Ptáci mizející z našich chovů – holoubek kapský nebo také hrdlička kapská (Oena capensis)

Je to již několik let, co jsem vzhledem k různým okolnostem ukončil chov těchto krásných a krotkých holoubků. Hlavním důvodem byl především nedostatek možností sehnat další nepříbuzné ptáky do chovu. Dnes na ně tak jen nostalgicky vzpomínám...

Původ

Tento pěkný drobný holoubek s výrazným pohlavním dimorfismem se vyskytuje ve dvou poddruzích, a to Oena capensis capensis (L) a Oena capensis aliena (Bangs). Běžnější poddruh – Oena capensis capensis (na fotografiích) – obývá kromě středoafrických pralesů téměř celou Afriku a jižní část Saúdské Arábie. Druhý poddruh se vyskytuje pouze na Madagaskaru. 

Vyhovuje mu především otevřená krajina křovinatých a lesních stepí. V některých lokalitách se připojil k člověku a hnízdí v parcích, ve vesnicích i ve městech. Celková délka holoubka je 23–25 cm, z toho značná část připadá na dlouhý ocas.

Proč holoubci mizí z našich chovů

Kdysi dávno byl tento holoubek nabízen často i ve větším množství z odchytů, proto i jeho cena byla celkem nízká. Po zákazu odchytů a dovozů jsou v poslední době tito holoubci velmi sporadicky nabízení pouze z odchovů a jejich cena je poměrně vysoká. 

Pokud ptáky vůbec seženete pouze v rámci ČR, je dost vysoká pravděpodobnost, že budou nějak příbuzní. Proto je vhodné se poohlédnout po nějakých kusech také v zahraničí. Když se vám podaří ptáky sehnat, tak sestavení páru – vzhledem k výraznému pohlavnímu dimorfismu – není problém. Ten je ale v tom, že z odchovů, podaří-li se vůbec, je výrazná převaha samečků, a tak sehnat samičku bývá opravdový zázrak. 

Určitou výhodou hledání partnerů je skutečnost, že se tito holoubci dožívají poměrně vysokého věku a na sestavení páru je tak relativně „dostatek času“. U mě se tito holoubci obvykle dožívali okolo deseti let. 

Ptáci v chovu

Holoubci si postaví hnízdo a zasednou na snůšku dvou vajec smetanové barvy. Po 14 dnech se líhnou mladí. Mladí asi po dalších 10–14 dnech opustí hnízdo ne zcela dopeření a jsou pak ještě asi 14 dní rodiči krmeni, než se osamostatní.   

Krmení sestávalo především z různých druhů prosa, řepky, máku, lesknice, senegalského prosa, moháru a podobně. Velká semena – např. pšenici či oves – ptáci odmítali. 

Rádi však brali suchou průmyslově vyráběnou vaječnou míchanici, ale i míchanici z vařených vajec doplněnou o sušené garnáty, kukuřičný a ječný šrot, pivovarské kvasnice, mravenčí kukly a podobně.

Samozřejmostí je také dostatek minerálních látek a vitaminů.

Kvalitními krmivy, především živočišného původu, je nutné krmit mláďata poměrně dlouhou dobu po odstavení, aby se ptáci mohli vyvinout v pěkné jedince. 

Nesmí chybět také čerstvá voda umístěná na přehledném a viditelném místě, aby ji mláďata našla. Najít vodu je někdy pro mladé holoubky problém a snadno mohou uhynout žízní. Proto je třeba po odstavení ptáky „ohlídat“. 

Holoubci kapští mají poměrně malou spotřebu krmiva, podstatně nižší než např. holoubci diamantoví. 

Mladí holoubci jsou poměrně nároční na teplo. Dospělí ptáci ve venkovní voliéře sice zahnízdí, vylíhnou se mláďata, ale ta snadno prochladnou a uhynou. Nejvíce se mi holoubci dařili ve sklepní místnosti v kleci, kterou procházely pod stropem trubky ústředního topení a kde měli umístěnou dřevěnou podložku pro hnízdo. Tam se mladí ptáci bez problémů vylíhli a byli úspěšně odchováváni. 

Holoubci v kleci tak zkrotli, že se klidně nechali i hladit. Při kontrole hnízda jsem musel ptáky nadzvednout, abych se mohl do hnízda podívat. Pokud samec neseděl na hnízdě, často přilétl a zvedal křídla a snažil se bránit hnízdo.

Společný chov

Kapští holoubci jsou velmi klidní a mírumilovní ptáci, které je možné chovat ve společnosti drobných exotů, křepelek, neofém, kanárů a podobně. 

Pokud však chceme tyto holoubky hnízdit, je rozhodně vhodnější nechat je samotné, v dostatečně velké kleci, kde by měli klid. Ve společné voliéře jsou obvykle ostatními ptáky rušeni, a tak se občas stane, že snůšku zastudí či opustí.

Někteří chovatelé podsazují vajíčka holoubků kapských holoubkům diamantovým jako chůvám. Toto však nepovažuji za správné. 

Ani načasování synchronizace hnízdění diamantových a kapských holoubků není jednoduché. 

Pokud mají holoubci kapští vhodné podmínky, většinou mladé vyvedou sami. Stačí jim k tomu klid, vhodné krmivo, a především dostatek tepla. 

Proto jsem raději hnízdil kapské holoubky přes zimu, kdy mi pár vyvedl několik hnízd mladých po sobě a v létě ve voliéře odpočíval. 

Choroby

Tyto holoubky jsem v několika párech choval s většími či menšími úspěchy mnoho let. Asi největším problémem byl velký nedostatek samiček a nepříbuzných ptáků. 

Jinak se ptáci občas nakazili kokcidiemi, které, pokud byly zjištěny včas, bylo možné vyléčit. Pokud však nakaženého jedince nezjistíte včas, většinou uhyne. Nemoc se projevila zvýšeným příjmem potravy, ale současně hubnutím s výrazným vystoupením prsní kosti, průjmem, načepýřeným peří a apatií. 

Zajímavostí v mém chovu byl problém, kdy mi jedna samička bez zjevných příčin přestala létat a pouze chodila po zemi. Nehnízdila a takto „fungovala“ několik let. Pravděpodobnou příčinou byl nedostatek některých minerálních látek, který se ale projevil pouze u tohoto jediného ptáka. K mému velkému překvapení samička asi po třech letech opět začala létat. Bohužel vzhledem k jejímu vyššímu věku již ale nehnízdila.  

Závěrem

Nedělám si iluze o výraznějším rozšíření tohoto krásného holoubka v našich chovech. Pokud vím, tak jejich chovatelů je u nás velmi málo, a nevím, jaká je situace v zahraničí. Přesto bych byl velmi rád, kdyby moje řádky přispěly těm, kterým se podaří tyto krásné holoubky pořídit, k jejich úspěšnému chovu a odchovu. Určitě si to tito holoubci pro svoje zajímavé vlastnosti zaslouží.