Psohlavec orinocký (Corallus hortulanus)

Psohlavec orinocký patří asi mezi nejčastěji chovaný druh z rodu Corallus. Jedná se o stromového hada, který je ozdobou každého terária, a to hlavně díky svému pestrému zbarvení, štíhlému tělu a mohutné hlavě, jež svým tvarem údajně připomíná hlavu psa (odtud i jeho český název). V dospělosti dorůstá do 180–220 centimetrů.

Výskyt

Ve volné přírodě se tento druh vyskytuje hlavně v Amazonii, ale můžeme ho najít od Guyany přes Venezuelu, Kolumbii, Ekvádor až po Peru a Bolívii a samozřejmě v Brazílii. Obývá stromové patro dešťového pralesa a na zemi ho najdeme spíše výjimečně. 

Krmení

Psohlavci jsou aktivní v noci, kdy se vydávají na lov. V přírodě konzumují hlavně ptáky, netopýry, drobné savce a jiné plazy. V zajetí je krmíme převážně hlodavci. Mláďata krmíme jednou za týden, pro dospělé jedince stačí jednou za 14–21 dní. Důležité je zvířata nepřekrmovat a volit spíše menší kořist. Je-li potrava příliš velká, můžou ji později vyzvracet nebo ji nepozřou vůbec.

Chov

Mláďata držíme jednotlivě v plastových boxech, pouze na kuchyňských utěrkách. Samozřejmostí je miska s vodou, úkryt a větve na šplhání. Dospělé chováme také jednotlivě v teráriích nebo velkých boxech. Můžeme je také chovat v párech či ve skupině, kterou tvoří jeden samec a dvě samice. Většina chovatelů volí první variantu. Je to jednodušší při údržbě terária i při krmení. Pro jednotlivce postačuje terárium o rozměrech 50 × 50 × 70 cm (délka × šířka × výška).

My chováme dospělá zvířata v párech nebo ve skupině a zatím se nám tento způsob chovu osvědčil, zvířata jsou na sebe zvyklá a mají pravidelné odchovy. Jedinou nevýhodou je napínavější krmení, kdy musíme hady hlídat, aby se nezakousli do jedné kořisti.

Pro pár máme terárium o rozměrech 100 × 80 × 100 cm (délka × šířka × výška), pro trio je terárium samozřejmě větší. Jako substrát používáme lignocel, na nějž ještě nasypeme v některých místech hrubý lignocel a jihoamerický rašeliník, jenž výborně drží vlhkost. Terárium je hustě osázené živými i umělými květinami. Je to nejenom z estetického hlediska hezčí, ale také se líp udržuje potřebná vlhkost a zvířata mají víc úkrytů. Dále nesmí chybět prostorný bazének, dostatek větví ke šplhání a úkryty z korkové kůry.

Teploty přes den v našich teráriích udržujeme v rozmezí 27–30 stupňů s možností lokálního výhřevu na 32–35. V noci teplota klesá na 24–26 stupňů. Terárium denně rosíme, ale vzduch v něm nesmí stát. Ideální je větrání zepředu i shora terária. Svítíme 12 hodin denně.

Odchov

Co se rozmnožování týče, je dobré zvířata stimulovat obdobím dešťů. V praxi to znamená snížení teploty a délky osvitu v teráriu a také častější rosení. Psohlavci jsou vejcoživorodý, takže samice po úspěšném páření rodí živá mláďata, kterých bývá 3–25. Gravidita trvá 6–8 měsíců. Pohlaví mláďat určujeme až po prvním roce života sondováním. Palpaci nedoporučuji vzhledem k jemné páteři mláďat. U samice sonda zajede 3–4 subkaudální štítky, u samců to bývá zpravidla víc než 10 štítků. Pohlavně dospívají ve věku 3–4 let, samice obvykle později než samci.   

Mláďata rozkrmujeme holátky myší. Některá přijímají potravu od začátku, u jiných je potřeba násilného rozkrmování nebo pachování holátek peřím. Mláďata po porodu co nejdříve oddělíme od matky a ideálně také od sourozenců, protože u psohlavců byl pozorován kanibalismus, a to jednak ze strany matky, ale i mezi mláďaty navzájem.

Barevná variabilita

Typickým znakem psohlavců je neobvykle velká barevná variabilita, která se vyskytuje i u jedinců v přírodě. Není vzácností, že mláďata mají úplně jiné zbarvení než rodiče, a navíc zbarvení mláďat se věkem ještě mění a zvířata se vybarvují postupně. 

Mezi běžná zbarvení patří garden phase, kde základní zbarvení je hnědé nebo šedé. Mláďata jsou většinou tmavá až černá, někdy s výrazným oranžovým vzorem na zádech, který však věkem zmizí. Toto zbarvení mláďat se někdy nazývá helloween.

Dalšími zbarveními jsou tzv. bikolor a patternless, které se můžou vyskytovat v různých barvách. U zbarvení bikolor jde o spojení minimálně 2 barev s tmavým vzorem. Jedinci patternless mají zase celotělově jednu nebo dvě barvy s minimem tmavých vzorů.

Mutace

A aby toho nebylo málo, vyskytují se i barevné mutace, které jsou v poslední době mezi chovateli stále více oblíbené. Genetika psohlavců však pořád zůstává do jisté míry záhadou a i mezi jedinci stejného zbarvení jsou výrazné odchylky. Neznámější barevné mutace jsou calico, tiger, paradox, leopard, hypomelanistic a leucistic.

Calico – základní zbarvení je červené s bílým vzorem, u některých jedinců i s tmavými skvrnami. Jedná se pravděpodobně o co-dominant mutaci.

Tiger – zbarvení může být různé, typický je podélný pás v oblasti páteře. Ten může být jiného zbarvení než zbytek těla nebo může mít jenom jiný odstín. S věkem se tento pruh stává výraznější. Typ dědičnosti je také co-dominant. 

Leopard – typické je šedé až zlaté zbarvení očí s kovovým odleskem. Základní barva je v různých odstínech šedé přes hnědou a olivovou s tmavými, okrouhlými vzory. Při křížení dvou leopardů může vzniknout tzv. superforma, kdy jsou mláďata tmavá, skoro až celotělově černá. Toto zbarvení však v dospělosti přejde spíše do šedé nebo stříbrné. Jedná se o mutaci s recesivním typem dědičnosti.

Hypomelanistic – pravděpodobně recesivní typ dědičnosti. U těchto zvířat chybí černý pigment. Při křížení dvou hypomelanistic jedinců může vzniknout superforma leucistic – zvířata jsou téměř bílá s tmavými očima. 

Paradox – opravdu jedinečně zbarvení jedinci, kdy základ tvoří jedna barva a v ní je jakoby vzor úplně jiného zbarvení. Vzhledem k malému počtu jedinců chovaných v zajetí zatím není znám přesný typ dědičnosti.