Zuby koček

Kočičí chrup má v dospělosti 30 zubů. Koťatům se do stáří 8 týdnů prořezává mléčný chrup, ten má 26 zubů. Od třetího měsíce nastává jeho výměna za trvalý, ta by měla být ukončena do 9 měsíců. První se obvykle vyměňují řezáky. Kotě, které má již některý řezák odlišný od ostatních, širší a s intenzivnější bílou barvou, je starší tří měsíců. Jako poslední se vyměňují špičáky a dorůstají stoličky. V trvalém chrupu kočky je v horní čelisti 6 řezáků, 2 špičáky, 6 třenových zubů a 2 stoličky, v dolní čelisti 6 řezáků, 2 špičáky, 4 třenové zuby a 2 stoličky. Celkem je v horní čelisti 16 a v dolní 14 zubů.

Barva zubů

Normální bílá barva zubů kočky je různého odstínu a závisí na průsvitnosti a síle skloviny. Změna barvy může být způsobena zevním zabarvením povrchu zubní skloviny, případně zubního kamene nebo změnou barvy vlastní zuboviny.

Bakterie produkující barviva mění barvu zubů do zelena, oranžova nebo černohněda. Zubní plak reaguje s železem obsaženým ve slinách a zbarvuje krčky zubů. Krmiva s nadbytkem chlorofylu zbarvují zuby do zelena, živočišné uhlí ulpívá v dolíčcích a prasklinkách skloviny stejně jako hemoglobin, případně zelenavý biliverdin při krvácení dásní. Léčiva obsahující železo působí povrchové ztmavnutí zubů, síra, dusičnany stříbra a mangan vytvářejí šedožlutou, až hnědočernou barvu, měď a nikl zelenou, kadmium žlutozlatou.

Povrchové zbarvení zubů je kosmetická vada, nenarušuje stavbu a funkci zubů. Mechanické odstranění speciálními kočičími zubními pastami a kartáčky zvládne šikovný majitel u trpělivé kočky. Je-li zabarvení většího rozsahu, je zapotřebí odstranit i zubní kámen u obluzené kočky ultrazvukem. 

Zabarvení zuboviny u jednotlivých zubů vzniká po úrazu nebo následkem zánětu zubní dřeně. Růžové, šedé, až černé zbarvení je způsobeno krvácením a rozpadem červeného krevního barviva. Infekční onemocnění, zvláště horečnatá, prodělaná v období vývoje zubů (4‒7 měsíců), mají vliv na stavbu a vývin zubu i jeho zbarvení. Všechny zuby jsou postiženy při předávkování fluorem v době vývinu skloviny, ta je nerovná, bez lesku, neprůsvitně bílá se žlutými a hnědými skvrnami. Také léčba koťat tetracykliny narušuje růst zubů a zbarvuje je žlutohnědě. 

Změna barvy zuboviny je obvykle doprovázena sníženou pevností zubu, proto je vhodné takto postižené kočce podávat měkké krmivo bez nutnosti silného kousání. Prevencí je adekvátní plnohodnotné krmení a včasná účinná léčba případných onemocnění v době růstu zubů. Odstraňování zubního plaku a kamene vhodným krmivem, hygienou nebo ultrazvukem přispívá nejen k estetice, ale omezuje i případný zápach z dutiny ústní.

U některých plemen – častěji corniš a devon rex, sfinx ‒ se v určitých liniích vyskytují tmavé, až černé všechny trvalé zuby. Jedná se o porfyrii, která je dědičnou formou poruchy metabolismu. Není bolestivá, zuby jsou pevné a bez problémů, jiné příznaky se neobjevují. Toto onemocnění není u koček příliš prozkoumáno, jedná se o vadu estetickou. Geneticky podmíněné onemocnění provázené změnou obvyklé barvy zubů známé u člověka není u koček dosud objasněno.

 

Paradontóza

Povrch zubní skloviny běžně pokrývá vrstva bakteriálního plaku. Záleží na podávaném krmivu, jestli se zubní plak stírá, nebo trvale ulpívá na zubech. Přítomnost bakterií dráždí dásně a může způsobovat jejich zánět, dásně v okolí zubu ustupují, vzniká paradontóza a zuby vypadávají. V takto pokročilém stavu je nutná návštěva veterináře, kontrola čelistí a zubů rentgenem a příslušná léčba. Ta se obvykle nevyhne vytrhání všech postižených zubů, aby se zabránilo rozvoji dalšího zánětu přestupujícího na kosti čelistí.

I bezzubá kočka se zhojenými dásněmi bez problému přijímá krmivo odpovídající konzistence. Bezzubá kočka nemůže žít volně, protože nedokáže úlovek zadržet a pokousat. Důležitá je prevence: nekrmit pouze měkkou stravou ‒ konzervami, pastami ‒ ale také tuhou, suchou (granule odpovídající velikosti). Optimální jsou větší kousky syrového masa, pro kočky je jejich zpracovávání velkou zábavou a všechny zuby se dokonale otírají, čistí.

Paradontóza se může objevit u všech koček, u koťat při výměně zubů, při nepravidelném chrupu, kdy se usazuje mezi zuby více plaku a zubního kamene. Náchylnost k paradontóze je daná i dědičně, není ale pravda, že čistokrevné kočky jí trpí častěji než běžné domácí kočky nebo kříženci. Častější nález je spíše následkem jednostranného krmení, ale taky častější kontrolou, záchytem a včasným řešením paradontózy u koček chovaných v bytě.