Základy reprodukce domácích králíků 1 –  Vybrané vnitřní (genetické) vlivy působící na rozmnožování králíků

Reprodukce králíků chovaných pro zájmové či produkční účely je ovlivněna celou řadou vnitřních, ale zejména vnějších faktorů. Tyto mohou být někdy velmi výrazně ovlivnitelné člověkem, resp. chovatelem. I přes poměrně dobrý zvyk domácího chovu králíků v České republice se neustále setkáváme s pravidelnými problémy a dotazy chovatelů stran rozmnožování králíků. Smyslem tohoto příspěvku – prvního dílu – je shrnout základní fakta a možnosti ovlivnění reprodukce králíků, především v ohledu jejich drobného chovu.

Tělesný rámec

U králíků poměrně dobře platí přímá úměra mezi velikostí (tělesným rámcem) a připraveností a zařazením jedinců do reprodukce a také mezi četností vrhu. Z pohledu současného Vzorníku plemen králíků 2020 (Šimek a kol., 2020), který se používá při hodnocení čistokrevných králíků na výstavách Českého svazu chovatelů, rozeznáváme celkem 4 základní velikosti králíků, tzv. hmotnostní kategorie. 

– Velký tělesný rámec – např. belgický obr, moravský modrý. Průměrná hmotnost podle plemene 5,5–8,5 kg. Tato plemena mají chovnou dospělost v cca 10.–11. měsíci. Jsou to plemena velice plodná (nejčastěji 10–12 mláďat), ale nedoporučují se pro začátečníky.

– Střední tělesný rámec – nejvíce početná skupina, např. burgundský, kalifornský, český strakáč aj. Jejich hmotnost v dospělosti se u většiny plemen pohybuje mezi 3,50–5 kg. Tato plemena se prvně používají v reprodukci od cca 8.–9. měsíce věku. Vykazují pravidelnou plodnost a převážně dobrou péči o mláďata.

– Malý tělesný rámec – např. činčila malá, český černopesíkatý aj. Průměrná hmotnost většiny malých plemen je okolo 3 kg s tím, že to jsou nejvhodnější plemena pro začátečníky s dobrou plodností (cca 5–7 mláďat). Poprvé se zařazují do reprodukce mezi 6.–8. měsícem věku.

– Zakrslý tělesný rámec – např. hermelín, zakrslý aj. Plemena sice raná v reprodukci (6.–7. měsíc), avšak dosti náročná na reprodukci, s nízkou četností vrhu (nejčastěji 2–4 mláďata).

Plemeno, ráz

Plodnost a další charakteristiky reprodukce mohou být značně ovlivněny plemennou, případně rázovou příslušností. Jsou známa plemena jako například zakrslí králíci (Z), rexi (Rex), a jiná, kde jsou znaky reprodukce dosti spřažené i s určitým barevným rázem, resp. jeho prošlechtěním a početním zastoupením na určitém území. 

Zajímavostí je u králíků modrá barva srsti, kdy poměrně dost plemen s tímto zbarvením má charakteristiky poněkud horší výsledky reprodukce ve srovnání s jinými zbarveními srsti.

Věk králíků

Zásadním faktorem úspěšnosti rozmnožování králíků je jejich věk. Chovná dospělost, tzv. připravenost k zařazení do reprodukce bez nepříznivých následků na zdraví králíků, byla popsána výše u hmotnostních kategorií králíků. 

Celkově vzato, u mladších králíků (zejména králic) jsou lepší reprodukční výsledky ve srovnání se staršími jedinci. Využití králíků chovaných (v systému drobnochovu) v plemenitbě by obecně mělo být co nejdelší, neboť dlouhé plodné období úzce souvisí s kvalitním zdravotním stavem a celkovou konstitucí zvířete.

Značný vliv na schopnost reprodukce ve vyšším věku má především konkrétní genetické založení – prošlechtění a celkový zdravotní stav. Králíky běžně využíváme do jejich 5.–7. roku. V kvalitních a na dlouhověkost prošlechtěných chovech není výjimkou ani plodnost v 8. roce, u samců až k 10 letům, ale to je skutečně u pouze minima chovů.

Zdravotní stav, fyziologie, kondice

Dobré reprodukční výsledky jsou zcela zásadně podmíněny dobrým zdravotním stavem chovaných zvířat. U králíků, kteří mají dlouhodobý chorobný proces (např. rozsáhlé otlaky na nášlapných plochách končetin, trávící poruchy aj.), nelze očekávat pravidelné zabřezávání a vůbec kvalitní sexuální chování. 

Dále je nezbytné zmínit, že králíci po výrazném průběhu určitého infekčního onemocnění jsou v rámci rekonvalescence reprodukčně hůře použitelní až zcela nepoužitelní pro účely rozmnožování. U takových králíků jsou zpravidla velmi slabé projevy sexuálního chování, a to jak u samců, tak králic. Proto je nezbytné dát takovým králíkům určitý čas na rekonvalescenci. 

V případě, že daný králík prodělal opravdu velmi intenzivní a dlouhodobý zdravotní problém (např. mláďata po kokcidióze), je lepší takové králíky vyřadit z reprodukce, neboť z praxe chovu je známo, že u takových králíků budou znatelné problémy jak u nich, tak případně u jejich mláďat.

Mimoto, u králíků existují i vrozená (genetická) onemocnění pohlavního aparátu, která omezují, až znemožňují reprodukci v určitém stupni. Mezi tato onemocnění patří např. hypospadie penisu (tzv. rozštěp), kryptorchismus (nesestoupení varlete do šourku doprovázené právě absencí šourku) anebo celková deformace volné části penisu (nejčastěji ve formě nadbytečného vazivového pruhu, který omezuje schopnost erekce). 

Tyto a jiné genetické vady mohou být různý stupeň projevu a je nezbytné je v chovech a na výstavách odhalovat a postižené jedince vylučovat z plemenitby, čímž lze zamezit výraznému rozšíření těchto vad v populaci. 

Mimoto, svůj význam v rámci připařování králíků má i aktuální kondice, která má být kondicí tzv. chovnou. Lidově řečeno, „takový jedinec nesmí být ani tlustý, ani hubený“. U řady králíků se setkáváme s neadekvátní kondicí během připouštění, a proto se slabými výsledky reprodukce. Jedná se především o tzv. zatloustnutí u králic dané většinou nesprávnou výživou.