Mlok skvrnitý – klenot mezi našimi obojživelníky

Obojživelníci (třída Amphibia) zahrnují velké množství druhů. Mnoho z nich obývá tropy a subtropy, ale řada druhů se vyskytuje i v oblastech mírného pásma. Několik zajímavých druhů můžeme nalézt i v naší přírodě. Vedle populárních žab (řád Anura) to jsou také ocasatí obojživelníci (řád Caudata). Jedním z nejatraktivnějších a nejnápadnějších zástupců je bezesporu mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).

Mlok skvrnitý se představuje

Druh popsal Linnaeus v roce 1758. Je zařazen do čeledi mlokovití (Salamandridae). Areál jeho rozšíření zahrnuje střední a jižní Evropu, severní Afriku a jihozápadní Asii. V této rozsáhlé oblasti se vyskytuje v několika poddruzích. V rámci přírody ČR se jedná o nejrobustnějšího ocasatého obojživelníka. Samečci dorůstají 9,6 až 16,6 cm, samičky 12,2 až 19 cm. Jako potrava mu slouží různí drobní bezobratlí živočichové. Může působit trochu neohrabaným dojmem. Faktem je, že opravdu není příliš hbitým běžcem ani příliš dobrým plavcem, i když vodní toky a plochy dovede překonávat, hlavně však menší tůně apod. V našich podmínkách je vejcoživorodý. Dožívá se 25 až 30 let, výjimečně více.

Způsob života

Vyskytuje se v nadmořské výšce od zhruba 200 do 1 100 metrů. Obývá hlavně listnaté lesy. V dospělosti se pohybuje především po souši. Vyhledává členité, mírně zastíněné prostředí poskytující mnoho možností různých úkrytů, s potoky nebo tůněmi v okolí. I když k zastižení může být někdy i za dne, například po dešti, den často tráví v úkrytu a ven vylézá v noci. Schovává se pod kameny, pod pařezy, do různých štěrbin, děr vyhrabaných hlodavci a dalších skrýší. Podobné úkryty si vybírá také k zimování. Mlok skvrnitý většinou zimuje samostatně, ale podle podmínek někdy i pohromadě s dalšími mloky nebo jinými druhy obojživelníků a plazů. K páření u tohoto druhu dochází během léta až do podzimu. Na jaře samice vyhledávají vhodné místo pro porod, respektive kladení larev. Jsou to klidné lokality s mělkou vodou, tedy mírně tekoucími potůčky nebo různými tůňkami. Do mělké vody pak samice kladou larvy.

Mloci a lidé

Nebezpečí od lidského druhu může pro mloka přijít především v podobě automobilismu a také ničení nebo ubírání jeho přirozeného prostředí. Mizení či znečišťování čistých tůní nebo potůčků může být zvláště velký problém. Na druhou stranu naštěstí existují lidé a organizace starající se o vhodné prostředí pro naše obojživelníky. I když se jedná o opravdu atraktivního živočicha, je stejně jako naše další původní druhy obojživelníků a plazů chráněný, nesmí se tedy v přírodě odchytávat. Jeho chov by byl možný snad jen s příslušnými výjimkami a povoleními s jedinci z registrovaných chovů. Zájemci o chov zajímavých, vzhledově atraktivních živočichů z řad běžných chovatelů mají v současnosti jiné dostupné možnosti. Například takový axolotl tygrovaný (Ambystomatigrinum), velký, barevně zajímavý amerických druh ocasatého obojživelníka, jenž se dá do chovu sehnat. Pokud se nám tedy poštěstí v přírodě narazit na mloka, nijak ho nevyrušujme, a je-li to možné, zdokumentujme ho nafilmováním nebo vyfotografováním. Budeme tak mít krásný „úlovek“ beze zbraně.