Radosti a strasti drozdů kvíčal – poslové zimy přiletěli ze severu

„Když na jeřábu zrudly jeřabiny, nasadil Krakonoš k oku svou dalekohlednou hůl a vyhlížel, kdy se objeví od severní strany hejno kvíčal. Vždyť ti stěhovaví ptáci měli na svém putování ze studených krajin za teplem na jeřábu svou zájezdní hospodu. Usadili se v koruně jeřábu, nazobali se zralých jeřabin a pokřikem dávali vědět, že sluníčko brzy odpluje svítit a hřát jinam a že se k nám stěhuje zima. Krakonoš měl kvíčaly ve svém kalendáři jako znamení, co všechno se musí udělat a zařídit, než jeho krajinu pokryje sněhová plachta.“

                                                                                                                                                                                                                                                 Marie Kubátová: Zaječí poudačka v knize Krkonošské pohádky

Je příznačné, že jsem letos spatřil první hejno drozdů kvíčal na Dušičky 2. listopadu paběrkovat ve starém jabloňovém sadu v Pusté Proseči v Podkrkonoší. Sem, nedaleko Nové Paky, určitě vláda mocného Krakonoše dosahuje... 

Poznáte je „podle peří“

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) má výrazně dlouhý ocas a je zavalitější než jiné druhy drozdů. V letu ho lze kromě výrazné délky ocasu určit podle světle šedého kostřce (který je dobře patrný i zezadu). Dalším poznávacím znakem je bílá spodina křídel (podobně jako u drozda brávníka). Kvíčaly mají cihlově zbarvený hřbet a šedé temeno šíje. Jejich hruď má rezavě žlutý valér a je hustě poseta nápadnými tečkami. Samec i samička jsou zbarveni stejně, pouze šat mladých ptáků má světlé tečky na křídelních krovkách. Zobák kvíčal je žlutý a nožky hnědožluté.

Areál výskytu

Kvíčaly obývají severní, střední a východní Evropu a část Asie až po severní Sibiř. Během druhé poloviny 20. století se kvíčaly rozšířily i do západní Evropy a do Velké Británie. Drozd kvíčala je tažným druhem. Kvíčaly, které u nás hnízdí, na zimu migrují do jižní a západní Evropy (některé prý zalétají do Malé Asie a do Indie). Naopak na našem území zimují kvíčaly ze severní Evropy.

Ornitologové odhadují, že v Evropě žije v současnosti 28–48 milionů drozdů kvíčal. Počet hnízdících párů u nás je odhadován na 400–800 tisíc; v Česku pravidelně zimuje jeden až dva miliony jedinců. 

Hejno znamená bezpečí

Kvíčaly jsou velmi společenskými ptáky, žijí ve velmi početných hejnech. Při dalekých tazích se sdružují do ohromných skupin (často ve společnosti drozdů cvrčal – Turdus iliacus). Za tahů a při shánění potravy se kvíčaly stále ozývají drsným a hlasitým „gag šak šak šak“, zatímco na jaře je jejich zpěv utvářen ze švitořivých, hvízdavých a drnčivých tónů.

Zatímco za vlídnějších ročních období na jídelníčku kvíčal dominuje drobný hmyz a žížaly, v zimě, kdy je o potravu skutečná nouze, vyhledávají tito ptáci především bobule a ovoce. Kvíčaly jsou vůči jiným ptákům své velikosti značně agresivní a od potravy nerudně odhánějí drozdy jiných druhů i kosy černé.

Pro drozdy kvíčaly znamená hejno bezpečí. Vzpomínám na loňskou zimu, kdy se jedna kvíčala – kdovíproč – zapomněla v zasmušilém „ptákůprostém“ sadu na Červeném kopci v Brně; vyhlížela ztraceně, jako roztržitá slečna v prázdné kavárně, která zmeškala vysněné rande. Mé pozvání na kafe však rezolutně odmítla. Z koruny jabloně vzrušeně volala své „šak šak šak“, ale zmizelé hejno svých sester a bratří nepřivolala. Na její tesklivé volání odpovídali jen lhostejně přeletující havrani. Po dvou dnech čekání konečně zmizela neznámo kam...

Ovocná dieta

Hejna severských kvíčal, která u nás zimují, musí vzít zavděk „ovocnou dietou“. Patrně nejraději mají plody jeřábu ptačího (Surbus aucuparia) a bobule hlohu obecného (Crataegus oxyacantha), občas se přiživují na šípcích ze šípkových růží (Rosa canica). V dobách nouze vyhledávají i bobule ptačího zobu obecného (Lugustrum vulgare) a bezu černého (Sambucus nigra).  Samozřejmě že v sadech, zahradách a v alejích podél silnic vyhledávají zapomenutá jablka a na vinicích pátrají po posklizňových torzech vinné révy (Vitis vinifera). Špačci jim však toho na vinicích určitě moc nenechají.

Dříve kvíčaly často hodovaly na kuličkách jalovce (podle nich má v některých jazycích kvíčala jméno). Po této potravě získávalo maso kvíčal výraznou chuť. V legendární kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové nalezneme mnohé recepty na úpravu kvíčal. V českém mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě nalezneme mezi druhy zvěře užitkové. V současnosti jsou však kvíčaly pochopitelně celoročně hájeny.

Internetové barbarství

Je smutné a nepochopitelné, že když si dnes zadáte do vyhledávače „recepty na kvíčaly“, nabídne vám internet přehršel „lahůdek“: nadívané pečené kvíčaly, kvíčaly na pivě, kvíčaly na jalovci atd. atd. Normální člověk nechápe, co a kým je ještě stále považováno za legální...

Bohužel např. v Itálii a ve Francii jsou drozdové stále loveni a jsou považováni za kulinářskou lahůdku. Vskutku barbarská úchylka...

Hnízdní kolonie

Drozdové kvíčaly, kteří u nás žijí od jara do podzimu, často hnízdí v hnízdních koloniích (až o padesáti párech). Hnízdo kvíčal se podobá hnízdům kosů černých, ale na rozdíl od nich bývá umístěno vysoko v korunách stromů (většinou v rozsochách u kmenů). Hnízdo je dosti velkou stavbou ze suchých stébel, stonků a jemných kořínků stmelených vlhkou hlínou. Hnízdní kotlina je hluboká a vystlaná jemnými stébly travin. Kvíčala mívá zpravidla pět vajec. Vejce mají velikost 28,5 × 21 mm a mají namodrale zelenou barvu s jemnými a hustými rezavě červenými skvrnami.

Kvíčaly často hnízdí dvakrát ročně: první snůška je kladena již během dubna, druhá na přelomu května a června. Na vejcích sedí pouze samička (po dobu 12–14 dní), samec se zapojuje až do krmení a výchovy mláďat. Mláďata opouštějí hnízdo po dvou týdnech života, ale jsou ještě několik dalších dnů rodiči dokrmována. V hnízdím období převažuje v potravě kvíčal hmyz, žížaly a červi.

Post scriptum

„Když přiletí od severu kvíčaly, aby ohlásily, že se blíží zima, stáhnou se živáčci do svých pelíšků, kytičky pod zem do cibulek a horáci pod střechu k teplé peci.“

Marie Kubátová: O strašidlech v knize Krkonošské pohádky

Kam za kvíčalami

Do starých sadů, zahrad a alejí, na vinice, ale i do okrajů lesních komplexů, které jsou vroubeny bobulovitými křovinami. Kvíčaly nalezneme nejen v nížinách a ve středních polohách, nevyhýbají se dokonce ani našim horám.

Rodný list drozda kvíčaly

Třída: ptáci (Aves)

Podtřída: letci (Neognathae)

Čeleď: drozdovití (Turdidae)

Rod: drozd (Turdus)

Binomické jméno: Turdus pilaris

Délka těla: 24–27 cm

Rozpětí křídel: 39–43 cm

Hmotnost: 80–140 g