Na Dračích ostrovech

V dětství, sotva jsem se naučil číst, někdy kolem roku 1972, se mi v rukách ocitla omšelá knížečka s titulem Ostrov draků, jejímž autorem byl František Běhounek. (Později jsem o něm zjistil, že to byl významný český vědec – radiolog, profesor a akademik, ale také polárník a autor dobrodružné literatury pro děti. Na základě vlastního prožitku, kdy se stal „trosečníkem na kře ledové“, byly jeho oblíbeným literárním tématem robinsonády.) Zmíněná knížka byla vydána v roce 1958 v Edici Karavana a popisuje dvě takové robinsonády, první se odehrává v zimních severoamerických Skalnatých horách, druhá na indonéském ostrově Komodo. Již v této době se formoval můj veskrze pozitivní vztah k plazům, a tak jsem přímo hltal dobrodružství dvou hlavních postav na ostrově plném obřích ještěrů – varanů komodských.

Úvod

V podvědomí zůstala tehdy nepříliš reálná touha: vidět je na vlastní oči v jejich domovině. Od té doby se však mnohé změnilo, v Indonésii i v bývalém Československu… V roce 1980 vznikl Národní park Komodo (Taman Nasional Komodo), který v současnosti zahrnuje ostrovy Komodo, Padar, Rinca a dalších 26 ostrůvků a rovněž část západního pobřeží ostrova Flores. 

Ochranu požívají nejen suchozemské části ostrovů, ale i přilehlé mořské biotopy. Národní park se nachází v biogeografické přechodné zóně zvané Wallacea, takže na ostrovech vedle sebe najdeme zástupce asijské a australské flóry a fauny. Například makakové a jeleni mají původ v jihoasijské, tzv. orientální zoogeografické oblasti, papoušci kakadu jsou typičtí pro faunu Austrálie. Národní park byl založen především z důvodu ochrany největších ještěrů – varanů komodských (Varanus komodoensis), kteří žijí na ostrovech Komodo, Flores (jen v izolovaných oblastech na západním pobřeží a mimo národní park na severním pobřeží), Rinca, Gili Motang a Gili Dasami (nazývaném též Nusakode).

Na ostrov Padar připlouvají varani plenit hnízda mořských želv, trvale ho neobývají. U zdejších obyvatel nejsou příliš oblíbeni, protože představují nebezpečí pro děti, loupí drůbež a kozy a údajně vyhrabávají z hrobů lidské mrtvoly. 

Na druhé straně pro místní lidi jsou turisté toužící vidět varany a potápět se na korálových útesech vítaným zdrojem příjmů. Kolem „dračího safari“ vznikl organizovaný byznys, a proto není obtížné zpřístupněné části Národního parku Komodo navštívit. A tak jednoho dne koncem dubna 2016, po několika přeletech po trase Praha–Londýn–Hongkong–Dempasar (Bali)–Labuan Bajo (Flores), jsem se s manželkou a pěti dalšími spolucestujícími nacházel na palubě pronajaté lodi vyplouvající z přístavu v Labuan Bajo s cílem plavby: ostrovy Rinca a Komodo v souostroví Nusa Tenggara (Malé Sundy) – domov bájných draků.

Rinca

Do přístavu stanice Loh Buaya na ostrově Rinca jsme dorazili kolem druhé hodiny odpoledne, zde byl naší skupince přidělen jako průvodce jeden ranger – místní strážce národního parku. Všichni rangeři jsou na obranu turistů před případným varaním útokem vyzbrojeni klackem s vidlicí na konci. Varani mají pověst lidožroutů a je pravda, že občas dochází k útokům na člověka, vzácně smrtelným. Proto – a samozřejmě i z důvodů ochranářských – je volný pohyb po ostrově zakázán.

Nejprve jsme od přístaviště prošli kolem zbytku mangrovových porostů obývaných makaky jávskými (Macaca fascicularis). Jindy bych se u opičáků zdržel a fotil, ale nyní jsem spěchal za vytouženými draky. Po chvíli jsme už zahlédli ve stínu stromu odpočívajícího prvního varana, pak druhého, třetího… 

Mnoho ještěrů se zdržovalo přímo na území stanice Loh Buaya, kde vyhledávali stinná místa pod budovami stojícími na kůlech. Mezi nimi se procházely vrány hrubozobé (Corvus macrorhynchus), velcí černí ptáci s mohutnými zobáky. Varani jsou uvyklí na každodenní množství turistů, takže na ně prakticky vůbec nereagují. 

S rangerem jsme se vydali po jednom z prohlídkových okruhů. Upozornil nás na kladiště varaních samic; že zde dochází k úspěšné reprodukci, dokládala dvě pozorovaná mláďata zdržující se dál od vzrostlých jedinců, to menší z nich sedělo na stromě. Mláďata totiž po vylíhnutí vylézají na stromy, aby se vyhnula kanibalským choutkám dospělých. Tam požírají velký hmyz a ještěry, např. gekony obrovské (Gekko gecko).

Poté jsme opustili stín lesíku a vyšli na kopcovité pláně. Krajina to byla malebná, ale neměli jsme příliš naděje potkat varany – ti, ač jsou značně teplomilní, by v odpoledním horku na otevřeném prostranství nepřežili. Viděli jsme však vodní buvoly (Bubalus bubalis) a jeleny sambary timorské (Rusa timorensis), tedy oblíbenou kořist varanů.

Podle slov rangera žije v oblasti Loh Buaya kolem 30 dospělých varanů, kteří od začátku roku ulovili 2 buvoly a 3 jeleny – lebky ulovených zvířat s rohy či parohy jsou na stanici morbidně vystaveny. V tomto roce bylo málo vydatné období dešťů, což znamená, že v období sucha uhyne mnoho buvolů. V noci, když varani spí a neloví, přicházejí do stanice za vodou početná buvolí stáda.

Komodo

Po večerní plavbě jsme v noci dopluli k ostrovu Komodo a zakotvili poblíž přístavu. Přihnala se bouře, pršelo a blesky se krásně vyjímaly nad temnými horami Dračího ostrova. Na poznávací okruh v okolí stanice Loh Liang jsme vyrazili, opět s rangerem, brzy ráno. Po dešti byl les vlhký a stoupala z něj pára. 

Kousek za stanicí jsme narazili na obrovského starého samce u pramene a na pahorku „Sulphurea Hill“ se vyhříval další velký samec, který se po chvíli vydal hledat něco k snědku. Dva menší varani se toulali po pláži a hladově pokukovali po několika divokých prasatech (Sus scrofa) a sambarech timorských pasoucích se v lesíku. Bohužel na pozorování lovu či požírání kořisti jsme štěstí neměli. Další ještěry jsme později viděli v okolí stanice, to se již drželi ve stínu.

Ranger nám ukázal trus ovíječe skvrnitého (Paradoxurus hermafroditicus) na cestě – na Bali se tyto drobné šelmy využívají k produkci známé „cibetkové kávy“. Zaznamenal jsem také několik druhů ptáků: opět vrány hrubozobé, dále holoubky pruhoprsé (Geopelia maugeus) a drongy (Dicrurus densus), nejvíce mě nadchli bílí papoušci – kakaduové žlutolící (Cacatua sulphurea). Ukázal se také jeden tabon Freycinetův (Megapodius freycinet); tímto druhem nahrabané obří hnízdní kupy využívají ke snášení vajec i některé varaní samice.

V informačním centru Loh Liang byly zveřejněny aktuální (tedy k dubnu 2016) počty varanů na ostrovech v národním parku: Komodo – 2 919 kusů, Rinca – 2 875 kusů, Dasami – 79 kusů, Motang – 55 kusů. Bohužel chyběla data k populaci na Floresu. Poté, co jsem si dostatečně užil pozorování a focení varanů v nejbližším okolí přístavu, jsem si od rybářů prodávajících zde suvenýry zakoupil dřevěnou sošku varana, která mi doma připomíná splněný klukovský sen.

Závěrečné poznámky

Podrobnější údaje o varanech komodských a jejich biologii neuvádím, bylo by to zbytečné přepisování dostatečně známých informací; ostatně ve Fauně již byly dříve vcelku podrobně publikovány Michalem Balcarem.

Jen považuji za vhodné připomenout, že velká zvířata, která varani loví, tj. buvoli, jeleni a prasata, byla na ostrovy přivezena člověkem. Čím se tedy tito ještěři živili předtím? Existuje teorie, že obří varani se vyvinuli jako predátoři trpasličích ostrovních forem pravěkých slonů, např. Stegodon florensis insularis. Na Floresu pak jejich kořistí mohl být také malý, jen asi jeden metr vysoký druh hominida, tzv. hobit, člověk floreský (Homo floresiensis), který zde prý přežíval do 16. či snad až do 19. století našeho letopočtu.

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je varan komodský označen jako vulnerable, tj. zranitelný, Washingtonská konvence a legislativa EU ho zařazují do přílohy CITES I/A. 

Podstatné pro přežití tohoto ikonického druhu živočicha je však zachování jeho životního prostředí. Nezbývá než věřit, že ochrana Národního parku Komodo s unikátním ostrovním ekosystémem a posledními přežívajícími draky bude účinná.