Žádné výrazné barvy, ale spíše jemné pastelové tóny. Takto by bylo možné charakterizovat, jemné, ale oku lahodící zbarvení overberžských kachen. Vzhledem k tomu, že dobře snáší, dobře rostou a jsou velmi nenáročné na chov, by si zasloužily daleko větší pozornost a více chovatelů.
Německy: Overberger Enten
Slovensky: Kačica overberžská
Francouzsky: Canard Overberg
Původ: Holandsko
Kroužek: průměr 16 mm u obou pohlaví
Overberžské kachny vyšlechtil Hans Ringnalda, nizozemský chovatel a mimo jiné také organizátor evropských výstav kachen. Vznikaly v malém nizozemském městečku Overberg, které leží mezi Utrechtem a Veenendaalem.
Se šlechtěním začal kolem roku 1990 s cílem vyprodukovat dobrou nosnici, která bude vhodná díky zmasilosti i pro jateční účely.
Velmi pečlivá šlechtitelská práce byla v roce 1996 v Holandsku korunována uznáním plemene kachny overberžské. Záhy se tyto líbivé kachny dostaly také do Německa, již v roce 1999 bylo v Hannoveru představeno 18 zvířat od tří vystavovatelů.
Na jejich vzniku se podílela celá řada velmi různorodých plemen, například kachny křivozobé, kampbelky v khaki, kachny čárkované a orpingtonské, gimbshaimské a velšští harlekýni. Seznam, s nímž se toho na první pohled nedá moc dokázat.
Paul-Erwin Oswald ve svém článku uvádí, že základem byly kachny křivozobé v neuznaném, špinavě bílém zbarvení, potomci modře tmavě divokých kachen a kachny čárkované. Potomci byli modře tmavě divocí. Na rozjasnění barvy byly opět použity kachny čárkované. Potomci byli bíle stříbrně tmavě divocí a modře stříbrně tmavě divocí. Pro větší intenzitu žluté barvy byli použiti velšští harlekýni.
Otázkou tedy zůstává, jak byly zapojeny kachny gimbshaimské, kampbelky nebo kachny orpingtonské. V průběhu vývoje plemene bylo provedeno mnoho plánů i pokusů. Na začátku vzniku kachen overberžských mohly stát také „špinavě bílé“ gimbshaimské kachny a kachny čárkované. Místo velšských harlekýnů mohly být použity kampbelky v khaki barvě nebo kachny orpingtonské. Pokud spojíte kachny overberžské a gimbshaimské, získáte potomky v tmavě modrých a divokých barvách. Tito s kachnami overberžskými zplodí potomky v modrých a stříbrných divokých barvách. Poté se přikříží velšští harlekýni.
I přestože mají celou řadu kladných vlastností, overberžské kachny se ani v německy hovořících zemích příliš nerozšířily. V Německu byly plemenem roku 2010. Také u nás jsou chovány jen velmi zřídka.
Jde o plemeno středního tělesného rámce, s mírně nadzvednutým trupem. Kačer dosahuje hmotnosti 2,5–2,75 kg, kachna 2,25–2,5 kg. Jsou tedy o něco těžší než kachny čárkované.
Kachny overberžské mají podlouhlý, válcovitý trup s oblými tvary, horní a dolní linie probíhají souběžně. Dlouhá záda by měla být téměř rovná.
Plná, dobře osvalená zaoblená prsa působí dojmem, že jsou jakoby vystrčená dopředu, vyčnívají. Tím dotváří celkovou délku trupu. Jsou nesená poměrně vysoko. Oblast břicha je hladká, po stranách zaoblená a nijak zvlášť plná. V průběhu snášky je břicho kachen volnější.
Suchá hlava je dobře zaoblená, směrem k zobáku se zužuje, čelo je mírně stoupající. Zobák se požaduje středně dlouhý, u kačera vrbově zelené barvy. Jemný žlutý odstín na kořeni zobáku je povolen. Kachny mají zobák šedý až šedozelený. Oči by měly být hnědé. Ladně zakřivený krk se směrem k tělu zesiluje.
Křídla musí být dobře uzavřená, k tělu těsně přiléhají. Ocas plynule navazuje na linii zad, je jen mírně zvednutý. Holeně vystupují jen velmi málo, téměř je zakrývá přilehlé, nepříliš měkké opeření. Středně dlouhé běháky oranžové barvy jsou posazené hluboko za středem těla. Kachny mají běháky špinavě hnědé. Kačer má o něco vyšší postoj než kachna.
Chovají se v jediném barevném rázu, a to modře bronzové. Jde o nejsvětlejší z divokých kreseb.
Kačer
Základní barva je stříbřitě máslově bílá, hlava světle modrá, na zadní straně hlavy a v oblasti uší se světle nahnědlým nádechem. Barevně trup od hlavy a horní části krku odděluje bílý, nepříliš úzký na zadní straně uzavřený krční proužek.
Spodní část krku, prsa, šíje, ramena a štíty křídel by měly být světle červenohnědé se stříbrně bílými lemy.
Spodní část zad je stříbrně modrá s černými tečkami, nad ocasem je opeření modré s jemným bílým lemem. Ocas je světle modrý se světlým lemem, také kačírek má modrou barvu.
Křídla jsou bílá s jemným modrým pepřením, zrcadlo modré s jemným hnědožlutým povlakem.
Výlukovou vadou je příliš tmavá barva, základní bílá barva tedy již není patrná. Trestá se příliš hnědá hlava, velmi úzký nebo na zadní straně neuzavřený krční proužek, chybějící lemování.
Kachna
Základní barva je máslově bílá, nažloutlá. Hlava je hnědavě žlutá s modrým čárkováním na čele. Zbarvení hlavy a horní části krku je odlišné od spodní strany krku, prsou, šíje a zad, která jsou jemně žlutá s modrou stvolovou kresbou a bílým lemem.
Spodní část prsou a břicho by měly být máslově bílé až nažloutlé. Ocas je silně žlutě skvrnitý s modrou stvolovou kresbou.
Na křídlech je jemně modré, jasně ohraničené zrcadlo s jasnou hnědožlutou až bronzovou barvou. Ocasní peří je světle žluté.
Výlukovou vadou je hnědý zobák; zcela chybějící modré čárkování, úplně bílá hlava a modré nebo šedé zrcadlo.
U obou pohlaví příliš krátký trup a nedostatečně osvalená nevýrazná prsa. U některých zvířat se vyskytuje podbřišek nebo kýl. Vyřazují se také zvířata se zcela žlutým nebo klínovitým zobákem.
Minimální hmotnost násadových vajec činí 65 g, barva skořápky je bílá. Požaduje se snáška 60 vajec, chovatelé ale uvádějí snášku vyšší.
Kachny overberžské jsou klidné, ale aktivní a shánlivé. Plně využívají svůj běh a dokážou sesbírat množství hmyzu i plžů a dalších drobných živočichů. Za pochoutky jako hlávkový salát nebo okřehek jsou vděčné.
Nezbytná je čistá voda ke koupání a napájení. Není důležité její množství, ale kvalita. V teplých letních dnech je potřeba zajistit dostatek studené vody k napájení.
Při výběru zvířat do chovu i hodnocení také platí nejprve tvar a velikost, až pak barva.
Svá vejce samy vysedí a bývají velmi starostlivými matkami. Stejně jako u všech našich kachních plemen probíhá odchov a chov velmi hladce.