Pokrok se řítí vpřed neuvěřitelným tempem a ten, kdo neinvestuje, je vlastně již „pankrót“, jak se dříve říkalo. Tak jsem se přemohl, a coby skrblík zakoupil fotoaparát, co dohlédne zase o kus dál a také i o něco lépe. Není to sice úplnej profesionál, co zaznamenává na celý formát, a také není tak rychlej, že by se dalo příslovečně napsat jak, aby se to mohlo i tisknout. Přesto zírám. Když totiž ornitologové nosí na krku dalekohled, který přibližuje desetkrát, tak tahle nová věcička to umí 125 krát. I tohle má sice svůj háček – když totiž paprsek pohledu je příliš úzký, abyste se strefili – dá se to však docela slušně nacvičit. Pak vidíte i věci, které jen tak nespatříte. Některé sice ne zase v tak úplné kvalitě, protože na tu dálku již vibruje i vzduch, tetelí se, doufám však, že to nakonec bude dostačující jako doprovod textu. Budu to muset rozdělit na několik částí, aby to bylo i krapítko poučné.
Jsou u nás zase domovem i ptáci, kterých se naši předkové rádi zbavili a platili zástřelné již někdy v sedmnáctém století, aby v současnosti nad jejich návratem novodobí ochránci přírody zase jásali. Jak prý se příroda ozdravuje. No, zase nemáme skoro zajíce a koroptve, kterých se ulovilo někdy před sto léty přes milion ročně, aniž by se to projevilo na jejich počtu. Přemnožená divoká prasata se již dostala do řečí, aniž by se tušilo, jak na ně. A když vydala Marie Terezie svůj lesní zákon, přikázala divoká prasata zavřít do obor. Protože byla jiná doba a lidé si všichni až tak rovni nebyli, museli tedy jít a prasata podle rozkazu omezit jen na obory.
Takoví krahujci byli vždycky škodná a nikdy se je nepodařilo moc omezit. Dneska jsou přísně chráněni a tam, kde hnízdí, nemůžete postavit ani novou silnici. Jenže dnes hnízdí skoro všude, jejich hnízdo se našlo i na balkoně paneláku. Podle toho to taky vypadá. Staří Římané dokázali postavit Hadriánův val proti vzteklým Skotům napříč Anglií za šest let před dvěma tisíci léty, zatímco my stavíme pořád dokola jednu a tutéž dálnici a říkáme tomu rekonstrukce.
Nad přítomností krkavců se pořád jásá, ale oni mají zatraceně negativní vliv na všechno živé okolo. Jsem třeba přesvědčen o tom, že mají velký vliv i na počty některých dravců. Jsem přesvědčen o tom, že dokážou vybrat i hnízda dravců, zvláště káně lesní. Káně je v podstatě skutečně užitečný dravý pták, když loví nejvíce myši. Jejich užitečnost byla dříve i součástí jejich jména, když se říkalo káně myšilov. To bylo špatně, hnízdí přece na lesních stromech, takže se musí jmenovat lesní.
Tentokrát vám chci ukázat, jak na to jdou ti černí lupiči, krkavci. Vyfotit je není jen tak. Drží se na velkou vzdálenost a stačí, když s autem zpomalíte, již mizí v dáli. Přitom to vypadá, že mají nejmíň dvě maturity. Samozřejmě vůbec nevíme, jak to dělají, že mají tak dokonalý přehled o celém širém okolí. Až letos se mi podařilo nějaké krkavce vyfotografovat, a to díky tomu, že byli na velkou dálku pouhým okem neviditelní. Zastavil jsem s autem na příhodném místě, odkud bylo vidět do kraje na velkou dálku. Na zoraném poli se mi zdála nějaká tečka, tak jsem se podíval skrz objektiv. Bylo to káně a mělo chycenou myšku. A heleme se, hned vedle krkavec a snaží se tu myšku úspěšnému lovci ukrást. A taky že to dokázal! Na tom velkém lánu jsem nakonec viděl i další tři káňata a u každého obejdoval krkavec. Sice kradli ulovené myši, zaslouženější by bylo, kdyby je lovili sami. Podívejte se, snad to bude na dálkových záběrech vidět.
Kdekdo má doma nějaký atlas ptáků, aby se v nich jen trochu vyznal. A dětičky si takovou knížku rády prohlížejí, nejčastěji v útlém věku. Bez koukání na obrázky ptáků jim nechutná ani krupicová kaše s čokoládou. Také mám jednu takovou starší knížku se slepenými stránkami. Pro vydavatele bývá vydání pestré knížky o ptácích slušným obchodem. Samozřejmě i v tomhle bývá ukryto čertovo kopýtko. Ptáci bývají vyobrazeni v takzvaném svatebním opeření, kdy jsou v průběhu roku opravdu nejpestřejší. Jenže oni pelichají, mění své opeření, peří se odírá a v důsledku toho pták vybarvení mění. Také první opeření mladých ptáků je jiné než těch starších. Ti pak shodí svůj svatební šat a obléknou takzvané opeření prosté. Ne všichni ptáci sice vypadají jinak v létě a jinak v zimě, ale u jiných bývá rozdíl opravdu velký. Problém je zveličen i v tom případě, když ptáci od nás na zimu odletí a my je vlastně v prostém opeření dost dobře neznáme. Docela problém je tohle u rehků, a to jak domácích, tak zahradních.
Těšil jsem se proto, že se mi podaří v letošním roce s novým dlouhým sklem vyfotit co nejvíce rehků v různém stavu jejich opeření. Můj sen se mi moc nevyplnil. Ne že by rehkové na mých stanovištích vůbec nebyli, ale došlo k jakési změně hnízdních revírů, která pro mne nebyla příznivá. Moje nejoblíbenější stanoviště ve vysloužilém starém křesle pod střechou zahradního altánu se ocitlo právě na hranici dvou revírů samců rehků domácích. Když se jeden objevil, již tu byl i druhý, aby jej odehnal. To je přílišný fofr na to, abyste ulovili nějakou tu fotku.
Rehka domácího zná přece každý. Samec je černý, samice jen šedivá. Obě pohlaví mají rezavý ocas, kterým pravidelně třepou, a sem tam dělají i dřepy. Samec svou písničku, podobnou spíš chrchlání než zpěvu, přednáší obvykle z hřebene střechy anebo komína. Vlevo měl revír mladý samec, vpravo starý mazák. U rehků domácích je to tak, že čím starší samec, tím je v létě černější. Rozeznat někdy v červnu sice dospělé, ale jen jednoroční samce od samic nebo mladých ptáků může být docela problém. Někdy se dá i u mladých ptáků dokonce předpokládat, ne spolehlivě určit i jejich pohlaví, ale nemůžete si být zcela jistý. A jak vypadají ti nejčernější samci v šatě prostém, to také vlastně nevíme, protože je v takovém stavu opeření nevidíme. Oni od nás odletí. Proto vám chci představit jak starého samce na jaře, tak mladého, o kterém si můžete myslet, podle jeho vybarvení, že je to samice (než začne zpívat, což samice nedělají).
U rehků zahradních je to ošidné právě tak. Když se na jaře objeví – přiletí k nám zpátky z teplých krajů – nemůžete se v podstatě splést. Samec je jedním z našich nejpestřeji vybarvených pěvců, samice je celkem nenápadná. Je docela dobře možné splést si ji i se samicí rehka domácího. Znám takové případy. Když pak ptáci někdy v polovině srpna přepelichají do šatu prostého, v podstatě je neznáme, protože již od nás mizí. Proto i u nich vám chci předložit nějakou tu fotku. Tenhle článek by měl být spíše o fotkách než o textu.
Tak si je prohlédněte, myslím, že pro dnešek je jich dost. Příště budou zase jiné fotky, mám jich celkem slušný počet.