Holubářův rok – srpen

Druhý prázdninový měsíc je na holubníku relativně klidný, neboť v naprosté většině případů již skončila či doznívá chovná sezona a s ní spojená opatření. Přichází čas výměny opeření u chovných holubů, jakož i hlavní období pelichání u výletků.  Také se právě nyní nejčastěji objevují typické letní choroby, mezi které patří neštovice (diftérie) a infekční rýma. Začíná též období přátelských setkání mezi členy holubářských klubů, která mohou být obohacena o přehlídku nadějných výletků odchovaných v počátku sezony.

Vlivy počasí

Počasí již bývá o něco chladnější než v červenci, zejména koncem měsíce, ale  na druhou stranu bývá méně deštivo. Průměrné nejvyšší denní teploty se pohybují mezi 23 °C až 26 °C, avšak ranní teploty klesají až ke 14 až 10 °C, v horských oblastech níže. Ze srpna pochází teplotní rekord pro Českou republiku. 7. srpna 2012 bylo v Dobřichovicích naměřeno +40,4 °C. 

Délka slunečního svitu dosahuje v srpnu průměrně 210 hodin a srážkový úhrn asi 63 mm. Frekventované jsou bouřky z tepla, jež předchází kupovitá oblačnost. Počátkem srpna slunce vychází v 5:32 hod a zapadá v 20:32 hod, denní doba tedy trvá plných 15 hodin, zatímco pro soumrak a noc připadá 9 hodin. Koncem měsíce již slunce vychází v 6:12 hod a zapadá v 19:39 hod., na den tak připadá již jen 13 hodin a 26 minut.

 Nižší noční teploty, probíhající pelichání a zkracující se den významně přispívají k přirozenému ukončení chovné sezony u naprosté většiny výstavních plemen. 

Pelichání

Každoroční obměna opeření graduje přibližně v polovině srpna, kdy na podlaze holubníku  a voliér pozorujeme narůstající množství uvolněných per. Starší opeření, které je opotřebováno létáním, vyšisováním od slunce, případně i činností ektoparazitů, je nahrazováno novým kvalitním peřím.

Aby proces správně proběhl a nová pera byla co nejkvalitnější, je vhodné nejen zopakovat opatření na likvidaci parazitů (viz minulý díl seriálu), ale také přistoupit ke zvětšení podílu olejnatých semen (slunečnice, lněné semeno, konopné semeno, řepka či kardi) v krmné dávce. Toto navýšení (stačí do 10 procent směsi) napomáhá zvýšení lesku nových per, zvětšení jejich elastičnosti a pevnosti. 

Důležitá je i zvýšená dotace minerálních látek. Vedle starých osvědčených možností, mezi které řadíme podání cihlářské hlíny či tzv. žlutice, též drcených slepičích skořápek, mořské či kuchyňské soli nebo antuky o frakci 2-4 mm, jsou v této oblasti takřka neomezené možnosti výběru z průmyslově vytvářených komodit. K dispozici jsou tekuté minerální přípravky, jakož i pevné minerály. Mezi ně patří drcené schránky mořských korýšů, červený cihlový grit, drcený vápenec a jiné alternativy, též různé minerální cihličky, které se opět vyrábí profesionálně nebo si je dle získané receptury vytvoří přímo chovatel a vysuší je na slunci, aby je mohl v bezvadném stavu podávat v průběhu roku. 

Ke gritům přísluší často také  nějaké aromatické doplňky, jako je anýz či fenykl, nebo třeba i semena plevelů, trav, neškodí do nich přidat ani malé množství řepky či prosa, které nutí holuby směs „přehrabovat“. 

Dobrý průběh pelichání zajistí též vedlejší produkty, jako je zelené krmivo, strouhaná mrkev, máčený chléb, šroty s bramborem apod., dle zvyklostí a možností chovatele. 

Chovatelská setkání

V České republice je v současné době činných 28 chovatelských klubů, sdružujících chovatele konkrétního plemene, dvou příbuzných plemen nebo celé skupiny (do této patří bradavičnatí holubi, giganti + výstavní holubi,  rejdiči a rackové, slepičáci, strukturoví, slezská plemena, velcí voláči a de facto souhrnně funguje i klub českých bubláků, jenž zastřešuje i ostatní plemena ze skupiny bubláků). Chovatelé koexistují v dobře nastaveném  klubu se zdravým prostředím jako velká rodina, kdy se získané kamarádství přelévá do rodin chovatelů nezřídka na úroveň společně tráveného času, výlety a mimochovatelská setkání. 

Na oficiální úrovni kluby, a je jich u nás určitě aspoň polovina, organizují letní setkání, často i mezinárodní. Pořádá je zpravidla některý člen v jeho domovské organizaci ČSCH nebo jsou pořádány v soukromí či u příležitosti nějaké výstavy. Konají se v druhé polovině měsíce srpna až v první polovině září, kdy se využívá příjemných teplot a stálejšího počasí. Na setkání se obvykle koná členská schůze a doprovodný program, kterým mohou být přichystané přednášky, ale též třeba přehlídka výletků.

Pro partnerky chovatelů a děti se v zahraničí vždy, u nás ojediněle, uskutečňuje tzv. dámský program, kde se ostatní členové rodiny zabaví v době klubových oficialit příjemněji. K chovatelům se připojí následně, při pokračování setkání. 

V zahraničí se těchto setkání bohatě využívá k nastolení parametrů současného šlechtění plemen, ke stanovení blízkých a vzdálených cílů, právě zde a tady je nejvhodnější doba a místo pro vydiskutování všeho důležitého. Setkání u českých klubů oproti tomu mívá velmi často docela rychlý spád, většinou se nebavíme o našich cílech, ale provede se hodnocení holubů přítomnými členy, rozdají se pohárky pro jejich majitele a jede se domů. Nevyužití takto stráveného času ke konkretizaci chovatelských cílů a napnutí sil určitým směrem, může být jen ke škodě. 

Také v poslední době absentuje  centrální setkání s kluby, které se v nedávné minulosti několikrát konalo již v měsíci červnu v Litovli a bylo příležitostí k přátelskému setkání zástupců klubů s vedením odbornosti v sekci holubi při ČSCH, za účasti četných hostů. Byl to holubářský svátek, který by ani hektická moderní doba neměla nechat v zapomenutí. 

Téma měsíce – nemoci respiračního traktu a difterie

V holubářské hantýrce se často setkáváme s výrazem letní rýmečka. Tento laický termín pro infekční rýmu poukazuje na nejčastější dobu propuknutí tohoto polyfaktoriálního onemocnění. Rýmy se nejčastěji objevují tehdy, když dochází ke zvětšení teplotních rozdílů mezi dnem a nocí, při špatném odvětrávání chovného zařízení, kde se v letních měsících též soustředí největší množství prachu z celého roku a když je zástav holubníku předimenzován novými holoubaty. Nezřídka se projevují při stresových faktorech a jako sekundární onemocnění při invazích trichomonád, kokcidií, salmonel či parazitóz.

Rýma se zpočátku projevuje plíživě a nenápadně, nejlépe se identifikuje večer, když holubář setrvá v holubníku při zhasnutém osvětlení. Po čase nemocného/nemocné jedince prozradí sípání či chrčení. U postižených holubů zprvu pozorujeme vodnatý, poté hlenohnisavý výtok z ozobí. Sliznice zobáku je výrazně načervenalá a zanícená, přičemž na kořenu jazyka vidíme tuhý průhledný hlen a z dutiny zobákové cítíme silný zápach. Při stlačení ozobí vytéká z nosních dírek sekret, někdy dochází k úplnému ucpání nosních dírek, kdy se vytvoří tuhá ucpávka a holub dýchá pootevřeným zobákem. 

U bílých holubů se objevuje žluté zabarvení peří pod zobákem nebo v jeho koutcích. Holubi jsou skleslí, vyhublí a trpí na přidružená onemocnění. Infekční rýma se může objevit i spolu s ornitózou, která zpravidla způsobuje zánět na oční spojivce, kdy dochází až k úplnému zavírání jednoho nebo obou víček. Od slepení víček u většiny plemen pomohou oční kapky či krémy proti zánětům očí, ale překvapivě i  posypání práškovým cukrem. 

Infekční rýmu způsobují zpravidla mykoplazmata, ale i chlamidie či jiné bakterie, např. Haemophillus nebo ornitóza. Mykoplazmata jsou nejmenší a nejjednodušší prokaryotické buňky, kterým dokonce chybí buněčná stěna a jejich tvar udržuje jen cytoplasmatická membrána. Nákaza se šíří přímým stykem holubů, znečištěným krmivem a pitnou vodou. 

U mykoplasmóz je hlavní přenos kapénkovou infekcí při „frkání“ nemocných holubů. K léčbě se používají antibiotika tetracyklinové řady s účinnou látkou doxycyclin, výborné jsou i tylosiny, ale doporučují se též spiramyciny, lincomyciny nebo spectinomyciny. Většina z léčiv s těmito účinnými látkami je cenově dostupná.

Konkrétní léčivo nejefektivněji určí veterinární laboratoř na základě provedení výtěru z patra nemocného holuba. Vyšetření provádí takřka každý veterinární lékař, který následně zajistí i nejúčinnější léčivo.

Pro individuální léčbu jsou vhodné tablety a umístění postiženého jedince v karanténě, u většího výskytu mykoplazmat se provede kúra u celého chovu.  Léčíme zpravidla i trichomoniázu, která se projevuje při rýmě takřka vždy a její utlumení v léčbě zásadně napomáhá. Někdy stačí jen odstranit trichomoniázu a rýma se vyléčí přirozenou cestou. 

Ačkoliv se to nerozlišuje moc často, existují i viroví původci rým, kterým vévodí herpesviry. Proto by se nemělo zapomínat na bivalentní vakcínu Colinak NH, jež je vynikající ochranou před tímto virovým onemocněním. U rým způsobených virózami je podání antibiotik převážně neúčinné, má pouze podpůrný efekt na přidružená onemocnění. 

Dalším typicky letním onemocněním s vrcholem v srpnu je onemocnění neštovicemi. Virus neštovic se vylučuje slinami, nosním sekretem, slzami, málokdy však trusem. Přenos onemocnění nastává na jedné straně přímým přenosem přes zobák, infikovaným krmivem a vodou a nebo stykem s příliš prašným prostředím, obsahujícím virus. K tomu dochází při ukápnutí nosního, či očního sekretu nemocných holubů na zem a jeho zaschnutí. 

Virus obvykle šíří bodavý hmyz nebo volně létající ptactvo (vrabčáci, hrdličky, atd.), zpravidla jednou za čtyři roky dochází ke kulminaci onemocnění. Kožní forma neštovic se vyznačuje tvorbou bledých puchýřků velikosti čiroku, vyskytujících se na neopeřených nebo méně opeřených částech holuba, tedy zpravidla kolem zobáku nebo na hlavě, v okolí kloaky nebo na končetinách. 

Slizniční forma postihuje převážně dýchací ústrojí tvorbou pablán, které mají sýrovitou konzistenci a jsou pevně přimknuté k sliznici. Při odstranění krvácí. Velmi ztěžují příjem potravy a někdy i dýchání.

Při smíšené formě probíhá nemoc oběma způsoby současně. U starších holubů nemívají neštovice těžší průběh, zvláště u kožní formy. Uzlíčky za nějakou dobu odpadnou a holub získává doživotní imunitu. U mladých jedinců a zvláště u slizniční formy mohou vést neštovice až k úhynu. Velmi často vyžadují nemocní holubi krmení i napájení. Účinnou ochranou jsou vakcíny (např. slovenský Diftovac).

Prevencí proti neštovicím je u voliérových chovů zastřešení, které zabrání kontaktu volně žijících ptáků s holuby. Umístění některých aromatických bylin, třeba máty, zase sníží množství bodavého hmyzu v holubníku. 

U volných chovů není prevence dost dobře možná, ale neštovice kromě holoubat na hnízdech nepředstavují vážné zdravotní riziko. U chovů sportovních, které jsou zaměřeny letovým směrem, včetně holubího sportu s poštovními holuby,  může být tato viróza velkým a dlouhodobým handicapem na výkonnosti hejna. Zde je očkování naprostým pravidlem. 

Infekční rýma patří ke složitějším záležitostem, kdy nejhorší jsou opakované invaze nebo přenášení rýmy mezi jednotlivými odděleními. I zde pomáhá prevence, kterou jsou dvojité opláštění stěny a střechy holubníku, ve kterém pak nejsou takové rozdíly teplot. Také pravidelné čištění (možné je vysávání prachu speciálními vysavači) či použití roštových podlah, kde nedochází k víření prachu při popoletování holubů nebo tréninku křídel na podlaze. 

Holubník by měl být vybaven horním odvětráním (metoda cigaretového kouře) nebo aspoň přirozenou cirkulací s otvory v dolní a horní části přední stěny. 

Jako prevenci rým lze využít širokého spektra bylin, mezi nimiž vynikají máta, sedmikráska, lichořeřišnice či jitrocel. Byliny večer před podáním ve vodě rozmixujete, ráno přidáte koncentrát do konve s pitím. Další prevencí je dezinfekce prostředí a udržování v čistotě. 

 

V měsíci srpnu stále probíhají letní výstavy malých ušlechtilých zvířat, které bychom měli podpořit návštěvou a ukázat našim dětem či vnoučatům, že existují i jiné formy vyžití.