Čipování psů - povinné od letošního ledna

Od prvního ledna roku 2020 začala v České republice platit novela veterinárního zákona (č. 302/2017 Sb.), která mimo jiné přinesla povinné čipování psů chovaných na území republiky. 

V současné době stále probíhají živé debaty ohledně prospěšnosti povinného čipování a jeho slabin a nevýhod. 

Níže přinášíme podrobnější přehled o možnostech, výhodách i možných komplikacích týkajících se čipování psů v zájmových chovech.

Co je mikročip

Mikročip je tvořen protáhlou kapslí vyrobenou z biokompatibilního skla či, ty nejmodernější, ze speciálního biokompatibilního polymeru. Riziko poškození či rozbití skleněného čipu je sice velmi malé a v praxi nastává téměř výlučně při devastujících zraněních, kdy na tkáň s čipem působí extrémní síly (pád z velké výšky, kolize s autem), nicméně není zcela nulové. Polymer je oproti sklu pružný a téměř nezničitelný, vnější rozměry i funkce jsou obdobné jako u skleněných mikročipů. Biokompatibilní materiály zajišťují dobrou toleranci v těle, které by jinak na čip reagovalo jako na cizorodé těleso a snažilo se ho vypudit (obvykle hnisáním a tvorbou abscesu).

Běžný mikročip určený pro označování psů má rozměry okolo 2 X 12 mm, k dostání jsou však i tzv. mini čipy, určené k použití u miniaturních plemen psů a menších zvířat, jako jsou kočky nebo fretky. Tyto zmenšené čipy mívají nižší hmotnost a rozměry okolo 1,4 X 8,5 mm. 

V ochranné kapsli rýžovitého tvaru se nachází diodová matrice s anténou, která je uzpůsobena pouze pro příjem elektromagnetických pulzů, jedná se tedy o pasivní čip RFID (Radio Frequency Identification). Ten, na rozdíl od aktivního čipu, neobsahuje vlastní zdroj energie a mimo kontakt s vysílačem (čtečkou) nevysílá žádný signál. Nelze ho tedy využít například ke sledování a lokalizaci pomocí GPS a rovněž, dle dostupných informací, nemá žádný vliv na zdravotní stav zvířete.

Při přiblížení čtečky k mikročipu dojde k zachycení vysílaného elektromagnetického signálu, což čipu umožní krátké nabití a vyslání odpovědi - na displeji čtečky se zobrazí unikátní kód. 

Díky tomu, že mikročip ke svému fungování využívá energii dodanou čtecím zařízením, není jeho životnost limitována výdrží baterie a bez problémů vydrží funkční po celý život zvířete. Někteří výrobci uvádějí životnost svých čipů přes 20 let a poskytují i záruku bezplatného dodání nového čipu, přestane-li ten původní fungovat. 

Mikročip dle standardů ISO 11784/11785, nejlépe s národním kódem

V Evropské Unii se dnes obvykle používají mikročipy dle standardů ISO (International Organization for Standardization - Mezinárodní organizace pro normalizaci), což zaručuje přečtení jakéhokoliv ISO mikročipu jakoukoliv ISO čtečkou, bez ohledu na značku výrobce. Na pořízení čipu se proto nevyplatí nadměrně šetřit, vždy požadujte čip dle normy ISO, nejlépe s národním kódem. 

Chcete-li se ujistit, že váš mikročip tyto vlastnosti splňuje (např. máte-li psa čipovaného starším čipem), můžete se orientovat například podle jeho číselného kódu. Pokud má kód celkem 15 číslic a začíná na 203 (mezinárodní kód pro Českou republiku dle ISO normy), můžete být bez obav, normy ISO jsou splněny a kód je navíc použitelný i pro mezinárodní registry. 

Setkat se můžete i s mikročipy začínajícími třímístným kódem výrobce, prvním číslem bývá 9. V tomto případě můžete ověřit splnění norem ISO na webových stránkách organizace ICAR (International Committee for Animal Recording - Mezinárodní výbor pro kontrolu zvířat) nebo požádat o potřebné informace veterináře, který čip zavedl. Tyto čipy však nenesou národní kód a proto nejsou použitelné pro mezinárodní registry.

Opatrnost je na místě také při importu nebo naopak výjezdu se psem mimo země EU, například z/do USA. V některých zemích se používají mikročipy jiného typu, než podle norem ISO, takže čtecí zařízení používaná v EU je nemusí přečíst a naopak, ISO čip může být nečitelný pro čtečky ve vzdálenějším zahraničí. 

Pokud plánujete dovoz psa z ciziny, ujistěte se, že je načipován vhodným mikročipem, případně je možné ho po příjezdu do ČR nechat přečipovat, respektive očipovat znovu. V případě aplikace nového mikročipu se druhý čip uvede do očkovacího průkazu či pasu zvířete v zájmovém chovu, avšak původní čip se neodstraňuje.

V případě jednorázové cesty do zahraničí je pak možné si zakoupit či zapůjčit čtečku ISO, kterou můžete tamním úřadům prokázat identitu zvířete v souladu s kódem uvedeným v jeho dokumentech (mezinárodní očkovací průkaz, pas zvířete v zájmovém chovu atd.).

Naštěstí v současné době stoupá počet zařízení, které dokáží přečíst velmi široké spektrum mikročipů, jak dle ISO norem, tak i odlišných, proto se dá očekávat, že problémy kompatibility čteček a čipů budou postupně mizet. 

Aplikace mikročipu

Mikročip se umisťuje do tkáně podkoží pomocí sterilního aplikátoru s dutou injekční jehlou, po vpichu se čip stiskem pístu vtlačí do těla podobně jako běžná injekce. I když je jehla silnější, než je obvyklé při podávání léků či vakcín, vpich obvykle bývá zvířaty tolerován lépe než třeba očkování. Je to jak díky použití velmi ostré jehly, která hladce pronikne kůží, tak i díky malému objemu mikročipu. Nejbolestivější chvílí při injekčním podání léku totiž není vpich jehly, ale vtlačení obsahu stříkačky do tkání. 

Standardně se čipuje na levou stranu krku, případně před levou lopatku. Sjednocení místa aplikace výrazně usnadňuje identifikaci například u zatoulaného zvířete. K načtení čipu je totiž potřeba přiblížit čtecí zařízení pouze na několik centimetrů od mikročipu, což by v případě různých aplikačních míst znamenalo zdlouhavé hledání po celém těle.

Provádí-li aplikaci oprávněná a proškolená osoba, jsou její rizika minimální. Obvyklá je mírná reakce podkožního vaziva, která je však žádoucí, protože přiměřeným opouzdřením čipu se zamezí jeho putování, které by opět komplikovalo jeho načtení a tím i identifikaci zvířete. Moderní čipy jsou navíc vybaveny adhezní povrchovou úpravou či speciální čepičkou, která pomáhá udržet čip v místě aplikace. „Odcestování“ čipu mimo levou stranu krku se stávalo především u starších typů. Zejména u psů suché konstituce může být posléze čip hmatný jako drobné zrníčko pod kůží. 

Jak praví přísloví, „i mistr tesař se utne“, proto stále tu a tam dochází ke znehodnocení či ztrátě čipu při aplikaci. Nejčastější příčinou je příliš mělký vpich či příliš rychlé vytažení jehly, díky čemuž není čip zaveden pod kůži celý a následně vypadne. Zvláště u psů s hustou srstí hrozí dvojité propíchnutí kožní řasy, při kterém čipující personál omylem aplikuje mikročip zcela mimo tělo zvířete. Špatně fixované, nespolupracující zvíře výrazně zvyšuje riziko chybné aplikace mikročipu. Vhodné opatření může v některých případech představovat oholení místa vpichu, které navíc umožní lépe provedenou desinfekci. 

Po zavedení mikročipu lékař provede kontrolu jeho funkčnosti a umístění pomocí čtečky, vzácně se však může stát, že čip vypadne až později, zejména je-li zaveden částečně či uvízl-li v husté srsti. Je proto vhodné čas od času psa „nechat načíst“, abyste měli jistotu, že je čip na místě a funkční. 

Ceny za čip a jeho zavedení se pohybují zpravidla od 200 do 500 Kč, v závislosti na typu mikročipu a ceně za práci veterinárního lékaře. Některé obce kompenzují majitelům náklady na mikročip například formou slev na poplatcích za psa, informace poskytuje vždy příslušný obecní úřad. 

Čip a magnetická rezonance

V souvislosti s rozvojem diagnostických metod a se zvyšováním jejich dostupnosti širší veřejnosti se objevují obavy ohledně kompatibility mikročipů a vyšetření pomocí magnetické rezonance (MRI). 

Samotná přítomnost čipu nezvyšuje riziko vyšetření ve smyslu poškození zdraví zvířete, může však způsobit rozostření obrazu v místě usazení čipu a zhoršit tak přehlednost snímku. 

Možností poškození či vymazání mikročipu vlivem magnetické rezonance se zabývala například klinická studie University of Tennessee, publikovaná roku 2012 v Žurnálu Americké asociace veterinárních lékařů (Journal of the american veterinary medical association). Během studie podstoupilo 53 psích pacientů magnetickou rezonanci různých částí těla, před vyšetřením i po něm bylo provedeno načtení mikročipů. Ani jeden z kontrolovaných čipů nevykazoval známky poškození, načtené údaje byly kompletní i po provedeném vyšetření bez ohledu na zobrazovanou oblast.

Vliv magnetické rezonance na funkčnost implantovaného mikročipu je pokládán za velmi nepravděpodobný, s čímž souzní i dosavadní zkušenosti z veterinární praxe v ČR.

Registrace mikročipu

Veterinární lékař po aplikaci mikročipu nalepí do očkovacího průkazu čárový kód spolu s unikátním 15místným číselným kódem. Máte-li zároveň vystavený petpas (pas zvířete v zájmovém chovu), je číslo mikročipu uvedeno také v rámci registrace petpasu na Komoru veterinárních lékařů (KVL). Tato registrace však neslouží k dohledání ztraceného zvířete, proto je velmi vhodné registrovat přidělené číslo mikročipu i v dalších registrech. Toto provádí majitel sám (někteří veterináři nabízí provedení registrace jako placenou službu, není to však jejich povinnost) a sám si také volí registr. Z ordinace si tak odnášíte několik nalepovacích štítků s kódem mikročipu, ačkoliv díky možnosti online registrace je zpravidla příliš nevyužijete. 

V České republice dosud neexistuje státní centrální registr čipovaných zvířat. Tuto službu nabízí celá řada organizací velmi různorodé kvality, proto je vhodné výběru věnovat pozornost, případně registrovat u více subjektů. Čip totiž nese pouze unikátní kód, nikoliv informace o majiteli či zvířeti. V případě ztráty zvířete tak dohledání jeho majitele závisí na tom, v jakých registrech bude nálezce hledat. 

Velké registry, využívané státními i soukromými institucemi (policie, odchytová služba, útulky) a zároveň dobře povědomé i veřejnosti, jsou především Národní registr majitelů zvířat (narodniregistr.cz) a Back Home (backhome.cz). Výhodou těchto registrů je také jejich zapojení do mezinárodní sítě PETMAXX, což maximalizuje šance na dohledání majitele i při ztracení či odcizení psa v zahraničí. 

Online registrace je jednorázově zpoplatněna částkou 200 Kč (198 Kč Národní registr), pro majitele čipů BackHome je zdarma registrace ve stejnojmenném registru, podobně Národní registr umožňuje bezplatné zapsání čipů Datamars. Možné je i zaslání registračního formuláře poštou. Pokud dojde ke změně majitele či kontaktních údajů, nezapomeňte provést příslušné změny také ve využívaných registrech, úpravy nejsou nijak zpoplatněny a vyhnete se tak mnoha komplikacím. 

V případě nálezu zvířete a dohledání jeho čipu v registru bude majitele kontaktovat přímo pracovník registru, který následně zprostředkuje předání psa, nálezce (resp. osoba se čtečkou) neuvidí osobní údaje majitele, pouze dostane informaci, že majitel byl nalezen. 

Pokud budete čipovat psa s průkazem původu, je třeba zaznamenat kód mikročipu spolu s potvrzením aplikujícího veterináře také do průkazu původu, případně dalších dokumentů (výkonnostní průkaz atd.). Pokud si nejste jisti, kde všude potřebujete čip uvádět, můžete požádat o radu příslušný chovatelský klub. Obvyklý je také zápis čísla čipu do plemenné knihy. 

Povinnosti majitelů psů, které přinesla novela veterinárního zákona

Jak již bylo zmíněno, od 1.1.2020 platí v České republice povinnost mít psa označeného mikročipem a číslo čipu uvedené v očkovacím průkazu či petpasu, přesněji bez mikročipu nelze od Nového roku brát v potaz záznam o povinné vakcinaci proti vzteklině a očkování je tak považováno za neplatné. Za porušení této povinnosti hrozí pokuta až 20 000 Kč, další postih může nastat v případě, že by zvíře bez platného očkování proti vzteklině poranilo člověka. 

Výjimku z tohoto nařízení mají zvířata s jasně čitelným tetováním, které bylo provedeno před 3.7.2011, tito psi se již čipovat nemusejí (jiná situace může nastat při vycestování do zahraničí, vždy je třeba ověřit požadavky cílové, ale i tranzitní země). Pozor, k 1.1.2020 pozbylo oficiální platnosti i očkování, které bylo provedeno dříve, nebyl-li pes k tomto datu řádně očipován.

Čipování nově narozených štěňat je povinné nejpozději v době první vakcinace proti vzteklině, tedy maximálně do 6 měsíců věku.
 

Nálepkou v očkovacím průkazu povinnost (zatím) končí

Pro účely zákona máte splněno, jestliže má zvíře aplikovaný mikročip a jeho číslo je řádně zaneseno do očkovacího průkazu. Novela zákona totiž nepřináší povinnost čip kdekoliv registrovat, čímž rovněž klesá účinnost opatření proti nelegálnímu obchodu se zvířaty, jejich týrání a tzv. množírnám. V jednání je zavedení státního centrálního registru k 1.1.2022. 

Další otázkou je, kdo by měl povinnost tuto státní registraci uskutečnit, zda chovatel (u štěňat první majitel, tj. před jejich prodejem) či veterinář, který čip aplikoval. 

Povinné označování psů mikročipem má za cíl zlepšit identifikaci a dohledatelnost zvířete, což pomůže mimo jiné i řešit spory o vlastnictví psa či o náhradu škody způsobené zvířetem. Dále se očekává usnadnění návratu ztraceného psa k jeho majiteli a v neposlední řadě také účinnější sledování a kontrola chovů především z hlediska zoohygienické prevence a zamezení týrání zvířat či pokoutního obchodování se štěňaty. 

Navzdory některým kritizovaným aspektům může novela jako celek představovat krok vpřed k lepší ochraně zvířat. Posoudit objektivně její přínos však bude možné až delší čas po jejím zavedení do praxe.