Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus) 17 –  modrá mutace

 

Modrá mutace je bezesporu jednou z nekrásnějších mutací vzniklých u papouška zpěvavého. Má autozomální recesivní dědičnost. Charakteristická je tím, že u ní došlo k veškeré ztrátě psittacinu z peří.

 

Znamená, to že všechny části opeření, které byli žluté, anebo červené na těle divoce zabarveného papouška zpěvavého, jsou teď vlivem této ztráty bílé, nebo bílošedé.

Pokud má pták na těle byť sebemenší známky po žlutém, růžovém, nebo i mírně nazelenalém zbarvení, nikdy se nejedná o modrou mutaci. Uvědomme si tedy, že společným působením barev žlutá a modrá je ve výsledku barva zelená.

U některých modrých jedinců papouška zpěvavého můžeme přece jenom pozorovat jisté rozdíly ve zabarvení těla. Tyto barevné vjemy jsou do jisté míry dány lokálními světelnými podmínkami, za kterých pozorujeme daného jedince, nebo i naší osobní zrakovou dispozicí. Pokud došlo u homozygotního jedince k 100% ztrátě psittacinu, pak se vždy, i přes nepatrné rozdíly ve zbarvení, jedná o modrou mutaci.

Modrá mutace je díky svému atraktivnímu vzhledu velice často kombinována s jinými mutacemi a kombinacemi. Má autozomálně recesivní dědičnost. Její vznik, je zcela vázán na celkovou ztrátu psittacinu po celém těle ptáka. V důsledku této ztráty jsou místa, kde byl původně umístěn pouze psittacin (tj. na místech s např. žlutým zabarvením) nově zbarvena bíle. Tam, kde se vyskytoval psittacin v jiné než žluté formě zbarveného peří (například opeření samců na kostrči, kde jsou zbarveni typicky červeně), je nově toto místo zbarveno světle šedobílé. Pozorovaný rozdíl ve změně zbarvení mezi čistě bílou barvou vyskytující se u modrých na břiše a světle šedobílou na kostrči je vizuálním projevem rozdílu červeného a žlutého psittacinu. V porovnání se žlutým psittacinem na břiše, který je nově bílý, se červený proměnil do jiné formy a má šedobílé zbarvení. Odpověď proč tomu tak je musíme hledat v rozdílných buněčných změnách u žlutého a červeného psittacinu (viz. kapitola psittacin). Dále můžeme pozorovat, že místa s peřím původně zeleným, tj. tam kde se vyskytoval jak psittacin, tak i melanin, změnila své zabarvení kvůli nepřítomnosti psittacinu ze zelené na modrou. 

Posledním pozorováním, které lze vidět v zabarvení, jsou místa, kde se původně vyskytovala na přírodně zbarveném jedinci modrá barva. Tady nedošlo k žádným změnám. Někteří chovatelé chybně uvádějí, bílé opeření u modré mutace za albinotické. S tímto tvrzením nelze souhlasit. Modrá mutace ve svém základním projevu, nemá nic společného s INO genem. Mezi nejčastější kombinace, které chovatelé vytvářejí, patří kombinace modré se skořicovou, lutino, strakatou, opalinovou a pallid.

 Obecně se dá říci, že chovatelský zájem je značný jak u kombinací, které ponechávají modrou barvu v původním jasně modrém zabarvení, tak u kombinací, které modrou barvu ztmavují.