Naši nejdelší hadi – Výpravy za aeskulapkami, část 3.

Ivan Zwach vytvořil mimořádnou a monumentální knihu Obojživelníci a plazi České republiky (Grada Publishing, 2013). Zvídavým zájemcům přináší spoustu neocenitelných informací. Ale ne vše, co je psáno, je také dáno. Alespoň v kapitole o užovkách stromových jsem nalezl několik zavádějících údajů.

Ivan Zwach např. píše: „Rituální souboje samců jsou málo dramatické a spočívají jen v syčení, v přetlačování a vzájemném omotávání. Slabší ustupuje, a pokud jej ten silnější pronásleduje, pak jen velmi krátce, spíše symbolicky.“ RNDr. Mojmír Vlašín, který aeskulapky (nejen) v Bílých Karpatech dlouhodobě studuje, mi na tělech samců ukazoval zacelené jizvy po jejich soubojích. Jejich duely v době rozmnožování rozhodně nejsou tak docela nevinné a pouze rituální.

Ivan Zwach rovněž píše: „Je třeba uvést i to, že tento had má poměrně přátelské chování. Ještě se mi nestalo, že by mne v přírodě, když jsem ho vzal do ruky, kousl, i když jsem to slyšel od mnoha kolegů. Myslím si, že problém bude spíše v chování člověka než toho hada.“ Jiří Haleš v knize Moji přátelé hadi naopak uvádí: „Ulovená užovka stromová se zpočátku temperamentně brání kousáním a hrozivými pózami, ale když jí člověk neubližuje, velmi rychle si zvykne.“ Tolik „literatura“. Z praxe Mojmíra Vlašína i své mohu jen říci, že aeskulapky se vesměs aktivně odchytu brání a bez váhání koušou. Ale je rovněž pravda, že se při citlivém a něžném zacházení velmi rychle uklidní. Nicméně při manipulaci s nimi máme jodovou tinkturu k dezinfekci vždy po ruce. Mojmír např. sevření jejich čelistí uvolňuje fouknutím do jejich tlamičky.

Čím se stromovky živí

Aeskulapky loví převážně drobné myšovité hlodavce, plšíky, občas ptáky a jejich mláďata v hnízdech, výjimečně spořádají i ptačí vejce. Uloví též jiné plazy, většinou ještěrky. RNDr. Mojmír Vlašín mi dokonce vyprávěl, že pokud užovka objeví hnízdo s vejci, počká si, až se holátka vylíhnou. Chytré holky…

Užovky stromové svou kořist usmrcují tak, že se do ní zakousnou (nejčastěji do hlavy či krku) a zbytek těla ovinou smyčkami, takže svou oběť zadusí. 

Aeskulapky se zpravidla vyskytují nedaleko vody. Vodu však potřebují pouze k pití, nikoliv ke koupeli. Sice velmi dobře plavou, ale do vodních toků vstupují velmi neochotně a nerady.

Milují stromy?

Navzdory svému jménu nijak zvlášť. Mojmír Vlašín mi potvrdil, že nelze spolehlivě říci, kolik procent života stráví užovka v koruně stromu. V Národním parku Podyjí připevnili užovkám vysílačku, nějaké údaje jsou tedy k dispozici. „Určitě to nebude více než 20 %,“ tvrdí Mojmír. Aeskulapka je ovšem lezec excelentní, dokáže překonávat vzdálenosti mezi větvemi a přelézat ze stromu na strom. Ale musím doznat: abychom aeskulapku vyfotili na stromě, vždy jsme ji do koruny umístili sami. 

Jejich rozvážný a elegantní pohyb ve větvích mě nikdy nepřestane fascinovat. „Všechny druhy užovek dokážou šplhat po stromech, ale aeskulapky jsou jednička,“ potvrdil mi Mojmír Vlašín. Užovkám usnadňuje šplh ve výškách i pohyb po kolmých zdech výrazná ventrolaterální hrana, která se jim táhne podélně po stranách břicha.

Jak dlouho žijí?

Užovky stromové jsou poměrně dlouhověké, dožívají se 20–25 let. „To jsou ověřené údaje,“ sděluje mi Mojmír Vlašín. „Nelze však vyloučit, že některé se mohou dožít i mnohem vyššího věku.“

Co stromovky ohrožuje?

Z přirozených nepřátel jsou to jezevci, potkani, kočky a někdy psi. Může je ulovit čáp nebo káně (i když byl zaznamenán souboj káněte s aeskulapkou, kdy užovka zaškrtila dravci pařáty a přežila). „Nejhorší jsou pro užovky opeření dinosauři – slepice,“ vypráví Mojmír Vlašín. „Když se vylíhnou mláďata na kompostu, slepice je mohou zlikvidovat.“

Výzkum ukazuje, že aeskulapky se do Bílých Karpat dostaly až s člověkem, který hory kolonizoval. „Užovky zde žijí za hranicí svého optima ve tvrdých podmínkách, proto jsou závislé na hospodaření člověka,“ vysvětluje Mojmír. „Vajíčka kladou do kompostů a hnojišť, zimují ve sklepích, loví hlodavce poblíž lidských obydlí. Mohou ovšem spadnout do nezabezpečených studní, žump a krechtů, což může být smrtelná past. Bohužel také hynou na silnicích – na asfalt je láká teplo i malá přejetá kořist. Nejnebezpečnější jsou pro ně motocyklisté, rychlá auta a cyklisté. Před těžkou technikou, která má silné vibrace, jsou v bezpečí – stačí zmizet. Pro užovky je také smrtící používání chemie, naštěstí tady v Karpatech to zatím akutně nehrozí. Kdyby se užovka proplazila řepkovým polem, nepřežije.“