Pořídíme-li si hlodavce, je nezbytnou součástí nastudovat si správnou výživu. Každý hlodavec má totiž jiné zažívání, a proto je nelze krmit stejně. Od přijímané potravy se odvíjí jeho celkové zdraví, aktivita nebo třeba kvalita srsti (která je například velice důležitá pro zvířata chovaná venku).
Základem krmné dávky je seno, a to pro každého hlodavce. Seno by měl mít každý neustále k dispozici. Velice podstatný je taky jeho výběr. Nejvhodnější je seno luční, seno vojtěškové má vysoký obsah vápníku, který ve špatném poměru může způsobit nepěkné zdravotní potíže. Musí se podávat vždy suché a nesmí obsahovat plíseň. Díky senu si každý hlodavec brousí stoličky. Zuby hlodavců totiž neustále dorůstají a je nutné, aby měl každý jedinec možnost obrušování. Právě díky senu (které můžeme kombinovat s bylinkami) jsou stoličky o sebe správně broušeny.
Pro každý druh také existují již předmixované směsky obilovin obsahující suroviny, které nemohou jedinci nijak uškodit. Naopak, slouží pouze jako doplněk stravy k senu. Směs tedy netvoří její základ. Můžeme je zakoupit v různých kvalitách.
Přední zuby, řezáky, si hlodavci obrušují hlodáním dřeva. Nejlepší je do klece umístit větve z ovocných stromků, jež jsou bohaté na vitaminy a minerály. Některé rostliny, například vrba, mohou sloužit jako přírodní antikokcidikum.
Hlavním důvodem přerůstání zubů bývá nedostatek vlákniny, proto je podávání sena nezbytné. Méně časté, ale například pro chov velice podstatné je geneticky podmíněné přerůstání. Někteří jedinci mají pro přerůstání silné predispozice.
Samotné vyšetření u veterináře může být provedeno otoskopem nebo laryngoskopem. U větších hlodavců nebo králíků je vhodné udělat rentgen. Ten přesně ukáže, kam až kořeny zasahují a jaká je míra poškození. U malých hlodavců je toto vyšetření velice komplikované, ale šikovný a ochotný veterinář si poradí. U velkých zvířat lze hlodáky vytrhnout celé. Opakovaným broušením se mohou zuby zkřivit nebo zvětšovat svou tvrdost. Vytrhnutí stoliček není v žádném případě vhodné. Může totiž dojít i ke zlomení čelisti.
Zuby hlodavců rostou ven, ale i směrem dovnitř. Dochází-li k přerůstání a okusování klacíků už nestačí nebo jste si všimli, že váš hlodavec přestal jíst seno, bude to jasné znamení toho, že v tlamičce není něco v pořádku. Může se objevovat slintání, vyhublost nebo výtok z nosu či očí. Může se totiž stát, že přerostlé kořeny zubů zasahují do nosní dutiny nebo až do slzných kanálků. Pokud zuby vrůstají do čelisti, může se v okolí tlamičky objevit veliký absces.
Následná péče o jedince s přerůstajícími zuby není snadná. Především je nutná návštěva veterináře. Ten může zkrátit jak přední, tak zadní zuby. Přední zuby může zkracovat více způsoby. První variantou je stříhání (ucvaknutí), což není vhodné. Může dojít k prasknutí zubu a k poškození závěsného systému zubu nebo lůžka, které může způsobit absces. Nejvhodnější varianta je broušení kotoučkem. Může se provádět jak v anestezii, tak při plném vědomí zvířete. Musí být však klidné a nesmí se v rukou majitele hýbat. Pro hlodavce je nejšetrnější anestezie inhalační. Zvíře se probírá ihned a nijak to jeho organismus nezatíží. Pod touto anestezií je dobré provádět i broušení stoliček. Stoličky mohou tvořit můstek přes jazyk nebo vyrůstat směrem k tváři. Po každém zákroku je nutné podat léky na bolest, někdy i antibiotika proti možnému zánětu.
Zuby jsou po zákroku velice citlivé, a proto musíme být opatrní. Je dobré jedince dokrmovat, protože by mohl zahynout hlady. Jako příkrm je vhodné podávat instantní seno, popřípadě kaše doporučené veterinářem. Některým hlodavcům můžeme podávat namačkané ovoce. Krmení i vodu je nutné nabízet na lžičkách nebo stříkačkou přímo do tlamičky, dokud není jedinec schopen přijímat potravu sám.
Jako prevence proti přerůstání zubů je tedy vhodné volit kvalitní seno, podávat pelety (kompletní krmivo) místo míchaných směsí a zajistit dostatek větviček na okus.