Nejen lidé potřebují v tropických vedrech více pít. V parných dnech musíme kontrolovat pitný režim i našich čtyřnohých přátel. Psi i kočky by měli mít neustálý přístup k čerstvé vodě. A pro psy na výletech, túrách i procházkách přibalme do batůžku raději lahev s vodou navíc. Tvrzení, že voda je nejvzácnější tekutinou na světě, rozhodně neberme jako planou frázi!
Zvířata žijící v divočině si musí nalézt vodní zdroj sama. Zvířata žijící po boku člověka jsou závislá na odpovědnosti svých majitelů. Nezapomeňme, že naši chlupatí mazlíci nemají oproti nám vyvinuty potní žlázy, ochlazují se pouze vyplazeným jazykem a zrychleným dýcháním a malými potními žlázkami mezi prsty svých tlapek.
Samozřejmě záleží na jeho hmotnosti. Lze však říci, že u psa je to asi 50 mililitrů na kilogram hmotnosti, takže pes vážící 29 kilogramů by měl vypít litr vody denně. (Kočka, která váží cca 3,5 kilogramu, by měla vypít 140 mililitrů vody denně.) Je však třeba zdůraznit, že potřeby každého zvířete jsou individuální a samozřejmě také záleží na jejich aktivitě, věku, osrstění a barvě (tmavá zvyšuje riziko přehřátí). Pes, který absolvuje v horkém dni se svým pánem náročnou túru, spotřebuje podstatně více tekutin nežli pes lenošící po celý den ve stínu zahrady někde pod košatým stromem. V horkém počasí bychom neměli psy přetěžovat; vždy je třeba přihlédnout k jejich věku, k jejich kondici a k jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu.
Pozor: někteří psi mají (stejně jako někteří lidé) menší pocit žízně. Těm je třeba do misek kápnout do vody nějaké zchuťňovadlo (např. deci masového vývaru).
Všimli jste si, jak pije váš pes? Ohnutý jazyk vytvoří při pití malou vaničku. Tou pes nabírá (zdánlivě nesmyslně směrem zezadu – jak teprve nedávno prozradily zpomalené filmové záběry) z misky vodu a vtahuje ji do tlamy.
Některá psí plemena snášejí tropická vedra hůře – zejména plemena se zkrácenou čenichovou partií (např. němečtí boxeři, mopsové, angličtí buldoci atd.). Samozřejmě horka nemilují ani typická severská plemena (aljašští malamuti, sibiřští husky, samojedi, grónští psi) a psi bohatě osrstění. Ohroženi jsou však i psi bez rozdílu plemen, kteří trpí obezitou. A pochopitelně musíme hlídat pitný režim i přiměřenou zátěž psích seniorů. (Pitný režim musíme mimořádně hlídat i u štěňat!)
Psi, kteří jsou krmeni výhradně granulovanou potravou, potřebují více vody než psi krmení masem nebo masovými konzervami.
Při dehydrataci může pes zkolabovat velmi rychle. Proto psa při výletech pravidelně napájíme, a je-li to možné, necháváme ho ochladit v přírodních vodních zdrojích – v potocích, řekách či tůních. Po koupeli psi přímo zázračně ožívají. (Pokud psy zchlazujeme sami, nesmíme na ně lít ledovou vodu – mohli bychom jim způsobit šok! Lépe je potřít je navlhčeným hadrem. Ve specializovaných prodejnách jsou též k dostání chladící podložky pro psy.)
Každodenní pravidelné venčení je pro psy nejpříjemnější v časných ranních hodinách a večer, kdy úmorná vedra poněkud povolí.
Při jízdě autem je třeba dělat pro psy pravidelné přestávky, nechat je napít a trošku proběhnout.
Vyhýbejme se rozpálenému asfaltu nebo betonu! Horký povrch může pejskovi popálit citlivé tlapky.
V nevhodném prostředí (např. uzavřeni v automobilech) jsou psi náchylní k životu nebezpečnému přehřátí organismu. Příznaky jsou transparentní: pes je apatický, polehává, může slinit, zadýchává se nebo pokašlává, v akutních případech má horečku, zvrací, má bušení srdce a je často neschopný pohybu. V takových případech musíme psa okamžitě ochlazovat vlažnou vodou, umístíme ho do stínu a zajistíme dostatečný přísun vody. V těžších případech okamžitě vyhledáme pomoc veterinárního lékaře.
Veterináři vždy doporučují majitelům psů, aby pečlivě sledovali příjem tekutin svých čtyřnohých svěřenců. Omezený, nebo naopak nadměrný příjem tekutin může signalizovat některá onemocnění. Pokud pes pije málo, může mít parvovirózu, leptospirózu (proti oběma chorobám lze, jak víte, psy vakcinovat) či zánět slinivky břišní. Nadměrná konzumace vody může naopak signalizovat infekční onemocnění močového měchýře, cukrovku nebo pyometru (zánět dělohy).
Nepochybně největším suchozemským pijanem vody je slon, který za jediný den vypije až 150 litrů vody. Spotřebou vody na jeden zátah mu může částečně konkurovat snad jen vyčerpaný velbloud, který dokáže vypít až 130 litrů. Potom vydrží až týden nepít, k čemuž má adaptovaný svůj krevní oběh.
Tarbíkomyš dokáže prožít celý život bez jediného doušku. V poušti sbírá semena a rostliny, z nichž získává tekutiny.
Ani kočka pouštní nepotřebuje pít. Tekutiny získává ze své kořisti – z hlodavců a drobných ptáků.
Za zmínku stojí i fakt, že těla pouštních štírů jsou složena z nerozpustné látky, která zabraňuje přebytečnému odpařování tekutin.