Není to vůbec dávno, kdy jsem na iFauně představil text, jehož námětem byly víceméně právě konopky. Jmenovalo se to sice „Co jsem viděl skrz delší objektiv“, ale na přidaných fotkách byly hlavně konopky. Já fotím převážně ptáky a dá se říci, že sbírám jejich fotky. Aby to mělo trochu smysl, jsou to moje fotky, které ukládám, protože jen tak bezpochyby vím, kde jsem tu fotku ulovil a kdy. Mohu si ty fotky znovu a znovu prohlížet a nalézat detaily, o kterých jsem ještě včera neměl ani ponětí.
Lepší fotografie pořízené ze vzdálenosti, která ještě včera byla nepředstavitelná, nám poskytují i nové otázky. Například i otázku, kde končí variabilita zbarvení ptáka a kde začíná něco, co již za přirozenou variabilitu považovat nemůžeme, případně nám způsobuje kroucení hlavy, protože ji neumíme zodpovědět. Pokud si tedy nechceme lhát sami sobě. Jak jsem již před časem předeslal, mám pocit, jako by mne někdo zezadu postrkoval, škádlil. Jen něco dopíši, předhodí mě osud nové fotky, nad kterými musím zírat.
Kdysi jsem byl několikrát posuzovat na výstavě kříženců, která bývala v České Lípě, kde se kdysi dala dohromady parta nadšenců. Jsem proto naučen všímat si detailů. Dnes si tedy budu všímat nějakých těchto detailů, které mi podstrčil ten, kdo mě pošťuchuje. Většinou se to bude točit okolo konopek, proto nejdříve, co to konopky vlastně jsou.
Kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa uvádí rodové pojmenování konopka u čtyř druhů ptáků, které řadí do většího rodu Carduelis. Takové řazení bylo v posledních desetiletích obvyklé. Nicméně je docela dobře možné, že se setkáte i s řazením do jiných rodů, na něž byl početnější rod Carduelis dělen.
Některé podrobnější práce uvádějí i dřívější rody formou podrodů. České názvosloví je vůči změnám názorů odolnější, když všichni víme, že stehlík není zvonek ani konopka, případně zvonohlík nebo kanár či čížek, i když všichni tito ptáci jsou si do jisté míry příbuzní.
Nicméně rod Carduelis lze dále dělit i pouhým okem. Všechny čtyři druhy konopek mají černé ruční letky s bílými lemy na vnějších praporech, které vytváří charakteristické světlé zrcátko v křídle těchto ptáků. Zbytek těla je vcelku také podobný, což může v mnoha případech vyvolávat otázky. Tyto čtyři druhy konopek jsou:
1. Konopka obecná – Carduelis cannabina (Linnaeus, 1758)
2. Konopka žlutozobá – Carduelis flavirostris (Linnaeus, 1758)
3. Konopka šedohlavá – Carduelis yemenensis (Ogilvie Grant, 1913)
4. Konopka somálská – Carduelis johanis (Clarke, 1919)
Jak to bývá, ptáci v různých koutech území, na kterém jsou rozšíření, bývají také malinko odlišní, proto jsou dále děleni na poddruhy neboli zeměpisné formy. Na území našeho státu můžeme pozorovat konopky obecné a žlutozobé, a to v podstatě vždy jedné zeměpisné formy. Nemělo by to tedy být pro pozorovatele moc obtížné.
Pro pořádek ještě uvedu zeměpisné formy uvažované u konopek obecných. „Soustava“ uvádí, že bylo popsáno celkem šest forem. Kniha Finches &Sparrows od Petera Clementa uvádí jen pět forem. Kromě formy nominátní, která má obývat celou Evropu, se další formy vykytují na Madeiře, na západních Kanárských ostrovech jedna forma, další na východních Kanárských ostrovech a jedna forma je středoasijská. Jenže Jirsík uvádí nominátní formu jako konopku obecnou severní, což naši představu komplikuje. Nejspíš jde však pouze o synonymum názvu evropská a ta jižní ani neexistovala.
Nahlédneme-li však ještě jinam, třeba k Woltersovi ze sedmdesátých let minulého století, zjistíme, že všechno je ještě komplikovanější, než jsme si mysleli před chvílí. Tady jsou konopky žlutozobé řazeny do rodu Agriospiza Sundevall, 1872 a konopky obecné do rodu Linaria Bechstein, 1802. S řazením do tohoto rodu se můžeme občas setkat i v současnosti na internetu. Někdy jsou konopky řazeny i do rodu Acanthis.
Na situaci jen upozorňuji, k hlubšímu studiu nemám dostatek podkladů ani času, abych si třeba jen sám pro sebe udělal nějaký ostřejší obrázek. Až dosud jsem považoval naše konopky za téměř bezproblémové ptáky, kteří se ve svém vybarvení liší jen málo. Ten někdo, kdo mě postrkuje, se mi za zády vysmál a podstrčil mi ptáky, kteří stejní nejsou. Závěry žádné tedy dělat nemohu, jediné, co mohu, je vám něco ukázat. Proč bych měl mít brouka v hlavě jen já sám?
Celkové zbarvení peří ptáků je dáno obsahem všelijakých barviv, které jsou obsaženy v každém jednotlivém péru. Zajisté o tom existují všemožné vědecké práce, musíte být však silní v mnoha oborech, abyste se v tom nějak vyznali. Chovatelé by se mohli v základu orientovat podle příběhu barevných kanárů, kteří jsou v současnosti vyšlechtěni do mnoha barevných rázů.
Podle toho víme, že žlutá nebo červená barva jsou barvy takzvané lipochromové, což mají být barviva rozpustná v tucích. Barviva tmavá zvaná melaniny dělíme na melaniny černé a melaniny hnědé. Obvykle se vyskytují oba typy melaninů u jednoho a téhož ptáka. Můžeme to považovat za přírodní úkaz.
U kanárů se ukázalo, že je možné výskyt jednoho typu melaninu omezit, nebo dokonce vyloučit natolik, že nyní máme kanáry hnědé řady. Protože jsem nasbíral více než tisícovku fotografií konopek, a to z jednoho jediného místa, mohu vám ukázat, že v menší míře mohou existovat u konopek jednotliví ptáci, kteří mají melaninu černého typu více, než je běžné.
Na druhé straně jsou i ptáci, kteří mají méně tohoto typu melaninu. Jsou proto výrazně hnědí. Podle fotografií se bohužel nedá s naprostou jistotou určit, zde se jedná o letošní mladé ptáky, případně o ptáky roční.
Je tedy více než jasné, že i u konopek existuje docela výrazná variabilita. A to i u různých typů barviv, kterými jsou lipochromy a melaniny. U lipochromové červené arci jen u samců. Červená znamená u konopek vždy samce, byť by šlo při přepeřování jen o jedno pírko. Samci konopek musí mít v peří i žluté barvivo, protože existují i samci, kteří mají místo červené barvy na prsou jen oranžovou.
Taková barva vzniká pouze mísením červeného a žlutého barviva. Jsou pak i sem tam samci, kteří nemají na prsou žádný viditelný lipochrom. Nicméně v době hnízdění jsou na ostatním opeření odlišní od samic.
Situace u zbarvení samic je odlišná. Již jenom proto, že mladí ptáci se svým zbarvením podobají samicím a v mnoha případech je nelze spolehlivě od samic rozlišit. A je tu ještě jedna okolnost, která způsobuje určitou nejistotu při studiu vybarvení našich konopek, zvláště pak samic.
Starší literatura považuje konopky obecné za stálé ptáky. To znamená, že se s nimi můžeme v našich krajích setkat celoročně. Je to složitější. V současnosti víme, že naše konopky jsou tažní ptáci, kteří od nás téměř všichni odlétají na zimu směrem k jihu. Zimu pak ty naše tráví v největší míře v severní Itálii, až pod Alpami, někde v Pádské nížině.
Konopky, které jsme vídali u nás v zimě, byly Seveřané. Neboli ptáci z okrajů rozšíření druhu. Nemám pocit, že u nás hnízdících konopek výrazně ubylo. Zato mám pocit, že dosti ubylo u nás zimujících konopek.
Protože s koncem léta nastává mezi ptáky výrazný pohyb, kterému říkáme tah, mění se i variabilita vybarvení jejich peří. Nemáme dostatek poznatků o tom, jak vypadají mladí ptáci, jejichž vzhled můžeme znát těsně po opuštění hnízda, ale další vývoj nám uniká, protože od nás odlétají.
Existují sice různé příručky s návody, jak určovat třeba stáří ptáků, nicméně je to stále o tom, že co nevidíte na vlastní oči, jako byste neviděli.
A je tady i otázka mezidruhového křížení, která nebyla dosud ani nakousnuta, zdá se mi. Ví se třeba, že existuje u černobíle zbarvených druhů lejsků, a dokonce se tím i někdo hlouběji zaobírá, ale hlubší poznatky se ke mně zatím nedostaly.
Nicméně se mohou objevit nějak zajímavě vybarvení ptáci i u druhů k sobě příbuzných pěnkavovitých nebo vrabců, kteří vzbuzují podezření, že se jedná o křížence. Mnozí to jistě budou bagatelizovat a poukazovat na zcela přírodní variabilitu, domnívám se však, že i takové variabilitě bychom se měli snažit lépe porozumět.
U konopek existuje jistá variabilita ve zbarvení „obličeje“, tedy ve vybarvení na hlavě, kterou ornitologická topografie dělí na čelo, temeno, uzdičku a líce. I konopky jsou na lících a v okolí očí víceméně typicky zbarvené, ale právě v těchto místech se projevuje nejvíce variabilita zbarvení. Nicméně na dálku to není lidským okem viditelné.
Pokusím se předložit nějaké fotografie s krátkým popisem a výkladem. Chci je očíslovat. Na obrázku číslo 1 je samec v jarním opeření s nejběžnější kresbou na hlavě.
Na obrázku číslo 2 je samec koncem léta, kdy jsou nejčervenější. Na lících je viditelné temnější vybarvení, které až tak běžné zase není. Má více černého melaninu.
Obrázek číslo 3 představuje samce bez červeného zbarvení na prsou.
Obrázek číslo 4 pak samce s poloviční schopností ukládat červené barvivo v peří, je tedy oranžový. Staří ptáčníci jim říkali jarabatky. Běžní samci konopek mají na zádech hnědou barvu bez tmavé podélné kresby.
Obrázek číslo 5. Mohou však existovat i samci s kresbou, což je méně časté, a dokonce se taková kresba může i lišit.
Obrázek číslo 6. Kresba může být různé intenzity, právě tak jako jednolitá barva zad zcela bez kresby. Na zádech, ale i na krovkách křídelních se však může objevovat větší množství melaninu v jednotlivých pérech. Ptáci jsou flekatí, ale nemá to charakter pravidelné tmavé kresby. Taková skvrnitost se řídce objevuje jak u samců, tak u samic. Zachytil jsem to jen zřídka, a dokonce to může být způsobeno vyblednutím, vyšisováním starého opeření, o čemž nevíme také zhola nic. Foto číslo 7.
A potom jsou tady i ptáci, jejichž vzhled odpovídá něčemu jinému nebo se spíše blíží popisu jiného druhu, než abychom je mohli mávnutím ruky přiřadit k existující variabilitě vybarvení. Je to na pováženou.
Pokud se týká fotografií, chybí posuzovateli, který si fotku prohlíží, jeden z nejdůležitějších prvků pro určení. Totiž skutečná velikost. Drobnosti si můžete uvědomit třeba až posléze. Jde o to, že opravdu mladí ptáci konopek, zvonků, zvonohlíků a také konopek žlutozobých jsou všichni skvrnití a jejich velikost hraje tu nejdůležitější roli.
Samice konopek jsou rovněž většinou typicky vybarvení ptáci. Fotka číslo 8.
I mladé konopky. Fotka číslo 9.
Těm běžně vybarveným by neměla chybět na hlavě šedivá barva v typické kresbě. Takovou samici vám představuji na fotce číslo 8. Mohou být samice, které mají vyšší podíl černého melaninu, a takové mají sytější černou pod zobákem v podobě vousu. Nebo samice, jejichž tón vybarvení jde dohněda.
Jaká je to však konopka, když má celé líce hnědé? Foto číslo 10.
Letos jsem zachytil ptáky, jejichž kresba na lících spíše odpovídá konopkám žlutozobým, rovněž tak i vybarvení loketních letek. Jsou pak na zádech i jiného tónu než samice nebo mladí ptáci konopek obecných. Ten jedinec byl viditelný na dálku, proto jsem se na něho více soustředil. Je to mutant, nebo opravdu konopka žlutozobá?
Foto číslo 11. Literatura se zmiňuje, že některé konopky mohou mít v křídle světlé pásky. Většina konopek je ale nemá, a když, tak mladé konopky a nevýrazné intenzity. Konopky žlutozobé však ano a zřejmě tedy ve dvou řadách.
Nebo ptáka, který se blíží zvonohlíkovi, má ovšem na zádech hnědou barvu, kterou jsem u zvonohlíků nikdy neviděl. Avšak na prsou má viditelný žlutý nádech, který zase nikdy neuvidíte u konopek. Je to kříženec? Co by to asi mohlo být? Foto číslo 12. Kde se tam ta hnědá barva na jeho zádech vzala?
Nebo pták, který má celé líce hnědé. Co to může být? Foto číslo 10.
Pokud má vrabec polní na temeni hlavy šedivou barvu, musí to být kříženec. Foto číslo 13.
Nenabízím žádná definitivní moudra, jen ukazuji, co je možné vidět, když se zlepší možnosti pozorování. Především nám to říká, že naše poznatky jsou stále hodně, ale hodně nedokonalé a naše představy mnohdy naivní. Cítíte-li se již příliš poučení, není to nic jiného než rouhání.