V dnešním článku se budeme věnovat nemocem, které jsou svým průběhem pro exotické ptactvo velmi nebezpečné. Jsou to hůře detekovatelné nemoci dýchacích cest a je u nich důležité včasné rozpoznání, na kterém závisí záchrana papouška. Přiblížím zde zejména aspergilózu, aspirační pneumonii a závažnou otravu teflonem, které jsou pro chovatele největším strašákem.
Onemocnění způsobené plísní Aspergillus je jedno z častějších onemocnění dýchacího traktu. Tato plíseň je nejběžnější generalizovaná mykóza u papoušků, což znamená, že se může rozšířit na všechny vnitřní orgány. Původcem je saprofytická plíseň rodu Aspergillus, nejčastěji Aspergillus fumigatus.
Do organismu papouška se dostane většinou aerogenně, tedy inhalací, nebo skrz pozřenou potravu. Plísně se vyskytují v plesnivém, zatuchlém a starém krmivu, v podestýlce, v hnízdním materiálu nebo ve špatně větraných a vlhkých místnostech s přeplněnými voliérami. Citlivost k onemocnění je dána dalšími faktory, jako jsou například stres z transportu, z odchytu, ze změny krmiva, z přeplněných klecí, dále například v důsledku nevyvážené potravy (především při snížení vitaminu A, při krmení jedním druhem zrniny). Dále se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění sníženým slunečním svitem, absencí čerstvého vzduchu, imunosupresí, jinou infekcí, podrážděním dýchacího systému dráždivými látkami (např. cigaretovým kouřem) nebo třeba dlouhodobou léčbou některými léčivy. Mezi náchylnější druhy k tomuto onemocnění patří papoušek šedý žako, amazoňan modročelý nebo také severští dravci.
Existuje několik forem projevu. Při akutní formě dochází k masivní inhalaci obrovského množství spor a dochází k rychlé kolonizaci plic danou plísní. To se převážně stává u mladých, čerstvě dovezených papoušků a také v teplých měsících roku. K rozvinutí plísně přispívají špatné zoohygienické podmínky.
K příznakům patří náhlé záchvaty těžké dýchavičnosti, šelesti při dýchání, chraplavé dýchání, dýchání s otevřeným zobákem. Při těchto příznacích může bohužel dojít až ke smrti zadušením.
Chronická forma se objevuje více u dlouhodobě stresovaných papoušků, kteří nejsou schopni okamžitě eliminovat malé množství spor. Plísňové léze se začínají tvořit v místech s malým krevním zásobením, tedy v zadních částech vzdušných vaků nebo v průběhu dýchacích cest. Častěji k tomuto onemocnění dochází u starších zvířat chovaných v zajetí. Na začátku onemocnění jsou projevy velmi nespecifické. Krví a vzdušnými vaky se postupem času šíří do celého těla. Příznaky začínají ospalostí, sníženou schopností létat, dýchavičností po námaze, poté nastává chroptění, ztráta hlasu až náhlý úhyn zadušením.
Poslední formou je forma „průdušková“, kdy se granulom tvoří v dýchací trubici. Jak se plíseň rozšiřuje, zvětšuje se léze postiženého místa a dochází k poruchám dýchání. Velmi často onemocnění skončí úhynem. Tato forma se nejčastěji vyskytuje u amazonků.
Pokud papoušek vykazuje dýchavičnost, měl by ho majitel dovézt ke specializovanému veterinárnímu lékaři, který provede potřebná vyšetření a zahájí správnou léčbu. Léčba spočívá v nasazení antimykotik, ale také antibiotik, jelikož aspergilóza vyvolává vždy sekundární bakteriální infekci v dýchacích cestách. Problémem však je to, že onemocnění lze diagnostikovat těžce a v některých případech to ani nelze.
Léčba je složitá a těžká. Léze se vyskytují na špatně prokrvených místech, a proto se musí léky podávat až několik měsíců v kuse. Často se stává, že po zaléčení dochází k opakovaným infekcím. Postižení papoušci bývají totiž mnohem citlivější na plísňové infekce. V některých případech již terapie není a nemůže být úspěšná.
Nejlepší jsou, jako vždy, preventivní opatření. Mezi ně patří eliminace stresu, udržení optimálního prostředí, zachování dobré ventilace s dobrou zoohygienou a v neposlední řadě dodržování vyvážené krmné dávky.
Je to akutní zánět plic. Nejčastější příčinou je dokrmování mláďat dokrmovací kaší, nešetrná aplikace léků do zobáku nebo také těžké zánětlivé stavy ve volátku. Příznaky jsou závislé na formě a množství vdechnutého obsahu. Mezi obvyklé příznaky patří dušnost, ztráta hlasového projevu nebo kašel.
Například po vdechnutí dokrmovací kaše mláďaty může dojít k vyvalení kaše z nozder, papoušek natahuje krk a náhle dojde ke zhoršenému dýchání. Při vdechnutí většího množství potravy často dochází k úhynu. Při vdechnutí malého množství tekutin a při pohotové léčbě můžeme pacienta zachránit.
Otrava pyrolytickými produkty polytetrafluoretylenu neboli teflonu způsobuje v naprosté většině případů smrt, a to do několika minut. Teflon se používá jako nepřilnavý povrch na pánvičkách, žehličkách apod. Již při teplotě 240 °C se z teflonu začínají uvolňovat částice, které mají devastující dopad na dýchací aparát. Intenzita rozkladu prudce stoupá nad 380 °C.
Mezi příznaky otravy teflonem patří neklid, dávení a dýchací obtíže trvající pouze několik minut! Často se však příznaky nestihnou nijak projevit. Pokud majitel problém zachytí včas, musí ptáka okamžitě vynést na čerstvý vzduch. Avšak i v tomto případě dochází k závažnému a nevratnému poškození plic. Nejlepší prevencí je nepoužívat teflonové výrobky v místnosti, kde se nachází papoušek, nebo je nepoužívat vůbec.
Samozřejmě tyto infekce nejsou jedinými strašáky dýchacích cest. Mezi další patří bakteriální, virové nebo parazitární infekce, hypovitaminózy vitaminu A, mechanické obstrukce nebo traumata. O tom třeba příště.