Chodský pes

Chodský pes je naše národní plemeno. Jedná se o původní ovčácké plemeno, neohroženého strážce a pomocníka Chodů. Zmínku o těchto psech nacházíme i v románu Aloise Jiráska Psohlavci, který je doprovázen krásnými kresbami Mikoláše Alše, znázorňujícími i psa, hrdě provázejícího člověka.

V roce 1984 uveřejnil v časopise Pes přítel člověka č.4/84 ing. Jan Findejs článek o plemenech vhodných k regeneraci. Na tuto výzvu se přihlásilo také několik majitelů psů, kteří hledanému chodskému psu typově odpovídali. Základem pro regeneraci se stali psi Dixi a Blesk a fena Bessy. V roce 1985 (Dixi-Bessy) a 1986 (Blesk-Bessy) byly v první chovatelské stanici chodských psů „Na Barance“ zapsány první dva vrhy. Později byli pro oživení krve použiti i psi Brix, Alex a Harry a feny Brita a Dina. Tím byl položen základ chovu v celkem pěti liniích. Velmi brzy se plemeno ustálilo co do požadované střední výšky, sjednocení typu, povahových vlastností i zdravotních aspektů ( např. plnochrupost). Podařilo se vytvořit všestranného, milého psa a zároveň výborného hlídače.

Já jsem se s chodským psem poprvé setkala na světové výstavě v Brně, v roce 1990. Tito psi mne nejprve zaujali svým nádherným líbivým vzhledem. Najednou jsem viděla psa podobného německému ovčákovi (kterým jsem se v té době věnovala), elegantního, s krásnou delší srstí. Ta, k mé lítosti, nebyla u německých ovčáků přípustná. Po nějaké době jsem na jednom cvičišti ZKO potkala svou kamarádku a viděla u ní mladou fenku chodského psa, Cilku z Psí zahrady. Měla jsme tedy možnost přesvědčit se i o pracovních schopnostech tohoto plemene. Choďáci milují pohyb a přivítají jakoukoliv aktivitu. Procházky se svou „lidskou smečkou“ přímo milují. Nesmírně radostně a elegantně působí chodský pes při poslušnosti, v rámci sportovního výcviku. Pro všestrannost tohoto plemene hovoří i výsledky v pachových pracích a obranách. Často se s chodským psem setkáváme při soutěžích i praktickém nasazení záchranářských psů. Výcvik chodského psa není zvlášť náročný. Nikdy na něho nezkoušejte jít po zlém nebo cvičit drilem. Choďák je spíš „hračička“ a dobromyslná povaha. Hodí se i pro začínající psovody a mládež. Toto plemeno bych přiřadila k tzv. „balónkovým psům“. To znamená, že většina choďáků udělá za balónek nebo jiný oblíbený aportek prakticky cokoli. Chodského psa mohu doporučit i jako ovčáckého psa. Dokladem toho je fena Berta Cidabro, která denně pracuje u stáda ovcí. Výborně ohlídá i koně. Nyní se pro tuto práci připravuje i její dcera Cedra Cidabro. Hitem poslední doby jsou turnajové sporty - agility a flyball. I v těchto odvětvích kynologického sportu nacházejí choďáci uplatnění a výborně se zde prezentují.

V dnešní době plné zbytečné averze vůči některým plemenům se chodskému psu mimořádně daří. Kromě líbivého exteriéru pro něho hovoří i milá společenská povaha. Milují děti a jsou výtečnými společníky celé rodiny. Dobře se přizpůsobí i životnímu rytmu starších lidí.. Přátelská povaha nevylučuje silně zakořeněný hlídací pud. Chodský pes je zkrátka sportovec, hlídač i kamarád.

Choďák nemá při procházkách do přírody sklony honit zvěř. Vůči ostatním psům je přátelský. Nesnaží se být dominantní. Pokud ve smečce (složené z několika plemen) dojde k neshodě, choďák raději ustoupí. Neznamená to ale, že by byl chodský pes bázlivý. Každému, kdo si od nás odváží štěňátko, nebo si zavolá o radu, doporučuji brát s sebou pejska všude, kam to jen jde. Je dobré zvykat už malé štěně nejen na cestování autem, ale i vlakem nebo autobusem. Seznamujte malého choďáka s nejrůznějšími překážkami ( vždy úměrně jeho věku a tělesnému vývoji !), jako jsou schody nebo mostky, lávky, přírodní překážky, průlezy a s nejrůznějšími situacemi. Pro štěně je důležitý kontakt s cizími lidmi a psy. Pes, který se ve svém štěněcím věku seznámil s různými situacemi a předměty, je v dospělosti vyrovnaným a milým společníkem. Právě takoví psi jsou tou nejlepší reklamou pro plemeno.

Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Srst je lesklá a hustá. Její délka je 5 - 12 cm. Srst však není na údržbu příliš náročná. Postačí pravidelné kartáčování. Doba línání bývá překvapivě rychlá a krátká. Pro chodského psa předepisuje standard jednotné zbarvení, Je to černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu „black and tan“. Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jejich rozmístění je přesně dané. Výšku standard udává 51 - 56 cm pro psy a 48 - 53 cm pro feny. Hmotnost se pohybuje mezi 16 - 25 kg. U chodského psa je vyžadován úplný nůžkový skus. Fenky chodského psa jsou dobré matky, rodí bez problémů a mívají početné vrhy ( u nás vždy 7 - 9 štěňat).

Zájem o chodského psa vzrůstá. To nejen u nás, ale i v cizině. Jeho většímu rozšíření v zahraničí brání fakt, že chodský pes zatím nepatří mezi plemena uznaná FCI. Chodský pes, jako národně uznané plemeno, se může účastnit všech výstav a získávat tituly, jen s vyjímkou CACIB ( čekatel mezinárodního šampiona krásy). Často se na výstavách právě chodský pes stává vítězem skupiny národních a neuznaných plemen.

Chovatelé, majitelé a milovníci tohoto plemene se od roku 1991 sdružují v Klubu přátel chodského psa (KPCHP).