30. národní výstava králíků Šternberk

(pohled na dvě plemena, která jsem posuzoval)

Letošní výstava mláďat králíků již patří minulosti a tak s odstupem času je možné se s nadhledem nad touto výstavou zamyslet. To, že se našla organizace tuto finančně, ale i organizačně náročnou akci uspořádat, zaslouží uznání. A byl to právě Šternberk a chovatelé z okolních organizací, kteří se tohoto úkolu ujali přes rozporuplné postřehy návštěvníků, ale i nás, kteří jsme se na této výstavě podíleli při posuzování králíků.

Nechci se zmiňovat o práci některých kolegů posuzovatelů, to by měla učinit komise sboru posuzovatelů (pokud vůbec pracuje), ale jednu poznámku si přece neodpoustím. V podvečer výstavy, při instruktáži a následném rozdělování plemen jednotlivým posuzovatelům, bylo řečeno: posuzovat pouze kolekce čtyřlenné. Žel našlo se nemálo vyhodnocených kolekcí tříčlenných! Tyto snad již patří minulosti alespoň na výstavách větších.

Ve Šternberku bylo vystaveno 4500 ks králíků, co je po výstavách v Hlinsku, Slavkově, Blovicích a Týništi nad Orlicí nejvíce. Tento počet poněkud klame, protože se v minulosti vystavovaly kolekce tříčlenné a nyní čtyřlenné. Tedy asi méně vystavovatelů.

Při cestě do Šternberku jsem přemýšlel, co mě asi předseda sboru posuzovatelů ing. Zadina přidělí za plemena. Je to vždy dilema pro něj i pro samotné posuzovatele. Letos jsem k mému překvapení dostal posuzovat anglické strakáče (stejně jako na evropské výstavě) a k tomu ještě králíky marburské. Připouštím, že k těmto plemenům mám určitý vztah, protože AS jsem v minulosti choval.

• anglický strakáč

K vlastnímu zajištění posuzování pořádající organizací nemám připomínky, protože bylo zajištěno vše potřebné a já všude chodím s dostatečným předstihem a navíc se mnou jezdí na tyto akce chovatelé ze Znojemska jm. př. Hejralová a př. Kročil, kteří mě zapisují, či nosí a také přísným okem kontrolují, za což jim děkuji.

Poohlédnu-li se na posledních několik národních výstav, musím konstatovat, že kvalita anglických strakáčů značně kolísá. Jsou vidět králíci špičkoví a a naopak slabší. Angličtí strakáči v barvě černé jsou chováni nejvíce a také zde bylo vystaveno 31 králíků. Zvířata nejsou kresebně až tak špatná, ale poměrně časté (podobně jsko u jiných plemen) jsou problémy s utvářením zádi (vystouplé hrboly kyčelních kostí). Také v typu by pohled chovatelů měl směřovat k pevnějším a zaoblenějším uším. Nejlepší kolekci vystavil př. Jahoda z Brna, kdy králíci byli perfektní ve tvaru, typu a kresbě. Ostatní strakáči jako celek zklamali. Je vidět úzká chovatelská základna. Kresba těla je někdy až příliš jemná. U některých zvířat je málo výrazná a jakoby smytá.

Pouze jeden králík v barvě madagaskarové svědčí o náročnosti tohoto barevného rázu. Tento jedinec snesl přísný pohled a byl opět bodově ohodnocen. Anglický strakáč modrý není tak výrazný, ale pohled na kresbu je podobný jako u rázu černobílého. Anglický strakáč černožlutý je barevný ráz, který se na našich výstavách objevuje až v posledních několika letech a určtě jde o ráz, který je zajímavý. Zde vidím kromě vad tvaru i poměrně častou hrubší kresbu, ale naopak barva kresby byla na poměrně slušné úrovni.

Celkový pohled na vystavené strakáče v porovnání s EV je takový. Chovatelům bych doporučoval vystavovat „angli“ po dovršení věkové hranice pro bodování, tedy nejméně v šesti měsících věku, kdy se často i ztratí vady tvaru. V přímé souvislosti se zlepší i kvalita srsti. Taková zvířata určitě zaujmou návštěvníky, či chovatele jiných plemen a snad si najdou cestu k jiným chovatelům. Anglický strakáč si pozornost určitě zaslouží.

Další plemeno, které jsem dostal posoudit byl králík marburský (Ma). Ve Šternberku jich bylo vystaveno rovných čtyřicet. A také u tohoto plemene je poměrně mnoho zvířat nevyrovnaných. Problémy jsou snad ještě více než u AS v utváření zádě kde se k těmto přidávají tenké hrudní končetiny a často i prošlap hrudních končetin.

Zajímavé je i to, že se někteří chovatelé řádně na tuto akci nepřipravili a tak několik výluk kazí pohled na toto plemeno. O to více mě zaráží skutečnost, že tyto směřovaly do chovů vyššího typu - chovu plemenného.

V typu přetrvávají letité problémy, kde jsou tenké a zašpičatělé uši. Vidět u tohoto plemene uši lžičkovitě otevřené je vzácnost. Také typičnost hlavy samců nebyla dobrá. Bylo vidět samečky s úzkou a zašpičatělou hlavou, kde navíc chyběla šíře čela a také její klabonosost.

Srst kolísala v kvalitě, byla vesměs řidší a méně pružná, přestože jsem při posuzování přihlížel k letošním rozmarům počasí, které se určitě negativně promítlo ve čtvrté pozici u všech plemen.

Nejednotný pohled na zbarvení králíka marburského z řad chovatelů je vidět. Stále ještě přetrvávají typy zbarvení jinovatkového závoje (i když připouštím, že líbivějšího), ale trend směřuje jinam (zahnědlý nádech) a tak by především chovatelé specialisté - členové klubu měli mít jasno. Bohužel zatím tomu tak není. Nejlepší kolekci ve tvaru, typu a také solidní zbarvení předvedl chovatel Pešula, který v klubu tohoto králíka není! Jeho králíci se opravdu líbili a zaslouženě obdrželi čestnou cenu.

Tolik letmý pohled na plemena, která si zaslouží pozornost chovatelů, protože právě tato plemena zpestřují paletu plemen na našich výstavách. A to je dobře.