Letos jen vzpomínky na Tomáše Procházku

Rok, který bychom mohli nazvat koronavirový, poškodil mnoha lidem zdraví, zasáhl ekonomiku a zhatil plány rodin, jednotlivců a organizací. Dotkl se také většiny kynologických aktivit. Pro přísná protiepidemická opatření se nemohl uskutečnit ani druhý ročník obranářského závodu na počest armádního psovoda Tomáše Procházky, který zahynul při výkonu služby v Afghánistánu. Jeho kamarádům, kamarádkám a kolegům pejskařům tak zbylo jen vzpomínání. 

Dne 22. října 2020 to byly dva roky, co dotlouklo srdce člověka, který vynikal dobrosrdečným vztahem k lidem, nezištnou pomocí začínajícím pejskařům stejně jako zkušeným kynologům. A to i těm, kteří patřili k jeho konkurentům na soutěžích. Právě pro Tomášovy povahové vlastnosti, zápal pro kynologii a výcvikové i figurantské zkušenosti byl oblíbený mezi pejskaři, ale rádi ho měli také obyvatelé v Hrádku nad Nisou, kde se rodák z Prachatic rozhodl žít. Dvaačtyřicetiletý psovod z Centra vojenské kynologie Chotyně právě dokončoval stavbu rodinného domku, když byl povolaný se dvěma psy na misi do Afghánistánu. I tam si rychle získal uznání a přátele mezi našimi a americkými vojáky, se kterými sloužil na základně Šindánd v provincii Herát. O tom, jak moc je zasáhla smrt Tomáše, svědčí i skutečnost, že při výsleších afghánského vojáka, který našeho psovoda zastřelil, došlo k dosud nevyšetřené a záhadné smrti vraždícího mladíka. 

Na mušce

Že jsou psovodi na mušce bojovníků Tálibánu, věděli čeští vojáci už dávno, a to právě od amerických kolegů. Psí specialisté totiž nejednou zhatili záměry teroristů, když odhalovali výbušniny, ať už byly ukryté v maskovaných skladech, nastražené v zemi, v objektech, na vozidlech, nebo upoutané na tělech sebevražedných bojovníků. Podobně jiní čtyřnozí specialisté nacházeli utajované sklady zbraní a munice. Psi dokázali překazit také mnohé akce tálibánců spojené s nenadálým přepadením spojeneckých patrol hlídkujících v okolí základen. Pes postupující před vojenskou patrolou snadno pozná, že ve skrytu nějaké uličky číhá smrtelné nebezpečí. Na léčku doplatila třeba trojice českých vojáků v srpnu roku 2018, když patrolovala spolu s americkým vojákem a dvěma Afghánci bez psa. Stalo se to v úzké uličce hlavního města provincie Parván, v Čikáru, osm kilometrů od základny Bagrám, když se v jejich bezprostřední blízkosti náhle objevil a odpálil ukrytý sebevražedný atentátník. 

Tomáš Procházka věděl, jakému riziku se voják v misi vystavuje, a byl na to připravený. Měl jednoho psího specialistu vycvičeného na vyhledávání výbušnin, druhý pes byl hlídkový. Jeho osobní připravenost, vycvičenost psů ani zkušenosti z předchozích misí mu však nepomohly. Zastřelil ho na základně spojenecký voják – Afghánec.  

Pocta neobvyklým závodem

Na jaře roku 2019 se rozhodla parta profesionálních pejskařů zavzpomínat na zemřelého kamaráda neobvyklým způsobem. Uspořádali soutěž nazvanou O pohár štábního praporčíka Tomáše Procházky podle pravidel, se kterými se kynologové dosud nesetkali. Uspořádat soutěž systémem play-off napadlo celní instruktory a také vyznavače mondioringu Romana Valu, Martina Kobrče a psovoda celní správy Jiřího Tomana. 

„Sami děláme různé sporty a v tomto případě nás inspirovali hlavně sjezdaři a skokani na lyžích. Tak vznikl náš vylučovací systém, kdy v prvních čtyřech disciplínách soutěží všech dvacet účastníků. Čtrnáct nejlepších postupuje do semifinále. V něm se při kontrolním výkonu utkává vítěz základní části se čtrnáctým, druhý se třináctým atd. Z dvojic tak do finále automaticky postupuje sedm vítězů. Finálovou desítku doplňují tři další soutěžící, kteří získali v semifinále největší počet bodů. Startovní pořadí ve finále se určuje losováním. Celkovým vítězem se pak stává ten soutěžící, který v závěrečném kontrolním výkonu spojeném s překonáváním překážek získá největší počet bodů,“ přiblížili organizátoři. 

A jejich záměr, tedy uspořádat jednodenní závod se služebním obranářským zaměřením, který má rychlý spád, je přehledný a napínavý, jim v roce 2019 vyšel. Dvacet špičkových profesionálních, ale i několik sportovních kynologů si soutěž spolu s dvěma stovkami diváků opravdu užívalo. A tak není divu, že se snad všichni těšili na druhý ročník vzpomínkového závodu. 

Marná snaha

„Ano, opravdu jsme se těšili i my organizátoři z řad armády a kynologů z celní správy, kde měl Tomáš Procházka hodně kamarádů. Snad ani nemůže být lepší připomínka tohoto skvělého psovoda než právě závod na jeho počest. Bohužel závod v červnovém termínu se v naší posádce nemohl uskutečnit pro koronavirovou nákazovou situaci. Měl se tedy konat v náhradním říjnovém termínu, ale ani ten se nepodařilo realizovat ze stejných důvodů,“ uvedl velitel Centra vojenské kynologie Chotyně podplukovník Ing. Andrej Vítek. Zároveň dodal, že už v této době se připravují plány na příští rok a mezi mnoha úkoly by se měl objevit i termín a místo konání 2. ročníku soutěže O pohár štábního praporčíka Tomáše Procházky. A protože mnohé pejskaře zajímá, kde skončili Tomášovi služební psi, velitel sděluje: „V současné době jsou oba jeho služební psi v aktivní službě. Bredovi zůstala kategorie hlídkových psů – HO, Dokymu, původně specialistovi, byla zadána rovněž kategorie HO. S oběma psy slouží rotmistr Michal Hajný.“   

Těší se na příští rok

I přes náročnost soutěže (nebo právě proto) byl velký zájem o druhý ročník velký. „Byl to závod opravdu náročný. Už proto, že se na konkrétní disciplíny nedalo připravovat, neboť byly stanovené jen rámcově, takže nikdo nevěděl, jak přesně budou probíhat. Tak jako nikdy psovod ve službě nemůže vědět, co v případě nasazení jeho psa čeká. Proto čím více různých zásahů si pes při trénincích vyzkouší, tím lépe. Já jsem se o to letos snažil, byť tentokrát se značnou opatrností, neboť můj maliňák byl po zranění čelistního svalu. Přípravu na náhradní termín jsem už ale vypustil, neboť soutěž mně kolidovala s dlouho dopředu plánovanou dovolenou,“ říká vojenský policista Pavel Petr, bronzový na 1. ročníku. Ten se konal v celním výcvikovém středisku v Heřmanicích u Frýdlantu. Úspěšnému psovodovi, stejně jako mnoha dalším, tak nezbývá než se těšit na příští rok. 

Silný odkaz

Když se v červnu 2020 nemohl uskutečnit 2. ročník pro karanténní opatření, rozhodli se Tomášovi kamarádi od celní správy uspořádat ho v náhradním termínu. „Vzhledem k tomu, že tým lidí v našem výcvikovém středisku má bohaté zkušenosti s pořádáním velkých soutěží a podpořilo nás i vedení Celní správy ČR, podařilo se nám závod v krátkém čase opět připravit a přesunout na září do našeho střediska v Heřmanicích. To se setkalo s rychlou odezvou kynologické veřejnosti a startovní listina se ihned zaplnila. Rád bych také podotkl, že Tomášův odkaz je natolik silný, že jsme měli pro soutěžící připraveny ceny v řádech desetitisíců. Byl jsem velmi mile překvapen, jak vstřícně reagovali námi oslovení sponzoři. Vzhledem k tomu, že je to z mého pohledu závod extrémně těžký, snažíme se o to, aby každý závodník, který najde odvahu a zúčastní se, byl adekvátně věcně ohodnocen. Pro letošní ročník jsme měli mimo jiné připravenou speciální edici čepic, triček a piva s logem soutěže. I tímto se chceme lišit od jiných kynologických soutěží a udržet také tímto způsobem krásnou vzpomínku na Toma. Bohužel přišla druhá vlna covidu a jako první své závodníky stáhla armáda a poté i ostatní ozbrojené složky. Tudíž zůstali jen celníci a pár psovodů z civilního sektoru. Tím pádem nastala tragikomická situace, kdy závod byl po všech stránkách zajištěn, ale nebylo ho pro koho pořádat. Tak snad příští rok,“ říká na závěr celní instruktor Roman Vala.