Navzdory soudobým technickým vymoženostem jsou psi při záchranných pátracích akcích nepostradatelní. Potvrdilo se to při pátrání na zasněžené Šumavě 28. prosince uplynulého roku. „Žena byla vzhledem k panujícímu počasí a velmi nepřístupnému místu zcela v ohrožení života. Troufám si říci, že kdyby ji náš čtyřnohý záchranář nenašel, došlo by k tragédii. Jsme nesmírně rádi, že ho u nás máme. Považujeme jej za profesionálního člena Horské služby s mnoha skvělými výsledky při pátrání,“ prohlásil náčelník Horské služby Šumava Michal Janďura po nalezení pohřešované ženy. Takového uznání se dostalo psovodovi Ondřejovi Zemanovi a jeho pětileté fence belgického ovčáka Enigmě rovněž od ředitele územního odboru hasičského záchranného sboru Prachatice plk. Milan Raba, stejně jako od jihočeských policistů.
Enigma je skvělá pomocnice a dokáže se orientovat ve složitém terénu ve dne i v noci. V každém ročním období absolvuje s dalšími psy Horské služby řadu cvičení při pátrání na rozlehlých plochách, stejně jako v lavinách. Za čtyři roky služby u HS Šumava nejednou uplatnila svoje vlohy a připravenost při pátrání. Důvodem jejího původního zařazení na stanici HS Kvilda, byla možnost včasného nasazení v centrální a jižní části Šumavy. Dojezdová vzdálenost z Železnorudska, kde má HS tradičně čtyřnohé záchranáře, je několik desítek minut, v zimě i přes hodinu. A to může znamenat pro nasazení psa velkou prodlevu. „Terén v naší centrální a jižní části Šumavy, jako například kolem Modravy, Kvildy, Kubovy Huti či Stožce, je členitý a střídají se tam zalesněné svahy s pláněmi a rašeliništi. Náhorní plošiny mívají zase vysoký travní porost, kde byste sedícího nebo ležícího člověka zrakem nenašli. A když hledáte zbloudilou či nezvěstnou osobu, pak se bez vhodného psa neobejdete,“ říká Ondřej Zeman, který je profesionálním členem HS jedenáctý rok.
A proč si vybral fenku malinoise? „Výběr psa jsem zvažoval dlouho. Věděl jsem, že vzhledem k charakteru šumavského terénu je výhodou lehký a energií nabitý pes. A Enigmu jsem si vybral proto, že je po skvělých rodičích, kteří se osvědčili jak na zkouškách a soutěžích, tak při praktickém záchranářském nasazení,“ vysvětluje psovod.
To vše se zúročilo při záchraně čtyřicetileté ženy, která se vydala s batůžkem za slunečného dne na procházku po zasněženém okolí Lenory. Jelikož se dlouho nevracela, její matka se ji snažila nelézt, a když se jí to nepodařilo, požádala policii o pomoc. Její strach byl namístě, neboť mrzlo a v okolí Lenory jsou také velká rašeliniště. V půl čtvrté odpoledne byla zahájena pátrací akce koordinovaná policií a za účasti profesionálních hasičů z Prachatic, dobrovolných z Volar a Lenory a chybět nemohla ani horská služba.
„Měl jsem službu v Nové Peci a z centrály jsem dostal za úkol organizovat za horskou službu podíl na pátrání. Vzal jsem Enigmu, nasedl do auta a během cesty obvolal všechny, kteří se mohli zapojit do pátrání. Celkem to bylo deset členů HS, kteří měli na místo dorazit i se třemi čtyřkolkami a dvěma terénními auty. Za půl hodiny jsem dojel do Lenory, tam mě policisté informovali, kde a jak se máme na pátrání podílet.
Dozvěděli jsme se také, že žena byla naposledy spatřena pod kopcem Ptáčník, což je oblíbené místo pro sáňkování a bobování. Byla nám ukázána fotografie hledané a sděleno, že z jediného telefonického spojení se policisté dozvěděli, že žena je někde v místě, odkud vidí červené střechy. Mohlo jít o domy v Lenoře nebo také na opačné straně v Zátoni. Na další volání mobilním telefonem už žena nereagovala,“ vybavuje si Ondřej Zeman prvotní seznámení se situací.
Pak už následoval obvyklý rutinní pátrací postup - členové HS projížděli od 16:15 na čtyřkolkách a v terénních autech všechny okolní cesty (celkem 150 km). Zároveň se vydalo několik desítek hasičů, členů HS a policistů hledat v lesním terénu v rojnici směrem ke kopci Ptáčník. Sektor měl stanovený i jeden kynolog se psem od Policie ČR. „Já jsem měl sektor vymezený od silnice a železniční trati vedoucí podél úpatí Ptáčníku směrem k vrcholu.
V 16:35 jsem vyslal Enigmu k revírování. Šance, že by někde našla stopu hledané, byla nulová. Zpočátku bylo vše pošlapané dětmi i dospělými, kteří právě v těchto místech mají tradičně nejoblíbenější svah na sáňkování a bobování. O kus dál byly zase stopy od členů rojnice. Lepší to nebylo ani dál, neboť více sněhu bylo na stromech než na zemi. Enigma revírovala s velkým zájmem a nevynechala jediný řopík (bunkry pohraničního opevnění), proláklinu či vývrať. Její pohyb jsem mohl sledovat i za tmy na mobilu díky satelitnímu propojení, neboť psi HS mají obojky s GPS. Únavu jsem na fence nepozoroval ani po více jak hodině. Byli jsme s kolegy domluveni, že když ženu nenajdeme do 18:15, pátrání přerušíme a pokračovat budeme ve druhé vlně od 19 hodin. A to s povolanými posilami HS včetně dalších psovodů se psy.“
„Když už jsme pomalu končili a sešli se s druhým psovodem, zaslechl jsem štěkot Enigmy, který vzápětí zesílil. To bylo v 18:10. Hned jsem se vydal ve směru štěkotu a po padesáti metrech jsem pochopil, proč zazněl nejprve slabší štěkot a pak intenzivní. Žena byla v hustníku, tedy pro člověka v takřka neprostupném porostu a snadné to nebylo tedy ani pro Enigmu. K fence jsme se museli spolu s kolegou od HS doslova prolámat. Ve svitu čelovek jsme před ní spatřili mírně schoulenou ženu, která na oslovení nereagovala. Byla v bezvědomí a v mrazivém počasí také silně podchlazená. Vedle ní ležela čepice, batůžek a klíče,“ vybavuje si psovod první pohled na hledanou ženu.
Ještě stačil fenku pochválit a odložit stranou a hned si vybavoval zásady manipulace se silně podchlazenou osobou, která je navíc v bezvědomí. To musí znát každý člen horské služby, neboť při nesprávné manipulaci může být pochlazený člověk ohrožen na životě. Ondra Zeman má však správný postup dokonale zafixovaný, neboť je absolventem Vyšší zdravotnické školy. A tak zatímco jednou rukou držel vysílačku a hlásil kolegům místo nálezu, druhou vybaloval hliníkovou fólii. Ta je určena v takových situacích k zabalení osoby, aby si v obalu vytvořila přirozený tepelný komfort. Tomu napomohla i fólie z výbavy první pomoci kolegy–záchranáře. Vzápětí dorazili na místo další dva členové HS a tak se čtyři chlapi s ženou pomalu a opatrně doslova proplížili hustníkem, aby ji po několika metrech převzali jiní záchranáři s nosítky. Pak už následovala cesta terénním autem HS a na silnici u Lenory ženu předali lékaři zdravotní záchranky.
Maliňačka Enigma má složené zkoušky na vyhledávání v lavinách, a to doma i v zahraničí, a také zkoušky Ministerstva vnitra nezbytné pro pátrání na plochách v rámci Integrovaného záchranného systému. Dosud se podílela asi na 18 záchranných akcích, v té poslední zachránila ženě život, neboť rojnice by se do hustníku nedostala. Proč a jak se tam mohla proplížit indisponovaná žena, to asi zůstane záhadou.