V prosinci uveřejnil přítel (tak si dříve chovatelé mezi sebou říkali) František Kohlíček svoje vzpomínky na astrildy černohrdlé, které kdysi choval. Jeho text obsahuje mnoho zajímavých skutečností, které by chovatelé měli brát v potaz. Hned v začátku textu píše, že se nechce pouštět do systematiky, protože je to záležitost jaksi zamotaná. Což je pravda. Jenže chovatelé by měli mít základní povědomí, v první řadě proto, aby v případě možnosti sestavovali správné páry a neodchovávali křížence.
Řazení těchto astrildovitých ptáků do systému se skutečně měnilo a v podstatě nemohu tvrdit, že bych jednotlivé zeměpisné formy dokázal tady u nás vůbec správně určit. Neexistuje totiž dostatek obrazového materiálu.
Možná že v současnosti je situace lepší, pokud již vyšel díl s astrildovitými od J. del Hoya, na kterého jsem si dosud nenašetřil. Dosud existuje kniha s lepšími ilustracemi od autorů Nicolaie a Steinbachera, která je však dnes stará asi dvacet let. Je docela překvapivé, že tito autoři nemají v této své reprezentativní knize více fotografií astrildů černohrdlých, když právě v té době se takoví ptáci vyskytovali i v našich chovech.
V jiných knihách sice existují obrázky malované, to však není to pravé ořechové, aby si jeden mohl udělat nějakou vlastní lepší představu. Nicméně i s takovým materiálem musí člověk pracovat.
Já jsem asi tak v tom čase před dvaceti léty koketoval s myšlenkou, že bych sestavil obrazový atlas astrildovitých, po vzoru atlasu od Zdenka Vegera. Na pravé straně fotografie, na levé pak text sestavený ze základních údajů, aby se to vešlo na jednu stránku. Začal jsem fotit a vyfotil téměř všechno, co se v našich klecích našlo. Potom však vyšel atlas kluků z Plzně, byli rychlejší. Nemají tam sice fotografické ilustrace, nicméně bylo jasné, že bych s nějakou podobnou záležitostí nemohl uspět. Na to máme u nás příliš malé hřiště.
Mám však spoustu fotografií. Co s nimi? Berte to jako sezonní výprodej. Nějaký ten text k tomu. Takže se můžeme pustit do těch astrildů černohrdlých.
Základní chovatelskou příručkou chovatelů exotických ptáků je kniha od MUDr. Jaroslava Karáska, která původně vycházela sešitovou formou v péči pražského KPEP. Tady na straně 77 a pod čísly 135 a 136 uvádí autor dva druhy, a to astrild křepelčí – Ortygozona polyzona (Tem.) a astrild koroptví –Ortygozona atricollis (Vieill.). O jejich výskytu v našich chovech se Karásek nezmiňuje, ani o situaci na trhu. Je však zřejmé, že určité znalosti tady již byly, protože doporučuje toto: „Radil bych každému, kdo si chce opatřiti tyto roztomilé, droboučké ptáky a chovati je v malé kleci, aby strop klece potáhl plátnem jako u klecí pro křepelky a skřivany.“
Dalším autorem, u kterého naši chovatelé čerpali své informace, je Rudolf Vít, jehož kniha vyšla v roce 1970 a vydal ji Čs. svaz chovatelů drobného zvířectva, odbor cizokrajného ptactva. Na knižním trhu k mání nebyla. Tady na straně 84 autor tyto ptáky uvádí jako astrildy křepelčí – Ortygospiza atricollis (Vieill.). Na trhu se měli podle Víta vyskytovat dosti vzácně. V textu pak popisuje podrobnosti z jejich odchovů převzaté ze zahraničních pramenů.
Potom asi v polovině sedmdesátých let vydal Český svaz chovatelů drobného zvířectva sešit s názvem Přehled soustavy a české názvy ptáků. Astrildovití pěvci, papoušci a vrubozobí. Rod těchto ptáků je v této publikaci uveden takto:
Rod: Ortygospiza Sundevall – astrild
Podrod: Paludipasser Neave – astrild
Ortygospiza /Paludipasser/ locustella /Neave/ – astrild kobylčí
Podrod : Ortygospiza Sundevall 0150 – astrild
Ortygospiza /Ortygospiza/ atricollis /Vieillot, 1817/ – astrild černohrdlý
Nejznámější zeměpisné formy:
O. /O./ a. atricollis /Vieillot, 1817 – a. č. koroptví
Rozšíření : záp. Afrika
O. /O./ a. Muelleri Zedlitz – a. č. křepelčí
Rozšíření : vých. Afrika
Ortygospiza /Ortygospiza/ gabonensis /Lynes, 1914 – astrild černobradý
Rozšíření : záp. a stř. Afrika
Přepsal jsem to všechno tak, jak to v té publikaci vypadá, protože to vypovídá o mnohém. V první řadě o možnostech, které jsme v té době měli. Matrice byla psána na psacím stroji, který nemá možnost psát kurzivou. Dále tady nebyl přístup k základním informacím, proto jsou třeba uvedeny jen nejznámější zeměpisné formy.
V roce 2003 vydalo Muzeum Komenského v Přerově práci s názvem Soustava a české názvosloví ptáků světa kolektivu autorů. V této práci jsou uvedeny 3 druhy těchto astrildovitých a také počet zeměpisných forem, které tento systém právě uznává, avšak bez uvedení jejich popisu. Dále zkratkovitě jejich rozšíření a stupeň jejich ohrožení. Vypadá to takto:
Ortygospiza gabonensis Lynes, 1914 – astrild černobradý (3 – AF – 0)
Ortygospiza atricollis (Vieillot, 1817) – astrild černohrdlý (7 – AF – 0)
Ortygospiza locustella (Neave, 1909) – astrild kobylčí (2 – AF – 0)
Některé další systémy nepovažují druh Ortygospiza gabonensis za samostatný druh, čímž se situace dále komplikuje. Chovatelé astrildovitých by však měli ke všem formám přistupovat jako k samostatným druhům, protože ideální představa je taková, že dále chováme vše čistokrevné, kříženci jsou nežádoucí. Jak se v tom ale vyznat, když nemáme dostatek věrohodných předloh?
Existují nějaké ručně malované ilustrace. Nemusí však být nutně dostatečně přesné, mohou být i zavádějící, a to z mnoha rozličných důvodů. Existují také různé fotografie, ale ani ty nemusí být se stoprocentní jistotou přesné, zvláště pak takové, které jsou z internetu. Přesto můžeme svoje poznatky do jisté míry upřesnit a já se o to chci pokusit. Nejdříve však chci dokončit to, co vím o výskytu těchto ptáků v našich klecích.
MUDr. Jaroslav Karásek ani Rudolf Vít se o výskytu těchto ptáků v našich chovech přímo nezmiňují. Někdy těsně před rokem 1980 jsem u nás vyfotil jednu samici astrilda černohrdlého křepelčího, bohužel si již na okolnosti nevzpomínám. Někdo mně ptáka musel půjčit, samce však k té samici neměl.
Fotil jsem to Pentaconem six, 6×6, na barevné dia, v takovém zvláštním stolním rozkládacím ateliéru postaveném na principu jeviště a hlediště. Opticky to byla bedna. Nebylo původně počítáno s tím, že fotografovaný pták bude sedět na zemi. Jenže tu samici jsem na žádné bidlo nedostal. Musel jsem tam nasypat hlínu a utrhnout z fíkusu jeden žloutnoucí list, aby to vypadalo přirozeněji, a dokonce to toho ptáka uklidnilo tak, že jsem jednu fotku ulovil. Jinak okolo roku 1980 žádní jiní ptáci tohoto druhu u nás nebyli.
Po roce 1990, a hlavně okolo přelomu tisíciletí se několik nadšenců vrhlo na větší dovozy ptáků a v těchto časech se v našich klecích objevily nejméně dvě formy, a to ty, kterým říkáme buď křepelčí, nebo koroptví.
Obě pojmenování jsou převzata z němčiny. Křepelčí jsem měl doma pár a držel je v malé vnitřní voliéře. Při zemi jsem jim postavil něco v podobě polobudky kryté větvičkami janovce jako hnízdní příležitost. Strefil jsem se, okamžitě to místo přijali, postavili hnízdo, samice snesla vejce a zasedla. Bohužel jsem se odchovu nedočkal, protože samice mi ulétla.
Bratr pak měl v držení formu, které říkáme koroptví. Ptáky jsem nafotil tak, že jsem v té svojí bedně postavil cihlu na výšku a nahoru položil ostříhaný drn. I tak vzdorovali dosti dlouho, než jsem je na patřičné místo nakonec dostal.
Mám tedy fotografie samce i samice dvou forem. I tak je to více, než publikovali Nicolai se Steinbacherem. Na základě toho můžeme vylučovací metodou pokročit ve znalostech, jak kterou formu určit, i když to stále nebude stoprocentní. Nejprve chci uvést jména forem podle práce Nicolaie a Steinbachera.
Astrildi černohrdlí a černobradí jsou si, zvláště pak některé formy, velice podobní. U dvou forem astrildů černobradých jsou samci dvou forem a jedna forma astrildů černohrdlých na svrchní straně těla téměř černí. Přesto existuje jeden zásadní rozlišovací znak. Astrildi černobradí, jak již jejich české pojmenování napovídá, mají vždy bradu černou. Od zobáku až po prsa jsou černí. I německé pojmenování tomu napovídá, když se jmenují Schwarzkinn-Wachtelastrild.
Kdežto astrildi černohrdlí mají vždy bradu bílou. Pod zobákem mají menší bílou skvrnu.
Potom je tu také vybarvení zobáku, které se může lišit, když většina forem astrildů černohrdlých má horní polovinu částečně tmavou. Tu více, tu méně.
Samci astrildů černobradých by měli mít zobák čistě červený. Pravděpodobně se může barva jejich zobáku měnit s věkem, což není dosud zcela jistě doloženo. Podle Nicolaie a Steinbachera to tedy vypadá takto:
Astrild černobradý západní – Ortygospiza gabonensis gabonensis Lynes, 1914
Astrild černobradý jižní – Ortygospiza gabonensis fuscata W. L. Sclater, 1932
Asrild černobradý ugandský – Ortygospiza gabonensis dorsostriata Van Someren, 1921
Astrild černohrdlý koroptví – Ortygospiza atricollis atricollis Vieillot, 1817
Astrild černohrdlý pobřežní – Ortygospiza atricollis ansorgei Ogilvie-Grant, 1310
Astrild černohrdlý ugandský – Ortygospiza atricollis ugandae Van Someren, 1921
Brýlaté formy:
Astrild černohrdlý etiopský – Ortygospiza atricollis fuscocrissa Heuglin, 1863
Astrild černohrdlý křepelčí – Ortygospiza atricollis muelleri Zedlitz, 1911
Astrild černohrdlý zambijský – Ortygospiza atricollis smithersi Benson, 1955
Astrild černohrdlý botswanský – Ortygospiza atricollis pallida Roberts, 1932
Astrild černohrdlý jižní – Ortygospiza atricollis digressa Clancey, 1958
Astrild kobylčí jižní – Ortygospiza locustella locustella Neave, 1909
Astrild kobylčí severní – Ortygospiza locustella uelensis Chapin, 1916
Takto by tedy měl vypadat seznam ptáků rodu Ortygospiza. Nejsem si vůbec jistý, ale pravděpodobně jsem neviděl na vlastní oči astrildy černobradé a kobylčí. Není vyloučeno, že někteří z našich chovatelů, co měli před těmi dvaceti léty astrildy černohrdlé koroptví, neměli nakonec i smíšené páry. Importy z té doby mohly obsahovat jak astrildy černobradé, tak černohrdlé současně.
U astrildů černohrdlých máme potom dvě skupiny forem. První tři druhy z našeho seznamu nemají totiž bílé „brýle“ okolo očí, zatímco ty zbývající jsou obrýlené (bebrillte).
V současnosti u nás nejspíš žádní z těchto afrických astrildů nebudou. Bylo jich však více importů. Proto je můžeme zařadit na seznam nevyužitých příležitostí.