V měsíci říjnu se chovatel holubů ocitá na pomezí. Po účasti na letních setkáních a výstavách přichází podzimní výstavy většího formátu a první klubové speciální výstavy. Účast na nich vyžaduje pečlivější přípravu, ale jen přímé porovnání s tím nejlepším nás utvrdí o reálné kvalitě chovu. Chovná sezona v tomto období dobíhá jen u plemen s pozdějším nástupem, u ostatních plemen skončila již v létě. Pelichání dokončují letní výletci i chovní holubi, čímž dostávají perfektní nové opeření, které je připraví na nejvýznamnější chovatelské akce roku, jež se uskutečňují mezi listopadem až lednem.
Podzimní ráz měsíce nelze přehlédnout, a to zejména v ranních či večerních hodinách, které provází nízké teploty. Výraznou amplitudu mezi ranními teplotami pod deseti stupni Celsia a odpoledními mnohdy nad dvaceti stupni doprovází nezřídka i ranní mlhy a v místech s větší nadmořskou výškou i ranní mrazíky. Zatímco člověk se s ochlazením, byť zpočátku s nelibostí, vyrovná změnou šatníku, holubi se musí naučit efektivněji využívat energii z krmení na dotaci tepla.
Doznívající období babího léta z přelomu září, jež se může přelít až do poloviny měsíce října, pro nějž je typická takřka nehybná anticyklona, tedy oblast s vysokým tlakem vzduchu přinášející slunečné a téměř bezvětrné počasí, s největší pravděpodobností vystřídá krátké ochlazení, které má týdenní až desetidenní trvání a nazýváme ho šimonská chladna. Přichází mezi 15. a 20. říjnem.
Během tohoto náhlého období nízkých teplot si při účasti na výstavách můžeme prožít jízdu na sněhu či náledí, proto by se výstavy v druhé polovině října měly odehrávat v halách, nikoliv venku.
Poté následuje opět období příznivějšího počasí, které je typické pro konec října a počátek listopadu. Na říjen připadá průměrně asi 120 hodin slunečního svitu. Bouřky se objevují jen výjimečně, průměrný srážkový úhrn dosahuje pouze mezi 35 a40 mm. Počátkem měsíce slunce vychází v 7.04 a zapadá v 18.42 hodin.
V průběhu říjnových dní se denní doba výrazně zkracuje, koncem měsíce slunce vychází v 7.50 a zapadá již v 17.44 hodin, přičemž poslední den měsíce dochází ke změně letního času a tato změna nám z pobytu se zvířaty na přirozeném osvětlení ještě o hodinu ubere.
Holubníky jsou plné chovných holubů i výletků, proto abychom snížili možný bakteriální a virucidní tlak a docílili správného vývinu námi vytipovaných nejnadějnějších jedinců, je vhodné chov protřídit a nabídnout část chovných holubů a výletků jiným chovatelům. K tomu využíváme inzerci na našich či zahraničních fórech, nejen prostřednictvím webových portálů, jako je iFauna či DeineTierwelt, ale též na Facebooku, v časopisech tištěných i jinde.
Oblíbené jsou i venkovní burzy zvířat, a to nejen u nás, ale i v Polsku, Maďarsku (známý Monor) i jinde. Velmi rozdílný je přístup k cenové relaci za prodejné holuby, která se u chovatelů v západní Evropě obvykle pohybuje u 50 eur, v zemích Balkánu ceny začínají nezřídka u 100 eur, zatímco u nás je to 10‒20 eur.
Nastavená cenová politika limituje/určuje nejen rentabilitu chovu, ale také přispívá k nabídce samotných holubů z prvotřídních chovů. V zahraničí si za dobrý materiál sice připlatíte, ale seženete, co potřebujete. U nás bývá nabídka docela omezená a tento fenomén o vyspělosti chovů hovoří více než cokoliv jiného.
Ochlazení a vysoká vlhkost vzduchu v noční a ranní době, kdy se prostředí holubníků a voliér nedostatečně vysouší přes den, s sebou přináší možný vyšší výskyt kokcidií.
Protože tomuto onemocnění jsme se zatím v kalendáriu nevěnovali, je čas ho přiblížit.
Jde o velmi známé střevní onemocnění, které trápí i jiné druhy malých zvířat. Takřka všichni holubi jsou nosiči kokcidií a vylučují oocysty ve výkalech. U dospělých holubů kokcidie nevyvolávají klinické příznaky nemoci, ale jsou vstupní branou rozvoje závažnějších onemocnění, proto je nutné jejich výskyt tlumit.
Původcem kokcidiózy jsou jednobuněčné organismy Eimeria columbarum nebo Eimeria labbeana, které vnikají do epiteliálních buněk střeva, kde se pomnožují a současně poškozují střevní stěnu, vzniká zánět střev často doprovázený průjmem.
Kokcidie se vyvíjejí ve vnitřním i vnějším prostředí, celý vývoj trvá za příznivých podmínek 4‒5 dnů. Oocysty mají relativně odolný obal, takže jsou proti vnějším vlivům poměrně odolné. Nejvíce se jim daří ve vlhkém, stinném prostředí. K nakažení holubů dochází nejčastěji při příjmu potravy a vody znečištěné oocystami.
Starší holubi nemívají klinické příznaky, jen jejich trus je vodnatější. Při silnějším zamoření pozorujeme zvláště u mladých holubů průjem, který bývá hlenovitý, vodnatý, často s příměsí krve v důsledku porušení sliznice tenkého střeva, postižení jedinci mají silnou žízeň způsobenou velkou ztrátou tekutin. Holoubata hubnou, jsou apatická a zaostávají ve vzrůstu. Bez dalších opatření hynou na další přidruženou infekci nebo na úplnou vyčerpanost. Při včasném ošetření jsou vyhlídky na uzdravení příznivé, poněvadž porušená střevní stěna se relativně rychle obnovuje.
Množství vylučovaných oocyst zjišťuje veterinární lékař při základním bakteriologickém vyšetření trusu. Nález několika oocyst v trusu neopravňuje začátek léčby. Terapie je dokonce v těchto případech škodlivá, protože se tím změní přirozeně navozený imunitní stav organismu.
V současné době je na trhu dostatečné portfolio léků proti kokcidióze, ať již na bázi sulfonamidů, sulfaclozinu, nebo toltrazurilu. Obvykle je podáváno léčivo Sulfacox T, Sulfadimidin, Klozanit nebo ESB3, a to s ohledem na vývojové stadium kokcidií po dobu tří dnů, tři dny pauza a pak opět tři dny léčba. Lepšího účinku léčby docílíme při současném podávání vitaminu K.
K regeneraci střevních klků po prodělaném onemocnění pomáhá podávání probiotik. Důležitá je i prevence. Mezi nejdůležitější patří pravidelné odstraňování trusu (ideálně každý den, což je standard u chovatelů poštovních holubů), abychom přerušili vývojový cyklus. Podlaha holubníku se musí udržovat pokud možno suchá, protože tím i trus rychle zaschne a kokcidiím chybí potřebná vlhkost pro jejich vývoj. Ideálním řešením jsou roštové podlahy.
Důležité je dbát o čistotu krmítek a napáječek, konstruovat je tak, aby nedocházelo ke znečistění krmiva a vody. Velmi dobře působí okyselování pitné vody.
Nejpozději čtrnáct dní před první obesílanou výstavou dokončujeme proočkování mladých holubů. Tématu očkování se věnujeme v tomto seriálu průběžně, připomenout je záhodno, že v posledních letech je největším postrachem účasti na výstavách tzv. nemoc mladých holubů.
Jejím původcem měly být adenoviry, ale následný výzkum určil, že se jedná o rotaviry, vůči nimž se odolnost nejlépe získá přes slovenskou vakcínu Colvac RP, jež má výtečné výsledky. Tato vakcína účinkuje proti pseudomoru a rotavirům, ovšem zapomínat bychom neměli ani na herpes virózu projevující se úpornými rýmami mladých jedinců, proti níž perfektně fungují bivalentní vakcíny Pharmavac Columbi II či Colinak NH (herpes virus a pseudomor).
Chovatel si před výstavami přichystá (vyčistí, vydezinfikuje, vybaví podestýlkou nebo plastovými rošty) drezurní klece, ve kterých uvyká vytipované jedince na pobyt v kleci. Holubi si velmi snadno na tento prostor zvyknou, a pokud je drezura prováděna správně, jsou v klecích klidní, a někdy dokonce prostor brání, jako by to byl jejich hnízdní krbec, což je v pořádku.
U plemen voláčů a u holubů tvaru, kde je důležité, aby zaujali typický postoj, respektive předváděli volatost, je drezura naprosto nezbytná. Více péče musíme věnovat samcům, kteří jsou s ohledem na jejich tvrdší temperament zpočátku trochu nepoddajní, zatímco holubice jsou zakrátko laškovné až koketní.
Pobyt v kleci musíme střídat s pobytem na holubníku. Ideální drezura je prováděna asi 10 dní před akcí, kdy dva dny jsou holubi v kleci, dva v holubníku, dva v kleci, další dva v holubníku a dva dny před odvozem na výstavu opět v kleci.
Někdo nechává holuby v drezurní kleci třeba celý týden před akcí a může mu to fungovat, zpravidla však holubi bez střídavého pouštění na holubník zůstanou přemotivovaní a nic moc na výstavě neukážou.
U kreslených plemen provádíme úpravu kresby, a to výhradně podstřihem u kořene brku tak, aby zásah nebyl z vnější části viditelný. Horní část per, která je z vnějšího pohledu viditelná, musí i u plemen, kde je úprava nezbytná, působit zcela přirozeně. Úpravu podstřihem vyžadují občas i pernaté ozdoby hlavy, které tak získávají dokonalý tvar.
Pokud si v úpravě nejsme jistí, je nutno vyhledat pomoc u zkušenějších chovatelů, u nichž lze občas spatřit i různé vychytávky, které slouží k umístění holubů tak, aby nebyli při úpravě v jakémkoliv stresu. Úprava vydrží až do dalšího pelichání a chovatel se tak těší z dokonalých holubů z hlediska kresby i pernatých ozdob celý další rok.
Před výstavou samotnou přistupujeme k úpravě přerostlého zobáku, k tomuto účelu používáme kleště na nehty a pilníček, někdy je nutno zkrátit i přerostlé drápky. Neopeřené části nohou a někdy i zobák potřeme vazelínou či jiným tužším olejíčkem. U zobáku vedeme olej od kořene směrem ke špičce, a nikoliv naopak, abychom olejíčkem nenarušili ojínění ozobí.
Zvláštní péči zaslouží červené obočnice u dotčených plemen, na jejichž promazání využíváme ještě tužší tuky, ideálně jelení lůj. Tyto tuhé tuky nám jednak zajistí dlouhou životnost úpravy a na druhou stranu se na ně takřka nic nežádoucího nelepí, což je u obočnic zvláště důležité. Samozřejmě plnohodnotně poslouží i k mazání nohou či zobáku.
Posledními úpravami jsou očištění nánožního kroužku, dále vykoupání, při kterém nejprve holuba či jeho znečištěnou část opeření ponoříme do vody, následně jemným kartáčkem odstraníme nečistoty a holuba necháme uschnout někde poblíž tepelného zdroje.
Nejpozději 24 hodin před akcí provedeme odhmyzení Arpalitem či jiným obdobným sprejem. Dobře připravený jedinec je vizitkou chovatele a bezpochyby se mu dostane i lepšího ocenění.
Říjen je velmi příznivým měsícem pro chovatelské návštěvy. Zejména koncem měsíce už je opravdu znát, jakých pokroků jednotlivé chovy docílily. Je vhodné si již v této době začít plánovat, jak mohu svůj chov pozvednout v roce následujícím a zamluvit si nějaké ty budoucí šampiony, které nám chovatel bude moci uvolnit třeba až po speciální či celostátní výstavě.