Virové onemocnění ary ararauny

S papoušky postiženými viry se bohužel setkávám dost často. V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o příběh jednoho z mnoha pacientů, kteří nás navštívili. Jednalo se o samce ary ararauny, kterému bylo 12 let. Byl to chovný samec, jenž přivedl na svět již mnoho mláďat. Žil se svou patnáctiletou družkou v pěkné voliéře se záletem. Denně dostávali větvičky k okusu. Krmen byl vzorně směsí zrnin, ořechů, ovocem, zeleninou a granulkami. Majitel se o papoušky staral velmi dobře. Musím ještě poznamenat, že vedle nich sousedil ještě další stejný, nově sestavený chovný pár.

Diagnóza

Ara k nám přišel s několikadenní apatií, sníženým apetitem a občasným vyvrhováním množství potravy. Papouška jsme pořádně klinicky vyšetřili. Ara byl již velmi hubený, prsní kost byla patrná na první pohled. Dále jsme si všimli, že má v trusu nestrávená semena. S takovým souborem příznaků jsme pojali podezření na gastrickou dilataci proventrikulu. Museli jsme tedy diagnosticky postoupit dále. Provedli jsme rentgenologické vyšetření a odebrali krev, kterou jsme kompletně vyšetřili. Všechno nám ukazovalo právě na tuto infekci. Odebranou krev jsme tedy ještě pro definitivní potvrzení zaslali do specializované laboratoře, aby nám potvrdili, nebo vyvrátili naše obavy. Výsledky, které nám přišly, byly bohužel špatné – u ary právě probíhá infekce způsobená bornavirem.

Gastrická dilatace proventrikulu je závažné, zánětlivé onemocnění papoušků, které je způsobené bornavirem. Toto onemocnění můžete znát pod názvy onemocnění dilatovaného proventrikulu, syndrom chřadnoucích arů, papouščí encefalomyelitida nebo například u nás ustálená neuropatická gastrická dilatace proventrikulu. První příznaky byly popsány u papoušků ara počátkem 70. let – u ptáků odchycených v Bolívii a přepravených v USA. Postupně se toto onemocnění rozšířilo po celém světě.

Příčina

Příčina této infekce nebyla dlouhou dobu známa. Od prvních případů se stále měnil názor na vyvolávající primární příčinu. Poslední výzkumy z roku 2008 ukazují, že hlavním původcem onemocnění je aviární bornavirus. Tento virus patří do skupiny RNA virů a napadá kompletní nervový systém. Na poškození nervové tkáně virem navazuje autoimunitní reakce, proto není většinou žádná šance virus a rozvoj onemocnění jakkoliv zastavit. K vyvolání příznaků však nestačí pouze přítomnost tohoto viru v organismu. Na vývoji onemocnění se podílí i jiné faktory, které nejčastěji souvisí s tzv. stresem papoušků. Ten může být vyvolaný například změnami podmínek v chovu, změnou výživy, při změnách teploty nebo třeba při nástupu chovné sezony. 

Bornavirové onemocnění se může projevit u všech druhů papoušků. Pouze rod andulek je jediný, u kterého zatím nebyly žádné příznaky pozorovány. Je nutné také zmínit, že průběh onemocnění se liší podle postiženého druhu papouška. Například při onemocnění kakadu mívá problém většinou pomalejší průběh, při infekci ary je však rychlejší a fatálnější. Tento virus se nechová jako epidemie třeba chřipky. Nenastává hromadné propuknutí příznaků u všech postižených jedinců. V postiženém zařízení hyne pouze tzv. špička ledovce, pouze ti ptáci, u nichž se onemocnění projeví, kteří jsou v nějakém ohledu oslabenější. Ovšem počet ptáků majících v těle bornavirus je pravděpodobně vždy mnohem vyšší. Tito ptáci však nemusí „klinicky onemocnět“, nemusí se u nich příznaky onemocnění vůbec projevit. Jak již bylo zmíněno, záleží na jejich imunitním systému, zdravotním stavu a podmínkách okolního prostředí. Takoví ptáci jsou však přenašeči a mohou virus šířit na další kusy. Což je právě největší zrádností tohoto nebezpečného viru.

Přenos

Mechanismus přenosu infekce nebyl zatím uspokojivě vysvětlen. Hlavní přenos probíhá především pozřením infikovaného žrádla nebo vody. Nicméně tento přenos není jediný. Pouze přenos z infikovaných papoušků na jejich vejce nebyl zatím 100% potvrzen. Inkubační doba bornavirového onemocnění je velmi variabilní, pohybuje se v rámci týdnů až několika let!

Příznaky

U našeho pacienta jsme nasadili podpůrné léky a několikrát denně dokrmovali připravenou kaší. Zpočátku s námi ara spolupracoval. Po třech týdnech však došlo ke zhoršování klinických příznaků, začal kývat hlavou, zvětšilo se mu břicho a epizody zvracení se stávaly častějšími. Po domluvě s majitelem jsme se tedy rozhodli ukončit jeho trápení.

Na pitvě byl patrný obrovský předžaludek plný nestrávených semínek, volátko plné semínek a velmi tenký a již nefunkční žaludek. Papouškovi se již opravdu nedalo pomoci. Po otestování ostatních tří papoušků v chovu vyšlo najevo, že si majitel onemocnění nejspíše zavlekl od nově koupeného papouška právě v nově sestaveném páru.

Pokud papoušek onemocní, snažíme se o zmírnění průběhu nemoci a oddálení úhynu. Mezi hlavní klinické příznaky, kterých si chovatel nejčastěji všimne, patří nestrávená semena v trusu, hubnutí, apatie, načepýření. Dále například zvětšení břicha, průjem, snížený apetit. Mohou nastat také nervové problémy jako pocukávání křídly, abnormální pohyby hlavou, křeče až ochrnutí. Vše se může projevit v různé kombinaci a různé míře. Dále je potřeba provést rentgenologické vyšetření papouška, případně endoskopické vyšetření a kompletní vyšetření krve. Konečná diagnostika je však až po biopsii volete nebo vyšetření krve na prokázání viru pomocí moderních molekulárních metod. Po úhynu lze onemocnění diagnostikovat při pitvě a následným histologickým vyšetřením. Podle příznaků a po základním vyšetření papouška je možné vyslovit pouze podezření na bornavirovou infekci. Měli bychom vždy vyloučit všechny ostatní možné nemoci způsobující tyto problémy.

Terapie

Terapie je bohužel pouze podpůrná a symptomatická. Nemáme žádný lék, který proti tomuto viru působí. Papouškovi dodáváme kašovitou, dobře stravitelnou stravu s kombinací léků snižujících příznaky tohoto onemocnění. Důležité je potlačovat sekundární bakteriální a mykotické infekce.

Prevence

Co se týká prevence, je nejlepší podporovat obranyschopnost papouška. Je důležité mu doplňovat potřebné minerální látky, es. aminokyseliny, vitaminy a antioxidanty. Nejlepší prevencí je však kompletní testování nově příchozích ptáků do chovu. 

Pokud se v chovu vyskytne pozitivní jedinec s klinickými příznaky, je nutné ho separovat od ostatních jedinců. Chce-li mít majitel jistotu, že jeho chov je bornaviru prostý, měl by všechny papoušky následně otestovat. V případě pozitivních výsledků na bornavirové onemocnění ptáků byl měl tyto pozitivní jedince od negativních odloučit a po 3–6 měsících provést znovu testy u negativní skupiny. To by se mělo opakovat do doby, než vyjdou testy minimálně dvakrát po sobě negativní.