Léčivé přípravky pro lidi v medicíně psů a koček

Pokud vlastníte psa či kočku, velmi pravděpodobně se vám někdy stalo, že jste pro ně dostali lék, který vám připadal jaksi povědomý. Pohledem do příbalového letáku jste pak zjistili, že tento lék byl skutečně primárně určen pro užití lidskými pacienty. 

Tato zkušenost může svádět k domněnce, že medikamenty, které zabírají na určité potíže nám lidem, poslouží stejně dobře i našim čtyřnohým miláčkům. Bohužel, není tomu tak, navíc je ještě třeba myslet i na to, že také na jednotlivé druhy zvířat mají různé preparáty odlišný efekt. 

Následující řádky uvádí příklady běžně užívaných lidských léků a základní shrnutí jejich (ne)použitelnosti u psů a koček. Informace mají sloužit k rozšíření obecného povědomí o účincích lidských léků na zvířata, avšak v žádném případě nenahrazují konzultaci s veterinárním lékařem.

Kočka není pes

Riziko zhoršení zdravotního stavu či přímo otravy může představovat nejen užití lidského léku domácím mazlíčkem, ale kupříkladu i podání přípravku pro psy kočce. Opačně k problémům obvykle nedochází, psi dobře snášejí širší spektrum látek než kočky. 

Jednou z nejčastějších otrav koček je intoxikace permetrinem, látkou ze skupiny pyrethroidů a pyrethrinů, která je pro své insekticidní účinky součástí mnoha sprejů a spot onů proti zevním parazitům zvířat. Zatímco u psů je užití výrobku s permetrinem bezpečné, u koček se zpravidla 1-3 hodiny po aplikaci dostaví soubor zažívacích a především neurologických obtíží - průjem a zvracení, nadměrné slinění, poruchy koordinace pohybů, svalový třes či křeče. Závažnou komplikací je oslabení či křeč dýchacích svalů, která bezprostředně ohrožuje pacienta na životě.

Ačkoliv úmrtnost na otravu permetrinem není příliš vysoká (uvádí se 10-15%), mohou přetrvávat dlouhodobé až trvalé následky (poškození jater a ledvin, neurologické potíže) a proto je více než na místě vždy pečlivě přečíst složení vybraného antiparazitika či ještě lépe, veškeré léky pro kočku kupovat výhradně u veterinárního lékaře. 

Bohužel, někteří výrobci antiparazitik toto riziko přehlížejí či bagatelizují a i na přípravku s obsahem permetrinu je kočka uvedena jako cílový druh zvířat. Prodavači ve zverimexech vždy nejsou s problematikou kočičích antiparazitik dostatečně seznámeni a tak důvěra v jejich doporučení může představovat ruskou ruletu.

Zvláštní opatrnosti je zapotřebí i v případě medikace různých plemen kolií, chrtů (především dlouhosrstého whipetta), bílého švýcarského ovčáka, australského ovčáka nebo bobtaila, případně dalších příbuzných plemen a jejich kříženců. U výše zmíněných ras se totiž nejčastěji vyskytuje mutace genu MDR1, která má za následek přecitlivělost na některé složky léků, zejména ze skupin antiparazitik, analgetik, sedativ a cytostatik. 

Na léčivou složku pak pacient reaguje souborem závažných neurologických příznaků, které mohou vést až k úhynu. U zvláště rizikových plemen se proto doporučuje genetické vyšetření, které poruchu potvrdí či vyvrátí. 

Pojďme se tedy podívat na běžné potíže psů a koček, kvůli kterým nejčastěji saháme do domácí lékárničky. Kdy je možné zvířeti posloužit z našich zásob a které léky naopak za žádných okolností nepodávat? 

Zažívací problémy

Zažívací problémy postihnou čas od času téměř každého, člověka i zvíře. Obvykle se stav upraví během 2-3 dnů sám, či pouze s režimovým opatřením (klid, dieta). Pokud potíže přetrvávají, vždy je zapotřebí lékařské vyšetření, protože průjem i zvracení mohou být příznakem závažnějších onemocnění. 

Bezprostřední riziko při průjmu a zvracení představuje dehydratace a iontová nerovnováha. Nejvíce ohrožené skupiny představují štěňata, staří psi, miniaturní plemena psů a většina koček.

Průjem

Jako průjem označujeme opakovaný odchod řídké až vodnaté stolice. Jednorázová událost bývá nejčastěji důsledkem drobné dietní chyby a obejde se zcela bez léčby, pokud se však řídká stolice opakuje vícekrát za den, hovoříme o průjmu. Nastane-li průjem zvláště úporný, páchnoucí, s hlenem či krví nebo objeví-li se horečka, celková slabost či neurologické potíže, jedeme na veterinu okamžitě. Opatrnější přístup volíme také u výše zmíněných rizikových skupin zvířat.

Jeví-li se zvíře jinak v pořádku, je aktivní, veselé a průjem není příliš úporný, můžeme jako domácí léčbu nasadit dietu (například rýži s trochou masa podávanou po malých dávkách). 

Z léků lze psům i kočkám bez obav podat přípravek Smecta, což je přírodní čištěný jíl a nebo klasické živočišné uhlí. Oba přípravky na sebe váží škodliviny a pomáhají zklidnit podrážděnou střevní sliznici. Zejména u koček dává mnoho chovatelů přednost Smectě, protože se podává ve formě tekutiny, což bývá pro majitele komfortnější než tablety. 

Jako nejednoznačné se jeví užití dalšího oblíbeného přípravku proti průjmu - Immodia. Immodium není oficiálně schváleno pro veterinární použití, nicméně některými veterináři bývá indikováno a při správném dávkování je považováno za bezpečné pro psy. 

Na rozdíl od Smecty a živočišného uhlí však neváže toxiny ze střev a zpomaluje průchod zažitiny, proto je jeho podání riskantní, je-li podezření na infekci či otravu. Navíc účinná látka přípravku, loperamid, patří mezi sloučeniny, které jsou nebezpečné pro psy trpící mutací MDR 1 (typicky kolie, ale i jiná plemena). Pro kočky se Immodium nedoporučuje vůbec.

Rovněž Endiaron řadíme mezi léky, které jsou zcela nevhodné pro kočky a i k jeho podávání psům se objevuje stále více výhrad, zejména kvůli jeho dráždivost pro sliznici zažívacího traktu. 

Zvracení

Jednorázové zvracení nemusí znamenat žádnou poruchu. Psi i kočky mohou zvracet po požití trávy, většího množství chlupů (k tvorbě chuchvalců chlupů - trichobezoárů jsou náchylná zejména dlouhosrstá plemena koček) či v případě příliš rychlého pozření potravy. 

Pokud zvíře zvrací opakovaně, ale jeho celkový stav jen mírně nebo vůbec nevybočuje z normálu, nasadíme hladovku 24 hodin a následně dietu (opět například rýži s vařeným masem či speciální granule). Velmi důležitý je příjem tekutin, pokud pes či kočka neudrží v žaludku ani (nejlépe převařenou) vodu, je zapotřebí vyhledat veterinární pracoviště, kde pravděpodobně zajistí základní hydrataci a výživu pomocí infuzního roztoku podaného nitrožilně. Zvýšené riziko komplikací je opět u štěňat, starých psů a koček.

Pozor - pokud pes opakovaně „pumpuje“ jako na zvracení, ale žádný žaludeční obsah nevydáví, mohlo by se jednat o torzi žaludku. Tato akutní břišní příhoda sice postihuje nejčastěji psy velkých plemen, především s hlubokým hrudníkem (německé dogy, dobrmany), z praxe však známe případy torzí i u malých plemen, jako jsou buldočci, jezevčíci či teriéři. V tomto případě může záležet na každé minutě, proto s návštěvou veterináře neotálejte. 

Zvracení může být dále způsobeno dietní chybou, mechanickým podrážděním či třeba překyselením žaludku. Odlišit tyto příčiny není v domácích podmínkách možné, proto není vhodné bez odborného vyšetření nasazovat jakékoliv léky. Volba medikamentu bude záviset na tom, zda je příčinou zvracení dietní chyba, překyselení žaludku či třeba mechanické podráždění. 

Častým případem, kdy lidé sahají do lékárniček však bývá zvracení způsobené kinetózou, tedy zvracení v dopravních prostředcích. Oblíbený kinedryl sice není vysloveně nebezpečný, avšak většina odborníků ho v současné době již nedoporučuje, protože sedativní účinky obsaženého moxastin-teoklátu jsou vyváženy kofeinem, který může způsobovat například poruchy srdečního rytmu. 

Pro použití u psů a koček jsou vhodné výrobky s účinnou látkou dimenhydrinát, bohužel v České republice jsou produkty se samotným dimenhydrinátem obtížně dostupné. V běžné distribuci je pouze Travel Gum, jehož forma (žvýkací guma) neumožňuje podávání léku zvířatům. Již v ne příliš vzdáleném zahraničí jsou dostupné preparáty pouze s dimenhydrinátem, jako například Aviomarin (na Slovensku). Vyzkoušet můžete také homeopatický přípravek Cocculine. Při plánované cestě je však nejvhodnější, zajistit si vhodný veterinární přípravek u svého lékaře, který zároveň poradí i přesné dávkování.

Potřebujeme-li zvracení naopak vyvolat (třeba při náhodném pozření nebezpečné látky či drobného předmětu), ideálním prostředkem je podání zhruba 10ml 3% peroxidu vodíku (u velkých psů možno více), běžně dostupné desinfekce. Vyvolávat zvracení však má smysl pouze bezprostředně po požití nežádoucí látky (do 30 minut) a umožňují-li to okolnosti, je vhodná dřívější telefonická konzultace zvoleného postupu s veterinářem. 

Alergie

S alergickou reakcí se aspoň jednou potká většina majitelů psů či koček. Velmi časté jsou alergie na některé složky potravy (alergenem může být například i drůbeží maso), projevující se buď svědivostí, ekzémem a ztrátou srsti nebo opakovanými průjmy či zvracením. V tomto případě naštěstí nebývá příliš obtížné zabránit rozvoji obtíží prostou eliminací alergenů z potravy, ať už podáváním průmyslově vyráběných veterinárních diet či upravenou domácí stravou. 

Z pohledu akutních stavů jsou hůře řešitelné alergie, kterým nelze v běžném životě zcela předcházet, respektive reakce spouštěné alergenem, kterému se není možné s jistotou vyhýbat. Do této skupiny patří reakce na roztoče a poštípání hmyzem, alergie na trávy, plísně a mnoho dalších alergenů běžně se vyskytujících v okolním prostředí. 

Nouzová medikace bývá zapotřebí zejména při prudké alergické reakci provázené rozsáhlými otoky, zhoršeným dýcháním, vzácně dokonce šokovým stavem. Psům lze z lidských léků podat dithiaden (antihistaminikum), který je bezpečný a na rozdíl od zyrtecu či xyzalu na zvířata obvykle dobře zabírá. Jde však o lék vázaný na předpis, není proto jednoduše dostupný, navíc u malých psů může představovat problém úprava dávkování - dělení tablet. Slušnou účinnost mají také fenistil kapky, které jsou volně prodejné a jejich léková forma umožňuje přesnější dávkování i snazší podání zvířeti. Pro kočky je však většina běžně dostupných antihistaminik nevhodná, proto se doporučuje spíše fyzikální léčba - obklady ke snížení otoků, chlazení podrážděné kůže atd. 

Vhodným a bezpečným prostředkem ke zmírnění alergických reakcí je také podání vápníku (kalcia). Na veterinárních klinikách se v odůvodněných případech podává vápník přímo v infuzích či injekcích, v „polních“ podmínkách je možné podat kalciové tablety či nápoj. 

V krajním případě, například při bodnutí vosou do oblasti čenichu, lze psům i kočkám jednorázově podat kortikoid, nejlépe prednison, který je běžně používán i veterináři. Na lékařský předpis jsou k dostání jak tablety, tak i čípky s touto účinnou látkou (čípky jsou v ČR v současné době hůře dostupné). Vzhledem k tomu, že jde o lék určený k odvrácení život ohrožujícího stavu (otok dýchacích cest atd.), lze každou kontraindikaci považovat za relativní. 

Bolest

Bolest může mít širokou škálu příčin a zvířata jí obvykle projevují rozdílnými, ne vždy jasně čitelnými způsoby. Mezi nejčastější bolestivé stavy, které mají lidé tendenci řešit v domácím prostředí, patří potíže způsobené poruchou pohybového aparátu. Namožené svaly, funkční blokády, naraženiny či artróza se totiž projevují poměrně jednoznačným kulháním a/nebo bolestivostí při palpaci (prohmatání). I naprostý laik tak celkem snadno pozná, že psa či kočku bolí noha nebo záda. 

Pokud zvíře sice projevuje nepohodlí, ale je schopno chůze a stav není extrémní, nemusí být návštěva veterinárního pracoviště nutností, avšak místo podání léku na bolest je vhodnější zkusit svému mazlíčkovi ulevit jinými prostředky. 

Při bolesti zad jsou vhodné suché a teplé obklady (nažehlený ručník, polštářek - „mazel“ z mikrovlnky atd.) nebo infra zářič (solux). Pozor je třeba dát na to, aby teplota obkladu nebyla příliš vysoká či pacient neležel příliš blízko zdroji tepla a nedošlo tak ke spálení kůže. Při nadměrném užívání tepla také může dojít k přehřátí zvířete. 

Pokud je bolestivost pravděpodobně důsledkem zranění (projeví se po zátěži, jste si vědomi že zvíře „špatně šláplo“) a zejména provází-li ji otok postiženého místa, je vhodné naopak aplikovat studený zábal, ideálně nachlazený gelový sáček. 

Pokud se stav nelepší, je vhodné vyšetření veterinářem, aby se určila přesná příčina potíží a nasadila se adekvátní léčba. Například bolest v oblasti beder totiž nemusí pocházet od páteře či svalů, ale může signalizovat závažné onemocnění ledvin. 

Domácí medikace bolesti je tedy vcelku zbytečná, protože stav, který se sám neupraví po obkladu a klidovém režimu či příliš velká intenzita bolesti stejně vyžadují návštěvu veterinární kliniky a odbornou diagnostiku. 

V případě, že chováte zvíře, u kterého se dá předpokládat potřeba tu a tam tlumit bolest v domácích podmínkách (poúrazové a pooperační stavy, chronická onemocnění, stará zvířata), není nic jistějšího, než včas požádat svého veterinárního lékaře, který vám dá domů bezpečný lék a poradí i jeho přesné dávkování. 

Spíše pro zajímavost se tedy podíváme na nejčastější lidské léky na bolest z pohledu jejich užití u psů či koček: Paralen (paracetamol) nebo Ibalgin (ibuprofen) najdeme snad v každé domácnosti. Vedle analgetického účinku poskytují také úlevu od zvýšené teploty a horečky, avšak pouze u lidí. Pro psy i kočky jsou tyto léky vysoce nebezpečné a v žádném případě je zvířatům nepodáváme. 

Léky s účinnou látkou ibuprofenem působí psům i kočkám poškození žaludeční sliznice, které může vyústit až v perforaci žaludeční stěny a rozsáhlé krvácení. Dochází také k poškození ledvin. Podobně nebezpečné jsou i léky s obsahem jiného nesteroidního antiflogistika, diklofenaku (např. Almiral, Diclofenac).

Podání paracetamolu vede u psů a zvláště pak u koček k těžkému poškození jater a poruchám červených krvinek. Zvířata trpí anémií a nedostatečným okysličením krve, zejména u koček nejsou v souvislosti s požitím paracetamolu vzácná ani úmrtí. 

Pozor také na léky proti bolesti ve formě mastí a gelů (Voltaren, Ibalgin krém atd.). Při aplikaci na kůži, třeba na bolavý kloub, dochází také ke vstřebávání účinné látky do krevního oběhu zvířete, což může stačit na vznik nežádoucí reakce či dokonce otravy. Riziko stoupá s velikostí ošetřeného místa, avšak nikdy není zcela nulové, proto je lepší se vyhnout i tomuto druhu přípravků. 

Z lidských léků lze psům podat přípravky s účinnou látkou metamizolem (Algifen, Novalgin), který je obsažen i v některých veterinárních preparátech (Vetalgin). Tyto léky jsou ale dostupné pouze na lékařský předpis, navíc zejména u malých plemen je zapotřebí postupovat velmi opatrně při dávkování. U koček je metamizol zcela kontraindikován.

Poslední skupinou obvyklých lidských léků proti bolesti jsou preparáty příbuzné Aspirinu, tedy léčiva s obsahem kyseliny acetylsalicylové. Za určitých okolností je sice opatrné užití aspirinu u psů možné, avšak zpravidla se nedoporučuje kvůli negativnímu vlivu na srážlivost krve a zažívací trakt, zejména na játra a sliznici žaludku. 

Na rozdíl od alergických reakcí či prudkých zažívacích obtíží většinou léčba bolesti snese malý odklad, proto raději vždy předem konzultujte váš další postup s veterinárním lékařem, aspoň telefonicky. 

Stres a úzkost

Mnoho psů i koček reaguje na silvestrovské ohňostroje silným strachem, který může v nejtěžších případech až ohrožovat jejich zdraví. Vedle zábavní pyrotechniky patří mezi zdroje stresu domácích mazlíčků bouřka, neznámé prostředí, cestování, výstavy či návštěva veterinární kliniky. Překročí-li projevy strachu a úzkosti určitou míru, téměř každý majitel začne uvažovat, jak by svému zvířeti nejlépe pomohl opět získat duševní pohodu. 

Lidská antidepresiva a především anxiolytika se však k použití u psů a koček nedoporučují a jejich podání je spojené s celou řadou rizik, od hlubokého bezvědomí až po nebezpečný serotoninový syndrom - soubor neurologických příznaků doprovázených nevolností, vzestupem krevního tlaku a zrychleným srdečním tepem. 

Výjimku představuje Diazepam (Valium), který se používá i ve veterinární medicíně, především ke zmírnění epileptických záchvatů. Pro tento účel se vyrábí diazepam v tubě určený k rektálnímu podání, protože zvíře v záchvatu není schopné spolknout tabletu. Rektálně podaný diazepam má také rychlejší nástup účinku oproti perorální aplikaci. 

Diazepam však patří k lékům dostupným pouze na lékařský předpis, proto netvoří běžnou součást domácích lékárniček, navíc tablety určené pro lidi neumožňují přesné dávkování léku pro malé psy a kočky. Máte-li diazepam k dispozici, přesto vždy předem konzultujte jeho užití s veterinárním lékařem. 

Očekáváte-li stresovou situaci či potřebujete řešit dlouhodobou podrážděnost a neklid, je mnohem lepší zajistit si vhodnou veterinární medikaci. K dispozici jsou preparáty určené k dlouhodobému užívání, obvykle s obsahem tryptofanu (aminokyselina zvyšující produkci serotoninu, tzv. „hormonu štěstí“) nebo směsi látek získaných z kolostra (mleziva). Pro případy akutního silného strachu existují veterinární léky na zklidnění, například dříve oblíbený Sedalin dnes nahrazuje účinnější a přitom méně tlumící a „oblbující“ Sileo. 

Z tzv. alternativní medicíny můžete vyzkoušet Bachovy esence (tzv. Krizové kapky) nebo homeopatické přípravky. Zejména u koček se těší oblibě aromaterapie - kozlíkové kapky, přípravky s feromony atd. Tyto přípravky však pomáhají spíše při mírném strachu či dlouhodobé nervozitě. 

Jakkoliv je pohled na vyděšené zvíře nepříjemný a majitel překypuje pochopitelnou touhou nějak svému mazlíčkovi ulevit, je vždy na místě pokusit se střízlivě zhodnotit, zda je riziko z prožívaného stresu větší než riziko z podání jakéhokoliv léku. U zdravých zvířat většinou postačí chovatelská opatření (poskytnutí co možná klidného místa, tma, kontakt s majitelem, konejšivý tón řeči atd.), u jedinců jejichž zdravotní stav se těžším stresem může zhoršit (kardiaci, epileptici, velmi stará zvířata) může benefit z medikace převažovat nad jejími riziky, volba a určení dávkování léku však patří do rukou veterináře. 

Podání jakéhokoliv léku coby první pomoci proto pečlivě uvažte a je-li to jen trochu možné, aspoň telefonicky konzultujte s veterinárním lékařem. Co pomáhá lidem může totiž zvířeti vážně uškodit.