Odchov štěňat v mnohočetných vrzích

Mnohočetné vrhy s deseti a více štěňaty nejsou výjimkou zejména u velkých plemen psů. Je na úvaze chovatele a veterináře, zda ponechá všechna narozená štěňata, nebo zda provede selekci a zredukuje jejich počet. Rozhodující by v tomto případě měla být zejména kondice chovné feny a také prvotní projevy novorozených štěňat. Porod mnohočetného vrhu trvá mnohdy i více než 24 hodin a nezřídka je nutné přikročit i k císařskému řezu. V takových případech je kladen velký nápor na organizmus feny i na novorozence. Dalším zatížením je následná péče o novorozená štěňata. Ne každá fena po císařském řezu je například schopná přijmout svoje štěňata, kojit je a starat se o ně. I v případech, kdy se fena chová vzorně, krmí a čistí své potomky, je každopádně nutná pomoc chovatele minimálně proto,že v mnohočetných vrzích je větší počet štěňat, než je počet struků a proto se najednou může napít jen část vrhu. V prvních dnech by sice tento stav nebyl nijak kritický, neboť fena je schopná kojit téměř stále a štěňata se tak mohou u struků vystřídat. V dalších dnech se ale mléko spouští v delších časových intervalech a nutně by se tedy několik štěňátek nenapilo. Vezmeme-li v úvahu, že přibližně první týden je nutno krmit štěňata každé dvě hodiny ve dne i v noci, můžeme si představit jak náročný je odchov takového vrhu i pro chovatele. Na druhou stranu ale po zvládnutí prvních dvou až třech týdnů je dále starost o mnohočetný vrh již téměř srovnatelná s běžných vrhem. Všechny tyto okolnosti by měl mít chovatel na mysli při rozhodování o osudu mnohočetného vrhu.V některých případech je skutečně humánnější ponechat na živu jen takový počet štěňat, kterým můžeme vytvořit potřebné životní podmínky. Jinými slovy je lepší mít osm zdravých a silných štěňat, než čtrnáct zesláblých štěňátek náchylných k nejrůznějším onemocněním. Ve většině případů se ale chovatel snaží udržet na živu všechna narozená štěňata s vědomím, že některé z nich může během prvních dnů z nejrůznějších příčin uhynout, což je bohužel u mnohočetných vrhů časté. Abychom mohli správně opatrovat vícepočetné vrhy a neudělali více škody než užitku, je vždy dobré konzultovat veškeré problémy s veterinářem nebo zkušeným chovatelem. Narození mnohočetného vrhu je možné předvídat ze sonografického vyšetření březí feny a je tedy možné alespoň teoreticky se předem na vše připravit. Je nutné být několik dnů před porodem v kontaktu s veterinářem, abychom jej mohli včas kontaktovat v případě komplikací při porodu.

Porod mnohočetných vrhů může začít i o několik dnů dříve, to je nutno mít na paměti a vše připravit s předstihem. Pro všechny případy by si měl chovatel obstarat dostatečné množství kvalitní náhradní výživy pro štěňata. Dnes je na trhu mnoho značek instantního mléka pro novorozená štěňata, které svým složením odpovídá složení mléka feny a je jeho kvalitní náhradou . /Jedinou nevýhodou je, že tato umělá výživa neobsahuje protilátky a štěně, které je krmeno pouze touto výživou je tak náchylnější k infekcím. Hladinu protilátek proti nejčastějším infekčním nemocem je možné v pozdějším věku upravit podáním séra a ještě později samozřejmě očkováním. /V prvních dnech po porodu je nutné podávat štěňatům stále stejnou umělou výživu a neměnit náhle značku ani koncentraci připravované výživy. Štěňata jsou velice citlivá na jakoukoliv změnu krmení.Rozhodně nedoporučuji připravovat náhradní výživu štěňat doma amatérsky z kravského mléka nebo Sunaru. Složení mléka feny je specifické a kravské ani jiné mléko je nemohou nahradit, naopak způsobují štěňatům trávicí problémy, které v raném věku mohou končit úhynem . Z následující tabulky je patrné, že kravské mléko neodpovídá svým složením a nutriční hodnotou ani zdaleka požadavkům rostoucích štěňat.

 

Srovnání složení mléka feny a krávy:

	fena	kráva
voda	77,2%	87,6%
sušina	22,8%	12,4%
bílkovina	8,1%	3,3%
tuk	9,8%	3,8%
popel	4,9%	5,3%
laktóza	3,5%	4,7%
vápník	0,28%	0,12%
fosfor	0,22%	0,10%
energie	135 kcal/100gr	66 kcal/100gr

Přestože bude mít chovatel připravenou kvalitní umělou výživu, je nutné ihned po narození dohlédnout, aby se opravdu všechna štěňata napila nejprve od matky / pokud je to možné/. Fena v těchto prvních dnech po porodu produkuje mlezivo, které obsahuje vysokou hladinu protilátek, chránících štěňata před infekcemi a tyto pasivně přijaté protilátky jsou pro štěně velmi důležité. Proto se snažíme o to, aby i v případech, kdy vrh dokrmujeme umělou výživou, všechna štěňata pila zároveň od matky. V praxi se osvědčilo rozdělit takovýto vrh na dvě skupiny, z nichž vždy jedna pije od matky a jedna je krmena umělou výživou. Při dalším krmení obě skupiny vyměníme. Tak zajistíme, že se všechna štěňata napijí mleziva alespoň ob jedno krmení. Pro identifikaci štěňat obou skupin je nutné od narození zvolit určitou metodu. U plenem vícebarevných je možné zaznamenat charakteristické znaky každého jedince jako jsou tvary skvrn, čelenek, náprsenek apod., které si ihned po narození nakreslíme. U jednobarevných plemen je nutné označit štěňata barevně odlišnými stužkami. V praxi se nejvíce osvědčilo použití bavlněných háčkovaných řetízků upevněných kolem krku štěňat. Krmení pro novorozená štěňata připravujeme vždy čerstvé a používáme zásadně kojeneckou nebo převařenou vodu. Štěňata velkých plemen krmíme z normální kojenecké lahve s klasickým dudlíkem. Pro malá plemena psů jsou vyráběny speciální láhve a je možné je koupit v prodejnách chovatelských potřeb nebo u veterináře. Otvor pro sání mléka musí být tak veliký, aby se štěně pohodlně napilo, ale zároveň mléko volně nevytékalo a štěně se při pití nezahltilo. Obrátíme-li láhev dnem vzhůru, měla by u otvoru v dudlíku zůstat pouze jediná kapka . Teplota mléka má být stejná jako teplota těla feny, t.j . asi 38oC. Při krmení držíme štěně vždy bříškem dolů, tedy ve stejné poloze v jaké saje od feny. V prvních dnech podáváme výživu po dvou hodinách, ve druhém týdnu života intervaly pomalu prodlužujeme na tři resp. čtyři hodiny. Štěně necháme pít zpočátku jak dlouho chce, později poznáme napité štěně podle tvaru břicha. Nakrmené štěně nemá propadlou oblast slabin, při pohledu shora má jeho tělíčko tvar hrušky.

V prvních dnech štěňata denně vážíme a to vždy ve stejnou dobu a pokud možno nenapitá. Není ani tak rozhodující momentální váha jedinců, jako spíše denní přírůstky. V prosperujícím vrhu přibývají všechna štěňata přibližně stejnou rychlostí a do jednoho týdne mají dvojnásobek porodní váhy. Mám zkušenosti, že i štěňata s velmi nízkou porodní váhou, pokud jsou od počátku schopná normálně sát, mají dobrou šanci vyrůst v silné a zdravé jedince. Problémová jsou naopak ta štěňata, která nechtějí sama pít a je nutno jim výživu aplikovat např. sondou, nebo je do pití vysloveně nutit. Může se stát, že i takovéto štěně se během prvního dne či dvou rozpije a dále prosperuje normálně. Často ale tato štěňata chřadnou, slábnou a později uhynou. Chřadnoucímu štěněti můžeme zkusit podat roztok slabého čaje s glukopurem, který poslouží jako okamžitý zdroj energie. Je na úvaze chovatele, zda se pokusí takovéto štěně odchovat i přesto, že v přírodě a bez pomoci člověka by jistě nepřežilo. Také fena se často o slabá štěňata odmítá starat a odstrkuje je od sebe. Je to přirozený instinkt a není možno za toto počínání fenu trestat.Rozhodně by velmi slabé štěně mělo být drženo odděleně od ostatních ve vyhřívaném boxu a k matce být dáváno jen na napití a olízání. Právě chřadnoucí štěňata mohou být dobrým útočištěm pro bakterie a viry, které mohou dále infikovat ostatní štěňata ve vrhu. Někdy jsou štěňata málo životaschopná jen z důvodu podchlazení. Protože se rodí bez schopnosti vlastní termoregulace, jsou v prvních dvou týdnech života plně závislá na teplotě okolního prostředí. Do značné míry je zahřívá fena svým tělem, ale zvláště u mnohočetného vrhu je to někdy nedostačující. Proto udržujeme teplotu v místnosti v prvních dnech asi na 28oC. Při používání různých elektrických podložek je třeba dávat pozor abychom štěňata naopak nepřehřívali. Ideální pro zajištění potřebného zdroje tepla je klasický termofor naplněný teplou vodou, kterou pravidelně měníme. Štěňátka můžeme v době spánku po krmení odkládat do zakrytého košíku, ve kterém se snadněji udrží požadovaná teplota. Košík se štěňaty ponecháme feně na dosah, aby štěňátka mohla kdykoliv zkontrolovat. Úplné odebírání štěňat fenu velmi stresuje , naopak umístíme - li je v košíku v její těsné blízkosti, poskytneme i jí možnost trochu si odpočinout beze strachu, že některé štěňátko zalehne.

Jinou možností odchovu mnohočetného vrhu je umístění části štěňat ke kojné feně. Tento způsob je jistě přirozenější a pro štěňata výhodnější. Zajištění kojné feny je ale mnohdy velice obtížné. Pomoci nám může veterinář, který má přehled o vrzích narozených v poslední době. Může se stát, že některé fena o svá štěňata přišla, nebo se jich narodilo jen velmi málo, jedno či dvě. Pak je možné k takové feně umístit nadpočetná štěňata, neboť většinou nejsou problémy s jejich přijetím. Štěňata by u feny měla zůstat minimálně po tu dobu, kdy jsou odkázaná na příjem mateřského mléka, tj. asi dva až tři týdny. Během prvních dvou týdnů života jsou štěňata slepá a v podstatě hluchá. Ke konci druhého týdne se jim pomalu začnou otevírat oči a doposud uzavřené zvukovody. Také pohybově se štěňata více projevují, když do této chvíle se v podstatě pouze plazila pomocí předních nohou. Začínají se stavět na všechny čtyři a pokoušejí se chodit. Jsou také schopna samostatné termoregulace a tudíž můžeme snížit teplotu v odchovně cca na 20oC. Od této doby je možné pomalu začít štěňátka učit přijímat i jinou než mléčnou stravu. Nejprve můžeme přidávát do štěněcího mléka instantní krupicovou nebo rýžovou kaši, kterou štěňata snadno krmíme stále z láhve. Postupně zvyšujeme hustotu kaše a učíme štěňata jíst samotná. Zpočátku je možné namáčet do kaše prst, který štěně olíže, většinou ale pejsci rychle přijdou na to , jak se najíst. Jakmile je celý vrh schopen přijímat potravu z mělkých misek nebo talířků, postupně nahrazujeme mléčnou kaši i jinou stravou. Velice se mi osvědčilo podávání rozmočených štěněcích granulí již v tomto raném věku. Svou konzistencí jsou namočené granule velmi podobné kaši a nutričně plně kryjí požadavky štěňat. Je ovšem velmi důležité používat pouze ty nejkvalitnější granule vyrobené z prvotřídních surovin. Dále je možné krmit i potravou masitou, kdy libové vařené hovězí nebo lépe drůbeží maso nameleme a smícháme s trochou rýže. Později maso krájíme na malé kousky. Ve čtvrtém týdnu věku už štěňata mohou dostávat nejrůznější mléčné pokrmy, tvaroh, piškoty s mlékem, jogurty atd. Je ale potřeba sledovat jejich reakce, neboť některá štěňata mléko nesnášejí a nemohou je strávit. Veškeré změny stravy se provádějí postupně, aby co nejméně zatěžovala trávicí soustavu štěňat. Krmnou dávku podáváme štěňatům nejlépe každému ve vlastní mističce. V praxi se ale toto pravidlo dosti těžko dodržuje, štěňata si misky navzájem vyměňují, silná štěňata, která už svou porci snědla vytlačují slabší, která jí pomaleji. Dobře možné je ale rozdělení krmení do několika misek, tak aby z každé jedla asi tři až čtyři štěňata. Slabší jedince necháme jíst ze společné misky, navzájem se nevytlačují a vzniklá konkurence podporuje příjem potravy. Dohlížíme, aby se každé štěně dostatečně najedlo. Nejslabší jedince je také možno krmit úplně odděleně od ostatních v jiné místnosti. Po nakrmení necháme opět všechna štěňata pohromadě. Většinou se po jídle vyprázdní, chvilku si spolu hrají a pak usnou. Od věku čtyř týdnů postačí podávat krmení asi ve čtyřhodinových intervalech přes den a po šesti hodinách v noci. Množství podávaného krmiva se řídí momentální kondicí štěňat. Při krmení granulemi jsou krmné dávky uvedené na obalu nebo v příbalovém letáku. Štěňatům nejmladších věkových kategorií se ale většinou dává tolik krmení, kolik sní. Štěňata musí mít vždy přístup k čisté pitné vodě. Stálá přítomnost feny už u takto velkých čtyřtýdenních štěňat není nutná, protože jsou již schopna se sama vyprázdnit i najíst. Proto můžeme fenu ponechávat odděleně od štěňat, aby si odpočinula a pouštět ji k nim jen občas ke kojení a ke společným hrám. Některé feny ale odloučení od štěňat nesou špatně a v tomto případě je dobré vytvořit v prostoru, kde je vrh umístěn vyvýšené místo, kam by mohla fena před štěňaty uniknout a zároveň o nich měla stále přehled. Další možností je umístit štěňátka do ohrádky ze které nemohou vylézat, ale fena ji pohodlně překročí. Tak může chodit libovolně tam a zpět podle potřeby.

Problémem je udržování čistoty v odchovně, protože fena je ochotna uklízet výkaly po štěňatech přibližně do věku tří týdnů. Dále se o úklid musíme postarat my. Je možné vystlat prostor novinami nebo papíry, na která se štěňata postupně naučí vyprazdňovat. Špinavé papíry ihned odklízíme. Je-li vrh umístěn mimo byt, použijeme místo novin hobliny, které ovšem nesmí být příliš jemné aby štěňata nevdechovala prach z nich. Obdobnou variantou je podestýlání slámou. V jarních a letních měsících se štěňata pochopitelně nejlépe naučí vyprazdňovat se venku, to ale připadá v úvahu pouze máme-li rodinný domek s vlastní zahrádkou. V žádném případě nemůžeme nosit takto stará štěňátka do parků nebo jiných lokalit, kam chodí i jiní psi. Zde je příliš vysoké riziko infekce. S takovýmto venčením začíná až nový majitel v době, kdy je ukončena celá série očkování.

U mnohočetného vrhu patří dvojnásobná pozornost pravidelnému odčervování a včasnému očkování. Odčervení provedeme poprvé ve věku deseti až čtrnácti dnů a dále pak pravidelně po čtrnácti dnech. Pro první odčervení používáme pasty nebo sirupy. Štěňata je bez problémů přijmou. Podávání tablet ve věku čtrnácti dnů je dost obtížné, neboť štěňata v tomto věku ještě nedostávají žádnou pevnou stravu a vehementně se snaží prášek vyplivnout. Jsou v tomto směru skutečně velmi vynalézavá a mnohdy najdeme vyplivnutou tabletku až po mnoha hodinách. Bohužel již nikdy nezjistíme, které štěně lék nespolklo. Při dalším odčervení po čtrnácti dnech již tablety podáváme bez obav. Příslušný lék zasuneme štěněti hluboko do tlamičky až ke kořeni jazyka a přidržíme tlamičku zavřenou dokud štěně tabletu nespolkne. Pak ještě pro jistotu do široka rozevřeme štěňátku čelisti a zkontrolujeme zda nemá prášek přilepený někde na dásni. Nemáme-li praxi s podáváním léků, raději svěříme odčervení do rukou veterináře.

První očkování probíhá ve věku šesti týdnů s následným přeočkováním v osmi a dvanácti týdnech. Je možné první vakcinaci vynechat a začít až v osmi týdnech. Nejvýhodnější očkovací schéma stanoví veterinář. Ten by měl také celý vrh nejlépe několikrát prohlédnout, odstranit paspárky - pokud se u plemene odstraňují , zkontrolovat zda některé štěňátko nemá kýlu, případně jiné komplikace. Chovatel může práci veterináře usnadnit vedením deníku, ve kterém pravidelně zaznamenává stav jednotlivých štěňat, váhové přírůstky, podávanou stravu, zdravotní komplikace, podávané léky apod. Tyto záznamy mohou být velmi prospěšné i při dalších odchovech nebo vyskytnou-li se u některého ze štěňat v pozdějším věku různé zdravotní nebo povahové problémy. Právě povahové projevy jedince se zčásti utváří již v průběhu rané socializační fáze u chovatele. Je nezbytné aby měla štěňata častý kontakt s chovatelem i ostatními členy rodiny, byla odmalička zvykána na manipulaci při ošetřování, česání a dalších často se opakujících úkonech. Formou hry může chovatel již v tomto věku pozitivně ovlivnit budoucí vztahy psů a jejich pánů, tak jako se při hrách tvoří sociální vztahy mezi psy navzájem. I z tohoto důvodu je dost nepraktické umístit štěňata mimo bezprostřední dosah chovatele a spoléhat se jen na občasné kontroly v průběhu dne. Daleko výhodnější je vyhradit pro mnohočetný vrh jednu místnost v domě. Tak má chovatel možnost prakticky nepřetržité kontroly zejména v prvních týdnech života štěňat a později jsou štěňata stále v kontaktu s děním v domě. Starostlivá péče a dostatek pozornosti od chovatele jsou pro štěňátka nejlepším základem pro jejich další spokojený život.