Policejní kynologové by mohli vyprávět bezpočet příběhů s dobrým koncem. Zvláště hezky se poslouchá povídání o pátrání po zatoulaných lidech, při kterých jim psi v mnoha případech doslova zachránili život.
Jsou ale i případy pátrání po nezvěstných, které skončily smutně. Následující příběh však je hodně smutný. Vše začalo výletem party mužů, kteří se kochali neobyčejnou krásou krajiny nad řekou Oslavou poblíž obce Sedlec. Turisty vyhledávaný výhled nedaleko kruhové stavby zvané Gloriet navštívila i zmíněná skupinka.
Muži se zdrželi do noci, snad aby si užívali noční výhled na hvězdné nebe. Jen ale do chvíle, než začali postrádat jednoho z kamarádů. Naposledy ho viděli, když šel na hranu prudkého srázu k řece. Protože se kamarád neozval ani na opakované volání, začali prohledávat nejbližší okolí. Nevěděli, zda ho třeba nenapadlo projít se po hřebenové cestě. Hledali celou noc, dokonce se spouštěli na schůdnější části srázu k řece, ale kolegu nenašli. Proto se v ranních hodinách obrátili na policii s prosbou o pomoc. Brzy po deváté dorazili na místo policisté a vzápětí nato povolali tři kolegy se psy.
Psovodi si rozdělili plochy pro pátrání, asi ta nejtěžší, nejstrmější, připadla na psovoda Patrika Topinku s belgickým ovčákem malinoisem. Úžasně pracovitý a skvěle vycvičený maliňák Kim, po rodičích z Holandska, měl za sebou úspěchy nejen ve službě, ale také vítězství a další pódiová umístění na těch nejtěžších závodech psů se služebním výcvikem, jako třeba na Memoriálu pplk. Ryby v Plzni, na vyhlášeném obranářském speciálu v Ostravě, stal se vítězem mistrovství Ukrajiny služebních psů atd. „Byl to pes srdcař, pracoval by pro mne do padnutí,“ charakterizuje Kima policejní kynolog Topinka.
Z psovodova vyprávění také vyplývá, že přípravě Kima věnoval velkou pozornost, a to i posilováním jeho kondice: „V létě jsme několikrát týdně plavali a během celého roku běhal vedle mne při výjezdech na kole. Přesněji řečeno, musel běžet přede mnou, každou jinou pozici považoval za nežádoucí a štěkotem dával najevo, jak ho to zlobí,“ s úsměvem vzpomíná psovod. Hned však zvážní, když popisuje pátrání na prudkém svahu k řece Oslavě. „Sestupoval jsem s Kimem traverzem, jinak to ani nešlo. Byl to pes ďábel, ale na zjevně těžkém svahu byl pozorný. Když jsme byli asi patnáct metrů nad řekou, náhle zavětřil a vyběhl nahoru směrem k vyhlídce. Na chvilku jsem ho ztratil z dohledu, neboť to bylo místo za skálou. Pak už jsem jen viděl, jak nekontrolovatelně sjíždí a chvílemi padá, až skončil v kamenité řece. Zůstal strnule stát ve vodě, snad dva metry od břehu. Na žádný povel ani na oslovení nereagoval,“ vybavuje si psovod kritické chvíle.
Když došel k psovi do řeky, ten jen slabě zareagoval a pomalu vyšel s páníčkem na břeh. Tam si lehl k nohám psovoda, který se snažil informovat policejní kolegy a požádat o pomoc. Jenomže v místě nebyl signál. Stav psa byl vážný, ale jít se psem v náručí podél řeky se nedalo a o výstupu do svahu už vůbec nemohl uvažovat. Nezbylo než psa vzít do náručí, přebrodit řeku a tam se snažit vystoupat do mírnějšího svahu. To už ale nad nešťastným místem létal policejní vrtulník, který našel již nežijícího turistu zaklíněného mezi skálou a stromem. Přibližně v místě, kde Kim zřejmě cítil muže a kam se usilovně snažil dostat. Piloti vrtulníku chtěli pomoct s transportem malinoise chvílemi ztrácejícího vědomí, jen co vyprostí hledaného muže. Jejich snaha však byla marná.
Psovodovi se s pomocí turistů podařilo dostat psa k cestě na protějším břehu. Střídali se při vynášení těla napůl nepřítomného a osudu oddaného desetiletého Kima. Přitom bylo zřejmé, že jeho duše už směřuje do věčného psího ráje. Na cestě, kam mělo přijet policejní auto, Kim vydechl naposledy. Nepomohla ani snaha o jeho oživování. Tak skončil příběh policejního psa, kterému nejen my pejskaři, ale všichni, kterým pomáhal žít v bezpečí, musíme být vděční za jeho služby. Osudným se mu stala jeho úporná snaha nalézt nezvěstného člověka.
Ačkoliv byl Kim všestranným policejním psem a skvělým obranářem, psovod nikdy neměl obavu, že by někomu ublížil při pátrání po nezvěstných osobách. Pravda, při takovém nasazení měl Kim pro jistotu náhubek, neboť při pátrání v lese se často setkával s nejrůznějšími lidmi. Především s houbaři, kteří měli mnohdy hůl či klacek, a tak by si Kim mohl nějaké mávnutí holí vysvětlit po svém.
Jednou nejspíš zachránil zdraví a možná i život řidiči, který při havárii vyletěl se svým vozem z dálnice. V šoku pak vběhl do přilehlého lesa. Hasičům a dobrovolníkům pátrajícím v rojnici se muže nepodařilo nalézt. Za dvě hodiny po havárii byl na místo povolaný psovod s Kimem. Protože terén od havarovaného auta směrem k lesu a dál byl pošlapaný desítkami lidí, policista Patrik Topinka se rozhodl s Kimem pro průzkum terénu revírováním. „Byl to poměrně hustý les s nízkým podrostem. To ovšem pro trénovaného a houževnatého Kima nebyl velký problém. Nevyhýbal se žádným hustým křovinám, a jen co se vrátil z průzkumu jedné strany, dychtivě čekal na pokyn k pátrání na opačné straně. Asi po deseti minutách začal aktivně štěkat. Když jsem se přiblížil, spatřil jsem v houštině sedícího zkrvaveného muže. Povolal jsem kolegy a muže jsme transportovali k vozidlu zdravotnické záchranné služby,“ vzpomíná psovod na další záchranný čin skvělého Kima.
Když o něho přišel, pořídil si dalšího malinoise. „Myslím, že jsem si opět vybral dobře. Ale se soutěžními aktivitami vzhledem k rodinným povinnostem příliš nepočítám. Tříletý Akim splnil všechny zkoušky služebních psů bez zakolísání. Je i skvělým kamarádem pro celou rodinu, ale přesto se mně zdá, že kvalit předchozího Kima nedosahuje,“ končí povídání o svých psech policejní kynolog Patrik Topinka z Vysočiny.