V naší republice máme mnoho chovatelů, kteří se s úspěchem už po řadu let zabývají chovem arů araraun. Přesto se mi zdá vhodné uvést zde několik inf...
V naší republice máme mnoho chovatelů, kteří se s úspěchem už po řadu let zabývají chovem arů araraun. Přesto se mi zdá vhodné uvést zde několik informací, které byly publikovány v časopise Gefiederte Welt č. 11/99 ze švýcarské chovné stanice pojmenové „Voliere Hycinthinus“ panem Lepperhoffem.
Od roku 1984 zde chovají pár arů araraun, které pocházejí z odchytu. Již v roce 1987 se od tohoto páru podařilo odchovat bez problémů tři mladé, do dnešního dne celkem 23!
Pár araraun chovají ve zmíněné stanici ve vnitřní voliéře o rozměrech 5 x 4 x 3 m (dxšxv). Podlaha je obložena dlaždičkami, v jednom místě je vrstva písku, který arové občas konzumují, ačkoliv dostávají denně grit. Ve voliéře je umístěna velká kulatá mísa na vodu, navíc je zde ale instalováno zamlžovací zařízení. Zpočátku bylo zamlžovací zařízení uváděno do provozu denně po dobu pěti minut, ale když bylo zjištěno, že ho arové málo využívají, byl postup změněn tak, že se zamlžovací zařízení uvádí do provozu pouze jednou v týdnu (sobota dopoledne) na dobu 25 minut. Arové toho využívají dokonale. Po uvedení do provozu se ihned zavěšují pod trysku a dokud nemají peří dokonale promáčené, neodlétají.
V jednom rohu voliéry je postavena betonová roura sahající až do výše 2,40 m ke stropu a je hnědě natřena. V nejhořejší části je zasazena přepážka a otvor, čímž vzniká hnízdo podobné stromové dutině velikosti 30 x 30 cm. Tomuto betonovému hnízdu dávají arové přednost před budkami kmenovými nebo z prken.
Na začátku hnízdění (březen - srpen) se dává do hnízdní dutiny nahnilé dřevo, které arové zcela rozmělní, malou část z hnízda vyhodí. V tomto období dostávají arové nová bidla na sedání, ale také různé větve (i s listím), které zcela oštípou.
Stěny voliéry jsou natřeny zeleně, žlutě a modře. Na zelených a modrých plochách jsou zobrazeny různé rostliny. Na jedné straně voliéry jsou skleněné tvárnice, ze strany směřující do obslužné chodby, je pletivo.
V této stanici se zkrmuje velká množství ořechů vlašských, burských a menší množství ořechů para. Ořechy mají vysoký obsah proteinů. Dále se podává směs semen, jak ji pro ary nabízejí speciální obchody. Ve směsi je vysoký podíl slunečnicových zrn. V době hnízdění dostávají arové také máčené a naklíčené zrní, o které ale příliš nestojí.
Každá denní dávka krmení obsahuje čerstvou zeleninu a ovoce, podle nabídky trhu. Nejčastěji to jsou jablka, třešně, banány, pomeranče, zahradní jahody, papaje, mrkev, listy a hlízy celeru, rajská jablíčka, salátová řepa, kivi a broskve. Vše se posype suchým vaječným krmivem zn. Cé-Dé a popráší ještě minerálním práškem.
Autor článku dále uvádí, že se přesvědčil, že mnozí chovatelé poskytují arům příliš malý prostor (např. v Belgii viděl umístěný pár arů araraun ve výletové voliéře a ploše 1 x 1 m spojené s vnitřní voliérou týchž rozměrů). Překvapivé bylo, že i v tak malém prostoru arové úspěšně hnízdili. Zdůrazňuje, že přes to by nepokládal za vhodné toto napodobovat.
A ještě o jedné věci autor píše. Chovatelé od jižní Afriky přes Ameriku až do Evropy hovoří o tom, že v důsledku úhynu zcela vyvinutých zárodků krátce před líhnutím dochází ke ztrátám těchto snůšek. Jako příčinu uvádí vysokou relativní vlhkost ovzduší mezi 80 - 90 %. Když byly snůšky dávány do umělých lahví a vlhkost se udržovala mezi 30 - 45 %, byla líhnivost výborná. Americké chovné stanice pokládají za vyhovující relativní vlhkost od 50 do 55 %.