Psi proti zločinu III – Stopař a DNA to vyřešili

Také další díl seriálu je jeden z příběhů, kdy výsledek pátrání nezávisel jen na kvalitní připravenosti psa, ale i na zkušenostech, intuici a rozhodnosti policejní psovoda. Příběh policejního kynologa Pavla Majera a jeho psů píšu se zvláštním pocitem. To proto, že zmíněný policista převážnou část pracovního života zasvětil služební kynologii a poté se začal věnovat náročné profesi v leteckém průmyslu, zatímco autor článku to měl opačně. S plným nasazením se připravoval na kariéru u letectva, aby pak místo toho dvaatřicet let působil v oblasti armádní kynologie. Oba však máme hodně společného – vše, co jsme dělali, jsme dělali a stále děláme se zaujetím a naplno.

Představy se splnily

Snad na úvod stojí za to připomenout, proč Pavel Majer ukončil službu u Policie ČR. Při rozhovoru úspěšný kynolog prozradil, že s odchodem od policie před blížící se padesátkou souviselo nutkání či výzva prosadit se někde úplně jinde. „U policie jsem se psy také střídal působiště a vždy to mělo nějaký progres. Bavilo mne to asi všude, od vyhledávání zločinců nejrůznějšího druhu, pak jsem si řekl, že by bylo fajn prosadit se na speciálkách. Zde mne bavilo zejména to, že jsem si musel metodiky výcviku, ať už při přípravě psích specialistů na požáry, nebo výbušniny, domýšlet sám a aplikovat nejen na zvířatech, ale i na sobě. Oproti sportu je ve službě úspěšné použití psa závislé nejen na dobře vycvičeném čtyřnožci, ale i na psovodovi, na jeho intuici a zkušenostech

 U policie jsem měl i další přání ‒ předávat zkušenosti mladým kolegům, a hlavně sledovat progres takové spolupráce. I to se mně splnilo. Mohl jsem předávat své zkušenosti mladým psovodům, kteří se pak dokázali prosadit ve službě i na policejních přeborech. Přitom mi nešlo o to, naučit mladé kolegy využívat svoje i obecné zkušenosti, ale přemýšlet o nich, aplikovat je na svůj styl a způsob výcviku, pokud má psovod pocit, že by to mohlo přípravu jeho psa posunout tam, kam si přeje,“ svěřil se bývalý policejní psovod. Kynologii však nehází za hlavu. I nadále se chce věnovat psům. Zda i sportovním, to se uvidí časem, ale zcela jistě bude předávat svoje zkušenosti ze služební kynologie v rámci Tartu i jinde, kde se cvičí, vykonávají zkoušky a soutěží se psy zaměřenými na služební výcvik. Proto bývalý policista v této oblasti také působí jako rozhodčí. 

Přepadení na sídlišti 

Z desítek úspěšných nasazení jeho služebních psů si připomeňme ten, při kterém se na dopadení pachatele uplatnila všestranná připravenost psa, intuice psovoda a moderní kriminalistická metoda. Tehdy Pavel Majer sloužil s německým ovčákem Egonem. Vše začalo loupežným přepadením stařenky na sídlišti Čtyři Dvory v Českých Budějovicích. Zločinec jí vytrhl na chodníku před panelovým domem kabelku s penězi a dalšími cennostmi a zmizel neznámo kam. Na místo přepadení byl vyšetřujícími kriminalisty povolaný psovod se psem a jeho úkolem bylo z místa činu vyhledat zločince po stopě půl hodiny staré. Přesněji by se dalo říci, že zkušení vyšetřovatelé nasazení psa považovali spíše za pokus než za zadání úkolu, neboť na sídlištních cestách se v podvečerních hodinách každý moment pohybovaly desítky obyvatel. 

Podobně to zpočátku viděl i psovod. Tehdy šestiletý Egon sice prokázal jak při výcviku, tak při předchozích nasazeních schopnost vypracovat stopy za nejrůznějších okolností, avšak za těchto podmínek se podobné snažení mohlo zdát iluzorní. Přesto to po nasazení Egona vypadalo, že se v místě přepadení uchytil na pravděpodobné stopě zločince. Po několika desítkách metrů se dostal na velmi frekventovanou silnici, kde projíždějící vozidla definitivně rozprášila pachové stopy. Psovodovi to bylo jasné, a tak postupoval se psem dál ve směru pravděpodobného útěku pachatele. Ovčáka nechal pátrat jen od okraje silnice k plotům a domkům stojícím podél silnice. „Věděl jsem, že použití služebního psa v těchto podmínkách se rovná příběhu ze sci-fi. Přesto jsem pokračoval s pátráním v pravděpodobném směru postupu pachatele a v prostorách, kde by pes mohl nalézt alespoň nějaké, třeba věcné stopy z tohoto případu,“ vzpomíná Pavel Majer. Věděl, že Egon má dobrou čichovou paměť, a důvěřoval mu. To se mu vyplatilo. Po necelém půl kilometru pes našel a označil v křoví u plotu jednoho rodinného domu nějaký odhozený předmět. Byla to stařenčina kabelka. Dál už to byl úkol pro policejního technika, který předmět zajistil, a jak se později ukázalo, díky mikroskopickým stopám byl při genetické expertize DNA ztotožněn muž z několika podezřelých. 

Jiná doba, jiné úkoly

Proč si připomínáme právě tento případ? Je to totiž další typická ukázka, jak se změnila doba od chvíle slavných policejních psů z prvorepublikového Československa, kteří sledovali stopy zlodějů a zločinců z místa činu až do jejich bydliště. V poslední době je úloha psů poněkud jiná. Je to dáno jak vývojem kriminality, tak mnoha dalším okolnostmi. Jak už bylo zmíněno v jednom předchozím díle seriálu, dnes už se nekradou králíci, slepice, husy, obilí či mouka ani se nevraždí ze zaslepené lásky, jak tomu nezřídka bývalo za dávných časů. Soudobí zločinci se orientují na lukrativnější lup a dokážou mnohem lépe za sebou zahlazovat stopy. Tomu se neustále přizpůsobují kriminalisté a samozřejmě se mění i úloha psů. Často totiž stačí, když pes ukáže alespoň směr útěku pachatelů, a pak už pokračuje pátrání jiným způsobem. Psovodi a psi v současné policejní praxi patří do soukolí pátracího a vyšetřovacího mechanismu a často přispívají k urychlenému dopadení nebo odhalení pachatelů. 

Ve srovnání s minulostí má jejich nasazení mnoho různých podob. Například pátrání psích specialistů na požářišti a označení místa, kde byl požár založen nějakou zápalnou látkou. Jiní psí specialisté zase dokážou nalézt ostatky člověka zakopané v zemi až několik let. Veřejnosti nejznámější jsou psí specialisté vyhledávající zbraně, výbušniny, drogy nebo větší obnosy bankovek. Celníci mají také psí specialisty pátrající po pašovaných a přísně chráněných živočiších (podle mezinárodní úmluvy CITES) a produktech z nich. Samozřejmě že nejvíce psů pomáhá pořádkové policii. Ve všech směrech je tedy úloha psů poněkud jiná než před padesáti či osmdesáti roky, v některých případech zcela nová. O dalších zajímavostech zase někdy příště.