O vzniku britských koček se traduje více dohadů. Historie snad sahá daleko do dob římských, kdy se podobné kočky dostaly společně s Římany až do Anglie a jsou vyobrazeny na mnoha starých malbách a rytinách.Spíše lze uvažovat o vyšlechtění kolem roku 1900 ve Velké Británii křížením dlouhosrstých - perských koček a místních domácích krátkosrstých koček s mohutnější stavbou těla. Zpočátku byly známy pouze v modré barvě srsti, později byly vyšlechtěny další barevné variety. S rozvojem chovatelství ve druhé polovině 20. století se i u nás britské kočky v sedmdesátých letech staly velmi populární. V současnosti jsou uznávány krátkosrsté (BSH) i dlouhosrsté (BLH) v šestnácti barvách, se stříbrem i zlatem, s možností akromelanického (siamského) zbarvení, pěti kreseb, tří typů bílé, pěti barev očí.
Britské kočky jsou chytré a komunikativní plemeno, mají opravdu britskou povahu – jsou silné, sebevědomé, ale v podstatě rezervované a konzervativní. Nevnucují se, na hru a mazlení si počkají. Nebylo to tak vždy, v počátcích chovu u nás byly kočky doma i na výstavách nedůtklivé a často se bránily pro ně nepříjemnému kontaktu s cizími lidmi útokem a kousáním.
Cílenou chovatelskou prací se povaha velmi zjemnila a zklidnila. Na výstavách i doma jsou britské kočky pohodové, klidné, přátelské a tolerantní ke všem lidem, dětem i ostatním zvířatům v domácnosti. Jsou-li ponechány samotné, dokážou se líně povalovat a spát.
Sice si nevynucují společnost, ale ocení pozornost a hru s lidmi. Nemají rády, když je někdo k něčemu nutí. Vzhledem ke své statnosti jsou spokojenější s vlastním pohybem po zemi než s chováním a přenášením v náručí.
Jsou středně aktivní, nejčilejší jsou koťata do jednoho roku věku, potom postupně zpomalují. V dospělosti se většinu času povalují, i když dokážou šplhat i po vysokých šplhadlech a uvelebit se na nejvyšším místě k lenošení a pozorování dění okolo.
Tak jako pro jiná plemena je i pro ně příjemnější žít v bytě s dalšími kočkami.
Poněkud nepříjemná, vzhledem k jejich pohodlnosti, je tendence k tloustnutí. Proto existují speciální krmiva pro britské kočky.
Mají postavu zavalitou, ale ne tučnou, obézní. Je na chovateli, aby jim nedal možnost se nezřízeně překrmovat trvalou nabídkou krmiva. Vždyť ani volně žijící kočky nemají celých 24 hodin přísun kořisti.
Srst u krátko- i dlouhosrstých britek má odlišnou strukturu oproti jiným plemenům, tzv. crisp, což je přeložitelné jako křupavý, chrupavý, pružný. Takovou srst stačí jednou týdně vykartáčovat, neplstí se. V období línání je nutné častější česání. Drápky je nutno zkracovat na výstavy a u starších, líných koček, které si je neobrousí na škrabadlech.
Běžně nepotřebují britky koupání, jen při přípravě na výstavu. Je nutné vyzkoušet s dostatečným předstihem reakci srsti na vodu, šampony, kondicionéry a další zkrášlovadla, reakce je individuální.
Hodně britských koček má, u jiných plemen méně častou, krevní skupinu B. Na to je nutno pamatovat při výběru chovného páru.
Vzhledem k častější příbuzenské plemenitbě i používání koček k plemenitbě bez náležitého uvážení trpí britky genetickými chorobami. Často se u nich vyskytuje polycystické onemocnění ledvin, příznaky se zhoršují zatížením, zvláště březostí. Také zbytnění srdečního svalu se nemusí dlouho projevit u jinak nezatížených koček, pohodoví a pohodlní kastráti se mohou dožít i vyššího věku. Proto je nutno před chovem, rozmnožováním, rodičovský pár vyšetřit a zvířata nesoucí genetická onemocnění k chovu nepoužívat. V tom je základní rozdíl mezi chovateli a množiteli, kterým nezáleží na zdraví odchovaných koťat ani na životě matky, pokud rodí.
Mezinárodní organizace FIFe ve standardech plemen z roku 1956 uváděla pouze kartouzskou kočku (modrou), až v roce 1960 se vytvořil standard pro samostatnou britskou kočku, tehdy ještě jen modrou a krátkosrstou. K dalším úpravám standardu došlo v letech 1977 a 1981, v roce 2017 pak k uznání i dlouhosrsté formy.
Velikost: velká až střední.
Hlava: kulatá, masivní, s širokou lebkou, nos krátký, široký a přímý, s lehkým projmutím, ale ne stopem jako u exotických, brada silná.
Uši: malé a lehce zaoblené, široce od sebe posazené, u BLH na vnitřní straně dobře osrstěné.
Oči:velké, kulaté, otevřené, široce posazené, barva oranžová, modrá nebo každé jiné, zelené či modrozelené, zelené jsou předností.
Krk: hlava je posazena na krátkém, velmi silném a dobře vyvinutém krku.
Tělo: svalnaté, zaoblené, široký hrudník, lopatky a záď, mohutné a silné.
Končetiny: krátké a silné, tlapky okrouhlé a silné.
Ocas: krátký, silný, lehce zaoblená špička, u BLH dobře osrstěný.
Srst: BSH krátká a hustá, k tělu je hladce položená, dobrá podsada, jemná textura, na pohmat vykazuje crisp. BLH středně dlouhá až dlouhá, k tělu postavená, krátká na obličeji, postupně se prodlužující na tvářích, dobře vyvinutý límec. Textura je pevná, dvojitá, hustá, plyšová s posadou, která zvětšuje objem. Podle ročního období se akceptuje změněná hustota, délka i textura.
Barva: každý chlup má jednotnou barvu až ke kořínku, mimo kresbových a stříbřitých variet. BLH u koťat se připouští pomalý vývoj barvy.
Nejčastější chybou je příliš drobné, jemné, případně dlouhé tělo, na druhou stranu tučné visící břicho, vyšší tenké končetiny, hlava jako u exotických koček s výrazným stopem, dlouhý tenký ocas, netypická textura srsti, hedvábná, položená na těle.
Vždy je dobré si rozmyslet, jestli koupit kočku bez průkazu původu za poněkud nižší cenu a riskovat, že vyroste kočka netypické postavy a povahy pro BRI a zatížená genetickými chorobami.