Vlastní kůň, díl 18: Výběr vhodného ustájení – boxové ustájení

Přestože venkovní skupinové ustájení je z etologického i zdravotního hlediska pro absolutní většinu koní to nejvhodnější, můžete se z různých důvodů rozhodnout dát koně „do stáje“. V našich podmínkách obvykle do takzvaného boxového ustájení. Pojďme se podívat, co tento typ ustájení obnáší, jaké výhody a nevýhody jsou s ním spojené, a především na co si dát při jeho výběru zvláště pozor.

Stáj

Jako první se většinou každý samozřejmě dívá na to, jak vypadá stáj. Mám na mysli budovu, v níž bude kůň trávit svůj den nebo aspoň jeho část. Místo, které ho bude chránit před nepřízní počasím, kde bude krmen a připravován na práci. Ano, v tomto typu ustájení je stáj středobodem všeho. Obvykle se jedná o kompaktní budovu, ať už zděnou, nebo dřevěnou, jejíž prostor je rozdělen na chodby, kudy procházejí lidé i koně, a malé „místnůstky“ – boxy, kde jsou koně po jednom zavření a kde tráví většinu času. Takové králíkárny, jen v jednom poschodí. Rozměry chodeb i boxů jsou různé, přesto lze najít zákonem dané minimální rozměry řídící se mimo jiné velikostí koně. Můžete si přečíst vyhlášku č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, a vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

Boxy jsou od sebe obvykle oddělené zděnou nebo prkennou stěnou, popřípadě mřížemi, takže sousedící koně na sebe mohou, ale nemusí vidět. Podobně jsou boxy oddělené i od uličky, kam navíc vedou dveře. V každém boxu je většinou automatická napáječka, žlab na jadrné krmení, někdy i okno. To může nebo nemusí být otevírací a chráněné proti rozbití koněm mříží. Podlahy dnes bývají betonové, v boxech i uličkách, boxy nastlané slámou nebo pilinami/hoblinami. Na dveřích do boxu často najdeme věšáky na ohlávky, uzdečky, sedla, někdy i na deky či jiné věci (tašky s čištěním). Pod stropem visí světla, někdy i větráky.

Na stáj často navazuje sklad jadrných krmiv a krmných doplňků, sedlovna, místnost na nářadí, někdy i šatna či klubovna pro majitele.

Některé stáje jsou vybavené boxy, z nichž se dá dalšími dveřmi projít do malého výběhu. Především během pěkného počasí tak mohou koně volně chodit ven i dovnitř. Jednotlivé výběhy (padoky) spolu sousedí, stejně jako boxy, mezi nimi je běžné kovové nebo dřevěné hrazení a koně na sebe vidí, mohou spolu i udržovat taktilní kontakt. Povrch těchto výběhů tvoří písek.

Existují stáje, které nabízejí i takzvané venkovní boxy. Zde se do boxu chodí většinou jen jedněmi dveřmi – zvenku. Dveře bývají dělené a tito koně mají často možnost dívat se otevřenou horní polovinou ven.

Stáj je vynikající věc pro majitele; je pod střechou, na pevné zemi, má po ruce výstroj, krmení, nemusí koně honit na rozlehlé pastvině, nemokne, nemrzne, nefouká na něho. Značka ideál. Ale opravdu jen pro lidi! Kůň je na rozdíl od nich v takové stáji mnoho hodin denně zavřený na prostoru několik metrů čtverečních – jako člověk v kadibudce. Doslova. Močí a kálí si pod nohy, ve výkalech šlape, lehá si do nich, sbírá mezi nimi potravu. Dýchá čpavkový zápach své moči. Má omezený pohyb, krok sem, dva kroky tam, otočka. A to vše opakuj do nekonečna. Kolem sebe vidí jen zdi, v lepším případě mříže a dalšího koně. Nemůže se pást, nemůže udržovat sociální kontakty s jinými koňmi, není pánem svého života, protože vlastně nemůže skoro nic svobodně dělat.

Přesto si většina lidí u nás toto ustájení vybírá, přestože bývá paradoxně dražší než ustájení venkovní. Ano, někteří proto, že jim nic jiného nezbývá – například pro dopravní dostupnost. Někteří pro svoje pohodlí. A někteří proto, že nevědí, co koním skutečně prospívá. Myslí si, že pokud bude mít jejich kůň nastlaný „pelíšek“, dělají pro něho to nejlepší. Ale kůň není pes nebo kočka, kteří by se rádi váleli v pelíšku. Koně jsou zvířata volných prostor pod širým nebem, zvířata pohybu a sociálních kontaktů.

Pokud byste se rozhodovali pro toto ustájení, řekněme si, na co se dívat, jak ho hodnotit.

Box

Vybírejte stáj, kde jsou boxy prostorné. Dívejte se, jak se v nich mohou ustájení koně pohybovat, kolik kroků mohou udělat od stěny ke stěně. Zároveň sledujte to, jak vysoké jsou ve stáji – a to i v boxech! – stropy. Dva metry je málo! Koně musí mít nad hlavou hodně prostoru, nejen kvůli bezpečnosti, ale i kvůli tomu, že některé zdraví škodlivé plyny, například vodní pára, na kterou se navazují drobné nečistoty a alergeny, stoupají nahoru a drží se pod stropem. Ať jsou co nejdál od nozder koní!

Prohlédněte si podlahu boxů. Neměla by klouzat, měla by být trochu nakloněná a svažovat se do odtokového kanálku, moč pak po ní může odtékat pryč od koně. V boxu musí být dostatek čisté a suché podestýlky. Může to být sláma nebo hobliny či obojí (na hoblinách sláma). Podestlaný nemusí být celý box, pokud je hodně velký, ale místo s podestýlkou musí být dostatečně prostorné, aby si do něho kůň pohodlně lehl. Zjistěte si, jak často se z boxu vyklízejí výkaly a místa mokrá od moči. Zhodnoťte kvalitu slámy: nesmí prášit, musí mít slámově žlutou barvu, musí příjemně nebo neutrálně vonět. Prašná, mokrá, plesnivá, tmavá, zatuchlá, čpící sláma rozhodně nepatří do boxu, ale na hnůj! Stejně tak se nespokojte s tím, že v boxu není dostatek podestýlky, protože „kůň si to pořád žere“.

Stěny boxu by měly být pevné, prokopnutá či ohlodaná prkna jsou tikající bomba. Mají být čisté, nepoškozené. Jsou-li zde mříže, musí být dostatečně husté, aby jimi kůň neprostrčil hlavu, ale ani kopyto! Nebo naopak musí být mezi nimi takový prostor, aby je mohl zase snadno vytáhnout. Mezi podlahou a stěnou má být škvíra, popřípadě mají mříže vést až k zemi nebo být v prknech u země otvory; bude tudy unikat těžký plynný čpavek uvolňující se z koňské moči a silně dráždící oči a dýchací cesty koně ve chvíli, kdy skloní hlavu dolů (a to bude často). Ostatně sedněte si v boxu na zem a chvíli si čtěte. Začínají vás štípat oči? Nebo dokonce cítíte dráždivý zápach? Pak je tato stáj pro zdraví vašeho koně nebezpečná.

Stáj musí být dobře větraná, v létě i v zimě zde musí být cítit čerstvý vzduch, a to nejen v uličce, ale i v boxech. Naopak nežádoucí je průvan v boxech. Dobré větrání zajišťují otevřená okna, kudy vstupuje čerstvý vzduch zvenčí, a otvory pod stropem nebo ve stropě, kudy vystupuje teplý, vlhký a znečištěný stájový vzduch. 

Dveře boxů musí mít pojistku, kterou kůň sám neotevře. 

Žlaby a napáječky musí být v celé stáji čisté, ideálně umístěné co nejníže, aby kůň žral a pil s hlavou dole. Pokud kůň stojí na hoblinách, musí mít průběžně k dispozici seno, které bude moct požírat. To může viset v síti, do níž se však nesmí zamotat. Ideální jsou sítě s malými oky, obdélníkového tvaru a pevně pověšené minimálně dvěma úchyty ke stěně boxu.

Sledujte i to, zda jsou koně v boxech s ohlávkami na hlavách. Je to velmi nebezpečné a je jen otázkou času, kdy se kůň o něco zachytí a ublíží si.

Krmení

Kromě toho, zda mají koně na hoblinách průběžně k dispozici seno, se podívejte celkově na to, jak se zde krmí. Kolik sena? V kilogramech, ne podle velikosti hromady! Kolikrát denně? Jaké seno? Je voňavé, zelené, nepráší, není vlhké? Kde je uskladněné? Nevěřte řečem, že seno lze kvalitně uskladnit venku na paletách pod plachtou. Seno má být v seníku nebo na půdě, prostě v suchu pod střechou, chráněno i z boku před vlhkem. Pozor na to, když je seno uskladněné s koňmi ve stáji! Může být zdrojem spor plísní, které jsou velký alergen.

Když koně dostanou seno do boxu, dávají jim je ošetřovatelé na zem? Kolik toho koně zašlapou, pokálí, pomočí? Kolik sena se pak vyhodí? Kolik toho tedy kůň skutečně sežere?

A co jádro? Je jasně dáno, kolik toho kůň dostane? Čím se krmí? Jak často? Zjistěte si, zda si smějí majitelé donést své krmné doplňky a zda je spolehnutí na to, že je ošetřovatel skutečně dá jejich koni. Hlavně řádné kyblíčky nenechávat netrvalo u boxu. Krmení má mít svoji místnost!

Napáječka je čistá a má dost velký průtok? Koně někdy pijí málo, protože jim dlouho trvá, než napustí dost vody. Pak je lepší je napájet z kýble. Ale vodu v kýblu je nutné často měnit a dolívat!

Pobyt venku

Kůň žije v boxu, ale může jít i do výběhu? Vybírejte stáj, kde se koně vyvádějí denně do udržovaných výběhů. Čím déle tam jsou, tím lépe. Výběhy mají mít pevné hrazení, mají být rovné, bez děr a harampádí, bez většího bahna, denně se z nich musí vyklízet trus. Ideální je, když v nich mají koně nějaké závětří a když v nich pobývají s jinými koňmi. Skupinky koní ve výběhu však musí být pečlivě sestavovány, aby si koně navzájem vyhovovali. Pokud jsou ve výběhu víc hodin denně, měli by do nich dostávat i seno. Zjistěte si, zda a kam ho dostávají, jak je zajištěno, aby se k senu v klidu dostal každý kůň. Vhodné je, když se ve výběhu mohou i napít čisté chladné vody.

Jak se koně do výběhu vodí? Jen se vypustí a hromadně tam běží? Mohli by se zranit! Lepší je, když je ošetřovatel vodí po jednom nebo po dvou na ohlávce a vodítku. Lze se domluvit, že budou vašemu koni dávat do výběhu nějakou speciální výstroj (například deku, chrániče na končetiny, masku na oči apod.)?

Zázemí pro lidi

Protože boxové ustájení si pravděpodobně vybíráte pro své pohodlí, zjistěte si, jak to je s šatnou, záchodem, sedlovnou, klubovnou… Můžete se někde ohřát? Nechat vysušit mokré dečky a deky, sedla a uzdečky? Je sedlovna v zimě temperovaná? Kůže nemá ráda mrazy. Jsou tady myši? Je možné svoji výstroj spolehlivě zabezpečit před krádeží? Je stáj pojištěná pro případ krádeže? Nebo máte skříňky, které si lze uzamknout a kam si dáte vše cenné?

A co jízdárny, terény, haly? Zjistěte si, jaké vybavení k ježdění daná stáj nabízí. Jsou zde k dispozici skoky? Pokud chcete skákat parkury, asi vás moc nepotěší barely či tyče pro westernové jezdce. Někdy je důležitým kritériem rozhodování rozmanitý a bezpečný terén, nepřítomnost velkých silnic či kolejí, popřípadě krytá hala. Určitě může být problém travnatá jízdárna, která bude v mokru rozšlapaná a kluzká. Naopak písek se může hodně bořit. A taky si uvědomte, že kruhová ohrada obvykle na přiježďování nestačí.

Jaké je zaměření stáje? Čemu se zde lidé hlavně věnují? Sportují? V jakých disciplínách? A jezdí sem trenéři? Jací? Je zde nějaký přepravník, kdybyste chtěli jet na závody? Nebo jsou zde hlavně hobby jezdci? Možná rádi jezdí do přírody na dlouhé výlety. Ale možná vlastně nejezdí a jen pracují ze země. Jaké výcvikové metody zde používají? Může se stát, že si nesednete svojí filozofií přístupu ke koni. Hledejte si lidi podobného zaměření a „vyznání“, abyste se mezi nimi cítili dobře a třeba se i něco přiučili. Jste-li začátečník, je tu někdo, kdo by vám se vším pomohl?

Promluvte si s dalšími lidmi, kteří ve stáji jsou nebo ji znají. Jaké jsou reference? Pokud někdo ze stáje odešel, jaký to byl člověk? Proč odešel? Jsou zde lidé spokojeni? Vadí-li jim něco, jak moc to bude vadit vám?

Má zabezpečení stáje i jiné pojistky? Například na živelní pohromy, na „blbost ošetřovatele“ apod.? Jak je to v noci? Spí tam nějací zaměstnanci? Zamyká se stáj na noc? Kdo má od stáje (sedlovny, šatny apod.) klíče?

Cena – práce – doplatky

Rozhodně si zjistěte konečnou cenu. A co zahrnuje, tedy co všechno vlastně platíte. Někde se platí jen za box, jeho vyklízení a krmení senem. Všechno další (například jádro, vodění do výběhu, nasazování a sundávání dek či kamaší apod.) je za příplatek nebo si to musí majitelé zajistit sami. Na první pohled levné ustájení se tak může pěkně prodražit!

Zjistěte si, zda sem jezdí nějaký veterinář a podkovář – a jaký. Zda v případě potřeby vašeho koně podrží ošetřovatel a zda za to nebude chtít příplatek. Je zde někdo, kdo se vám o koně postará ve vaší nepřítomnosti? A bude za to něco chtít? Je možnost odvozu koně na kliniku, kdyby se stalo něco vážného?

V některých stájích se dá domluvit například víkendová služba, tím získáte slevu na ustájení. Jinde, funguje-li ve stáji jezdecký klub, je možné si domluvit zápůjčku koně pro klienty. Za odměnu vám opět sníží cenu za ustájení. Ptejte se na všechny možnosti a zvažujte, jak moc vám vadí nebo vám vyhovují.

Smlouva

V neposlední řadě myslete na smlouvu. Ihned jděte pryč, jestliže s vámi ustajovatel žádnou smlouvu nechce sepsat. Zavání to průšvihem.

Při sepisování smlouvy se nespokojte s obecným zněním, pokuste se vypsat všechny možnosti, dejte do smlouvy vše, co po ustajovateli požadujete, vše si nechte finančně ohodnotit.

Sepište si jednoznačná pravidla o ukončení smlouvy – tedy za jakých podmínek a jak vás smí ustajovatel „vyhodit“ nebo vy smíte odejít. Zjistěte si, zda se platí dopředu, nebo zpětně, zda je cena vždy na celý započatý měsíc, nebo se platí za každý den ustájení. Zda je jiná cena v létě a v zimě. V jakém případě a za jakých podmínek smí ustajovatel cenu navýšit.

Zjistěte si také, zda je stáj zapsána jako řádné hospodářství.

Jednejte a smlouvu sepisujte s právoplatným majitelem stáje, poskytovatelem ustájení. Pokud za něho jedná někdo jiný, ať už syn, manželka, nebo jen „provozní vedoucí“, protože majitel je například dlouhodobě v zahraničí, chtějte plnou moc nebo jiný doklad toho, že s vámi tato osoba smlouvu o ustájení může sepsat. Podepsanou smlouvu s platným datem si uschovejte.

Myslete na to, že ustajovatel má právo si u sebe nechat průkaz vašeho koně. Je to dokonce jeho povinnost. Nebraňte mu v tom! Průkaz koně není doklad o jeho vlastnictví. Pokud nějaké osobě svěříte svého koně, musíte mu přece svěřit i kus papíru. Je-li vám ten člověk podezřelý, svého koně mu do rukou nedávejte a ustájení hledejte jinde!