Horký červnový den. Líný vánek se loudá lesem na prahu Českého ráje. Ani se nechce věřit, že den předtím řádilo na Hodonínsku ničivé tornádo. Je 25. června L. P. 2021. Hodinky ukazují 14. 25 h. Sedím na pařezu a listuji knihou, moje fenka Taiga odpočívá na mechových poduškách. Jsme s Taigou jako spojité nádoby, když pozvedne hlavu a zavětří, automaticky zbystřím pozornost. Z hloubi lesa kluše vlk. Jen asi šedesát metrů od nás sebou plácne do řídké trávy. Žádné elegantní pohyby, žádné otáčení dokolečka. Doslova a do písmene sebou plácl. Horko ho zmohlo. Kdo ví, co má dnes v tlapách. Leží na levém boku, uši vztyčené. Větřík pohybuje stébly trávy a jedno z nich mu lechtá pravé ucho. Vlk jím vždy nespokojeně střihne. Stéblo však nedá pokoj. Po několika minutách vlkovi dojde trpělivost: pozvedne hlavu a stéblo znechuceně odkousne. Vlk ještě několik minut odpočívá, pak se zvedne a odkluše do smrkové mlaziny s příměsí mladičkých modřínů. Ticho. Jen pár sýkor se ozývá v křovinách. Fantastický zážitek mě naplnil jak omamné víno! Naši úžasnou příhodu už mému věrnému příteli, terénnímu zoologovi a skvělému výtvarníkovi Ludvíku Kuncovi, který ode mne vždy čekal dychtivě na každou podobnou zprávu, nesdělím. Mobil vyzvání marně. Tři dny nato 28. června ve věku osmdesáti sedmi let odejde za svými rysy, vlky, medvědy a orly na věčnost...
Laika, který sleduje neuvěřitelné výkony psů při agility, saňové psy v zápřahu či služební plemena při nácviku obrany, nebo v televizních dokumentech lov vlků, kteří jsou rozenými ultramaratonci, patrně nenapadne, že psovité šelmy jsou vesměs i náruživými spáči. A nemám na mysli jen psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides), který jako jediný druh ze šelem psovitých v některých oblastech (jako i v Česku) v zimním období hibernuje.
Pokud vlci nemají hlad a nestarají se o malé potomky, dokáží skvěle šetřit energií a oddávají se odpočinku. Dobře nasycená smečka klidně prospí i 18 hodin denně. Pokud však jsou vlci hladoví, vhodné kořisti je nedostatek a je náročné ji vyslídit a ukořistit, dokáží být neúnavní a odpočívají jen nepatrně.
Roger Abrantes v knize Řeč psů píše: "Spánek je pro mnoho zvířat nezbytností, je to stav snížené metabolické činnosti. Během spánku se snižuje elektrická aktivita mozku, která se na EEG (elektroencefalogram) projeví jako nízkofrekvenční vlny vysoké amplitudy - to se nazývá spánek pomalých vln. Tento stav je střídán vysokofrekvenčními vlnami nízké amplitudy - tento stav je spojován se sněním a bývá provázen rychlými pohyby očí - REM (Rapid Eyes Movement; pozn. autora). Je zajímavé, že právě období REM nazýváme skutečný spánek".
Šelmy v divočině, kde číhají mnohá nebezpečenství, spí často spánkem lehkým - sluchem vnímají podněty zvenčí, často se zvednou, několikrát se zatočí doprava a opět ulehnou a oddávají se odpočinku. Smysly tak udržují v bdělém či polobdělém stavu. I u našich psů si můžeme všimnout, že někdy spí jen s přivřenýma (chcete-li pootevřenýma) očima.
Emeritní profesor ekologie a evoluční biologie na University of Colorado Marc Bekoff (napsal více jak 30 knih, mimo jiné i bestsellery Emoce zvířat a Na zvířatech záleží) ve své knize Důvěrná zpráva o psech píše: "Mě také zajímalo, co se děje, když psi spí. Často jsem sledoval psy, kteří klimbali - nebo aspoň vypadali, že spí, jejich nos se přitom pomalu pohyboval ze strany na stranu a pak často následovalo zafrkání, jiný zvuk nebo pohyby očí. Dokonce jsem slyšel i hlasité frkání a skoro jsem čekal, že uvidím, jak nos začne poletovat po místnosti, zatímco pes pokojně spal a možná se mu zdálo o chutném jídle, které předtím spořádal, nebo o příjemném dnu s psími kamarády."
Není sporu o tom, že i psovité šelmy mají sny. Mohou ze sna vrčet, kňučet, štěkat a pohybovat nohama. Roger Abrantes uvádí: „Snění je podvědomá činnost během spánku. Neumíme určit, zda pes sní stejným způsobem jako my. Majitelé psů by se neměli trápit přemýšlením o tom, jestli mají jejich psi sny, protože není znám případ, že by snění nějak psu ublížilo.“
Matthew Wilson a Kenway Louie z Massachusettského technologického institutu zkoumali snění potkanů. Matthew Wilson shrnul výsledky bádání slovy: „Zvíře si nepochybně vybavuje vzpomínky na události, které nastaly v bdělém stavu. Ve spánku o nich sní, stejně jako lidé.“
Stanley Coren v knize Zdají se psům sny? uvádí: „Není nijak obtížné poznat, kdy se vašemu psu zdají sny, a nemusíte se ani uchylovat k záznamům elektrické aktivity nebo k operaci mozku. Stačí jen pozorovat psa od chvíle, kdy začne podřimovat. Jakmile upadne do hlubšího spánku, začne dýchat pravidelněji. U průměrně velkého psa by se první sny měly objevit asi po dvaceti minutách. Změny si všimnete, protože pes začne dýchat mělce a nepravidelně. Občas se objeví neobvyklé svalové záškuby, a když se dobře podíváte, uvidíte dokonce, že pes za zavřenými víčky pohybuje očima. Oči mžikají, protože pes se dívá na snové obrazy, jako by byly skutečné. Pohyby očí jsou nejtypičtějším znakem snové fáze spánku.“
Ve stejné knize Stanley Coren odvážně tvrdí: „Ne všichni psi sní stejně. Je zvláštní, že malí psi mají více snů než velcí. Malý pes, jako je například pudl toy, sní třeba jednou za deset minut, kdežto u velkých psů jako mastif nebo doga uplyne mezi dvěma sny i hodina. Rozdíl je v tom, že velcí psi mají delší sny.“ Těžko posoudit, zda jde o pouhou hypotézu, či o vědecky podložený fakt. Stanley Coren ve své knize žádné důkazy čtenářům k tomuto tématu nepředkládá.
Délka psího spánku se samozřejmě v přímé úměře odvíjí od věku a zdravotní kondice konkrétního psa. Štěňata po narození prakticky prospí až 90 procent dne. Do jednoho roku mladého psa se střídají aktivní fáze naplněné plnou aktivitou s únavou. V tomto období není výjimkou, že divoký „aportér“ náhle odpadne a usne. Spánek je pro zdravý vývoj štěněte nezbytný: pomáhá mu zvládat a vstřebávat nové vjemy a znalosti, které nabylo v bdělém stavu.
Dospělý zdravý pes prospí denně 12 až 14 hodin, někteří i déle. Záleží na intenzitě jejich pracovního nasazení či aktivního rekreačního vyžití.
Samozřejmě se najdou i hyperaktivci, kteří by nejraději jen po celý den dováděli. Takové jedince je nutno naučit odpočívat, neboť pro zdravý psí život je odpočinek stejně důležitý jako pro člověka.
S pokročilým věkem se délka a potřeba spánku zvyšuje. Psí senioři dokážou prospat většinu dne, klidně až 20 hodin, a jejich potřeba spánku se tak blíží potřebám štěněte.
Když se psík „usalaší“ v pelechu, upadá do fáze ospalé bdělosti. Tato fáze obvykle trvá (pokud nejsou rušivé vlivy) přibližně pět minut. Poté pes přejde do stavu lehkého spánku, ve kterém se zpomalují metabolické procesy, zklidňuje se mozek a snižuje tělesná teplota.
Ve vhodném okamžiku je tělo psa připraveno vstoupit do fyziologického stavu známého jako non-REM (klidný pohyb očí) spánek. Je to stav hlubokého spánku s pomalým pravidelným dýcháním. Lze říci, že je to stav regenerace.
Tento fyziologický stav bývá přerušen cykly spánku REM (rychlé pohyby očí). Vyznačuje se rychlým pohybem očí, zrychleným dýcháním, trháním tlapkami a zvukovými projevy. Je to stav živých snů.
Pro milovníka psů je určitě zajímavé pozorovat různé pozice při spánku jeho čtyřnohého miláčka, které mohou mnoho prozradit a o mnohém vypovídají.
Pozice spícího vlka
„Klubíčko“ je patrně nejpřirozenější poloha, kterou si psovité šelmy nesou po veškeré generace zakódovanou ve své DNA. Je to naprosto komfortní způsob, jak ulehnout do předem vyšlapané trávy. Je to poloha přirozená, při které si pes chrání svá zranitelná místa. Za mrazivých dnů si vlci chrání čenich tím, že si jej přikryjí ohonem. Totéž dělají saňoví psi severských plemen.
Sfinga
Pes leží přilehnut břichem k zemi s předními tlapami nataženými vpřed. Pes podřimuje, ale přitom je ve střehu připraven kdykoliv vyrazit.
Uvolněná pozice
Pes ležící na boku je sice patrně unaven, ale cítí se naprosto dobře, pohodlně a v bezpečí. Je to uvolněná, komfortní poloha spokojeného psa.
„Hore kopytami“
Poloha na zádech s tlapami vzhůru se nám může jevit jako krkolomná, ale psům naprosto nevadí. Pes se při této poloze cítí naprosto bezpečně (vždyť demonstrativně odhaluje svá choulostivá místa). Tuto polohu často zaujímají psi, kterým je teplo. Moje fenka československého vlčáka Taiga často zaujímá tuto polohu v přepravce. Postarší psi tuto pozici většinou nepoužívají, poněvadž už je trápí artróza.
Pozice Supermana
Pes je přitisknut břichem k zemi s předníma nohama nataženýma nad hlavou a zadními za sebou. Tuto pozici zaujímají psi, kteří se potřebují ochladit, například na kachličkách. Tuto polohu také často využívají hraví a veselí rošťáci ke kratičkému odpočinku, připravení vyrazit vstříc dalším báječným dobrodružstvím.
Hypnos je v řecké mytologii bohem spánku, byl synem bohyně noci Nykty a bratrem boha smrti Thanata. Hypnos měl tři syny ‒ Morfea, který je bohem snění, Fobétóra, jenž na sebe bere zvířecí podobu a přináší lidem neklidný spánek; má přezdívku Zastrašovatel. Třetím Hypnovým synem je Fantasos, který se zjevuje lidem ve snech a bere na sebe podobu neživých věcí.