Holubářův rok – květen
Sezona je v plném proudu a holubář se těší ze druhé či třetí líhně. Stálejší a pozvolna stoupající květnové teploty jsou pro vývoj mladých tím nejlepším předpokladem, ale nejméně do ledových mužů (12.‒14. 5.) nás mohou nemile překvapit nízké ranní teploty, jež mohou způsobit noční prochladnutí holoubat. Zvláště v posledních letech s frekvencí poměrně teplých zim bývají jara chladnější a nízké teploty netěší nejen chovatele, ale ani pěstitele.
Vlivy počasí
Přesto je květen z dlouhodobého horizontu již poměrně teplým a suchým měsícem, byť s přirozeně proměnlivým počasím. Mohou se vyskytnout tu a tam sněžení a přízemní mrazíky, způsobené vpády studeného vzduchu, ale také se objevují „letní“ dny s teplotami nad 25 a někdy i tropické s teplotami nad 30 stupňů. Celsia. Slunce dosahuje stále výše nad obzor a jeho paprsky získávají na intenzitě, přichází hlavní vegetační období. Zvýšené teploty mohou přispívat i ke zvětšení oblačnosti se všemi souvisejícími meteorologickými jevy, jako jsou přeháňky, bouřky či kroupy. Srážkové úhrny v květnu jsou rok od roku dosti proměnlivé. Množství srážek je silně závislé též na lokalitě, nadmořské výšce a expozici. Průměrné teploty dosahují v jižních oblastech k hodnotám kolem 17 stupňů Celsia, ve vyšších polohách adekvátně méně. Dlouhodobý průměr srážek činí 57,7 mm. Den se prodlužuje, počátkem května slunce vychází v 5.50 a zapadá v 20.13 hodin, zatímco ke konci měsíce připadá východ slunce již na 5.00 a západ na 21.03, což znamená, že den se pomalu prodlouží na 16 hodin.
Průběh chovné sezony
Oddělení pro výletky se již zaplňuje mladými z prvního líhnutí, kterým je možno poskytnout kontrolovaný prolet, jenž je předpokladem jejich zdárného vývoje a udržení výtečné kondice. Průběžně provádíme kontrolu oplozenosti vajec, kvality skořápky, žádoucí je občasná pomoc při líhnutí, zvláště u voliérových chovů, kdy vejce nezapomínáme den až dva před líhnutím vlhčit. Možnost koupání by měla mít frekvenci dvakrát až třikrát týdně. Kroužkování provádíme zavčas, a pokud ho z nějakého důvodu nestihneme, vždy se vyplatí mít doma pár kroužků o číslo větších, které navlékneme i většímu holouběti. V průběhu sezony vedeme alespoň písemné chovné záznamy formou poznámky do notesu, na přichystané záznamové listy v holubníku či aspoň na karton u budníků, kdy buď průběžně, nebo po konci sezony můžeme tyto informace zanést třeba do elektronické podoby chovných listů.
Velkou pozornost průběžně věnujeme tomu, jak jednotlivé páry krmí svá holoubata. V této oblasti záleží nejen na kondici rodičů, ale především samotných holoubat, jakož i na genetických predispozicích, přeplněnosti holubníku a podávané stravě. Krmení mladých velmi usnadní malé kulaté zrniny, jako je řepka, proso či čirok. Obdobný efekt mohou mít granule, buď přímo holubí, nebo též oblíbené krůtí, pro brojlery či nosnice, které můžeme předkládat holubům ad libitum ve zvláštním krmítku a jimiž můžeme i mladé dokrmit během večerní kontroly chovu. V těchto případech zalijeme granule horkou vodou (poměr je asi 1/3 granule, 2/3 voda) a po vychladnutí můžeme velmi efektivně dokrmit všechna odrostlá holoubata přes velkou injekční stříkačku, tzv. žanetku. Důležité je u granulového roztoku občas doplnit vodu tak, aby vpravená směs byla spíše řídká a nehrozilo hrudkování ve voleti. Nakrmení někdy vyžadují i čerstvě narozená holoubata, která můžeme nejefektivněji dokrmit bílým jogurtem přímo z malé stříkačky nebo kaší pro odchov papoušků.
S oteplením lze holuby velmi snadno, dle potřeby, přepářit. K tomuto úkonu přistupujeme tehdy, když nejsme spokojeni s prvními odchovy od daného páru, a to nejen z hlediska barvy a kresby, ale také s aspektem na dosažený typ. Někdy již při vylíhnutí chovatel tuší, jak kvalitní je dané holoubě, u jiných plemen se naopak čeká 5 až 6 měsíců, do dokončení pelichání, kdy se ukončí primární vývoj kostry, pernatých ozdob apod. Některá plemena se pak vyvíjí až do dvou tří let, ta s bradavičnatými znaky vlastně po celý život. Přepáření, respektive výměnu partnera provedeme i tehdy, když samec dosud neoplodnil žádnou ze snůšek. S jinou partnerkou může být úspěšnější a z měněné holubice můžeme s jiným partnerem, který pojímá bez potíží, dosáhnout prvního odchovu. Platí, že samci ponecháme původní budník, a pokud přepárováváme v jednom holubníku, pouštíme nově složené páry z budníku tzv. na střídačku. Přepárování provádíme ideálně v drezurních klecích, stačí většinou jeden až tři dny. Jak se nově složené páry „zahoukají“, tedy projevují si sympatie, lze je dát do budníku samce, nejlépe navečer, ale na první den dva necháme v budníku špalek, aby samec holubici neublížil.
V průběhu sezony především nenecháváme bez významu potlačení trichomonád, zpravidla léčivy pro celý chov (metrozol, ronidazol, trinidazol), nebo individuálně u holoubat, po dobu jednoho až tří dnů v době kolem kroužkování (část tablety ronidazolu, entizolu atd.). Mnozí chovatelé, zejména voláčů, podávají léčiva proti trichomonádám preventivně, zpravidla s intervalem tří týdnů, což nelze odmítat. Na druhou stranu je dobré vyzkoušet i sezony bez preventivního podávání těchto přípravků a výsledky komparovat. Někdy mohou být zjištění velmi překvapivá.
Výzdoba okolí chovatelského zařízení
Ačkoliv české holubářství stále hodně těží z tradičního minimalismu, přece jenom nám ukazují zejména chovatelé exotického ptactva, ale i většina z holubářů v západní Evropě či zámoří, že krásné okolí plné zeleně a kvetoucích rostlin dotváří teprve ten správný dojem a pohodu. V posledních letech se vyrojila jako houby po dešti tzv. trvalková zákoutí, zpravidla na podkladě z mulčové kůry, s kamennou drtí či valouny, která nabízí pohled na kvetoucí rostliny v pestrém spektru barev od jara do pozdního podzimu. Sazenice je ideální zasadit již na podzim, ale pokud to holubář nestihne, lze využít širokého spektra tzv. farmářských trhů, kterými je v květnu protkána celá naše vlast a kde je možno dokoupit z flory takřka cokoliv. Trvalkové plochy mají obrovskou výhodu, že kromě běžné údržby nevyžadují žádná omezení a zpravidla ani zvláštní opatření před zimou, s výjimkou náchylnějších druhů, které je dobré přikrýt třeba větvičkami jehličnatých stromů.
Další alternativou zkrášlení okolí jsou letničky, které si zpravidla pěstujeme každý rok ze semínek nebo koupíme již předpěstované. Většinou je dáváme ven nejdříve počátkem května, někdy raději po ledových mužích. Letničky mají tu výhodu, že každý rok může díky nim být pohled na okolí chovatelského zařízení unikátní, podle nálady chovatele či aktuálních trendů. Navíc se mezi nimi nachází řada rostlin s léčivými účinky, mezi holubáři zažívá v posledních letech obrovský boom lichořeřišnice.
Je to rostlina s unikátními antibakteriálními účinky, jež dokáže efektivně pomoci i při tak závažných (velmi urputných, dlouhodobých) onemocněních, jako je salmonelóza, streptokok a zlatý stafylokok, jakož i při zánětech horních cest dýchacích. U lidí se velmi osvědčila při léčbě zánětů ledvin, močového ústrojí či prostaty, vaječníků a žaludečních vředů a zřejmě omezuje i padání vlasů a tvorbu lupů. Je to rostlina bohatě kvetoucí (zvláště její speciální odrůdy), která mívá významné zkrášlovací parametry. Jedná se o rostlinu plazivou a poměrně rychle rostoucí, jež se dovede pěkně rozrůst do šířky, avšak její elán můžeme kdykoliv utlumit seříznutím a vložením odříznuté části na podlahu voliéry či holubníku, kde bude brzy zkonzumována. Holubi ji velmi rádi přijímají. Lze ji podávat i formou nálevu. Pro zimní období si z ní připravíme tinkturu, která je základem pro lihovodný roztok, který z ní můžeme připravovat. Ušetříme prostředky, které bychom jinak vynaložili za průmyslové produkty obdobného spektra (prevence chorob holubů na bázi bylinek).
Lichořeřišnice nejlépe prosperuje na slunných částech zahrad, ale nevadí jí ani polostín. Kvete nejvíce v chudých půdách, lehkých, hlinitopísčitých, s neutrálním, až mírně zásaditým pH. Pěstovat ji lze na záhonech, v květináčích, truhlících i závěsných nádobách. Rostliny si zpravidla předpěstujeme ze semen, rostou velmi rychle, ale ven je s klidem můžeme dát až od druhé půli května, neboť lichořeřišnice je velmi citlivá na mráz a nesnáší nízké teploty. Vyplatí se zasadit lichořeřišnici kolem voliér nebo v dostupnosti holubů, kde ji naši svěřenci postupně ozobávají, ale nezničí. Uvádí se, že tato rostlina má kladný vliv na využití sójových bílkovin. Tyto v chovech holubů zpravidla nalézáme (pouze) v již dnes zmíněných granulích, kde tvoří majoritní složku – donátora bílkovin. Semena lichořeřišnice se mohou využít jako prostředek na odčervení holubů a na škodu jistě není ani její schopnost odpuzovat hmyz, kdy sušené listy lze přidat do podestýlky v hnízdech.
Lidová pranostika říká: „Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.“ A to vybízí po tomto datu k vysazení předpěstované zeleniny na zahrádku. Holubi nejvíce těží z hlávkového salátu (locika setá), který přímo milují, možné je ho podávat mírně osolený. Nezapomínáme ani na byliny, které počínají růst, mnohdy v bezprostředním okolí domu. Z nejznámějších je to kopřiva, jitrocel, pampeliška, řebříček a jiné. Možné je různorodé využití, ale třeba v mém chovu fungují velmi dobře čaje, kdy plnou hrst bylin zaliji horkou vodou a nechám do rána vyluhovat. Koncentrát (čaj) pak přidám ráno do konve s odraženou pitnou vodou.
Poštovní holubářství
Oddělení s výletky zaplnila holoubata z první líhně, která se rychle zžívají a vytvářejí závodní hejno. Postupně poznávají okolí holubníku, když jsou vypouštěni v jiném čase než chovní holubi. Kondici holubů může výrazně prospět podávání kravského mleziva, tzv. kolostra, které je možné použít čerstvé nebo si ho zamrazit pro pozdější použití. Kolostrum zapravíme asi den předem do krmné dávky posypané minerálními či vitaminovými přípravky a směs vždy po několika hodinách promícháme, aby bylo obaleno každé zrno a nedošlo ke slepení. Vyplatí se upřednostnit hustější mlezivo, jež obsahuje více minerálů, popelovin a zejména gamaglobulinů, které slouží jako nejlepší prostředek ke zvýšení imunity chovu.
Ke konci dubna provádí každé okresní sdružení dva oficiální tréninky s ročními a staršími holuby, kterým se začátkem května otevírá letový program trvající asi 17 týdnů (víkendů). Létá se nejdříve na kratší vzdálenosti, asi mezi 150 a 170 km, pak se vzdálenost prodlužuje. Koncem května je to již asi 300 až 400 km i více. Dříve se létalo směrem ze západu, začínalo se u nás a pak se přecházelo do Německa a dál, dnes už není výjimečná východní cesta ze Slovenska či Maďarska, která je oblíbena pro přehlednější terén a nejspíše i menší množství pernatých dravců i výkyvů počasí. Později po středních tratích následují i závody na dlouhé tratě kombinované se závodem na krátkou trať.
Oblíbený je tzv. vdovský systém, a to nejen na vdovce, ale i vdovy, někdo létá tzv. na přírodu, stále častější je let s holubicemi, které bývají spolehlivější, a zejména u delších tratí díky své lehčí postavě i rychlejší. S tréninkem mladých holubů se začíná až asi šest až osm týdnů po osamostatnění, takže o něm si povíme něco příště.
Téma měsíce – generální zasedání evropského svazu chovatelů
Ke konci května se každý rok v jiném státě Evropy uskutečňuje generální zasedání Evropského svazu chovatelů drobných užitkových zvířat. Tato čtyřdenní akce je nejvýznamnějším setkáním zástupců jednotlivých odborností – okrasných a poštovních holubů, drůbeže, králíků, morčat a okrasného ptactva – z 29 zemí, které sdružuje evropský svaz. Setkání zástupců jednotlivých svazů, kde je sdruženo přibližně 2,5 milionu chovatelů, je velmi důležité pro sbližování šlechtitelských cílů, a zejména v dnešní otevřené Evropě má velký význam. Zasedání obsahuje jednak rokování standardové komise, jednak jednání v jednotlivých sekcích, kde se mimo jiné probírají změny ve vzornících, v kresbách, ve velikostech kroužků a je informováno o nových plemenech či barevných rázech. Schvalují se též evropské speciální výstavy jednotlivých plemen, o jejichž konání bývá obvykle plénum poutavě informováno.
Na sobotu je připraveno samotné generální zasedání, které řídí předseda evropského svazu a jemuž předsedá prezidium. I zde je jednání simultánně překládáno do tří jednacích jazyků (němčina, francouzština, angličtina). V poslední době se stále častěji řeší některé zásadní otázky z oblasti ochrany zvířat, fungování mezinárodního výstavnictví a s tím souvisejících převozů malých ušlechtilých zvířat v rámci Evropské unie, kde se ukazuje, že některé plánované či zaváděné změny legislativy jsou zcela v rozporu s dosavadním dobře fungujícím systémem evropské sounáležitosti a mohly by zásadně ohrozit hlavní smysl existence evropského svazu – pořádání evropských výstav. Ty se pravidelně konaly v období po druhé světové válce ve dvouletých intervalech, později rozšířených na interval tříletý. V České republice se uskutečnily v letech 1998 v Brně a 2004 v Praze.
Další evropská výstava by se u nás měla konat již v roce 2024. Generální zasedání přináší obraz o různých evropských kulturách, též o úrovni chovatelství, o činnosti zemských svazů a fungování místních časopisů. Nelze opominout, že probíhající proces globalizace neminul ani chovatelství, dokonce se ukazuje, že největší progres vykazují země Balkánu, které přijímají nejen evropské normy posuzování, ale i formy výstavnictví a vzorníků. A hlavně se těší velké přízni chovatelů z mladé generace, kterou lze jen závidět.
Odchovy získané v měsíci květnu patří mezi nejkvalitnější, mnohé z nich se mohou účastnit již říjnových výstav a jsou dopeřeny i před vrcholnou akcí našeho kalendáře – listopadovou celostátní výstavou.
