Do systematiky těchto ptáků se pouštět raději nebudu, protože existuje asi 11 poddruhů, jejichž jednoznačná identifikace není zrovna jednoduchá. U nás se občas objevily v dobách dávno minulých dva druhy (či raději poddruhy), a to astrild křepelčí a astrild koroptví. Někdo dokonce tvrdí, že se jedná o jediný druh s těmito dvěma názvy. Tito ptáci obývají travnaté oblasti jižní poloviny Afriky.
Ptáci mají pohlavní dimorfismus, takže se dá sameček od samičky celkem snadno odlišit. Problém byl kdysi v tom, že v dovozech byli ptáci pravděpodobně různých poddruhů, a tak si člověk nebyl jistý, zda jsou oba ptáci stejného poddruhu, možná i druhu.
Před mnoha lety se nám u dovozní firmy líbil tento druh ptáčků, a tak jeden párek putoval k nám domů.
Tito ptáčci jsou přizpůsobeni životu na zemi. I když velmi dobře létají, na větvích jsem je sedět nikdy neviděl. Bylo to na podzim, proto jsem se rozhodl na zimu párek umístit do skleněného terária, které donedávna obývali hadi.
Terárium bylo asi 100 × 50 × 50 cm velké. Na písčité dno jsme do rohu umístili trs trávy a několik větví, ty jsme ale po nějaké době odstranili, protože je ptáci nevyužívali.
Zpočátku se ptáci při vyrušení plašili a sameček si odřel o strop peříčka na hlavě, ale postupně se uklidnili a na domácí provoz nejsou citliví.
Ke krmení dostávali různé druhy prosa, senegalské proso v klasech, směs drobných travních semen s mákem a nigerem, občas naklíčený klas senegalského prosa. Senegalské proso astrildi preferovali, o ostatní druhy zrnin příliš nestáli.
Jako doplněk měli ptáci k dispozici stále minerální směs s vápnem a vitaminy a misku s vodou. Později jsme přidávali i lesní hrabanku, ve které s rozkoší hledali nějaké dobroty, nejspíše hmyz, ale i minerální látky.
Občas brali i trochu průmyslově vyráběné míchanice, o sušené mravenčí kukly nestáli.
V lednu začal sameček tokat a stavět hnízdo ze stébel trávy. Přidali jsem tedy do terária ještě kokosová vlákna a sameček za několik dní postavil pěkné kulovité hnízdo. Zajímavé však bylo, že je neumístil mezi drny trávy, ale na volné prostranství před drny.
Samička začala posedávat, byla celá načepýřená a měl jsem obavy, že je nemocná. Takto se však chovala pouze před snáškou vajec, která bez problémů snesla a na 4 bílá vejce zasedla.
Po třech dnech sezení se však stala příhoda, která celé hnízdění zničila.
Bydlíme v panelovém domě a toho dne v jednom ze sousedních bytů soused připálil jídlo. Ještě snad 15 minut předtím, než se závan kouře dostal i do našeho bytu, začali ptáci splašeně létat, pokřikovat a bylo na nich na první pohled vidět, že se neuvěřitelně bojí. Tehdy jsem vůbec nechápal proč.
Teprve když i můj nos ucítil zápach ohně, bylo mi vše jasné – a ptáků mi bylo líto. I přes vyvětrání zůstali ptáci ve stresu několik hodin a na hnízdo se již nevrátili.
Na jaře jsem chtěl ptáky dát na zahradu do voliéry, ale jaksi jsem se k tomu – díky vrtkavému počasí ‒ nemohl odhodlat. Snad díky tomu se ptáci rozpelichali, samečkovi obrostla odřená hlavička a pár se začal chystat k dalšímu hnízdění.
Do nového hnízda z kokosových vláken (postaveného na původním místě) samička v červnu nanesla opět 4 vajíčka a pevně na ně zasedla, zatímco sameček hlídkoval opodál. Se samičkou se také pravidelně střídal na snůšce. Bohužel ani toto hnízdění nebylo úspěšné a ptáci po týdnu sezení hnízdo opustili.
Proto jsem ptáky po dohodě předal kolegovi do prostorné vnitřní voliéry, aby se opět pokusili o odchov. Pravděpodobnou vinu neúspěchu vidím v malém prostoru, který měli ptáci k dispozici, i když tam byli sami. Doufal jsem, že snad větší prostor a dostatečná teplota budou ptákům vyhovovat a odchov se povede.
Bohužel po nějaké době samička uhynula a další se nám již nepodařilo sehnat.
V roce 2009 psal ve Fauně o tomto druhu a o jeho úspěšném odchovu Petr Malinský.
V průběhu let jsem tyto ptáky ještě několikrát viděl, ale zda jsou v současné době v našich chovech, si netroufám odhadovat.