Na začátku samotného výběru musíte zhodnotit, jakým stylem žijete vy sami. Pokud se nevydáváté na pravidelné procházky a spíše trávíte čas doma, velký pes v bytě by u vás pravděpodobně trpěl. Velká plemena sice vyžadují dostatek prostoru pro běhání a další aktivity, přesto je můžete mít i v bytě. Platí ale, že psu musíte věnovat dostatečné množství času.
Hlavní roli však hraje především povaha a temperament. I velký pes, jako je například německá doga, je v bytě spokojený a dokáže prospat většinu dne.
Malý pes do bytu zapadne prostorově o něco lépe, i v tomto případě však platí, že musíte nového společníka dobře vychovat. Nevychovaní psi mohou totiž v budoucnu působit nepříjemnosti nejen vám, ale také sousedům. Časté štěkání nebo kňučení jim radost zajisté neudělá. A i malí psi jsou právě v těchto disciplínách často přeborníky.
Volbou menšího psa se pak nemusíte vyhnout ani nutnosti dlouhých procházek či cvičáku. Zejména malí teriéři často těžce nesou samotu a vyžadují dostatek pohybu. Pro vytíženého člověka tak opět nebudou to pravé.
Malý vzrůst psa tak nějak evokuje, že bude do bytu zkrátka vhodnější. To však neznamená, že se o takové společníky můžete starat méně. Podobná plemena bývají křehká a při manipulaci s nimi musíte být skutečně obezřetní.
Třeba takový jezevčík je vyhlášen svou svéhlavostí a většina z nás se za život zajisté setkala i s některou agresivní čivavou. Je tedy třeba mít na paměti, že i když je pes malý a svým případným kousnutím vás zajisté nezabije, stále je to pes, kterého je nutné vychovat.
Následující malá plemena se hodí pro život v bytě:
Pokud v bytě kromě psa však vychováváte i malé děti, musíte být ve výběru dvakrát obezřetnější. Někteří drobní psi mohou mít s dětmi daleko menší trpělivost než některá větší, přátelštější plemena. Vždy je pak namístě korigovat správný přístup dětí k novému přírůstku, a to ať pes váží tři, nebo třicet kilo.
Při výběru ideálního psa do bytu je dobré myslet také na péči o srst. Přestože jsou například hladkosrstí považováni za takřka bezúdržbová plemena, drtivá většina z nich líná a jejich chlupy z oblečení a sedaček majitelé dostávají jen horko těžko.
Naopak plemena s delší srstí bez podsady, kupříkladu pudl, se sice musejí vyčesávat, ale zase vám v bytě nebudou línat. Obě varianty musíte zkrátka brát v potaz.
Jak již bylo řečeno, větší pes do bytu může patřit úplně stejně jako jeho drobný příbuzný. Výběr takového psa by se však měl vždy odvíjet od jeho vlastních potřeb. Obecně také platí, že hladkosrstá plemena méně línají a jsou tak do bytu vhodnější. Záleží na přístupu majitele.
Spokojený může být v bytě i větší pes s pořádným kožichem, jako třeba dlouhosrstá kolie. Musíte však zvážit, jestli nekonečným vysáváním nebudete trpět spíše vy a vaše rodina.
Pes, nebo fena do bytu? I takové rozhodnutí vám výchovu může usnadnit. Feny bývají klidnější, a tudíž i snadněji vychovatelné. Výhodou také bývá, že neznačkují a v případě potřeby si odbudou své rychleji než psi. Na druhou stranu může být právě v bytě pro někoho problematické hárání, k němuž u nekastrované feny dochází většinou dvakrát ročně.
Jaký je tedy nejvhodnější pes velkého vzrůstu do bytu? Můžete vybírat třeba mezi těmito:
Existuje samozřejmě mnohem více plemen, se kterými můžete skvěle fungovat i v panelovém domě. Vždy však pamatujte na to, že potřebují velké množství aktivity. V případě, že tuto podmínku dokážete splnit, můžete i svému velkému parťákovi zajistit naprosto spokojený život. V neposlední řadě lze zvolit také střední cestu a vybrat si do bytu středně velkého psa.
Mezi taková plemena patří například vipet. Ačkoliv jako jiní chrti potřebuje velkou dávku pohybu, dokáže si s vámi také odpočinout na kanapi při sledování televize. Jedná se tak o kombinaci psa do bytu i na zahradu, do parku a přírody obecně. V bytě jej jistě oceníte také zejména díky minimálnímu línání a absenci typického psího odéru.
Nehledě na velikost plemene, i toho nejlepšího psa do bytu musíte správně vychovat. Mezi nejdůležitější kroky patří naučení na samotu, během níž by měl být pes co nejklidnější. Sousedé vám za dobré chování také poděkují. Nespočet psů může totiž zpočátku štěkat, kňučet i výt.
V neposlední řadě byste měli prostředí pro psa co nejvíce zpříjemnit i zabezpečit. Štěňata bývají často trochu neohrabaná, a tak je důležité vhodně upravit místa, kde by mohlo dojít k úrazu nebo pádu. Pro krácení dlouhých chvilek určitě psovi pořiďte dostatek hraček, díky nimž se alespoň částečně zabaví. Nic však nenahradí pořádnou procházku, na kterou se váš nový společník bude těšit každý den.
Častým přáním nových majitelů je najít do bytu psa, který moc neštěká. Štěkání je však pro psa zcela přirozený způsob projevu, s čímž zkrátka musíte vždy počítat. Přesto existují plemena, která lze považovat za mimořádně tichá. V panelákovém bytě tak pravděpodobně takového psa oceníte vy i zbytek domu.
Tichý pes do bytu existuje, vybírat můžete z následujících plemen:
Přestože se jedná o plemena, která štěkají jen v situacích, kdy je to opravdu nutné, neznamená to, že nevydávají žádné zvuky. Pro život v bytě je i tak lze považovat za mimořádně tichá.
Za každé situace si pejska vybírejte v závislosti jak na jeho, tak vaší povaze. Spousta plemen sice nevyžaduje náročnou péči, pořád to ale bude váš nový přítel, o kterého se musíte starat. Na výběr správného mazlíčka si tak dejte dostatek času a o daném plemeni si zjistěte dostatek informací.