V minulém díle jsme si stručně představili onemocnění, proti kterým se v našich podmínkách psi nejčastěji očkují. Nyní se podíváme na možná vakcinační schémata, kombinace vakcín a možné postupy.
Základní očkování štěňat se řídí aktuálním zdravotním stavem nejen jednotlivce, ale i celého vrhu a feny. Musí být totiž co nejvíce eliminován vliv tzv. imunitního okna, kdy štěně přestává být chráněno protilátkami poskytovanými mateřským mlékem a mlezivem, zároveň však je hladina mateřských protilátek ještě dost vysoká na to, aby bránila dostatečné imunitní odpovědi štěněcího organismu na vakcínu.
V období imunitního okna je nejvyšší riziko přenosu infekčních onemocnění, štěně je velmi citlivé na patogeny. Proto se doporučuje maximální opatrnost a především omezení nejen přímého kontaktu se psy, ale i návštěv potencionálně infekčního prostředí, jako jsou hojně navštěvované psí parky či les.
Načasování imunitního okna ovlivňuje více faktorů, zejména vakcinační historie feny (v některých případech může být výhodné i očkování v období březosti), proto se úvodní vakcinace štěňat vícekrát opakuje, aby se zajistilo navození adekvátní imunity.
Doporučované, ale nikoliv jediné možné očkovací schéma dle organizace WSAVA, začíná ve věku 8-9 týdnů očkováním proti psince, parvoviróze a hepatitidě. Po té doporučuje WSAVA ještě dvě přeočkování těchto chorob vždy po 3-5 týdnech, při druhém opakování mezi 14. a 19. týdnem se podává také očkování proti vzteklině.
V případě zájmu lze podat ve stejném schématu i injekční vakcínu proti parainfluenze, ve formě kapiček do nosu lze očkovat již štěňata od tří týdnů věku.
Po ukončení úvodní imunizace je vhodné začít s vakcinací proti leptospiróze, která se podává ve dvou dávkách - první po ukončení úvodní vakcinace, druhá v odstupu 2-4 týdnů.
Protože však štěňata chodívají do nového domova často dříve, bývá první vakcinace provedena již v 6 týdnech věku. V tomto případě by se měla podat jedna revakcinace navíc tak, aby bylo možné imunitní okno zcela pokryto.
U nás obvyklou alternativou je očkování vakcínou pouze proti psince a parvoviróze od 6 týdnů věku a následným přeočkováním po 3-5 týdnech již kombinací všech pěti infekčních onemocnění (tj. psinka, parvoviróza, hepatitida, leptospiróza a injekční verze parainfluenzy) a po dalších 3-5 týdnech revakcinace již i se vzteklinou.
I v tomto případě je vhodné přidat jedno přeočkování, vycházela-li by poslední dávka vakcíny před ukončený 15. týden věku.
Výhodou prvního schématu (dle WSAVA) je rozložení vakcinační zátěže a odložení hůře snášeného očkování proti leptospiróze do vyzrálejšího věku. Tato výhoda však platí pouze, je-li pes v nízkém riziku nákazy leptospirami. Je-li rizikové prostředí či horší nákazová situace, může být výhodnější podat vakcinaci proti leptospirám co nejdříve.
Chceme-li psa zatěžovat postupně, je v našich podmínkách vcelku bezpečné odložení očkování proti vzteklině až k zákonné hranici 6 měsíců, pokud neplánujeme cestu do zahraničí či účast na akcích, které toto očkování vyžadují.
Rovněž očkování proti parainfluenze může počkat do zralejšího věku a každopádně je výhodnější použít vakcínu s nosním podáním, kvůli výrazně lepší účinnosti.
Někdy může nastat potřeba naočkovat staršího psa s neznámou vakcinační historií, například „nalezence“. V takovém případě se postupuje, jako by zvíře nebylo nikdy v minulosti očkováno. Vakcinační schéma se pak podobá tomu štěněcímu (v závislosti na použitých vakcínách), bývá však potřeba méně dávek, protože zde odpadá riziko imunologického okna.
Veškeré další možné vakcíny proti méně často očkovaným onemocněním, jako je borelióza, tetanus, psí koronaviry a herpesviry atd. je vhodné podávat až po dokončení základní vakcinace, není-li nějaký zvláštní důvod k uspíšení navození imunity.
Rok po ukončení základního očkování štěněte následuje podání boosteru (připomínací dávky vakcíny) proti psince, parvoviróze, hepatitidě a parainfluenze (injekčně i intranasálně). Očkování proti leptospiróze se opakuje nejpozději po roce, u psů ve zvýšeném riziku nákazy (typicky myslivečtí psi) je vhodné interval ještě zkrátit. Opakování očkování proti vzteklině záleží na doporučení výrobce vakcíny, pohybuje se od jednoho do tří let.
V našich podmínkách mnoho veterinářů stále rutinně očkuje každý rok kombinovanou (polyvalentní) vakcínou nesoucí zkratku DHPPiL, případně DHPPiLR, navíc se vzteklinou. Očkování se aplikuje injekcí do podkoží a v neměnné formě se opakuje každý rok.
Nevýhodou tohoto postupu je nedostatečná ochrana proti parainfluenze a riziko příliš dlouhého intervalu vakcinace proti leptospiróze, u které je rok skutečně hraniční dobou ochranného působení očkování.
Na druhé straně, protilátky proti psince, parvoviróze a hepatitidě přetrvávají v dostatečné míře po výrazně delší dobu, proto je jejich každoroční booster zbytečnou zátěží organismu psa i peněženky majitele.
WSAVA doporučuje optimalizaci vakcinační zátěže podáváním trojkombinace DHP (psinka, hepatitida, parvoviróza) v tříletých intervalech, L (leptospirózy) v intervalech 6-12 měsíců dle míry rizika nákazy a intranasální aplikaci očkování proti parainfluenze v ročních intervalech. Boosterové dávky vakcíny proti vzteklině se řídí doporučením výrobce, ideální je vždy po 2-3 letech tak, aby se vzteklina nepodávala současně s trojkombinací DHP.
Příznivci každoroční stejné injekce DHPPiL(R) argumentují, že vyznat se v tomto „alternativním“ schématu je pro laika náročné a nepohodlné. Není to úplně pravda, majiteli stačí docházet na očkování v ročních intervalech jako doposud, s výjimkou psů ve zvýšeném riziku leptospirózy.
O trochu náročnější práci má veterinář, který musí z očkovacího průkazu a svých záznamů vyčíst, jaké boostery jsou právě „na řadě“. V dnešní éře chytrých počítačových programů se však snižuje i tato logistická zátěž.
Nespornou výhodou očkování dle WSAVA je vyšší šetrnost k organismu při maximalizaci účinnosti očkování, důležitý je zejména zkrácený interval u leptospirózy a nosní podání parainfluenzy.
Chceme-li navíc aplikovat ještě nějaké další „nadstandardní“ očkování (nejčastěji tetanus nebo boreliózu), výhoda rozložené vakcinační zátěže ještě stoupne.
Příklad - majitel nechává psa očkovat proti vzteklině(R), parvoviróze(P), leptospiróze(L), hepatitidě(H), parainfluenze(Pi), psince(D) a navíc ještě tetanu(T), protože jeho pes se pohybuje na statku s koňmi.
Při „starém“ postupu bude pes dostávat každoročně šestikombinaci DHPPiLR a každý druhý rok navíc ještě tetanus. Dostane tedy najednou očkování až proti sedmi chorobám při snížené účinnosti očkování proti parainfluenze a hraniční délce trvání ochrany proti leptospirám.
Bude-li přeočkováván podle doporučení WSAVA, dostane jeden rok DHP a Pi (intranasálně), další rok T a Pi (intranasálně) a třetí rok R a Pi (intranasálně). Leptospira se bude podávat mezi ročními vakcinacemi v intervalu 6-9 měsíců k zajištění dostatečného množství protilátek, protože statek lze považovat za prostředí se zvýšeným rizikem nákazy.
I když se tu a tam „potká“ dva roky působící tetanus s tříletou trojkombinací DHP, pořád bude pes o poznání méně zatížen, dostane maximálně 4 nemoci (očkování) naráz. Pro majitele to znamená pouze jednu návštěvu veteriny ročně navíc, kvůli zajištění ochrany proti leptospiróze.
Očkování psů má své pevné místo ve veterinární medicíně a tvoří nedílnou součást preventivní péče o zvířata v zájmových i služebních chovech. Vývoj a výzkum vakcín jde však stále kupředu a co bylo považováno za optimální nebo jediné možné před deseti či více lety, je dnes možné dělat lépe.
Proto je vhodné mít základní povědomí o nových postupech a probrat možnosti jejich aplikace u vašeho psa s veterinárním lékařem, který má nejen zkušenosti, ale také stále sleduje nové trendy a celoživotně se vzdělává.
(Originál vakcinačních doporučení WSAVA zde)