Naučte se o nás starat
Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem •pokračování z FAUNY č. 21 Vypouštění zvířat Jde o zdánlivě banální úkon, ale i při něm lze napáchat jist...
Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem
•pokračování z FAUNY č. 21
Vypouštění zvířat
Jde o zdánlivě banální úkon, ale i při něm lze napáchat jisté škody, pokud neprobíhá zcela korektně.
Ryby vypouštíme do vody pokud možno stejných parametrů jako ta, ve které žily dosud a náležitě odstáté. Neznáme-li všechny údaje, připravíme vodu podle akvaristické literatury. Každá podrobnější příručka uvádí optimální hodnoty vody pro ten který druh ryb. Stejná teplota je samozřejmostí, ale problémy může způsobit i výrazně větší hloubka nové nádrže.
Totéž platí i pro larvy a obojživelníky žijící trvale ve vodě. Větší potíže by neměly nastat u žab a suchozemských želv. U krokodýlů, ještěrů a hadů počítejme se zvýšenou počáteční aktivitou zvířat, spojenou s průzkumem nového teritoria. Mohou tak odhalit drobné netěsnosti, využít jich a hned první noc zmizet. Může se zdát samozřejmý požadavek mít pro vodní želvy připravené akvaterarium, ale vím i o vodních želvách, nucených žít v akváriu jako rybičky.
Při vypouštění ptáků je nutné zabránit tomu, aby nenarazili na ohrazení nebo na konstrukci klece. Musíme si uvědomit, že se dostávají do prostoru, který vůbec neznají. Zvýrazníme povrch ohrady či voliéry nápadnými prvky, např. pruhy textilu, které potom postupně odstraňujeme. Papoušky necháme raději z přenosky vyšplhat po pletivu klece než vylétnout. Zvláštní pozornost je třeba věnovat skleněným stěnám. Jsou-li umístěny pod širým nebem, je třeba oboustranné jištění. Z vnější strany mohou do skla narazit volně žijící ptáci. Zabráníme tomu siluetami dravých ptáků, vyvedenými v kontrastní barvě a nalepenými na skleněné tabule.
U těch savců, kde je to možné, pouze otevřeme transportní bednu a tiše se vzdálíme. Necháme v klidu zvíře vyhlížet z bedny. Až bude mít pocit bezpečí, vyleze nebo vyjde ven. Bednu uklidíme druhý den. Tam, kde existuje nebezpečí nárazu do málo zřetelného ohrazení, opticky je zvýrazníme opět pruhy textilu. Příkopům se strmou vnitřní stěnou se pokud možno vyhýbáme. Nelze-li jinak, označíme okraj příkopu tyčkami a nápadnými pruhy textilie. Šelmy vypouštíme z beden přisunutých ke vchodu do klece a připevněných k objektu. Zvlášť pečlivě jistíme lidoopy, kteří mohou transportku během vypouštění odsunout a vzniklou škvírou uniknout.
Po vypuštění zvířat do vnitřních prostor vyčkáme několik dnů a pak otevřene východ do výběhu. Zvířata opět nenutíme vyjít ven, ale necháme na jejich vůli, kdy tak učiní. Některým to trvá skutečně dlouho a drobná změna někde v dohledu (zapomenuté nářadí, pohozený papír) tuto dobu může až neúprosně prodloužit.
Karanténa
Smyslem karantény je odděleně držet nově získané zvíře tak dlouho, jaká je nejdelší inkubační doba té které reálné nemoci, přenosné na ostatní živočichy (případně i člověka).
Zajímavé je, že lidé ve středověku mnoho o původcích chorob nevěděli. Z neblahých zkušeností však zjistili, že nemoci se dají přenést i za určitou dobu a proto například nepouštěli lodě, vracející se z podezřelých krajin, do přístavů. Lodě musely kotvit na rejdě 40 dnů a právě zkomolením názvu tohoto období vzniklo dnešní slovo karanténa. Zvířaty, konkrétně papoušky, byla zavlečena z Jižní Ameriky do Evropy psitakóza a ještě v první polovině tohoto století, před objevením antibiotik na ní zemřelo několik lidí.
Zvířata tedy karanténujeme v místnosti, prostorově i provozně oddělené od již prověřeného chovu. Nemáme-li tuto možnost, pak alespoň v samostatné ubikaci, ve které jim věnujeme péči až po skončení obsluhy zdravých zvířat. V každém případě karanténovaná zvířata musí mít trvale své vlastní misky a pokud možno i úklidové pomůcky. Není-li zbytí, alespoň nářadí po každém použití dobře vydezinfikujeme. Pomůcky, které takové zacházení snesou, přechováme raději v dezinfekčním roztoku trvale (akvaristické potřeby). Karanténa by neměla být jen pasivním vyčkáváním, zda se něco stane, ale především aktivním prověřením, zda jsou noví živočichové zdravotně bezúhonní.
Není-li chovatel akvarijních ryb vybaven neobyčejně ostrým zrakem, měl by investovat do dobré lupy a nové rybky několikrát pozorně prohlédnout. Hledáme především parazity, žijící na povrchu rybího těla.
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat, připravované k vydání v nakladatelství DONA.)
