Chov domácích králíků představuje v České republice tradiční hobby aktivitu. Vychází z téměř 150 let staré historie domácího chovu, a i když se za tu dlouhou dobu výrazně měnil genofond či trendy v krmení, ustájení či ošetřování, manipulace s králíky vždy sehrávala významnou roli a v zásadě se neměnila. Účelem tohoto seriálu bude čtenáře Fauny postupně seznámit se základy zacházení s králíky s cílem optimalizace technik podle konkrétní kategorie domácích králíků.
Při současném chovu králíků je nutné mít korektní návyky při zacházení s rozdílnými kategoriemi králíků. Poněkud jinou techniku volíme u králíků společenských plemen (převážně zakrslí králíci), zatímco zcela jinak je vhodné zacházet s typickými produkčními plemeny králíků. Svá specifika pro zacházení mají mláďata králíků či starší (geriatričtí) králíci. Znalost základních technik manipulace s králíky je jedním z předpokladů jejich úspěšného domácího chovu.
Přesto se však stále setkáváme v praxi se základními nedostatky v této oblasti. Nerespektování korektních metod manipulace může snadno vést k poranění králíků nebo osob, které s nimi zacházejí. Zejména mladé a/nebo všeobecně začínající chovatele je nezbytné učit těmto technikám, neboť je budou potřebovat neustále. Zde je nezbytné poznamenat, že existuje určitá rezerva. Manipulaci s živým králíkem se nelze „jen naučit z internetu“, jak si mnozí začátečníci myslí. Chce to určité zkušenosti, které chovatel získává během dlouhé doby, nicméně musí mít nějaký základ.
Při zacházení s králíky je nutné obecně respektovat zejména následující aspekty:
• Fragilní kostra
Králíci mají poměrně křehkou kostru, zejména páteře. Při nešetrné manipulaci či pádu zvířete může snadno dojít ke zlomeninám, zejména bederní páteře a nášlapných částí končetin. V případě páteře to může mít až fatální následky.
• Únikový reflex
Z hlediska přirozené etologie je králík v přírodě považován za kořist. Při střetu s (potenciálním) predátorem proto upřednostňuje útěk před bojem. Vzhledem k tomu, že v přírodě je králík ohrožen zejména shora (draví ptáci apod.), může obdobným stylem působit zvláště nešetrná fixace ve hřbetní oblasti. Proto většinou po zpětném položení králíka na podložku má králík přirozenou tendenci uniknout. S tím je nezbytné počítat a zabránit tomu.
• Podložka při manipulaci
Při vlastní manipulaci je nezbytné, aby byl králík důkladně krátkodobě fixován pro určitý úkon (např. prohlídka hlavy, srsti, provedení injekční aplikace, odběr krve). Pohyb králíka musí být po tento krátký čas řádně omezen, aby se minimalizoval stres a úkon byl proveden co nejrychleji a samozřejmě efektivně. Proto by podložka měla být z neklouzavého materiálu – např. pytlovina, hrubá tkanina. Komplikaci při fixaci představují dlouhé, neošetřené drápy, které je předtím vhodné zkrátit. Nevhodným materiálem je povrchová úprava podložky plastem či kovem, neboť často dochází k prokluzování králíka.
• Temperament
Temperament je dán geneticky. Existují plemena králíků, která mají živější, anebo naopak klidnější temperament, než má „standardně“ většina dalších plemen. Z praxe chovu králíků větší temperament vykazují většinou plemena např. zaječí, zakrslý zaječí, český strakáč, hermelín, zakrslý barevný. U nich musíme přirozeně počítat s tím, že se jim fixace nebude víc líbit a nezřídka mohou fixující osobu i poškrábat drápy či pokousat. Naopak za celkově klidnější genofond se považují beranovitá plemena a obecně velká plemena. Mimoto v rámci pohlaví jsou samci většinou temperamentnější než králice, ale je to hodně i otázka individuality a nelze to uvést úplně povšechně.
• Aktuální zdravotní stav, věk
U gravidních králic se nedoporučuje s nimi příliš manipulovat a přenášet je. Zejména to platí u králic v posledním trimestru březosti a u těch, které očekávají početné vrhy. Nešetrná manipulace, resp. pád by snadno mohly způsobit potrat nebo i komplikovanější situace. Také u králic v říji je vhodné počítat s tím, že mohou být vůči chovateli agresivnější. Laktující králice (zejména starší) jsou vnímavější na zlomeniny. Rovněž manipulace s nemocným králíkem vyžaduje svá specifika, především z hlediska postižení konkrétního orgánového aparátu králíka. U starších králíků je nezbytné s nimi zacházet zvláště opatrně.
• Plemeno – velikost
Základním kritériem pro volbu optimální techniky manipulace s králíkem je jeho velikost, resp. plemenná příslušnost.
Všeobecně vzato, veškeré techniky zacházení s králíkem musí zcela minimalizovat možnost poranění především fixovaného zvířete. Stejně tak je nezbytně nutné metody provádět tak, aby se omezila možnost zranění osoby, která s králíkem zachází. Byť jsou případné následky pro osoby pouze malé (ve srovnání s velkými zvířaty), je nezbytné brát případné poškrábání či pokousání vážně. Především poškrábání vzniklé nesprávnou manipulací může představovat závažnější problém hlavně u takových králíků, kteří jsou chováni v méně hygienických podmínkách – a to vzhledem k anatomii drápů králíků, v jejichž koncové části dochází k hromadění nečistot, které jsou do rány při škrábnutí zaneseny, čímž se hojení může i významně komplikovat. I proto je vhodné mít vždy k dispozici základní antiseptické prostředky k bezprostřednímu ošetření ran.