Holubářův rok – leden
Protože rok chovatele nemá oficiální začátek ani konec, ale jedná se o celý soubor činností soustavného, nezbytného a většinou i cílevědomého charakteru, není od věci začít měsícem lednem, ve kterém jsou ještě živá předsevzetí, jež si holubář pro následující rok uložil s příchodem nového roku. Cílem seriálu, který jsem pro rok 2021 připravil, je osvěžit si chovatelská doporučení a metody poplatné jednotlivým ročním obdobím, v návaznosti na plemenitbu, péči, výstavnictví, kondici a zdraví, a to nejen u holubů okrasných.
Vlivy počasí
Leden je typickým zimním měsícem, v němž se průměrné denní teploty pohybují mezi -1,2 až -2,8 stupně Celsia. Počasí je zejména koncem měsíce ovlivňováno vpády arktického vzduchu, během nichž teploty klesají pod -15 stupňů. V posledních letech jsou ovšem zimy poměrně mírné a nejsou výjimkou denní teploty pohybující se v rozmezí 0 až 5 stupňů Celsia. Délka slunečního svitu činí v lednu asi jen 50 hodin, kdy účinek slunce na nárůst teploty není nijak významný, neboť setrvává v poměrně malých výškách nad obzorem. Astronomická zima začíná zimním slunovratem (obvykle 21. prosince), slunce později zapadá již od sv. Lucie (13. prosince), kdy pozvolné prodloužení dne komentují i staré pranostiky – na Tři krále (6. ledna) o krok dále či na Hromnice (2. února) o hodinu více.
Přestože se v České republice nenachází žádné opravdu významné pohoří, jsou zde poměrně velké rozdíly mezi počasích v podhůří, kde se chovu holubů také docela daří, a v níže položených oblastech. Holubi snáší zimu velmi dobře, zatímco nadbytečná vlhkost a průvan jim velmi škodí. Pokud má holubník otevřenou přední stěnu (pletivo), vyplatí se alespoň část zakrýt igelitem a umožnit holubům odpočívat při větším teplotním komfortu, obdobně lze postupovat zakrytím aspoň bočních stran voliér (zamezení průvanu), kdy toto ponecháme až do teplých dnů v dubnu. Na zamrzající vodu v napáječkách je nejvhodnější si zakoupit (či zhotovit) odporová topidla, jenž jsou speciálně pro tyto účely nabízena prodejci s komoditami pro holubářství. Topidla mají velmi nízký odběr elektrické energie a jejich provoz tak nepředstavuje ekonomickou zátěž. Chovatelům, kteří tuto možnost nemají, nezbývá než použít horkou vodu na odstranění zmrzlé vody z napajedel a při ranním krmení holubům přisvítit, než voda pozvolna zamrzne. V lednu postačuje krmení hejna jen jednou denně, ideálně ráno.
Výstavnictví a trhy
Leden je nejdůležitějším výstavním měsícem, alespoň pro chovatele z okolních států Evropy. Kvalita holubů je v této době nejvyšší, voláči překypují energií, chovatelé nemají doma tolik zaměstnání, a tak se baví obesíláním výstav. Je nevšedním zážitkem navštívit v lednu třeba německé Krušnohoří či Lužici, kde se velmi vkusně zdobené výstavy konají každý víkend nedaleko od sebe. Pak jsou tu speciální výstavy, evropské speciálky řady mezinárodně chovaných plemen, pro které jsou státy jako Německo či Francie v lednu hojně navštěvovány. Výměna, nákup či prodej chovného materiálu je velmi cenné a pro připravovanou chovnou sezonu mnohdy rozhodující. Národní výstavy Polska (v posledních letech v Kielcích) i jiné obdobné velké výstavy se konají dokonce až koncem ledna. Je zde příležitost nejen zhlédnout vynikající kvalitu zvířat, ale také dokoupit vybavení pro chov, odchov, kondici nebo nějaké holuby ze souběžně probíhající ohromné burzy.
V České republice se v lednu koná menší množství speciálních výstav, ale v polovině měsíce na výstavišti VLL v Lysé nad Labem probíhá středočeská výstava Náš chovatel, která poskytuje útočiště stále většímu počtu speciálek, což znamená, že počet vystavených holubů je nezřídka větší než na národní výstavě v listopadu a v zastoupených plemenech díky chovatelům specialistům je kvalita bezpochyby vyšší. Jinak je u nás leden již docela klidným měsícem.
Chovatelská doporučení
Na holubníku jsou v té době odděleni holubi od holubic. Holubi mají zpravidla vynikající kondici a tam, kde chybí, má chovatel poslední možnost ji vylepšit. To je nejspíš v měsíci lednu to nejdůležitější. Výborných výsledků při zlepšování vitality dosáhneme při podávání bylin, o nichž vynikajícím způsobem na portálu iFauna referuje Ing. Prombergerová v seriálu "Poklady z přírody". Během zimního období musíme využívat převážně sušené byliny nebo čaje, jež zpravidla kombinujeme s medem, eventuálně propolisem, jež dodávají holubům též potřebnou energii. U našich chovatelů jsou oblíbené i polské a jiné přípravky na bázi bylinných výluhů, které sice nedovedou všechno to, co slibují na obalu, ale rozhodně našemu chovu neublíží.
Chovatel v měsíci lednu, pokud není extrémní teplo a sucho, na svém chovatelském zařízení mnoho věcí nevybuduje. Má ale poslední možnost si v dílně či v garáži například zhotovit hnízdní misky či rámy na hnízda. Na tvorbu hnízdních misek se vyplatí pořídit si nebo zapůjčit formu. Na malá plemena stačí menší hnízda, na střední a větší plemena jsou hnízda širší a hlubší, zvláště pak na rousná plemena, čímž zabráníme budoucímu vynesení mladých z hnízd. Hnízda mohou být betonová, ale většinou se dělají ze sádry s příměsí lehkého materiálu, jako jsou piliny apod. Hnízda zhotovená z rámečků či latí si vytváříme také dle velikosti, opeření a délky nohou námi chovaných holubů. Spodek pod rámečky může být pevný, třeba ze sololitu či překližky, ale rámeček může být položen třeba jen na koberci, což znamená, že vejce budou vždy na měkkém, ačkoliv hnízdní materiál může být sedícími holuby vytlačen do stran.
Ačkoliv máme zafixováno, že k začátku hnízdění je nejvhodnější měsíc březen, průběh mnoha z posledních zim nás vede k zahájení chovné sezony (i u méně otužilých plemen holubů) dříve, zpravidla od ledna do března. Rozhodně se vyplatí zahájit chovnou sezonu co nejdříve u velkých nebo těžkých plemen, u silnozobých plemen, u volatých holubů, zkrátka všude, kde trvá vývoj mladých před výstavami delší dobu, nebo tam, kde je oceňována síla, šířka či mohutnost. Mladí narození v únoru, březnu či dubnu bývají nejsilnější a největší. Do hnízdění jdou obvykle holubi bez problémů, ale někdy je vhodnější je podpořit, například podáváním naklíčeného zrní (zdroj vitaminu E), nebo podáním komplexu vitaminů AD3E či multivitaminových přípravků. V zahraničí není žádnou výjimkou, že v holubníku se přes zimní období přitápí, výhodu v tomto ohledu mají půdní holubníky umístěné nad obytnou částí, které mají odspodu teplo. Chováme-li velké plemeno, které nedokáže poskytnout tepelný komfort svým mladým po období od jejich sedmého až do 20. dne věku, kdy hrozí nejčastěji prochladnutí, musíme si obstarat odolnější plemeno jako chůvy, které mladé obsedne precizněji.
Pokud se započetím sezony nepospícháme, což se týká většiny holubářů, je měsíc leden určen na poslední doplnění chovu a na přenechání přebytků novým zájemcům nebo k brakování. Neměli bychom zapomínat nechat si doma nějakou rezervu, týká se to hlavně holubic, kdy není výjimkou, že se v začátku sezony ukáže, že nějaká z holubic má potíže se snůškou či kondicí, a když není náhrada, těžko něco seženete.
Téma měsíce ‒ odčervení
K vylepšení kondice chovu patří též provedení odčervení, ke kterému jsou nejvhodnější zimní měsíce. Ke zjištění (ověření si míry přítomnosti) výskytu endoparazitů se vyplatí udělat základní parazitologické (koprologické) vyšetření trusu, jež zajistí každý veterinární lékař a není drahé. Důležitá je samozřejmě i prevence spočívající v aplikaci (zpravidla jedné kapky na kůži v zadní části krku) některého z přípravků s účinnou látkou ivermektinum nebo tablety na odčervení ihned po dovezení nového jedince na začátku karantény.
Nejběžnějším endoparazitem je škrkavka holubí (Ascaridia columbae), již lze vidět pouhým okem, neboť je sice jen 1 mm tenká a 3‒5,5 cm dlouhá. Škrkavky se živí obsahem tenkého střeva po přisátí až jeden rok. Vylučují vejce, která odchází s trusem, jenž je pak zdrojem nákazy jiných holubů. Larvy škrkavek mohou pronikat i do jiných částí těla, kde mohou například způsobit poškození nervového systému. Holubi jsou apatičtí, mají svěšená křídla a jsou vyhublí.
Další endoparazitické onemocnění nazýváme podle původce kapilaróza. Vyskytuje se hlavně tam, kde holubi mohou pozřít mezihostitele – žížaly. Kapilárie jsou pouhým okem takřka neviditelné, neboť při délce asi 2,6 cm mají průměr jen 0,08 mm, ale vyskytují se asi třikrát častěji než škrkavky. Přežívají v tenkém střevě hostitele částečně zavrtané v jeho sliznici, kterou svým působením poškozují. U napadených holubů je pozorována apatie, zaostávání v růstu, poruchy trávení, vyhublost a někdy i průjem.
K léčbě výskytu oblých červů, a to nejen ve střevech, ale i plicích a jiných vnitřních orgánech, jsou dostupné jak tablety, které se musí podávat individuálně (Helmigal, Helmirazin aj.), tak přípravky v tekuté formě (Chemisole, Bioverm sol. Atd.), které jsou pro praktické využití v chovu okrasných i poštovních holubů mnohem efektivnější. Podávají se zpravidla po dobu tří dnů, aby byly přijaty i jedinci, kteří odmítají vodu s jejich obsahem pít, což je ale jev poměrně vzácný. Ve svém chovu používám Chemisole, kde příjem vody je zcela běžný jako bez tohoto léčiva. Účinné jsou též četné přípravky s léčivem ivermektinum dostupné ve formě injekční (např. Galmektin) nebo ve formě roztoku (kapka na kůži za krk, jak výše popsáno), jejichž účinek je proklamován i na ektoparazity. Vzhledem k inkubační době parazitů se vyplatí po týdnu až 14 dnech kúru zopakovat. Holubník po léčbě vždy důkladně vyčistíme a vydezinfikujeme.
Pro chovatele poštovních holubů je leden důležitým obdobím ze dvou hledisek. Jednak mohou skladbou krmení (zpravidla dietou – ječmen, čirok, proso) oživit vitalitu (snížit zatučnění) hejna a za druhé studiem dosažených výsledků z letů v předchozích letech, rodokmenů a linií prozatím na papíře poskládat páry pro nadcházející chovnou sezonu, která započíná koncem ledna až začátkem února. I chovatelé okrasných holubů si přes zimu běžně pomáhají podáváním dietní krmné dávky, což holubům velmi prospívá. Měli bychom doplnit všechny zrniny, které používáme do směsí, a to v množství, jež vydrží až do září, října, neboť později se k nim nemusíme dostat.
Měsíc leden představuje kromě možností četných návštěv výstav a trhů také příležitost prostudovat si chovatelskou literaturu, pročíst si knihy s chovatelskou tematikou, které holubáři dostali k Vánocům, nebo se podívat na vzorníky holubů a jejich výklad. Je též možnost vrátit se ke klubovým zpravodajům či ročenkám nebo internetovým portálům, což jsou činnosti adekvátní jak roční době, tak se osvěžení znalostí vyplatí i v průběhu blížící se chovné sezony.
