Amada krátkoocasá fidžiská

/ Erythura cyaneovirens pealii Hartl./ - /syn. Amblynura prasina, Erythura Pealii/
 

Synonyma napovídají o nejednotnosti v názorech na taxonomické zařazení. Spor spočívá v tom, zda jde o samostatný druh či subspecii Amady krátkoocasé. Touto otázkou se budu zabývat v některém z příštích článků.

Německy: Kurzschwanzpapageiamadine, nebo častěji Pealii PA

• chovný pár

Popis: Délka 10 cm. Týl, záda, křídla a břicho zelené, prsa a vole až po bradu s intenzivně modrým nádechem.

Hlava je šarlatově červená, lemovaná slabým černým proužkem, připomínající červenou masku Gould. Kostřec, vrchní krovky ocasní a prostřední ocasní pera také červené.

Existuje barevná odchylka. V časopise AZ Nachrichten / AZN , 3 a 4 /98 / píše O. Bush o modrohlavé Pealesce. Z jeho článku vyplývá, že již F. Clunie, autor knihy "Birds of the Fiji Bush" / Ptáci fidžiské buše/ z roku 1984, popisuje modrohlavé Pealesky s červeným nádechem hlavy.

Zobák je černý, nohy světle masové barvy.

Samice má méně intenzivní, matnější barvy, především modrozelená prsa.

Mladí ptáci jsou ještě matnější, s pouhým náznakem modrého nádechu peří a na hlavě náznakem červené barvy.

Samec zpívá trylkovým zpěvem, připomínajícím zpěv samců Amad tříbarvých a červenohlavých.

Výskyt: Pealesky / čti pílsky/, jak se mezi chovateli nazývají, žijí pouze na několika ostrovech v souostroví Fidži. Podle Víta a Bielfelda nevytváří žádné poddruhy.

Obývají křovinaté i travnaté oblasti, často přilétají do zahrad a sadů. Pohybují se krátkým letem v nízkém křovinatém podrostu a na zemi. Živí se veškerými travními semeny a dozrávající rýží. Vytváří až třicetihlavá hejna napadající rýžová pole domorodců. Podle R. Víta berou i pupeny, květy a některé plody.

Hnízdí v křoví a na stromech v různých výškách. Podle R. Víta hnízdí v kteroukoliv roční dobu. M. Ullrich / AZN, 2/97, str. 94-96 / však omezuje dobu hnízdění ve volné přírodě na období od ledna do dubna.

Dováží se jen velmi vzácně. Po válce byla dovezena ve větším množství až v 60.letech z jejich domoviny /Bregula/.

• samec

U chovatelů v západní Evropě je v posledních letech pravidelně odchovávána. Celkový počet chovaných kusů je však poměrně nízký.

Chování: Pealesky jsou čilí, ne však divocí a při vyrušení bezhlavě létající ptáci. Chov se může dařit i ve větších klecích o min. délce 1,2m. V těchto podmínkách však brzy tloustnou a mají metabolické poruchy / Bielfeld/. Doporučuje se tedy chov ve větších voliérách. Zařízení voliéry je na vkusu a zkušenostech každého chovatele. Navštívil jsem některé německé chovatele, kteří Pealesky pravidelně odchovávají. Někteří vybavují voliéry přirozenými houštinami z větví, rákosu či bambusu, čímž napodobují přirozené prostředí a vytvářejí možnost úkrytu samičkám před příliš divokým samcem v době toku. Jiní naopak používají, především z hygienických důvodů, co nejjednodušší vybavení sestávající z několika holých větví.

Její chov je v zásadě totožný s chovem Amady červenohlavé.

Chov: Dva páry Pealesek jsem si pořídil v roce 1999. O jednoho samečka jsem bohužel přišel již při dovozu při autonehodě, kterou nepřežil jeden sameček a moje auto. Zbylé kusy jsem úspěšně dovezl a aklimatizoval ve vitríně o rozměrech 120 x 80 x 45cm k těmto účelům určené.Teplotu jsem udržoval na 24°C ve dne i v noci a světelný den na 13hod. Krmil jsem pouze suchou směsí pro drobné exoty a napájel vodou. Aklimatizace proběhla bez nejmenších problémů.

Po třech týdnech byly Pealesky přemístěny do voliéry o rozměrech 2,2 x 1.1 x 2.5m do společnosti Amad tříbarvých a Kubánek malých. Nikdy jsem nepozoroval žádné šarvátky ani hašteření.

Pealesky jsou vždy živé a čilé, ale při vyrušení nebo kontrole voliéry pouze odlétnou do horního rohu voliéry, aniž by bezhlavě narážely do pletiva.

Sameček ani po půl roce neprojevil zájem o hnízdění, přestože v noci spal na bidélku vždy vedle jedné ze samiček. K dispozici měl několik typů budek i hnízdního materiálu i přirozené houštinky z dubových olistěných větví. Od původního chovatele na houštinky zvyklý nebyl. Přemístil jsem tedy samečka se samičkou, vedle níž jsem jej v noci přistihl, do samostatné voliéry. Zde v krátké době začal se stavbou hnízda. Ke hnízdění si vybral budku o rozměrech 12.5 x 12.5 x 12.5cm s polooválným vletovým otvorem o průměru 4.5cm, umístěným pod stropem budky. U původního chovatele hnízdily v budce z jedné třetiny otevřené. Jako materiál používaly u mne pouze sisalová vlákna. K dispozici mají jemné seno, jemnou lesní trávu i kokosová vlákna. Těch si však nevšímají. Naopak u původního chovatele jsem viděl hnízda stavěná pouze z kokosových vláken. Sisalová vlákna mi tento chovatel nedoporučil, protože podle jeho zkušeností se může sisal namotat na nožičku a zaškrtit ji.

Asi po čtyřech týdnech jsem našel jedno vejce rozbité na zemi. Následující den už bylo druhé vejce snesené v postaveném hnízdě a za další dva dny přibylo do hnízda třetí. Po čtyřech dnech obě vejce z hnízda zmizela.

O čtrnáct dní později zahnízdily Pealesky v původním hnízdě podruhé. Snůška činila tři vejce. Pár na vejce zasedl a velmi pečlivě seděl. Oba partneři se v sezení střídali. Bez problémů bylo vše až do doby líhnutí mladých. Ta se začala líhnout čtrnáctý den. To jsem však bohužel poznal podle tělíček mláďat doslova roztrhaných na kusy, poházených po zemi i v krmení.

Tři dny před předpokládaným hnízděním jsem začal podávat k obvyklé stravě Quiko se strouhaným vejcem a bílé moučné červy. Právě červi zřejmě způsobili předráždění hnízdního pudu a tak razantní reakci možná jednoho, možná obou rodičů. Předložil jsem je v množství cca 8 ks třikrát denně.

Nyní staří asi čtyři týdny odpočívali, než začali s novým hnízděním. Opět snesli tři vejce, jedno neoplozené. Po čtrnácti dnech se vylíhlo první mládě, které bylo hned od počátku dobře krmené. Z druhého oplozeného vajíčka začali staří 17.den sami odlupovat skořápku. Mládě však vyprostili již mrtvé.

Třetí den po vylíhnutí mládě utěšeně rostlo s neustále plným volátkem. Čtvrtý den jsem našel mládě na zemi mrtvé. I při tomto hnízdění jsem podával moučné červy v množství dva kusy třikrát denně. I toto malé množství však stačilo k předráždění hnízdního pudu. Později jsem se dočetl v knize " Das Prachtfinken-buch" od H. Bielfelda, že Pealesky k hnízdění hmyz nepotřebují.

Nyní byla samička oddělena k odpočinku, který potrvá trvat 6 měsíců.

• samice

Krmení: Podle O.Bushe přijímají v přírodě polozralá travní semena v mléčné zralosti, různý hmyz, jeho zámotky a housenky, nektar, květy, fíky a malé bobule.

Německými chovateli, které jsem navštívil, je doporučována klasická směs pro drobné exoty jako základní krmení. Tuto směs dávají denně také naklíčenou. Já zvlášť předkládám navíc naklíčenou směs loupaného ovsa a pada rýže. Dva dny v týdnu mají dále ptáci k dispozici naklíčenou směs asi dvanácti druhů travních semen smíchaných se směsí pro lesní a divoké ptáky. Jednou za tři dny dávám suché Quiko. Každý víkend podávám vitamíny rozpustné ve vodě /Supervit D/. Jedenkrát za čtrnáct dní posypu klíčené zrní krmným doplňkem NEKTON TONIC K, zdrojem uhlohydrátů, 13 vitamínů a provitamínů, vaječných bílkovin, 18 aminokyselin, minerálních látek a stopových prvků. Denně podávám zelené krmení v podobě strouhané mrkve, Ptačince žabince, pampeliškových listů, čínského zelí, kousků jablek a pod. Zelené krmení střídám dle ročního období a dostupnosti.

Podle H. Bielfelda je nutné omezit olejnatá semena v předkládaném krmení pro sklon Amad k tloustnutí.

V zásadě je krmení totožné s krmením Amad červenohlavých.

Amady krátkoocasé fidžiské jsou velmi milí a krásní ptáci se stále uhlazeným peřím. Po vhodné aklimatizaci nejsou citlivé na nízké teploty. Navykneme-li si předkládat pestrou stravu alespoň tak, jak jsem naznačil, nečiní jejich chov žádné problémy. S odchovem to možná bude trochu těžší, ale vzhledem k tomu, že jsou chovateli v západní Evropě odchovávány pravidelně, nebude činit větší problémy. Mě se odchov nepovedl proto, že jsem udělal chyby, kterých se musím příště vyvarovat a o kterých píši proto, aby se jich vyvarovali i ostatní chovatelé. Kéž by jste se s námi o své zkušenosti podělili i Vy!

Chtěl bych touto cestou požádat chovatele, kteří Pealesky také chovají nebo s nimi mají své zkušenosti, aby se o ně podělili s námi všemi na stránkách tohoto časopisu nebo se spojili přímo se mnou na adrese, kterou uvedu na konci mého článku. Zkušenosti našich chovatelů nás opravňují k tomu, abychom nemuseli mít obavy z chovu těchto i mnoha jiných druhů ptáků.

Přeji všem chovatelům početné a silné odchovy.

Použitá literatura: O.Bush, AZ Nachrichten, č. 3, str.168-169/98, č. 4, str.234-235 /98
M.Ullrich, AZ Nachrichten, č. 2/97, str.94-96
R.Vít, Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci, SZN, 1978
H.Bielfeld, Prachtfinken, E.Ulmer, 1973,1986
H.Bielfeld, Das Prachtfinken-Buch. E.Ulmer, 1996