Co jsem viděl skrz delší objektiv 2

V první části tohoto možná i seriálu jsem naznačil nové možnosti pro pozorování ptáků, které nám poskytuje vývoj techniky. Vidíme dále i lépe. A v podstatě zadarmo, když nebereme v úvahu tu první, pořizovací cenu. Dříve tomu tak nebylo. Pořizovací cena techniky bývala však také mastná a započítat se musely i další pravidelné výdaje. Film a jeho vyvolání. Film na diapozitivy rozměru 6 × 6 stával 65 Kč a jeho vyvolání dalších 60 Kč. Přitom na filmu bylo pouhých 12 políček. Filmy na dia 6 × 6 bývaly k dostání jen málokdy a sem tam, na různých místech. Pamatuji se, že třeba pro šest filmů jsem jel z Prahy až do Žatce, když jsem si je předem telefonicky zamluvil. To bylo to základní. Dnes již žádné další výdaje nemám a všechny snímky mohu skladovat na zařízení, které je menší, než bývala krabička zápalek. Nehledě již na další technické možnosti, například na možnost jednotlivé snímky dále upravovat. To všechno poskytuje další velké možnosti pro studium ptáků. 

Když si tedy pořídím větší množství portrétů, mohu je dobře a jednoduše porovnávat. Jak asi skutečně vypadá český stehlík? Jak vypadají v průběhu roku třeba konopky? Myslíte si, že to opravdu dobře známe? Ale kdeže, to si jen namlouváte. Ze starých domněnek se postupem času stalo klišé a skutečnost bývá mnohem komplikovanější, než si vůbec dokážeme představit. 

Zaostřeno na konopky

Nejdříve konopka obecná – Carduelis cannabina (Linnaeus, 1758).

Konopky jsou u nás považovány za všeobecně známé ptáky, alespoň mezi ornitology a chovateli. Většinou byla konopka považována za stálého ptáka, i když již Jirsík v roce 1946 napsal, že konopka je zčásti stěhovavá. U tohoto názoru došlo, řekněme, k jistému posunu, když v současnosti se říká, že naše konopky jsou tažné a zimují někde v oblasti Středomoří. Nejčastěji v severní a střední Itálii, ale mohou létat až do severní Afriky. Nejčastěji používaným směrem tahu je směr na jih, ale naše konopky byly chyceny i ve Francii, což je směr jihozápadní. Nebo na průtahu ve Švýcarsku, což je ve stejném směru. To všechno bylo zjištěno prostřednictvím kroužkování ptáků. 

Pomocí porovnávání portrétních fotografií si můžeme klást další otázky, které nás zatím ani nenapadly. Jednou z nich může být i barva zobáků konopek. U mnoha druhů ptáků se totiž barva zobáků v průběhu roku mění. Například v případě vrabců domácích nebo konopek žlutozobých, kteří jsou konopkám obecným v některou část roku více než podobní. Až dosud jsem se domníval, že naše konopky obecné mají zobák černý. Jenže teď si nejsem vůbec jistý, jestli v začínajícím podzimu i našim konopkám zobák u kořene přece jenom nezesvětlí. Vypadá to, že s přechodem do šatu prostého i u našich konopek je jejich zobák, přinejmenším u kořene spodní čelisti, skutečně světlejší.

 Naopak konopky žlutozobé mají zobák v hnízdní sezoně také tmavý, ne sice tak černý jako konopky obecné, spíše tmavě šedý. Podle literatury. Jak tedy konopku žlutozobou rozeznat, když se u nás může vyskytovat pravidelně, ale nepoznáme ji? Mám na málo povedených fotkách žlutozobé konopky zachycené na Rakovnicku na začátku prosince. Jenže to již vypadají poněkud jinak než třeba v polovině září. A staří samci jsou i výrazněji zbarvení. Naše konopky jsou v té době již někde jinde, nejméně na cestě. Kroužkováním se zjistilo, že některé sice u nás zůstávají, ale všichni takto zachycení ptáci byli samci. 

Prohlížíme-li si konopky v atlasu ptáků, máme před sebou obvykle vyobrazeného samce s krásně červeně vybarvenými prsy a čelem. Tato červená barva se v průběhu roku mění a samci bývají nejčervenější koncem hnízdní sezony. Je to způsobeno otěrem peří. Špičky nových pér červené nejsou, ale časem se odřou, odlomí a pták se tak stává červenějším. Jenže někteří samci vůbec červení nejsou a není to zase až tak vzácná situace. I takové samce lze rozeznat, a to podle výrazněji zbarveného hřbetu bez čárkování a výraznější kresby v křídlech – na vnitřních ručních letkách mají více bílé barvy než samice. 

Představím vám vybarvení samců v průběhu roku a také jednu raritu, již jsem na fotkách ulovil v letošním roce na Rakovnicku. I některé odlišnosti ve vybarvení. Samci mohou být s poloviční schopností ukládat červené barvivo do peří a jejich barva je jen oranžová. Staří ptáčníci jim říkali jarabatky. Na starší fotce jsem ulovil i samce s takzvaným melanismem, tedy výrazněji tmavším zbarvením peří na místech, kde je většina konopek nemá. 

Konopka žlutozobá – Carduelis flavirostris (Linnaeus, 1758)

Konopky žlutozobé u nás nehnízdí, jsou to severští ptáci, v Evropě jsou rozšíření hlavně ve Skandinávii. U nás se objevují jako zimní hosté. Staří ptáčníci tyto ptáky znali pod názvem jiřice horská. Druh je rozšířen v horských oblastech až po Střední Asii. 

Byli kdysi vystavováni na výstavě v pražské botanické zahradě. Byla to však právě středoasijská zeměpisná forma. Tito ptáci vypadají jinak než ti evropští. Kdysi jsem viděl hejno těchto konopek, když nocovalo v zimě na fasádě opery v Lipsku. Byli jsme tam na chovatelské výstavě. Teprve delším objektivem jsem je již třikrát objevil na Rakovnicku. Prostě jsem vyfotil ptáka, který dosedl na vršek břízy. Vůbec jsem netušil, jaký druh by to mohl být. Teprve po zvětšení snímku v počítači jsem s údivem zjistil, že je to konopka žlutozobá. Fotka pořízená v protisvětle však měla mizernou kvalitu. 

Dalším rokem, počátkem listopadu, jsem jich několik zastihl v hejnu stehlíků, které se páslo na olších. Několik ptáků potom slétlo na silnici před autem. Nebylo to příznivé pro focení, nebylo světlo, a ještě usedli nepříhodně. Jako dokumentační snímek by se to mohlo hodit. Pták na snímku je dospělý samec v šatě prostém. Samice a mladí ptáci takto výrazně vybarvení nejsou a je obtížné odlišit je od konopek obecných v šatě prostém. U tohoto druhu konopek se vybarvení zobáku během roku mění. V hnízdním období ani samci nemají mít výrazně žlutý zobák, jako má samec na snímku. 

S velkou pravděpodobností u nás tito ptáci zimují v mnohem větším počtu, než jsme dosud předpokládali. A také se často pohybují ve smíšených hejnech se stehlíky, čížky či konopkami obecnými, avšak severského původu. Severské konopky obou druhů naším územím protahují na jih. Konopka žlutozobá byla zjištěna až v Řecku. Prohlížením fotografií z letošního roku jsem nabyl dojmu, že někteří ptáci severského původu se u nás v letošním roce objevili dříve, dobře tak o tři neděle, než v létech minulých. A také ve větším počtu. Třeba konipasové bílí. Ale o tom až někdy později. 

Zbarvení zobáků vrabců domácích

Tentokrát bych vám rád ukázal, jak se mění zbarvení zobáků vrabců domácích. Vyhledám tak tři portréty samců. Ti mají zobáky od jara, téměř po celou hnízdní sezonu, sytě černé. Po skončení hnízdění jim začnou zobáky od kořene žloutnout. Postupně, a nikoliv u všech stejně. Přepeří do šatu prostého a již nejsou tak výrazně zbarvení. Nápadné je to především u černé barvy na prsou. I vybarvení vrabců je silně ovlivněno otěrem peří. Čím starší samci, tím většího rozsahu mají černou barvu na prsou. A čím více má pták této černé barvy, tím dominantnější postavení zaujímá ve společném hejnu. 

 

V letošním roce jsem nastřádal malinko více fotografií než v létech předchozích a s údivem sleduji, že nastal jakýsi pohyb. Stehlíci byli jiní, konipasové bílí ve větším počtu a tak dále. Tak zase příště…