Na podzim minulého roku jsme se na stránkách iFauny dozvěděli něco z názorů RNDr. Vladimíra Ďurišina na možné využití psů při detekci osob s onemocněním Covid-19 a při té příležitosti bylo zmíněno vydání jeho nové knihy Systém policajnej kynológie. Nyní se k této publikaci vracíme podrobněji.
Těžko bychom hledali kompetentnější osobu k sepsání a sestavení takto rozsáhlého díla. V. Ďurišin své vzdělání a letité zkušenosti nejprve ze sportovní kynologie (1975-1990), poté z policejní (1986-2010) a nakonec z pedagogického působení na Akademii Policajného zboru v Bratislave a Univerzite veterinárskeho lekárstva a farmácie (UVLF) v Košiciach, vtělil do rozsáhlé kynologické publikace. Pracoval na ni s širokým kolektivem spolupracovníků ze Slovenska i z České republiky. Monografii mají od minulého roku k dispozici zájemci z obou zemí. A nemusí sloužit jen profesionálním psovodům, jak ostatně vyplynulo i z besedy s autorem, která se uskutečnila online v březnu 2021 za účasti studentů a dalších zájemců.
Otázek i pohledů na knihu bylo mnoho, a tak citujme alespoň některé z názorů Veroniky Simanové, studentky 3. ročníku, obor kynologie. „Publikáciu považujem ako nesmierne prínosnú a potrebnú preširokú škálu kynologickej verejnosti. Podľa môjho názoru túto publikáciu ocenia študenti kynológie na stredných i vysokých školách, ako aj psovodi, tréneri a chovatelia,“ uvedla studentka, která se věnuje kynologii od svých jedenácti let a to i jako reprezentantka Slovenska na významných soutěžích agility v zahraničí. Ví tedy velmi dobře co říká, neboť kromě osobních zkušeností z výcviku několika psů má znalosti z mnoha kynologických publikací, zná názory trenérů i zahraničních kynologů.
„Existuje veľké množstvo publikácií venujúcich sa problematike chovu psov, ich výcviku a ďalším témam s nimi spojenými, avšak mnohé z nich čitateľovi neposkytujú požadované informácie a chýba im potrebná odbornosť. Toto sa však netýkapublikácie RNDr. Ďurišina, ktorý v spolupráci s kolektívom veterinárnych lekárov z UVLF v Košiciach priniesol publikáciu, ktorá síce nesie názov Systém policajnej kynológie, avšak čitateľovi prináša o mnoho viac,“ zdůrazňuje Veronika a dodává, že kromě detailní problematiky policejní kynologie přibližuje původ, etologii, výživu, zootechniku, základy genetiky a historii využívání schopností psů.
Svůj pohled uzavírá: „Podľa môjho názoru je táto publikácia nesmiernym prínosom pre každého študenta kynológie, pretože predstavuje prehľadný súhrn informácií a poznatkov, ktoré by mal každý dobrý kynológ ovládať, a samozrejme, vysvetlenie metodiky výcviku v tejto publikácii vie poskytnúť psovodovi informácie potrebné k príprave (nielen) služobného psa. Dovoľte mi teda poďakovať RNDr. Ďurišinovi a kolektívu autorov za obohatenie kynologickej literárnej scény o túto prepracovanú a skutočne kvalitnú odbornú publikáciu.“
Ačkoliv v roce 2013 vyšla obsáhlá publikace o historii služební kynologie v Československu a později na území Česka a Slovenska v podání Jiřího Rulce, Juraje Štaudingera a Petra Nevolného, můžeme i v knize V. Ďurišina najít další zajímavosti z předválečné i poválečné doby obou národních kynologií. Mnohé čtenáře a milovníky historie kynologie může například zaujmout takový detail, jakými byly velkoprostorové výběhy chovných fen ve Škole pro výcvik vojenských psů v Kostelci nad Orlicí (r.1920-1932). Další detaily se dozvídáme také o prvním kurzu četnických psů a jejich vůdců v Nových Hradech. Tedy v malebném jihočeském městečku, kde se dodnes konají různé kynologické výcvikové tábory. Na dalších stránkách se objevují zase detaily o kdysi slavném Ústavu pro chov a výcvik služebních psů v Pyšelých.
A protože v zárodku čs. služební kynologie nebyla potřebná legislativa, je v knize také zmínka, jak bylo tehdy apelováno na etiku vůdců četnických psů. Tedy, že je ctí každého správného vůdce, aby byl odhalený trestný čin a vypátraný jeho pachatel, ale na druhou stranu je tam varování, aby nedošlo vlivem špatné připravenosti psa a jeho vůdce k falešnému označení osoby, které může poškodit její pověst v očích veřejnosti. Milovníci slovenských čuvačů ocení, že ani v takovéto knize se nezapomnělo na historické střípky z jejich využití ve třicátých letech minulého století. A to jak ve slovenském žandárstvu (četnictvu), tak v pohraniční a strážní službě. Uvedená dávná i nedávná fakta z kynologické historie, a to i v případě bezpečnostních složek, které dnes již neexistují, jako byla Finanční stráž, Stráž obrany státu či Ozbrojené strážní oddíly železnic (OSOŽ) jen dokumentují, jaký význam se přisuzoval psům při podpoře bezpečnosti státu, občanů a majetku.
Kniha Vlada Ďurišina a spoluautorů obsahuje devět kapitol a žádnou není možné obsáhleji popsat v jednom článku, přestože mnohé pejskaře, profesionály, sportovce, chovatele a především studenty by to zaujalo. Možná by něco zaujalo i ochránce přírody. A to zcela nové využití policejních psů při odhalování environmentální kriminality. Jak se uvádí v kapitole šesté – Využití policejní kynologie v operativní a pátrací činnosti - slovenská policie ve spolupráci s občanským sdružením Ochrana dravců a dalšími odborníky připravila projekt vedoucí mj. k přípravě a využití psů k detekci vysoko rizikových chemických látek. A to zvláště karbofuranu, kterým byli mnohokrát otrávení dravci a mezi nimi zvláště vzácní orli královští.
Od roku 2016 do konce února 2021 tak byla postupně zpracovaná metodika výcviku a připraveni dva psovodi a psi, kteří jsou využívaní k vyhledávání a bezkontaktnímu označování otrávených návnad jako je maso a vajíčka nebo k pátrání po otrávených kadaverech dravců. Jako policejní psi však mohou být v souvislostech s touto trestnou činností využití i při domovních prohlídkách, prohlídkách různých prostorů, osob, věcí a automobilů. Slovensko je tak spolu se Španělskem druhou zemí, která v rámci boje proti environmentální kriminalitě využívá psy. To na rozdíl, od jiných evropských států, včetně České republiky, které využívají psy dobrovolníků nebo nevládních organizací.
Kniha o policejní kynologii a o všem co s ní souvisí, není pro zcela začínající pejskaře. Alespoň ne každá kapitola. Například v kapitole o genetických základech chovu psů, konkrétně v pojednání o principech dědičnosti, se začátečník bude těžko orientovat. V tomto směru by bylo vhodné začít s nějakou středoškolskou učebnicí.
Některé české čtenáře může zarazit v první kapitole v části nazvané Metodologie výcviku policejních psů, termín „operační podmiňování“. Na Slovensku je tento termín vžitý na rozdíl od Česka, kde se používá termín operantní (operant - spontánní akt chování). A když už byli zmíněni začátečníci a operantní podmiňování, pak si naopak pejskařští nováčci mohou doslova vychutnat výcvik svého čtyřnožce pomocí klikru tak, jak je v knize vysvětlen princip této metody i výcvikový postup. Je to vlídná výcviková metoda, kterou používají nejen mnozí sportovní i profesionální kynologové, ale i hobby pejskaři.
Jedna z účastnic v úvodu zmíněné besedy nejenže knihu doporučuje všem studentům kynologie, ale zároveň vysvětluje, proč je důležité studium kynologie i na vysoké škole: „Je dôležité, pretože sa tam študenti naučia od anatómie psa, ako funguje jeho telo aj ako vykonávať prácu so psom, po to, ako psa vycvičiť správne na daný účel a mnoho ďalšieho užitočného pre to, aby mohli kvalitne vykonávať svoje budúce zameranie so psom“.
Kromě toho studentka druhého ročníku košické UVLF Ela Šemráková (obor Vztah člověk – zvíře) oceňuje v knize část pod názvem Pracovní uplatnění psů v dějinách lidstva: „Tam sa človek môže dozvedieť viac o tom, aký bol vzťah človeka so psom, aké boli zamerania psov v rôznych obdobiach , ako sa postupom času formoval ich vzťah k ľuďom v danom období.“ A samozřejmě, že nejvíce kniha zaujala zájemce o službu se psem, jako třeba studentku třetího ročníku UVLF Patríciu Gerendovou: „V budúcnosti by som sa chcela venovať služobnej kynológii, preto ma najviac zaujala 6. kapitola — Využitie policajnej kynológie v operatívnej a pátracej činnosti, ktorá popisuje rôzne metódy použitia psa v policajnej kynológii. Kniha poslúži hlavne ako učebný materiál na štátnu skúšku, pretože obsahuje najnovšie informácie o metódach využitých v policajnej kynológii. Určite využijem aj kapitolu 8. - Výživa psa.“
Na závěr zbývá dodat, že knihu vydala Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach a lze ji objednat na adrese:http://eshop.uvlf.sk. Na webových stránkách www.policajnakynologia.sk je možné získat podrobnější informace o jednotlivých částech publikace.