Je velmi podobný bernskému honiči, rozdíl tkví v tom, že je vyšší a lehčí, barevně je modrý s černými plotnami a pálením.
Na počátku všeho bylo setkání s bernským honičem mé kamarádky. Ihned jsem se zamilovala do jeho klidné povahy a elegantního vzhledu. Jen se mi zdál moc „bílý“, což mi přišlo nepraktické. Jsem aktivní člověk v neustálém pohybu a bylo jasné, že inklinuji k loveckým plemenům. Začala jsem pátrat mezi „ušatými“ honiči. Po získání všech informací přicházel v úvahu malý modrý gaskoňský a lucernský. Obě plemena lze v Česku obtížné najít. Náhoda tomu chtěla, že jsem získala krásnou fenku Muriel z prvního vrhu lucernských honičů u nás.
Lucernský honič je velmi elegantní pes svým exteriérem i povahou. Je jemný, inteligentní, nekonfliktní a zcela oddaný svému pánovi. Jde původně o smečkového psa, z toho pramení jeho přizpůsobivost. Svou rodinu (smečku) miluje, vychází s dětmi, jinými psy i náhodně příchozími. Jeho pán by měl být klidný, zvýšeným hlasem si k ovladatelnosti psa nikdo nepomůže.
S velkou jistotou se pohybuje v těsných horských údolích i v těžko přístupném skalnatém terénu. V minulosti byl využíván k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké a prasat. Zvěř „neloví“, ale „žene“ a přitom hlasitě „hlásí“ zvláštním hlubokým hlasem. Odborníci dle tónu hlasu rozeznají, jakou zvěř jeho pes žene. Jinak téměř neštěká, to považuji za výhodu. A taky neleze do vody, což ocení každý, kdo přepravuje psa v autě. Celodenní samota mu popravdě moc nevyhovuje.
Jde o velmi přírodního loveckého psa, mohl by teoreticky být i v kotci, ale pro svou jemnou povahu ho chcete mít doma při sobě. Řada chovatelů švýcarských honičů má své miláčky i v bytech. Ale osobně si myslím, že ideální život je pro něj v domě se zahradou, kde je příležitost vyjít ven i bez vodítka.
Potřebuje majitele, který je aktivní, je ochotný chodit na „velký ven“ (tzn. pár kilometrů denně). Lucernský honič bez problému uchodí celodenní túry, rád běhá v postroji i bez postroje, drží stopu na běžkách, miluje sníh, ale dovede se i povalovat na koberci.
My s Muriel chodíme na agility a na společné výběhy (canicross), obojí miluje. Agility pro svou vrozenou touhu po něčem lézt. Canicross, protože běží ve skupině s jinými pejsky. V zimně jezdíme na běžky. Zvažuji koloběžku a nosework (v něm jsou prý velmi dobří). Ven chodíme 2× denně: ráno 3 km a odpoledne 5‒6 km.
LZH má rád pravidla a lační po nových povelech, je vděčný za každou aktivitu. Je dobře ovladatelný a ochotně vyhoví každému zadání. Myslím, že jeho výchovu zvládne i začátečník. Od honičů nelze očekávat striktní poslušnost jako například od vlčáka. Důležitý je nácvik přivolání. Je nutné mít stále na paměti, že jeho historická úloha je „nahnat zvěř lovci na mušku“.
S Muriel máme přivolání obstojně nacvičeno, ale při procházkách se stále rozhlížím, kde se co šustne. Pokud chcete při procházkách telefonovat s kamarádkou, může se stát, že se pes pořádně proběhne a vy se trochu načekáte.
Jde o „nepřešlechtěné“ plemeno. Obecně jsou zdraví, netrpí žádnými vadami a chorobami. Jejich srst nepotřebuje žádnou údržbu. Jednotlivé chloupky jsou poměrně těžké a spadnou na zem jako jehličí a snadno se smetou nebo vyluxují. Srst je extrémně hebká na hlavě a uších, to nelze popsat. Nemají však podsadu, takže je v zimě nutné je trochu přiobléct.
Jsou aktivní i mazliví. V neposlední řadě svým exteriérem přitahují pozornost i nepejskařské veřejnosti. Doufám, že do budoucna se lucernští honiči budou těšit stále větší oblibě a že jich časem bude v ČR víc než šest.
Muriel se narodila v červnu 2019.
•Složila barvářské zkoušky honičů v 1. ceně.
•Na Národní výstavě psů získala – V1, CAC, BOB, Národní vítěz.
•Na Mezinárodní výstavě psů – V1, CAC, CACIB, BOB.
•Má titul Český šampion (podmínka je mít 2× CAC a BZH v 1. ceně).
Plánujeme štěňata koncem roku 2021.
Kdo by si chtěl přečíst víc, může se podívat , nebo vidět víc fotografií .