Papoušci zpěvaví hnízdí v přírodě mnohdy nejenom v dutinách stromů, ale k hnízdění rádi využívají i různé prohlubně a praskliny. Za velmi dlouhou dobu, co se papoušci zpěvaví chovají v zajetí, se jako druh již plně domestikovali. Není tudíž zapotřebí vytvářet jim nějaké věrné kopie jejich životních hnízdních dutin tak, jako je tomu třeba u jiných druhů papoušků. Hnízdní budky, které chovatelé papoušků zpěvavých nejčastěji předkládají k hnízdění, bývají různých rozměrů a tvarů. Jedno mají ale společné – a tím společným jmenovatelem je použitý materiál. Je to dřevo. Dřevo představuje ideální materiál – jak pro konstrukci budky, tak pro základní část podestýlky hnízdní kotliny.
Ve své praxi jsem viděl hnízdit papoušky zpěvavé v opravdu velmi rozdílných podmínkách. Zajímavý je případ, kdy u jednoho chovatele zahnízdili mladí papoušci zpěvaví téhož roku, kdy se vylíhli. Nepozorovaně si vykotlali hnízdní část ve ztrouchnivělé části stromu, která sloužila spíše pro dekorativní účely ve velké proletové voliéře. Protože hnízdící pár byl objeven příliš pozdě a hnízdní kotlina se nacházela více než metr hluboko, bylo celé hnízdění ponecháno v dalším vývoji na náhodě. I v těchto docela nestandardních podmínkách došlo k úspěšnému odchovu tří zdravých mláďat.
V jiném případě papoušci zpěvaví, kteří byli ve společné voliéře s několika páry křepelek čínských (Coturnix chinensis) a rýžovníků šedých (Padda oryzivora), urputně bránili a nakonec zabrali pro své hnízdění polootevřenou budku o rozměrech 15 × 15 × 15 cm. Hnízdění proběhlo rovněž úspěšně a celkem bylo v tomto případě odchováno pět vitálních mláďat.
Jak je vidět na těchto dvou zcela odlišných případech úspěšného hnízdění papoušků zpěvavých, jsou nezřídka ochotni zahnízdit i v ne zcela optimálních hnízdních prostorách. I když je vidět, že škála jejich adaptace na hnízdní podmínky může být docela široká, není možné ani jeden z výše uvedených případů zavést do chovatelské praxe jako standard.
Za standardní se považují rozměry chovné budky asi 20 × 18 × 27 cm (délka × šířka × výška). Jako konstrukční materiál je vhodné si zvolit nejlépe přírodní dřevo. Vhodné jsou desky o síle asi 12 mm. Na vletové (čelné) straně budky zhotovíme vlezný otvor o průměru přibližně 5–6 cm, pod kterým se nachází ve vzdálenosti přibližně 3 cm v ose otvoru níže provrtán další otvor o průměru 10 mm, do kterého vsadíme přistávací bidlo.
Papoušci jsou v přírodě v době hnízdění ve svých hnízdištích ve většině případů napadáni predátory shora. Proto vnímají odejmutí vrchní části budky při kontrole chovatelem jako silný šok. V důsledku tohoto šoku může hnízdící samice opustit hnízdo natrvalo nebo po návratu zpět může vážně zranit, či dokonce zabít již vylíhlá mláďata. Z tohoto důvodu si kontrolní otvor pro provádění inspekcí hnízdních budek, včetně další manipulace s mláďaty, zásadně zhotovte z pravé nebo z levé boční strany. Kontrolní boční otvor opatřete dvířky, která by měla co nejlépe dosedat a nevpouštět dovnitř budky světlo, hluk či umožňovat přílišné odvětrávaní. Výška spodní hrany tohoto výřezu, jehož velikost volíme tak, abychom mohli mládě bezpečně vytáhnout ven v polozavřené dlani, by měla být asi 7–10 cm od spodní úrovně dna. To proto, aby nám mláďata v pozdějším věku, když se v budce již pohybují, nevyskočila tak snadno ven a nezranila se pádem z výšky. Můžeme tak účinně zabránit i zbytečným úmrtím.
Rozměry budky, které zde uvádím, nelze považovat za dogma. Harmonický pár papoušků zpěvavých si bez problémů vybere pro své hnízdění i budku poněkud odlišných rozměrů, než je doporučeno v této kapitole.