Göttingenská miniprasátka – osvědčení hlídači slepic

Když nám liška v květnu 2017 zavraždila všech sedm slepic, nevím, zda jsme byli víc smutní, naštvaní, nebo v šoku. Bylo to dokonce přes den – mezi 12. a 15. hodinou! Dvě si rovnou odnesla a ostatní si zahrabala přímo ve výběhu. Byly tak schované, že je manžel sotva našel. Každopádně už jsme nemohli udělat víc než tento fakt prostě přijmout, slepice pohřbít a zapít…

Nápad

Během léta začal jejich výběh postupně zarůstat trávou a mně bylo líto, že ten ohrazený prostor nemá kdo využít. Přemýšlela jsem nad tím a zlobila manžela návrhy chovu různých zvířátek, která bychom si pořídili. On mi vždy všechny nápady rozmluvil a na chvilku měl zase klid. 

Oba nás to ale přece jen stále táhlo ke slepicím. Ale chovat je pro lišku, která věděla, že to u nás může zase zkusit, se nám vůbec nechtělo. Jak jsem stále procházela různé inzeráty, vyskočila na mne informace, že slepice proti škodné údajně výborně ochrání göttingenská zakrslá miniprasátka. 

Prozkoumala jsem tuto informaci podrobněji a zjistila, že tato prasátka mají být opravdu malá, jsou inteligentní, čistotná a krmit se mají nejlépe jen trávou, které máme víc než dost. 

Z představy, že bychom taková roztomilá malá prasátka mohli mít, jsem postupně začínala být celkem nadšená. Také obrázky těchto prasátek se mi líbily stejně jako naděje, že zase budu mít koho krmit různými zbytky z kuchyně, které se u nás (ačkoli vskutku v malém, ale přece) najdou. Proto jsem začala vymýšlet taktiku, jak tento vlastně výborný nápad manželovi podat, aby mi ho, stejně jako všechny předchozí, neměl čím vyargumentovat.

Manžel se chvilku tvářil poměrně zvláštně: „Jako prase, jo? To určitě, už mě vidíš… Žádnou dvousetkilovou zapáchající obludu tu nechci!“ Co to zase vymyslela za hovadinu! „Víš, jak smrdí prase?“ Nakonec ho ale mé nadšení, podrobnější informace a obrázky přiměly k souhlasu.

Nákupy

Našla jsem inzerát na prodej těchto prasátek asi 18 km od nás, takže jsme se na ně v říjnu 2017 jeli podívat! Samozřejmě jsem už bez nich nedokázala odjet a rovnou jsme dvě koupili.

Vezli jsme si je domů, chudinky, v pytli – a já z toho měla náležitý stres. V duchu jsem si pořád říkala: Jejda, jeď rychleji, ať už jsme doma a můžeme je pustit. No, ale ty zatáčky vybírej opatrně, vždyť oni tam v tom kufru vůbec neví, co se děje. Nahlas jsem ale neměla odvahu jízdu svého muže komentovat, jelikož jsem byla štěstím bez sebe, že si čuníky vážně vezeme domů.

Odvahu koupit znovu slepice a zkusit, zda je čuníci ve společném výběhu můžou ochránit a udržet naživu, jsme dostali na jaře 2018. Obávali jsme se i toho, že možná nebudeme ani muset čekat na lišku a že nám slepice zlikvidují rovnou prasata, protože prase domácí by to nejspíš udělalo.

Funguje to!

Za tu dobu, co tyto čuníky máme, jsme zjistili nejen to, že slepice nesežerou, ale že s nimi naopak dokážou žrát z jednoho hrnce! Že jsou chytří až moc, je-li jim to ku prospěchu. Že opravdu nesmrdí a jsou čistotní. A to až tak, že si ve chlívku zásadně nenadělají, ale vyberou si venku ve výběhu jedno místo, kam prostě chodí na záchod – na rozdíl od slepic. Záleží na povaze a míře přítulnosti, ale jsou to mazlíci. Dokážou sežrat všechno, co jim dáte, neznají míru plného bříška, takže by klidně praskli, jen když dostanou něco dobrého a nejlépe sladkého. Když se jim to hodí (a hlavně máte-li v kapse dostatek piškotů), budou vás poslouchat a chodit za vámi jako pes. Občas se lehce poperou mezi sebou a řvou u toho, jako by je někdo vraždil.

Snad i proto se u nás za celou tu dobu liška neukázala. Víme, že kurníky sousedů bohužel navštívila, ale ten náš vynechala. A to i přesto, že se nám podařilo párkrát na noc kurník nezavřít. 

Snažila jsem se sousedům tyto čuníky vychválit i doporučit, ale myslím, že to všem přišlo stejně neuvěřitelné jako zprvu nám. Tedy velice nerada bych to zakřikla, ale od pořízení prasátek nám to dosud funguje.