry kříženi, což mělo tragické následky pro všechny stránky zpěvu ruských kanárů. Ten se pak zlepšoval jen velmi pomalu. Zcela zmizely některé vynikající typické túry jako zvuk zdáli se blížící a pak opět vzdalující se zvonící ruské trojky nebo závěrečná variace zvonů „diň–diň–don“. Nejznámějším střediskem chovu čistokrevného ruského kanára strnadího zpěvu po válce byla obec Pavlovo v Nižněnovgorodské oblasti, kam jezdili pro chovný materiál chovatelé z celého tehdejšího Sovětského svazu.

Učitel

Mladí samečkové byli ve věku dvou měsíců umisťováni do speciálních školních klícek, kde si, izolováni jeden od druhého, mohli nerušeně osvojit zpěv starého kanára – učitele. Všechny základní vlastnosti zpěvu jsou dědičné, ale v bohatství variací a kvalitě provedení se samečkové samouci nevyrovnají těm svým druhům, kteří měli příležitost poslouchat ideální zpěv. Žádoucí zpěv se plně nevyvine u každého jedince. Je velmi důležité pravidelně poslouchat celou školu a okamžitě odstraňovat z doslechu každého samečka s chybou (nemelodické zvuky, zavrčení, „výkřiky“, ostré sekané prvky apod.), aby se nepokazil zpěv ostatních. Zpěv kanárů dostává konečnou podobu ve věku dvou až tří let. Potom ho nelze naučit ničemu dalšímu – dobrému ani špatnému.

Většina chovatelů se neúčastní soutěží. Ti učí mladé zpívat tradičním přirozeným způsobem, tzn. od starého kanára – učitele. Jakmile se samečkové projeví zpěvem, jsou po jednom umístěni v malých školních klíckách do regálu, kde se navzájem nemohou vidět a slyší se jen slabě. Předzpěvák je umístěn nahoře. Ve věku 6–7 měsíců si mladí kanáři mohou osvojit celou píseň a v jednom roce věku je zpěv hotov. Chovatelé si z odchovu ponechávají většinou jen jednoho až dva nejlepší samečky.

Ti chovatelé, kteří se účastní soutěží, obvykle používají zatemňování mladých samečků od doby, kdy lze rozeznat první předepsané túry. Předzpěvák je přinášen do místnosti s mladými kanáry několikrát za den na 30–40 minut. Na tuto dobu jsou mladí zatemňováni, aby sami nezpívali a jen poslouchali. Nejčastěji je kanár zatemňován při přípravě na soutěž. Postupně získává reflex, že začíná zpívat ihned po odkrytí.

Pohoda

Aby si kanár uchoval po celý rok svoji píseň, musí chovatel úzkostlivě pečovat o jeho psychickou pohodu. Znamená to, že v doslechu nesmí být žádná kanáří samička. Vizuální kontakt s jinými samečky je také nevhodný. Kritické je v tomto ohledu období párování. Doporučuje se nepoužívat v chovu samečka mladšího dvou let, aby neztratil svoji pracně naučenou píseň. Sa­meček je připouštěn jen na jediné pojímání ráno před probuzením a večer po usnutí (!) na minimální možnou dobu. Je samozřejmé, že samička musí být k páření připravena, aby se vše odbylo co nejrychleji a nedocházelo k šarvátkám. V době připouštění je sameček neustále držen v temnotě, aby se nedostal do silnější hnízdní nálady, která jeho zpěvu škodí.

Ruský kanár

Pan Igor Sergejev si z Ruska do České republiky přivezl elitní chovné ptáky a již řadu sezon zde odchovává a učí zpěvu své ušlechtilé ruské kanáry. Používá k tomu kvalitní hudební aparaturu s nezkreslenou reprodukcí záznamu zpěvu vynikajícího kanára na CD i živý zpěv svých nejlepších kanárů. Předtím v Rusku je choval více než patnáct let. Podle něho je nemyslitelné zařadit do chovu ptáky neznámého původu. Chovná hodnota samičky je dána zpěvní hodnotou jejího otce a nadání mladého samečka závisí ve větší míře na jeho matce než na otci.

Jedinečnost ušlechtilého ruského zpěvného kanára spočívá ve schopnosti zapamatovat si a přednést bez přestávky a bez disonancí dvanáct i více túr předepsané klasické písně. Tu tvůrčím způsobem sestavili lidé výběrem nejlepších túr mnoha elitních kanárů s ohledem na optimální návaznost a harmonické vyznění. Píseň ruského kanára strnadího zpěvu má stejně jako hudební dílo tři části: úvod, téma s variacemi a závěr. Zazpívaná od začátku do konce bez disonancí a přestávek působí svou celistvostí a nenechá žádného z posluchačů lhostejným. Je osobitým, křehkým a citovým sebevyjádřením chovatele navazujícího na tvůrčí práci jeho předchůdců.

Chovateli nestačí pouze milovat kanárky, musí s nimi cítit a umět je pozorovat. Neobejde se bez mnohaleté úporné práce plné zklamání, hořkosti, ale i radosti a úspěchů. Líbeznost a rozmanitost písně ruského kanára plně doceníme, slyšíme-li ji ideálně zazpívanou v klasickém pořadí túr. Bohužel dnes to je velmi obtížné. Samečkové takto vysoké třídy jsou mimořádně vzácní. Slyšet je můžeme buď na soutěžích, nebo u špičkových chovatelů. V České republice o existenci ruských kanárů ví velmi málo lidí a jen málokteří z nich je slyšeli zpívat. Nejlépe je poslechnout si je na YouTube, např.

https://www.youtube.com/watch?v=yfX4L6iZcds&list=RDjI1d8DbyTNs&index=5, ideální je hledat vítěze krasnodarského nebo moskevského konkurzu.

Píseň ruského kanára strnadího zpěvu

1) Úvodní túry:

a) 
dlouhé, tenké, vysoké, vzájemně harmonující tóny, z nichž každý lichý je vydáván při vdechu a každý sudý při výdechu (zpívá-li kanár jen jeden, říká se mu „prjamaja nitka“, při dvou tónech různé výšky „dvojnik“, při třech „trojnik“ – toto označení je užíváno i při čtyřech nebo pěti tónech). Čím více tónů různé výšky je a čím jsou jednotlivé tóny delší, tím lépe jsou bodovány.

b) 
„kulik“: túra ze 4 hlásek a 2 slabik. Rozeznáváme jednoduchý („ků–li, ků–li“), nebo dvojitý („ku–li, ků–li“). Rozdíl nespočívá v množství, ale v rozdílném provedení jednotlivých „slov“. Rozdíl může být ve výšce tónů, délce slabik nebo přízvuku na první, nebo druhé slabice. Lépe hodnocena je túra s přízvukem na první slabice.

2) „Rossypy“ připomínají zvuk sypajících se zrnek. Jsou založené na slabikách „si“ nebo „zi“ opakovaných bez přestávek tak rychle, že téměř splývají. Podle barvy zvuku a výšky tónu rozlišujeme „rossypy“ zvonkové (nejnižší tón), obyčejné, cvrčivé (podle lučních koníků) a stříbrné (vysoký tón). Túra je bodově hodnocena tím lépe, čím déle zní, čím je tón vyšší a čím krásnější je jeho barva.

3) „Ovsjanki“ (strnadi). Rozlišujeme „obyčejné“ (typický monotónní zpěv strnada obecného), „zvoneček“ (túra krásné barvy, připomíná zvuk zvonku), „stoupavé“ (tóny se plynule zvyšují), „do zvonu“ (zpěv strnada přechází do výrazných úderů zvonku v různých variacích).

4) Túry střední části písně: sýkora uhelníček, sýkora koňadra, sýkora „kulíková“, sýkora „jarní“ (tři slabiky), kulík pavlovský „ku–li“, jiné variace („žu–li, ju–li, kli, tuj, pija“). Nejvzácnější a nejvýše bodově hodnocenou túrou ve střední části písně jsou složité sýkoří variace na čtyři nebo pět slabik.

5) Předzávěrečné túry: „strnadí gong“ (údery na gong v rychlém strnadím rytmu), „bubjency“ (soustava vzájemně ladících zvonků na ruské trojce), strnad obojkový (melancholický, středně vysoko položený zpěv v měnícím se rytmu založený na slabikách „tu–i“), „jula“ (obvykle ještě níže zpívaná túra znějící „lju–lju–lju“) a jiné (varianty předchozích túr). Nejvzácnější a nejvýše bodově hodnocenou túrou v této části písně jsou trojslabičné variace písně strnada obojkového („tu–i–ta, tu–i–ti“) připomínající flétnu.

6) Závěrečné túry („otbóji“): pomalé údery na zvony různých velikostí, např. „diň–diň–diň“, „con–con–con“, „don–don –don“ a podobně. Nejvzácnější a nejvýše bodově hodnocenou túrou v závěrečné části písně jsou složitější kombinace, např. dvouslabičné „diň–dón“ nebo ještě lepší trojslabičné „diň–diň–don“. U těchto túr je důležitá zřetelná výslovnost a co nejpomalejší tempo.

Dále se bodově hodnotí čistota a barva hlasu, dodržení výše uvedené osnovy a složitost písně. Přísně jsou trestány chybné disonantní túry, buď krátké, např. „upór“ – hrubý výkřik, po němž kanár na chvíli přeruší píseň, „ryčok“ – různé nelibě znějící zvuky, jimiž kanár prokládá píseň bez přerušení, nebo dlouhé jako „treščotki“ (řehtačka). Velmi nežádoucí jsou také „cifki“, které jsou charakteristické pro zpěv barevných kanárů: znějí „cif–cif“, ťaf–ťaf“, „čaf–čaf“ apod.

Soutěže kanárů strnadího zpěvu

Celostátní soutěž se koná každým rokem o druhém prosincovém víkendu. Dříve se střídalo více pořadatelských měst, dnes pouze Moskva, Krasnodar, Minsk, Rostov, případně jiná hlavní města nových států bývalého SSSR. Chovatel může přihlásit a dodat libovolný počet kanárů bez ohledu na jejich věk. Každý kanár je posuzován sám po dobu 10 minut, a to nejméně čtyřmi posuzovateli současně. Nezazpívá-li kanár, může být rozhodnutím hlavního posuzovatele opět vystaven následujícího dne nebo na závěr celé soutěže. Na klícce je číselné označení kanára v soutěži. Posuzovatelé nevědí, kdo je majitelem posuzovaného kanára. Pracují samostatně a nesmějí si vzájemně sdělovat hodnocení. Konečné hodnocení je aritmetickým průměrem všech listin.

Z celé soutěže je pořizován zvukový záznam pro případ vznesených protestů. Vlastní posuzování probíhá ve velkém sále na jevišti a v hledišti sedí soutěžící chovatelé i návštěvníci, kteří si zaplatili vstupné. Vítězové jsou odměněni podle dosaženého počtu bodů velkou nebo malou zlatou, stříbrnou a bronzovou medailí. Ostatní dostávají diplom. Za hodnocení, v němž každá základní túra byla odměněna předepsaným vysokým bodovým limitem, získává chovatel vysokou peněžitou odměnu, tzv. Grand prix. Ptáci, kteří byli trestáni za chybnou túru, nemohou získat velkou stříbrnou medaili a zlaté medaile.

 

Pan Igor Sergejev (jinak vysokoškolsky vzdělaný a úspěšný učitel hry na klasickou kytaru) ke své lítosti zatím v České republice postrádá kolegy, s kterými by mohl ve šlechtění ruských kanárů spolupracovat. Velmi by ho proto potěšilo, kdyby se s ním někdo chtěl chovu těchto výjimečných zpěváků věnovat. Je možné volat mu na telefonní číslo +420 777 557 739, případně spoluautorovi článku na +420 606 434 022.